MarceD.
komentáře u knih

Další ze série knih, kde mi je aspoň jedna z hlavních postav mimořádně nesympatická. Nicméně kniha jako taková se mi četla dobře, neveselé zápletce navzdory. Závěr pro mě byl trochu nečekaný, ale to je jedině dobře. Epilog mi naopak už přišel trochu navíc a lehce matoucí.


Asi nejzvláštnější povídky jaké jsem kdy četla. Ale zároveň mě ta zvláštnost nutila číst dál a dál až byla najednou knížka přečtená.


Rozhodně působivé čtení. Ale nepohltilo mě to tak jako Velká samota. Ale přesto rozhodně nelituji času, který jsem čtením strávila. Fandila jsem hlavním hrdinkám, nejen v jejich válečném úsilí, ale hlavně v jejich rodinném boji.


Julie Caplin je taková moje guilty pleasure. Během jednoho až dvou dnů knihu přečtu, říkám si, že je to pitomost, ale stejně si to užiju. Užívám si popisy míst, popisy jídla a pití a v neposlední řadě i to, že vím, že příběh bude mít šťastný konec.


Ke knížce jsem se dostala skrze Listování Lukáše Hejlíka (v tomhle případně tedy spíš Petry Bučkové). Listování bylo super a tak o koupi knížky bylo vcelku jasno. Vtipné a odpočinkové čtení o eskapádách během dovolené na Kubě s partou seniorů.


V rámci čtení se synovcem jsme se pustili do Boříka. Usoudila jsem, že na Honzíkovu cestu už je synovec malý (8) a že tohle bude větší zábava. No... Byla to zábava tak akorát pro mě, mladého pána čtení nebaví. Tak jsem si s chutí přelouskla svou oblíbenou knížku.


Moje první setkání s islandskou literaturou. Tak trochu jsem čekala romantiku, ale dočkala jsem syrového popisu dvou katastrof - přírodní a rodinné. A jedna horší než druhá. Poutavé čtení, které mi kazila absence uvozovek u přímé řeči a několik korektorských chyb. Jinak ale kniha zanechala velmi dobrý dojem.


Bezpochybně zajímavý námět, ale zpracování za mě trochu pokulhávalo a nakonec se to tak nějak rozplizlo. Navíc mi byla tedy krajně nesympatická hlavní postava a s každou další stránkou ty nesympatie jen rostly. Nicméně z knížky jako takové mi to dojem nezkazilo.


Naprosto úžasné a pohlcující čtení. Krásný jazyk, nádherně se četlo a bylo moc zajímavé sledovat vývoj děje a chování postav.


Silný příběh, dramatické okolnosti. Úžasná kniha. Asi jedna z nejlepších od autora.


Těžké čtení, dávala jsem si pauzy a četba mi docela trvala. Ale rozhodně zajímavé. Rozšíření obzorů o vládě Rudých Khmérů, o které jsem sice něco věděla, ale toto bylo velmi autentické.


Dost zajímavá knížka, která nabídla trochu netradiční náhled do problematiky odsunu Němců pro druhé světové válce. Chytlavě podané příběhy ze života německé rodiny. Jen mě trochu zklamal konec.


Sladký, romantický příběh se prolíná s putováním po Caminu, pouti do Santiaga. Ze začátku jsem byla trochu zklamaná, čekala jsem víc cestopisu o cestě ze střední Francie až do Španělska a méně sladkobolné omáčky. Nakonec mě ale i osudy poutníků vtáhly a dotvořily mi příjemnou kulisu putování.


Když jsem na informace o téhle knížce narazila a viděla jsem některé z kreseb, tak mi bylo jasné, že ji prostě musím mít. Krásné, vtipné.


Příběhy Mendela i Benedicta Lamberta mi přišly skvělé. Občas jsem bojovala s odbornými pasážemi a měla jsem co dělat, abych je nepřeskakovala. Závěr knihy pro mě byl šokující.
Vývoj postavy Benedicta byl úžasný. Ač mi nebyl sympatický už na začátku, postupem knihy se dopracoval do úplného odporu. Ale umím si docela představit, že s podobnými myšlenkami bojuje spousta lidí, kteří mají takový handicap. To pro mě bylo velmi uvěřitelné.


náhodně vybraná kniha pro zkrácení čekání na třídní sraz. Přečtená v kavárně během chvilky, protože to prostě "odsejpalo"...

Knížka se četla lehce a rychle. I sem si autor vpašoval drobnou konspirační situaci. Postavy bych určitě neoznačila jako vyloženě nesympatické, byly trochu divné, řekla bych, že poplatné dnešní době.
Bylo to jiné kafe, než na co jsme u MU zvyklí, ale špatné to určitě nebylo.


Tohle bylo zvláštní čtení. Náhledy do nitra člověka, které jsou popisovány různých časových rovinách, takže čtenář může sledovat vývoj hrdiny. Vztah k hrdinovi jsem si vybudovala takový ambivalentní - chvílemi mi ho bylo hrozně líto, chvílemi mě štval, ale ve finále jsem mu vlastně fandila.


Trocha newyorského bulváru sedmdesátých let. Pro mě rozhodně pozoruhodné čtení, které jsem si moc užila, protože co si budeme - kolikrát jsem si říkala, jak asi takový život vypadá.


Co se stane, když lidi počítají s penězi, které ještě nemají, ale o kterých jsou skálopevně přesvědčeni, že na ně mají nárok? A když jde ještě o sourozence? Bude z toho jedno velké mrzení, které si asi umí představit skoro každý, kdo procházel nějakým živějším dědickým řízením. Líbil se mi vývoj postav i určité napětí, kam se kdo posune a navíc jsem ráda za jasný a uzavřený konec, tak to mám ráda.
