Margherita_N komentáře u knih

Z příběhů Hercula Poirota, které mám ráda všechny, je tenhle formát kratších povídek v jednom svazku můj nejmíň oblíbenej. Myslím, že genialitou by se mělo šetřit, aby nezevšedněla. A když nám ji Hercule předvede hned dvanáctkrát rychle za sebou, maličko všední. Oceňuju ale herkulovskou tematiku, která mi připomněla, že jsem od školy zapomněla snad celou antickou mytologii, a vyvolala ve mně chuť si tuhle mezeru doplnit, ať už knížkama, nebo cestováním, nejlépe obojím. Dozvídáme se tu taky poprvé, že Poirot měl bratra Achillea, ale že už je to dávno. Škoda že je ohledně své rodiny tak skoupej na slovo, ale třeba ještě v dalších knihách padne nějaká zmínka. Jo a taky se tu slavnému detektivovi zapalujou lýtka, když se znovu setká s hraběnkou Rosakoffovou, která je elegantní i při zločinné činnosti. A když je někdo elegantní, to Poirot umí ocenit. Jednotlivé případy byly na Herkulovy úkoly někdy docela našroubované, ale co, já jsem si čtení opět užila.

7 17.09.2023

(SPOILER) Tenhle příběh jsem moc nestíhala sledovat. To ale bylo nástrah a kombinací kvůli zamaskování vraždy! Líbilo se mi to jako všechny Poirotovy příběhy, ale po pár dnech od přečtení už bych to nebyla schopná nikomu převyprávět, protože tam bylo asi milion zápletek. Poirot odešel od svého zubaře, a jen co došel domů, volali mu, že zubař je po smrti. Detektivovi se ale sebevražda nezdála. A skutečně, jeho podezření bylo správné. A co ta mrtvá žena v bytě s rozbitým obličejem? Chtěl někdo zamaskovat její identitu, nebo je to další nástraha na Hercula Poirota? V tom případě ho někdo dost podcenil, protože jeho brilantní mozek zaregistroval okamžitě i to, že mrtvola měla nějak moc nové boty. No potřebovala bych ještě vidět film, aby mi to taky všechno tak geniálně zapadlo dohromady.

7 24.09.2022

Četla jsem to v Neapoli, mém srdečním městě, kam jezdím čím dál častěji a mám tam čím dál víc přátel. Příběh dětského gangu, kterej vzešel z normálních poměrů, ne z camoristické rodiny, mě zasáhl osobněji než Gomora, kterou jsem četla před tím, protože když v Neapoli pobývám čtyřikrát ročně a učím se místní historii a dialekt, je jasné, že přemýšlím nad tím, že tam prostě zůstanu. Je to ale vhodný prostředí pro rodinu? Od svých místních kamarádů vím, že to město nemůžu démonizovat, nikdo z nich žádný zkušenosti s mafií nemá. Ti kluci z knihy se prostě chtěli něčím proslavit, a tak vymysleli takovou blbost, jako je založení zločineckého gangu. Celkem obvyklej příběh, ze kterýho mrazí hlavně proto, že se jim to přání splní. Mají byt, mají zbraně a mrtvoly začnou létat vzduchem. Strašný. Ale dobře napsaný.

7 30.07.2022

(SPOILER) Nechápu, proč si Jane toho chlápka, se kterým měla dítě, prostě za 0,01 vteřiny nevygooglila, a místo toho stěhovala rodinu tam, kde jí před šesti lety řekl, že bydlí, aby tam na něj mohla jako náhodou narazit. Není to trochu na hlavu? Co kdyby tam dávno nebydlel? Mohla si to aspoň ověřit, než chlapečka vytrhla z jeho prostředí.

Jinak ten motiv, kdy někde blbě začnete, aniž byste za to mohli, a už se to s vámi táhne, protože nejste dostatečně silná osobnost, to si umím docela dobře představit. Rychlý odsouzení a předsudky, toho jsem si užila hodně a strašně to nesnáším. Ještě že jsou i lidi jako Madeline, pravý kamarádky, jsou ale dost vzácný.

Madeline je vůbec střela - nic si nenechá líbit, brání vždycky slabší, a přitom je u toho vždycky oháknutá a upravená, protože jí to prostě dělá radost. A pracuje v kultuře. Moje oblíbená postava! Mimochodem začala jsem koukat na seriál a Reese Witherspoon je skvělá (jako vždycky).

Konec… ten jsem asi čekala „horší“. Hrozný je, že se stala tragédie, ale ty vějičky celou dobu podle mě trochu napovídaly, že obětí bude někdo jinej.

Celkově - snad do čtvrtiny knihy jsem si říkala, že je to hrozná blbost, navíc tak nepřirozeně napsaná… Pak, když tušíte detektivní zápletku, už je to lepší.

7 13.05.2022

(SPOILER) Arťom a jeho putování moskevským metrem s nakouknutím na otrávený povrch země, kde kdysi před katastrofou žili lidé, mi připomínal Naslouchače. Malá holka Ilan je ale pro mě zajímavější hrdinka než tenhle mladík, zjevně taky vyvolený, který taky hledá nějakou tajnou zbraň proti příšerám, které mi taky připomínaly nasterey.

První Metro jsem četla dlouho, ale spíš to asi bylo tím, že se trefilo do trochu převratných měsíců v mém životě, kdy jsem chtěla a potřebovala spíš dřít jazyky, měnit práci a podobné srandy. Jakmile se všechno trochu uklidnilo, dočetla jsem Arťomovo putování s chutí, ale taky tak trochu s přáním, aby byl příští díl trochu kratší nebo s menším počtem hloubavých odboček. Téma je to ale velmi nosné a svojí reálností děsivé. Nezdá se jako úplné sci-fi, že lidé rozpoutají jadernou válku, po níž z protiatomových krytů zvaných metro už nebudou moct vylézt. A opravdu skvělé pro psychickou pohodu je číst o tom v této době.

Arťomovo putování a záhadná úmrtí jeho společníků jsou páteří příběhu. Mladík chodí od jedné stanice ke druhé, přičemž mu v tunelech neustále něco nebezpečného dýchá na záda. Na stanici Tverskaja se Arťom vypořádá s celníkem, který mu zastřelil jednoho z přechodných společníků, a je za to odsouzen k smrtí oběšením. Zachrání ho trockisti a on putuje dál. V další stanici se pokusí získat vízum tím, že si vsadí na krysu, která vyhraje v závodech - myš ale prohraje, a tak Arťom místo dalšího cestování čistí záchody a čeká, kdo ho zase zachrání. Tentokrát je to svědek Jehovův. Ten ho posadí do vlaku a Arťom se dostává do opuštěné stanice Polis, kde se seznámí s bráhmanem Danilou. Ten mu vypráví o knize schované na povrchu ve velké knihovně V. I. Lenina...

No a tenhle výlet mě bavil asi nejvíc, jenže zase skončil masakrem. Následuje útěk, kdy se Arťom nějak dostane do bytového domu a objeví fotku, na které je pravděpodobně jeho matka, o níž by se rád něco dozvěděl. Následuje vstup do stanice Smolenskaja, kde Arťom předá Mělnikovi, kterého jediného se původně ze svého domova vydal hledat, obálku, kterou mu z posledních sil na knihovnickém výletě předal Danila. A pak další náhodné setkání na Kijevské, tentokrát s raketovým inženýrem, protože Arťom nikdy náhodně nepotká obyčejného nezajímavého člověka, a ten mu - voila - ukáže vchod do Metra 2. Nejdřív je ale potřeba vyřešit, že z Kijevské záhadně mizí děti, včetně synka raketového inženýra. Arťom s inženýrem nacházejí v tunelu poklop, vlezou do něj a vletí na ně divoši vyznávající kult Velkého červa, kdy v podstatě citují Bibli, ale tvrdí, že všechno stvořil ten jejich červ. Arťom je zachráněn před sežráním.

Po vstupu do záhadného Metra 2 Arťom dorazí k jakési stanici pod Kremlem, kde žije bytost schopná zabíjet psychologickým útokem. Nesmrtelný Arťom nějak vyvázne a dozvídá se, že jeho domovská stanice VDNCh má na kahánku, že ji místní pravděpodobně už neubrání. Dostává se k jakési televizní věži a - zase další paralela s Ilan a jejími kámoškami nastereami - naváže kontakt s ďábly a vidí jim do hlavy.

Jsem zvědavá na další pokračování příběhu, ale cítím se jím poněkud zahlcena a myslím, že si před Metrem 2034 dám pauzu s něčím jiným, nejlépe s úplně jinými žánry. Napadá mě, jestli by mě tenhle příběh vtáhnul víc, pokud by byl o nějakém metru, které znám, moskevské jsem nikdy nenavštívila. Asi jo, asi to taky hraje roli, že mi to prostředí nic neříká. Je to ale dobře napsaný, to jo.

7 24.04.2022

Četla jsem několik převyprávěných příběhů z téhle knihy se svými studenty češtiny. Jsou to začátečníci a texty jim vyhovovaly úrovní a srozumitelností jazyka i tím, že jsou krátké. Jde o nejznámější pražské pověsti a legendy - o Bruncvíkovi, Faustově domě, Golemovi... Bylo hezké si je zase připomenout a samotnou mě motivovaly k návštěvě židovských památek na Josefově.

7 30.10.2021

Četla jsem před pár lety, ale vybavuju si, že Corinne sice měla Keňu moc ráda a dobrovolně tam přivedla na svět dítě, když se ale vrátila s dcerou domů, mluvila o ní jako o "švýcarské holčičce" a nedovedla si představit, že by se s ní vypravila zpátky do Afriky. Tam se po pár letech vypraví sama, aby se podívala na filmové natáčení svého příběhu a setkala se na chvíli s rodinou bývalého manžela, ale celkově je na ní patrná neskutečná úleva, že se vrátila zpátky do civilizace.

7 08.10.2021

Krásné. Sloupky Eleny Ferrante, ve kterých si rok všímala zdánlivě obyčejných věcí a citů kolem sebe, pozorovala je a popisovala, mě inspirovaly. Sama mám teď nutkání znovu se pustit do psaní deníku, tak, jak jsem ho přirozeně psala jako malá, v podobě krátkých zamyšlení na témata podobná těm v téhle knize. Příležitostné nápady doplňují i nádherné ilustrace. Ke knížce se budu ráda vracet.

7 10.08.2021

(SPOILER) První polovina knihy se nesla v duchu "osmnáctiletá zamilovaná dívka se ráda strojí do hezkých šatů a jí čokoládové dorty". Sem tam přinesla králi nějakou tu lidskou hlavu, ale jak jsme se dozvěděli hned na začátku, byl to podfuk, takže se stále nic zajímavého nedělo. Když tu najednou si nejspíš sama spisovatelka řekla, že když někoho prezentuje jako nejobávanější vražedkyni na celém kontinentu, bylo by záhodno, aby vykonala něco hrůzyplného. A najednou tu máme akční scény a vražedkyni, která si vzpomněla na své povolání. Přesto je to pořád románek pro hodně mladé holky, příběh je naivní, povrchní, fantasy prvky jsou kompilací toho nejznámějšího, co bylo v žánru napsáno. Nicméně idylka na hradě byla zdá se rozbita a konec knihy dává příslib toho, že příště se budeme s Celaenou pohybovat na severu kontinentu, zatímco oba její nápadníci zůstanou pod křídly krále a budou tam navzdory svému výjimečnému postavení dělat stejné nic jako doteď. Ale třeba se pletu, Chaol teď má informace, Dorian má nadání...

7 11.08.2020

(SPOILER) Skoro jsem si začínala myslet, že Carter má něco proti ženám, jak brutálně jim v tomhle díle nakládal, to jsem ještě nečetla. Je to opět velmi zvrácené, ale zároveň v tomto ohledu opět velmi originální. Zápletku autor fakt zvládá, což mě trochu zneklidňuje vzhledem k tomu, že zbytek příběhu je nevalný, působí skoro jako omáčka, která tam musí být, aby se to mohlo prodávat mezi běžnými detektivními thrillery. Hlavní postavou je v téhle Carterově sérii vždycky vraždící maniak, kterej ukradne celou show a dalece zastíní oba detektivy Huntera a Garciu, jejichž "neživý" vztah postrádá jakoukoli chemii, ač už čtyři roky tvoří elitní dvojici vyšetřovatelů obzvlášť brutálních vražd. Tentokrát ale Garcia dokonce jedním poznatkem přispěl k odhalení zločince a nakonec vpadl do závěrečné scény, aby Huntera zachránil, oproti předchozím dvěma dílům tu tedy aspoň nebyl zcela zbytečnou postavou. Opětovným minusem je také překlad - otrocký, s jednotvárnou slovní zásobou, někdy s naprosto nepochopitelnou volbou knižního výrazu.

7 06.07.2020

Konečně rozumím postavám a jejich motivacím. Geralt se méně lituje, Yennefer se vyskytuje minimálně, děj je akční a dost poutavě vyprávěný. Válka se tentokrát přiblíží nejen na dohled, ale dostáváme se přímo doprostřed. V těchhle pasážích je ta kniha napsaná vážně skvěle, stejně jako jsou mistrovské promluvy trpaslíků. Jediné, co ságu stále shazuje, jsou ty slizké momenty, které tady někdo v komentářích označil za fascinaci ženskou sexualitou - jakmile začne Sapkowski popisovat, komu v jakém oblečku koukají prsa, co dělá Ciri po nocích se svojí kamarádkou a podobně, mám pocit, že ho úplně vidím před sebou, jak píše a přitom si otírá čelo kapesníkem. Pět hvězdiček nicméně dávám v nadšení z toho, že mě sága o Zaklínači konečně začala bavit.

Tak tady je překvapivě naznačeno, kdo je od začátku právem Poirotovi podezřelej. Děj se sice celou dobu ubírá jinam, ale dejte na intuici, příteli, nezklame vás. Hastings se pěkně vybarvil jako nedospělej mladík ovládanej ženskou krásou, fakt jsem věřila, že mu Poirot pomůže něco nepěkného zakrýt, a jak jsem si oddychla, když se ukázalo, že má samozřejmě všechno pod kontrolou.

7 13.12.2019

SPOILERY. Díky za ten konec, ač za cenu nelogičností. Druhej díl je přehlídka superschopností a vraždění - zní to divně, ale je to oddychovka. Člověk tuší, že s Tobiášovým dosavadním štěstím to nemůže být jinak, než že se bude stupňovat. Poté, co vstal v prvním díle z rakve, má zkrátka punc vyvoleného. S Hanako jsem to moc nepochopila - neměl ji podle zákonů Nočního klubu popravit? Něco takovýho jí sliboval, ale nakonec nic. Jasně, dostkrát pomohla, ale stejně furt kvůli ní došlo k počátečnímu masakru, ne? I když padouch-původce nebyla. Ale pořád super. :)

7 13.12.2019

No, pěkně mu nakládali. "Nechtěl by ses už začít chovat normálně?" To je super reakce na to, když se člověk vymyká, aniž by za to mohl. A jak důvěrně ji známe...

7 19.11.2019

Kouzelnickej svět Harryho Pottera miluju. Už v teenagerovském věku, kdy jsem sérii četla, mi ale vadilo pár věcí. Spousta nedomyšleností - děti z kouzelnického světa se naučily číst a psát doma? Když počítaly s tím, že dostanou dopis z Bradavic, tak nešly na základní školu a čekaly doma s maminkou do jedenácti let? Nebo šly a pak prostě zmizely úřadům z evidence? A jak by asi na základní škole mezi mudlovskýma dětma vysvětlily, jak doma žijou? A co počítání? V Bradavicích nebyly žádný hodiny počtů, to byli všichni matematicky negramotní? A nemuseli mít žádnej tělocvik, když nechodili na famfrpál? Poslední dva body jsem jim jako dítě / odrostlé dítě upřímně záviděla. Ne však to, že děti byly celej rok zavřený v areálu školy, jakkoli byla velká. Prostě nemohly jít jinam, akorát chodit po chodbách nebo se proběhnout venku na pozemku. To není fajn. A pak - Harry a jeho přátelé žili celou dobu ve strachu, pořád je chtěl někdo brutálně zabít, což bylo způsobeno prostředím, ve kterém se nacházeli - a přesto to prostředí milovali? Otázky, samé otázky. Rowlingová těm nebožákům rozhodně mohla dopřát pár okamžiků štěstí, aspoň by se jim líp čarovali patroni. :)

7 12.11.2019

Moje pocity byly takové, že první perspektiva je zbytečně podrobná a třetí moc stručná. A k tomu já mám s tím beletrizováním války trochu problém...

7 01.10.2019

Můj první dojem byl "no nic moc", teď po pár měsících už se na tu knihu dívám smířlivěji. Exkurzy do historie původních obyvatel Austrálie mě bavily, vůbec výběr kontinentu byl super. Seznámení s detektivem už se ale tolik nepovedlo, autor vás hodí rovnou do Holeových problémů s alkoholem, lidmi, rodinou a jánevímčím ještě. A pak Nesbo doufá, že vás k pokračování ve čtení strhne Harryho vyšetřovatelská genialita. Ta je sice nesporná, ale pro mě byla těžko uvěřitelná, když tak nejasný případ vyřešil za takovou chvilku. No a takhle brutálně zabít detektivovu lásku, kterou sotva poznal, to je teda taky velký sousto. Podle mě si toho na první díl nový série Nesbo ukousnul hodně a docela se to všechno dohromady tlouklo.

7 11.12.2018

Opráski sleduju na Facebooku léta, mám k nim i dvě trika, tak jsem si konečně taky pořídila tištěnou verzi. Jsou úžasně vtipný, včetně jazykových hříček (a to říkám jako korektor :-)). Trochu mi tam chybí komentáře uživatelů, který tomu na internetu přidávají kolikrát další vtip nebo mi vysvětlí souvislosti, když je to na mě moc pokročilá historie. Ale pořád jsou to starý dobrý Opráski a já na ně nedám dopustit.

7 25.11.2018

Byla jsem strašně naměkko. Stáří zblízka mě vždycky, nejen v knihách, hodně zasáhne, a tady byl příběh opravdu dojemně podaný. Prostředí chudé vesničky, pan farář a nádherně přirozené a hluboké starosti lidí, které nemají s dnešními povrchními nic společného...

7 19.11.2018

Pamatuju si, jak mě mrazilo, když jsem tenhle příběh krvavé hraběnky před lety četla. Při popisu toho příšerného nástroje a krutých činů... Děsivá, ale skvělá kniha, kde nechybí příběh velké statečnosti mladých lidí včetně utajené hraběnčiny dcery. A také láska.

7 19.11.2018