Margherita_N komentáře u knih

Já jsem to věděla! Bylo tam několik náznaků v chování, které celkem brzo prozrazovaly, kdo je vrah - a možná mi taky pomohlo, že jsem si přečetla pár zdánlivě nicneříkajících komentářů o nečekaném, originálním, překvapivém konci. Je to zatím snad nejnapínavější detektivka, kterou jsem od Agathy četla (soupeří s Deseti malými černoušky). Super, super, Poirot je úžasnej myslitel a taky je geniálně samolibej, a přitom tak sympatickej. Škoda že ho poznáváme až na odpočinku, ale ono mu to na úsudku nijak neubírá. Tahle postava si čtenáře postupně nejen získá, ale taky vycvičí. Nejde ho neobdivovat - respektive paní spisovatelku. U Vraždy Rogera Ackroyda zvolila velmi podobnou formu vyprávění jako v předchozích knihách, ale přesto v něčem jinou. Už se těším zase na Hastingse!

15 25.12.2019

Dostala jsem se do tempa až ve druhé polovině, protože jsem pořád natvrdlá jako Hastings, a i ten mě často předběhne. Takže dát za sebe v rychlém sledu tolik detektivních povídek bylo náročné zaměstnání pro moje šedé buňky mozkové. Ale bavilo mě to a už se těším na další knihu ze série! Jen doufám, že tam zase někdo nebude přepisovat závěť :))

10 21.12.2019

Zahanbeně přiznávám, že nedočteno. Dostala jsem se do druhé poloviny, ale nesmyslné zápletky s cílem oddálit příchod K. na zámek se vršily a nic moc jiného se čekat nedalo. Je fascinující, co všechno se K. za pár dnů stalo, jak to přijal a snažil se urputně bojovat s dalšími chapadly chobotnice - ještě vyřídím tohle a pak už se fakt přiblížím! - ač absurdita všeho nabývala na rozměrech. Třeba to ještě někdy dojedu, ale podle recenzí i znalostí ze školy je mi jasné, že konce se dobrat nelze :)

9 13.12.2019

Tak tady je překvapivě naznačeno, kdo je od začátku právem Poirotovi podezřelej. Děj se sice celou dobu ubírá jinam, ale dejte na intuici, příteli, nezklame vás. Hastings se pěkně vybarvil jako nedospělej mladík ovládanej ženskou krásou, fakt jsem věřila, že mu Poirot pomůže něco nepěkného zakrýt, a jak jsem si oddychla, když se ukázalo, že má samozřejmě všechno pod kontrolou.

7 13.12.2019

Díky za tyhle detektivky, který vám proženou šedé buňky, jak říká Poirot! Má to švih a spád a můžete si být jistí, že dokud vás Agatha pár knížkami nevycvičí, nikdy vraha dopředu neodhalíte. Natož abyste zrekonstruovali situaci tak jako monsieur Poirot. Spíš si budete připadat jako natvrdlý Hastings a detektivovy dobrácké rady si budete brát zahanbeně k srdci. Někdy se malinko ztrácím ve jménech a vztazích, tím spíš, jak se blíží závěr, kde se všechno desetkrát převrací - kdo kde byl nebo nebyl, kdo je s kým spřízněn, kdo s kým peče, kdo má jaký původ. To se odhaluje postupně a je to dobré vodítko k pachateli. Záhada na zámku Styles je dobrá detektivka na víkendové odpoledne, s těmi mám spojenou i seriálovou podobu. Musím ale říct, že knižního Poirota mám ještě raději.

20 13.12.2019

SPOILERY. Díky za ten konec, ač za cenu nelogičností. Druhej díl je přehlídka superschopností a vraždění - zní to divně, ale je to oddychovka. Člověk tuší, že s Tobiášovým dosavadním štěstím to nemůže být jinak, než že se bude stupňovat. Poté, co vstal v prvním díle z rakve, má zkrátka punc vyvoleného. S Hanako jsem to moc nepochopila - neměl ji podle zákonů Nočního klubu popravit? Něco takovýho jí sliboval, ale nakonec nic. Jasně, dostkrát pomohla, ale stejně furt kvůli ní došlo k počátečnímu masakru, ne? I když padouch-původce nebyla. Ale pořád super. :)

7 13.12.2019

Tohle je tak dokonalý béčko! A ze začátku klidně i áčko! Je to ale pěkně zákeřný, rozehrát prostředí a společnost, který musíte milovat, a pak to poslat tak brzo a takovým způsobem do háje, kam se hrabe Hra o trůny s "nečekanou" zradou ke konci prvního dílu. Tobiáš je brutálně vtipnej (ano, tady slovo brutálně opravdu sedí), přiznám se, že ta gangsterková série v poslední třetině (Tobiáš na útěku) mě bavila už míň, tam už to fakt trochu balancovalo na hraně. Ale jsem samozřejmě strašně zvědavá, jak se mu povede dát znovu dohromady společenství, ke kterýmu nikdy nepřestal patřit, a jak zakroutí krkem těm dvěma pitomcům (teda to asi ne, těm by mohl kroutit krkem celej den a nic by se jim nestalo - ale víte, jak to myslím, prostě jak je zmasakruje).

27 20.11.2019

No, pěkně mu nakládali. "Nechtěl by ses už začít chovat normálně?" To je super reakce na to, když se člověk vymyká, aniž by za to mohl. A jak důvěrně ji známe...

7 19.11.2019

Ve volných chvílích jsem si zopakovala tenhle románek, od kterého jsem vzhledem k předchozí zkušenosti moc nečekala - a vida, po dvanácti nebo kolika letech od posledního čtení jsem na něj koukala zase trochu jinak. Hlavní hrdince Romaně a její neposednosti a životnímu nadhledu začínám rozumět až teď, jako maturantka jsem byla rozhodně svázanější a ustrašenější - ona působí jako člověk s rozsáhlými životními zkušenostmi, který má všechno na háku a ví, že si s maturitou nemusí dělat moc starosti, protože když nějak prospívala celou dobu, tak ji udělá a s vysokou školou to prostě zkusí. Na druhou stranu mi připadalo celkem drzý vyfláknout se na veškerou přípravu a pak se ještě durdit, že ze zemáku mohla mít při troše dobrý vůle i jedničku, proč jí jako dali trojku... No protože snad zapracovala karma, na jejím místě bych seděla v koutku a šoupala nohama, a ne si ještě stěžovala. Že podrazila nejlepší kamarádku, ji trápilo sotva pár dní, a jakmile se dozvěděla, že se tenhle dlouholetej pár kvůli ní rozešel, hodila to opět za hlavu, protože se jí ozvala možná budoucí kámoška z nový školy. Tenhle životní no stress přístup je nejspíš celkem zdravý a každý se k němu časem v boji o přežití aspoň trochu přiblíží, ale chápu, že tím musela řádně štvát lidi ve svém okolí, kteří přistupovali k životu trochu poctivěji. Co mě na seznamování (a ne jen v téhle knížce, autorka to využívá s oblibou) zaráželo, byl přístup čau, jak se jmenuješ, nezajdem se večer vykoupat, tak jo - přičemž jedna si na to vezme šňůrkový tanga a druhej jde rovnou na Adama. Na prvním rande a bez vlivu alkoholu???

6 19.11.2019

Kouzelnickej svět Harryho Pottera miluju. Už v teenagerovském věku, kdy jsem sérii četla, mi ale vadilo pár věcí. Spousta nedomyšleností - děti z kouzelnického světa se naučily číst a psát doma? Když počítaly s tím, že dostanou dopis z Bradavic, tak nešly na základní školu a čekaly doma s maminkou do jedenácti let? Nebo šly a pak prostě zmizely úřadům z evidence? A jak by asi na základní škole mezi mudlovskýma dětma vysvětlily, jak doma žijou? A co počítání? V Bradavicích nebyly žádný hodiny počtů, to byli všichni matematicky negramotní? A nemuseli mít žádnej tělocvik, když nechodili na famfrpál? Poslední dva body jsem jim jako dítě / odrostlé dítě upřímně záviděla. Ne však to, že děti byly celej rok zavřený v areálu školy, jakkoli byla velká. Prostě nemohly jít jinam, akorát chodit po chodbách nebo se proběhnout venku na pozemku. To není fajn. A pak - Harry a jeho přátelé žili celou dobu ve strachu, pořád je chtěl někdo brutálně zabít, což bylo způsobeno prostředím, ve kterém se nacházeli - a přesto to prostředí milovali? Otázky, samé otázky. Rowlingová těm nebožákům rozhodně mohla dopřát pár okamžiků štěstí, aspoň by se jim líp čarovali patroni. :)

7 12.11.2019

První díl dává příslib bláznivýho galaktickýho cestování. Je to všechno vtipný, připadalo mi ale, že si Arthur na naprosto nečekanou situaci nějak moc rychle zvykl a že jednotlivým planetám nevěnoval autor tolik pozornosti, kolik by se mi líbilo. Je to prostě rychlá jízda! Upřímně jsem se pak ztratila v tom, jak to vlastně bylo s tou Zemí a jejím zničením a nezničením.

13 12.11.2019

Carrie Whiteová se svojí telekinezí se mistrovsky pomstila světu, protože všechny jeho hezký stránky před ní maminka stejně mistrovsky skryla. Je to drsný psycho, sondy do mysli pološílenců a šílenců King umí nepřekonatelně. Tahle knížka je jízda, která se odehraje na malém časovém prostoru kolem maturitního plesu a pro vydechnutí tu není prostor. Jak mi Carrie bylo líto, jejích zklamaných nadějí!

15 12.11.2019

Chtěla jsem si přečíst něco o Pražském hradě - o jeho historii, o tom, jaké budovy jsou vlastně v celém velkém areálu dnes - ale tentokrát ne žádnou bichli. Byla mi doporučena tahle knížka pana Chotěbora. Vyhledala jsem ji v antikvariátu a záhy jsem zjistila, že je sice útlejší, ale hutně psaná, inu naučná literatura. Spolehlivá, odborná.

1 11.11.2019

Upřímná omluva je důležitá. Jak už tady ale bylo napsáno v komentářích níže, věnovat tomuto sdělení celou knížku, byť útlou, snad ani nebylo potřeba - omílá se tam dokola jedno a totéž.

11.11.2019

Pokud chcete mít jasno v tom, kde se vzala Beyoncé a jak se vyvíjela její kariéra odmalička, tady je to všechno shrnutý. Pokud se ale dobře pamatuju, zpěvačka se tam sama k ničemu exkluzivně nevyjadřuje, citace jsou převzaté z toho, co o ní bylo napsáno.

11.11.2019

Skvěle vystavěnej detektivní příběh z luxusního vlaku s překvapivým rozuzlením. Nejnovější filmové zpracování mi moc nesedí, z Poirota tam udělali staršího Jamese Bonda, takovýho akčňáka, kterej běhá po schodech jak čamrda a zdatně se ohání hůlkou. V knize je to pravej gentleman, kterej na všechno přijde díky bystré hlavě, vyšetřovatelské praxi, intuici. A když si přečtete pár Agátiných knih, tak se vám mozkový závity taky trochu naladí na poirotovský úvahy a s chutí budete hádat, kdo je vrah :)

14 11.11.2019

Elena se dobře vdala a nelíbí se jí to. Lila se vdala ne zrovna šťastně, tak odešla a začala se o sebe starat. Pardon, já vím, že jí trochu nadržuju, ale ani s odstupem se na to nedívám jinak, naopak. Při čtení mě svými temperamentními výbuchy štvaly obě, jak si v životě zbytečně způsobovaly problémy, protože nedokázaly být na lidi příjemný, řešit věci v klidu a otevřeně... Ale po nějakém roce a půl mi zůstaly akorát špatný vzpomínky na věčně si stěžující Elenu, která házela vinu za všechny svoje problémy na ostatní, a obdiv k Lile, která se vždycky zvedla a makala, aby se postarala o sebe i všechny kolem, a to žila celej život v mnohem horších podmínkách než její přítelkyně. Sonda do jihoitalskejch sociálních problémů v 70. letech, do duší temperamentních Neapolitánů je to skvělá. A jedna z věcí, ve kterých s hlavní hrdinkou Elenou naprosto souhlasím, je ta, že Neapol vás pohltí a musíte se tam pořád vracet. Při poslední návštěvě před půl rokem jsem přijela vlakem z Říma k večeru a běhala po uličkách Quartieri Spagnoli a objímala sloupy. Neumím to popsat tak, jak bych chtěla, ale jezdila bych tam pořád.

4 11.11.2019

Lila rozhazuje bohatství, který jí najednou spadlo do klína, sama si ale brzo uvědomí, jak je to všechno hloupý a povrchní, a uchýlí se na opačnej konec společnosti – k poctivý práci a vydělávání vlastních peněz. Klobouk dolů, k takovýmu uvědomění dojde málokdo, a rozhodně ne její přítelkyně Elena, která patnáct let žije pouze tím, že vydala na konci studia svůj deník jako knížku, ale nepředbíhejme. Četla jsem to už před nějakou dobou, takže se mi míchá druhý díl se třetím, pamatuju si ale, že tady zažily společně léto na Ischii, kde Elena vzdychala, že nemá chlapa, Lila pak zase, že má chlapa. Elena se buď učila, nebo si užívala prázdniny, chudý rodině nijak nepomohla, docela chápu její mámu, že jí ty školy nebyly zrovna po chuti – ale na druhou stranu, kdyby nestudovala, nejspíš by se plácala v domácnosti jako všechny ženský, tohle upřímně moc nechápu, minimálně v té čtvrti snad žádná žena nepracovala a Lilu takhle drželi doma od deseti let. Holky ale už vyrostly a postupně naráží na skutečnej život mimo malinký byty svých rodin a pevně ohraničenou čtvrť. A nabijou si nosy, protože jim nemá kdo se životem poradit. Působivé, těším se na seriálové zpracování, první řada mě dost nadchla.

2 11.11.2019

Milá Eleno, ty mě tak štveš... Vyvrcholení ságy o sobecké ženské, která si na konci tak jako symbolicky trochu přizná, že celej život kašlala na svoje děti a věnovala se hlavě sobě. A teď se na ně s pýchou dívá, jak studujou a pracujou v zahraničí – protože jim to zaplatili jejich otcové – a říká si, jak se jí ten život povedl. Je to krutý, co se stalo Lile – malá Nunzia mohla vyrůstat s Immou a byly by z nich nové geniální přítelkyně. Jenže to se nestalo a Lila byla zase nucená čelit krutýmu životu a Elena ji místo porozumění měla ještě za blázna (celkem jasně to řekla v pasáži, kde se jí Lila svěří, že za Nunziiným zmizením mohl být únos po tom, co se objevila s paní spisovatelkou Elenou na fotce v novinách – ano, to je celkem pravděpodobný, ale Elena si samozřejmě nic takovýho nikdy nepřipustí, naopak, bere to jako osobní útok). Dík za tuhle ságu, působí velmi opravdově, věřím, že čerpá dost ze života a my tak můžeme číst zase o trochu jiném "světě", kterej přitom máme nedaleko.

Ignácius je něco mezi neskutečným trollem a nepříčetným magorem. Už tolikrát jsem od různých lidí slyšela, že to je kniha jejich života, ba přímo bible. V tom případě mám pocit, že mi něco uniká. Ignáciovo tažení, když ho matka konečně vykope do práce, je geniálně popsané, matky mi ale bylo dost líto, ač si ten nevděk svojí výchovou do velké míry zavinila sama. A sama je taky pěkně potrhlá. Umím si představit, že ten bezohlednej blázen Ignácius po svém úniku světu nakonec ještě pěkně zavařil.

9 11.11.2019