marierachel komentáře u knih

"Její konec" se mi líbil, ale byla jsem rozuzlením o dost méně překvapená než u knih "Někdo cizí v domě" a "Nepříliš šťastná rodina". Zde jsem váhala mezi 3 a 4 hvězdami. Četba mě ale naprosto upoutala a nestálo mě skoro žádné úsilí ignorovat sociální sítě a pouze číst a číst... A v takovém případě je podle mě spravedlivé dát o hvězdu víc. :)

8 27.06.2023

Kniha se mi hodně líbila. Během četby na mě ležel velký smutek z toho, že to stejně nedopadne - že nedojdou k tomu, že jsou kompatibilní, i když toho tolik sdílejí, i když mají společnou poetiku. Takový ten pocit, jako když sleduju Titanic a hrozně bych chtěla, aby to tentokrát dopadlo jinak. :-D Knížka mě strhla, a i když by mi Janek a Nina vlastně mohli být úplně jedno, tak nebyli, hrozně mě to vtáhlo a nějak mi na tom záleželo. Místy jsem si musela dávat pauzu, jako když jím řecký salát a nejdřív ho hltám, ale za chvilku je mi to moc intenzivní a potřebuju pauzu a pak se do něj zase vrhnu. :-) Příběh je mistrně vyprávěný. A ano, nebude se líbit všem. Je jako ty olivy v řeckém salátu.

8 14.07.2020

Moje druhá kniha od Backmana, líbila se mi trochu méně než Úzkosti a jejich lidé, ale pořád ještě dost na to, abych ji doporučila k přečtení.
Líbilo se mi vylíčení atmosféry městečka, proměna některých hrdinů, morální dilemata a pohnutky jednotlivých postav. Líbí se mi, jak Backman o jednotlivých lidech píše takové ty detaily, díky kterým působí uvěřitelně a "plasticky".
Měla jsem ale velký problém začíst se, protože mi to kolem strany 50 stále připadalo jen jako kniha o hokeji. Recenze zde na Databázi knih mě přiměly pokračovat a jsem za to ráda.
Dále mě rušilo opakování některých vět. Chápu smysl tohoto opakování, a třeba v Úzkostech a jejich lidech se mi líbilo. Tady už mi to ale přišlo moc - působilo to na mě pak až kýčovitě.

7 08.01.2024

Kniha se mi velmi líbila a připadala mi taková vyvážená. Sestry se neprezentují nijak okázale, ale ani "upejpavě", působí to velmi upřímně. Kniha zachycuje i těžké období za komunismu, ale nepůsobí tíživě. Věnuje se duchovním tématům bez toho, aby byla pro nepraktikující katolíky nepochopitelná. Možná mohla jít v tomto ohledu ještě trochu více do hloubky, ale i takto šla podle mě dostatečně. Líbí se mi, že je zde věnován dostatečný prostor civilním tématům, protože podle mě skvěle ilustruje, že i člověk žijící zasvěceným životem nepřestává být "svůj".

V okruhu svých známých mám několik řeholnic, kniha tedy nevypráví o mně skrytém světě. Myslím si, že pro člověka, který se s žádnou sestrou nikdy osobně nebavil, může mít ještě takový wow efekt navíc. Je to laskavé a povzbuzující čtení.

7 18.10.2023

První kniha paní Soukupové, kterou jsem zatím četla. Styl se mi líbil a byl mi blízký; je docela podobný tomu, jak sama přemýšlím. Po pár stránkách jsem si neuměla představit, jak se děj rozvine v dalších 4/5 knihy, protože měl děj rychlý spád a zdálo se mi, že všechno bylo řečeno. Líbily se mi i krátké komentáře neexistujících scénářů. (Kdyby X, stalo by se Y.)
Postavy byly věrohodné a přesně vystihnuté.
Myslím, že při hodnocení hrají zásadní roli osobní faktory - jestli má člověk z vlastní rodiny podobnou zkušenost... Díky tomu považuji spoustu drobných postřehů za velmi trefné. Autorka toho dokáže v jedné krátké větě tolik vyslovit.

7 23.08.2023

Kniha se mi líbila a přečetla jsem ji za 2 dny, čte se sama. Líbila se mi ta bezútěšná atmosféra, napětí, morální různorodost postav. I když zase na druhou stranu na mě působilo nepravděpodobně, že by se v tak malém počtu lidí našlo tak vysoké množství tak extrémních zážitků. Kniha měla opravdu blízko ke stylu A. Christie.

Hvězdičku ubírám za urychlený konec, dále za to, že motivy nebyly tak propracované, jak mám ráda. Vlastně působily jako "zkusím a uvidím". Taky se mi od začátku až do konce pletly postavy a neuměla jsem se v nich zorientovat, nevím proč.
Pachatele jsem ze 75% uhodla.

6 24.02.2024

Kniha se mi líbila, kromě konce. Souhlasím s tím, že bylo těžké se zorientovat v postavách. Mám ráda prolínání časových rovin a úvahy jednotlivých postav, ale tady se mezi tím vším přepínalo moc rychle. Na začátku jsem byla strašně zmatená z postav, především z matky, Matky a Eleanor.
Taky sdílím názor, který jsem četla v recenzi níže, že příběh s Maggie mohl být klidně vypuštěn.
Ústřední příběh se mi líbil. Líbila jsem mi propracovanost postav, pohádkové náměty, popisy prostředí.
Právě takového konce jsem se obávala, jako by se jednalo o úplně jiný žánr. V polovině knížky jsem byla přesvědčená, že dám 5 hvězd, kvůli konci jsem nakonec váhala mezi 3 a 4.

6 05.11.2023

Pro mě je to krásná kniha, ale chápu, že ji někdo nesnese. Není vhodná pro lidi, kteří vyžadují děj a jasné, lineární vyjadřování.
Pro mě je to hotové zjevení. Hořkosladká směsice krásy a oprýskanosti. Ano, oprýskaná krása, tak by se to dalo shrnout. Fascinovalo mě, jak dobře a niterně Hrabal svou ženu znal.
Svatby v domě jsem četla několikrát a německý překlad jsem zpracovávala ve své bakalářské práci.
Miluju ji, ale znám velmi málo lidí, kterých bych mohla vřele doporučit a byla si jistá tím, že ji ocení.

6 16.10.2023

Kniha je velkolepá, vizuálně i obsahem. Není podbízivá. Myslím, že ji ocení lidé, kteří mají rádi tichou, neokázalou krásu, skrývající se na nečekaných místech. A samozřejmě také ti, kdo mají rádi Jeseníky. Kolik trápení a bolesti dokázala ta zvrásněná a teskná krajina pojmout?

Krátce po dočtení jsem na jedné akci potkala pana fotografa Jindřicha Štreita. Sebrala jsem odvahu a šla mu říct, že jsem o něm a jeho paní zrovna četla v této knize a že se mě jejich příběh hluboce dotkl. Začala jsem pro jistotu otázkou, jestli je to on, jestli se nemýlím. Odpověděl mi: "Ano, jsem."
Skoro to nešlo slyšet, bylo to překvapivě tiché, skromné, a ostýchavé. Bylo to přesně takové, jako tato kniha. Zaslechnou to jen někteří.

6 13.06.2023

Skvělá kniha! Zpočátku pro mě bylo těžké zorientovat se v časových rovinách a jednotlivých postavách, ale pak už měla kniha spád a nechtěla jsem ji odložit. Na konci jsem byla velmi překvapená... Mile překvapená. :) Hlavní zápletka byla dost ambiciózní, ale nezdála se mi neuvěřitelná. Bavil mě styl psaní, drobné postřehy o jednotlivých protagonistech. Ráda doporučuji.

5 23.08.2023

Četla jsem zbrusu nové vydání knihy a oslovila mě. Je psaná poměrně prostě a prakticky, neobsahuje moc zbytečné omáčky. Samotné čtení na mě působilo pokojně a velmi nadějně, že Pokoj je něco, co je tu i pro běžného člověka, nejen kontemplativní řeholníky. :) Ráda doporučuji.

5 10.08.2020

Kniha se mi moc líbila. Neocení ji asi úplně každý, ale v poetických čtenářích probudí jejich vlastní nostalgické vzpomínky na příbuzné. A hlavně laskavost. Tahle knížka je hluboká, lehká, milá a vtipná zároveň. Taky nádherně zpracovaná a nápaditá.

4 02.01.2024

Jsem velmi vděčná, že jsem díky Pavlu Vojtěchu Kohutovi objevila sv. Terezii z Avily, na kterou bych si bez něj nejspíš "netroufla". Líbí se mi směs teorie i názorných příkladů, je toho všeho tak akorát. Autor má schopnost prostými slovy a často velmi prakticky postihnout okolnosti skryté, těžko postihnutelné. Cením si taky otevřenosti autora ohledně svých osobních zápasů.

4 17.10.2021

Veroničin příběh je strhující a jakkoliv nesouzním s úplně všemi jejími názory, je pro mě velmi inspirující, obdivuju ji a mám pocit, že obě stoupáme na stejnou horu, i když třeba jinou stezkou. Takže mě její přistup a elán povzbuzuje a její blog ráda čtu. V tom je ale ten háček - kniha pro mě vlastně byla ve velké míře jen opakováním toho, co už jsem na blogu četla... Myšlenky se velmi často opakují, zvláště v úryvcích z rozhovorů (jak vnímají smrt vaše děti?). Pro člověka, který její blog nezná, se ale podle mě může kniha stát knihou roku a "wow okamžikem". Pro fanoušky blogu spíše ne.

4 14.07.2021

Nádherná kniha. Nevím, jestli se dá něco říct - tolik toho už zaznělo v předchozích komentářích a zároveň tu knihu prostě musíte číst, nedá se toho o ní moc říct. Četla jsem už asi všechnu sekundární literaturu o Etty a její dopisy, ale myslím, že přímo na tuto knihu, její deník, nemá nic. Je to takový silný a čistý extrakt. Osobně ji nestavím vedle Anne Frankové, protože Přervaný život považuju za jiný žánr - těžiště Ettina deníku podle mě leží jinde. Nejde o faktické zaznamenání historie jako takové, jde o mystiku.

4 14.07.2021

Krásná kniha! Jsem ráda, že jsem se nezalekla její tloušťky. :) Je velmi čtivá. Neuměla jsem si představit, že existuje kniha, kterou lze doporučit celoživotnímu katolíkovi stejně dobře jako čerstvému konvertitovi či hledajícímu, ale zde je! Martin píše s lehkostí, humorem, laskavostí a pokorou. Doporučuji!

4 14.07.2021

Skvělá knížka. Musím říct, že o problematice "miláčkovství" jsem se toho dozvěděla trošku méně, než jsem doufala, ale když jsem se oprostila od svých očekávání, hodnotím knihu velmi kladně. Velmi čtivá směsice osobních postřehů autora a komentáře nejvzletnějšího ze čtyř evangelií.

4 11.04.2019

Milé překvapení! Knihu jsem přečetla za dva dny, byla strhující. Styl psaní byl fajn, působil profesionálně. Měla jsem pocit, že knihu píše mnohem starší a zkušenější autorka než ve skutečnosti.

Konec se ale podle mě moc nevydařil, byl krajně nepravděpodobný a nelogický. Proč by si svůj záměr nakonec rozmyslela?

Ale celkově hodnotím vysoko a ráda doporučuji.

3 28.01.2024

Evangelium podle Jóba je nádherná kniha, učarovala mi.
Autor poctivě projíždí celou knihu Jób a interpretuje význam jednotlivých promluv a částí. Slovy mého manžela: "je to, jako by Ti tu knihu vykládal starší a zkušenější kamarád". Doplňuji: kamarád, který se do ní cele ponořil, zamiloval si ji a umí pro ni nadchnout.

Pastirčák mistrně formuluje lidskou zkušenost, která je na hranici toho, co ještě lze slovy vyjádřit. Je to kniha velké hloubky, krásy a bolesti. Nelakuje Boha narůžovo. Nevzbuzuje pocit, že je poctivý duchovní život vstupenkou do trvalé pohody, vůbec ne. Líbily se mi taky vnořené básně. U epilogu a závěrečné básně o Magdaleně nešlo neplakat.

Jediné, co bych vytkla, je délka, mohla být o něco kratší. Taky na obrázky jsem si musela zpočátku zvykat.
Je mi líto, že kniha trochu zapadla, že je o ní tak málo slyšet.
Jsem velmi vděčná, že jsem si ji mohla přečíst, a přála bych to všem.

3 20.06.2023

Jízda v levém pruhu se mi líbila. Delší čas Orka sleduju, jeho knihy jsem nečetla všechny, ale povědomí o něm mám. Souhlasím s komentářem Aquarius586, že mohly odpovědi na otázky katolické víry dostat ještě více prostoru. Ale na druhou stranu chápu, že už takto to bylo od Orka hodně odvážné. :)
Mám Orka ráda a tuhle rozhovorovou knížku můžu jen doporučit. Je čtivá, má spád, umí vtáhnout a nahecovat čtenáře k vlastnímu rozletu do výšin.
Opravdu Váchu obdivuju za to, jak otevřený a osobní dokáže být, i když za to může být leckým posuzován.

3 20.06.2023