markettH komentáře u knih
V dnešní době se již nepíší deníky, ale online blogy. Tato kniha je složena z příspěvků Karin Babinské na ten její. Styl článků se dá přirovnat ke Kafi a cigárku od Marie Doležalové. Před knihou jsem žádný její příspěvek nečetla, protože jsem přeci jen zastáncem psaného slova na papíře. Kniha neurazí, splní očekávání a člověk si u ní odpočine.
Výborná kniha. Čtenář si odpočine a hlavně pobaví. Další knihy Patrika Hartla si budu určitě chtít také přečíst.
Skvělé, průkopnické, poučné, stále aktuální. Tím se dá tato kniha charakterizovat. Ukázkové rozhovory a kaziustiky pozitivně obohatily text. Jedná se o specifické a výjimečné dílo, které nenásilně nutí čtenáře se zamyslet. Na sto procent se ke knize ještě nekolikrát vrátím.
Pokud jsem byla unešená z Vraždy v Orient expresu, tak nelze slovy popsat zážitek z této knihy. Rozuzlení výborné a Agatha Christie je zaslouženě královnou detektivek :-).
Kniha nám osobitým způsobem napomáhá, abychom nezapomněli na zrůdnosti, co se děly. Příběhy lidí v komiksové formě by se měly stát pomůckami učitelů dějepisu.
O organizaci Lékařů bez hranic se zajímám již dlouho a tato kniha poutavě popisuje zážitky jednoho odvážného lékaře, který se rozhodl odjet pomoci a vzdal se vymožeností středu Evropy. Dobře a autenticky napsáno.
Celá trilogie dokázala neuvěřitelně zaujmout a nelituji času strávený s Mikaelem, Lisbeth a dalšími. Všem, kteří se rozhodují, zda si mají Milénium přečíst, vřele doporučuji..... Avšak hrozí zvýšené riziko závislost :-)
Nejlepší kámošky zobou zrní je prvotina Mirky Joklové, která vyšla za pomocí sbírky přes Pointu. Originální název mě zaujal a docela mě zajímalo, o čem vypovídá (což jsem se dozvěděla, ale nebudu spoilerovat).
Celý příběh byl vyprávěn v er formě. Text byl občas oživen přepisy SMS, které si hlavní hrdinka posílala s ostatními. Překvapily mě dvě pěkné ilustrace uvnitř knihy. Škoda, že jich nebylo více.
U čtení si nemusíte kreslit vztahové mapy ani přemýšlet zda se nejedná o skrytý kontext nebo o vraha. Zkrátka taková ta oddychovka s humorným nádechem třeba na dovolenou.
Markéta se ve svém životě plácala a nevěděla, co si počít. I když se často chovala jako puberťačka, měla jsem pro ni pochopení. Přišlo mi, že neměla čas dospět. Bohužel ostatní postavy se chovaly stejně nedospěle a s tím už jsem měla problém až jsem někdy nevěřícně kroutila hlavou.
Příběh je rozdělen na delší kapitoly a ty na kratší podkapitoly. Vyprávěn je v er-formě, většinou z Carlovi perspektivy.
Děj bych pomyslně rozdělila na tři třetiny. V první se zdánlivě nic neděje. Hlavní hrdina se orientoval v novém prostředí, seznamoval se s místními a začínal si skládat vlastní hypotézy. V druhé třetině začalo jít do tuhého a odtajňovala se skrytá tajemství. V poslední třetině se všechno ještě zrychlilo a vygradovalo ve velké finále.
Hodně mě překvapily duchařské prvky. Nečekala jsem je, ale seděly tam. V závěru tyto prvky vystřídali popisy zranění a vulgarismy. Jen varování pro ty, kteří tohle v knihách nevyhledávají.
Carl Dawson je postava, o které si stále skládám obrázek. Rozhodně není černobílá a ne vždy jsem jeho jednání schvalovala. Předpokládám, že to byl záměr a třeba nám některá tajemství poodhalí příště.
Příběh byl zasazen do Anglie. Proto mi nesedělo, když chtěl tady někdo tykat/vykat. Mám zafixované, že v angličtině se úcta projevuje použitím Mr./Mrs./Ms. Když chtějí být neformální oslovují se jménem.
Děj popohánělo dopředu dostatek přímé řeči. Avšak občas jsem se ztrácela v tom, kdo mluví a musela se vracet.
Aby si čtenář mohl některá místa lépe představit, byly zde krásné obrázky vytvořené pomocí umělé inteligence (i obálka byla vytvořena pomocí AI).
Celkově se jedná o povedenou a napínavou prvotinu.
Jak už děj nebo anotace (avšak anotace je zbytečně dlouha a vypovída o 80% děje) vypovídá, jedná se o horor plný duchů a nadpřirozených událostí, které postupně gradují.
Kniha byla krátká a zvládnete ji za jedno fajn odpoledne (nebo podmračené či bouřkové, pokud by to někdo chtěl i s atmosférou ). Pár stran navíc by neuškodilo. Hlavně na začátku, kdy by se dala vybudovat napjatá atmosféra.
Hlavní hrdinka Olívie byla citlivá a odhodlaná zjistit pravdu. Někdy to hraničilo až s tvrdohlavostí. Kromě vyloženě záporných postav k tomu určených, byl celý příběh plný silných a pozitivních postav. Trochu mi nesedělo, že všichni hodně rychle uvěřili na duchy.
Celkově se jedná o podařenou prvotinu. Text krásně plynul k čemuž pomáhaly krátké kapitoly a spousty přímé řeči. Žádné zbytečné odbočky. Zároveň věřím, že se s Olívií ještě někdy setkám, abych dostala odpověď na otázky, které mě při čtení napadly.
Ještě bych chtěla zmínit, že v knize je pár jednoduchých, ale výstižných ilustrací od Lucie Mudrákové. Na ukázku se můžete mrknout na dalších obrázcích.
Celkově bych to viděla na, zkrátka by mi sedělo pár stran navíc, abych se navnadila na tajuplnou atmosféru.
Příběh byl vyprávěn v ich formě z pohledu Nely. Kapitoly byly krátké a svižné. Hned v první části došlo k osudnému setkání Nely a Bena. Což je super, žádný zbytečný odbočky a prodlužování. Do života hlavních hrdinů zasáhlo poměrně málo postav, takže se čtenář neztratil v propletených vztazích. Řekla bych, že díky tomu je vhodná i pro lidi, kteří po knize často nesáhnou.
Před každou kapitolou byl zajímavý citát. Některé jsem znala, ale pár pro mě bylo novinkou. Vždy měl jednotlivý citát spojitost s událostmi v následující části.
Moje největší sympatie patřily Neliným synům, Matějovi a Filipovi. Šlo poznat, že (i přes svoji pubertu) mají k sobě blízko a jsou citlivé duše. Kdo mě bohužel často zklamal, je Nela. I když jsem ji "viděla" do hlavy, dost často jsem nechápala její chování, hlavně k Benovi. Možná bych uvítala, kdyby to šlo ještě víc do hloubky jejích myšlenek. Na druhou stranu chápu, že na 175 stranách to tak úplně nejde.
Velký zdvižený palec za konec. Zejména posledních cca 5 stran, které se zaměřují více na Bena. Vůbec by nevadilo, kdyby byla ta část byla delší. Rozhodně tím u mě získal body navíc.
Do volného pokračování Dvě prázdná místa se pustím také. Docela by mě zajímalo, kam se postavy vývojově posunou.
Pokud bych chtěla dát hvězdičkové hodnocení, dala bych asi z pěti. Fajn jednohubka na jedno odpoledne.
Knihu mi poskytla sama autorka jako recenzní výtisk v rámci spolupráce. Moc děkuji za výtisk, krásné věnování a hlavně důvěru.
Lukáš Kouřil nabízí autentický pohled do života jednoho kluka, kterému se životní láskou stal hiphop a rap. Text plný anglicismů a vulgarismů doprovází stylově sladěná grafika. I když o tomto hudebním žánru nevím absolutně nic, čtení jsem si užila a bavila se.
Kniha se krásně četla, jde vidět určitý vývoj autorky. Pokud vyjde další kniha od B. Linke určitě si ji přečtu.
Četla jsem od autorky i její prvně napsanou knihu a můžu říct, že Tsunami je velký posun dopředu. Autorka se vyvíjí a to je dobře, avšak kvalit Mornštajnové, Tučkové či Lukáškové nedosahuje. Zápletka knihy pro mě nebyla moc originální, i když několik momentů překvapení tam bylo.
Kniha je takový lepší průměr. Není špatná, ale možná by ji prospěl, kdyby měla o pár stran míň. Někdy jsem měla pocit, že depresivní stavy mohli být popsány lépe a věrohodněji.
Rosmary Kavanová byla obdivuhodná, statečná a silná žena hodná obdivu. Málokdo by dokázal vydržet to co ona a ještě si zachovat zdravou mysl.
Kniha Tichý dech od Jana Trachty se mi líbila o mnoho více. Lépe se četla a zápisky nebyly tolik chaotické. Avšak knihy Tomáše Šebka mají svou hodnotu a místo. Přibližuje široké veřejnosti organizaci Lékařů bez hranic a to není nikdy na škodu. Navíc lze vypozorovat v textu pozitivní vývoj a tím pádem se těším až si přečtu další knihu tohoto pana doktora.
Námět a myšlenka nebyly špatné, ale knize škodí mnoho metafor a popisů, které jsou pro příběh nepodstatné.
Oddechová četba. Čtenář si u ní odpočine a přenese se do 30.let 20.stol. Není vyloučeno, že až vyjdou v češtině další díly, také si je přečtu.
Pro mě se jednalo o nejslabší díl. Začátek se rozjížděl slibně, ale u konce to bylo zbytečně zdlouhavé. Na druhou stranu jsem ráda, že autor osudy hlavních postav (Lva a Raisy) uzavřel.