marlowe komentáře u knih

Velice zvláštní čtení. Na sci-fi jsem prakticky vyrůstal, ale tyhle povídky se, řekl bych, VÝRAZNĚ od běžné produkce odlišují. Prazvláštní, neotřelá témata, překvapující pointy, kultivovaný jazyk. Příjemná změna!

15 08.02.2013

Zvlášť "Evertonský hodinář" je skvělý. Tuhle novelu, spolu s "Mužem, který pozoroval noční vlaky", osobně řadím mezi řekněme deset nejlepších Simenonových děl.

15 28.01.2013

Úvodní Simenonova novela „Dům u kanálu“ je skvosně napsaná „nemaigretovka“, která podle mého čtyři ostatní belgické zástupkyně tohoto výběru převyšuje o hlavu.

15 28.01.2013

Tak tohle mi vůbec nesedlo - nedočetl...

Skvostná a zábavná oddechovka – možná méně rozverná a méně bizarní než "Hebká kůže", ale přesto skvělá! Hiaasen je pro mne velkým objevem loňského roku a náležitě si ho vychutnávám.
Šváb v jogurtu, vyhazovač nevnímající bolest ani chlad, úchylný kongresman Spojených států, který zprostředkuje v samoobslužné prádelně krádež cupaniny ze spodního prádla půvabné striptérky, záludný provozovatel striptýzového podniku, který úmyslně stahuje termostat v sále na mizerných dvacet stupňů, aby tanečnicím zimou tuhly bradavky, drogově závislý zloděj invalidních vozíků, chovatelka vlků, vstupující ke svým miláčkům s chytačskou ochrannou masku na obličeji… Gejzír nápadů, hlášek a komických figurek (ale i morálních apelů), tohle všechno je Carl Hiaasen.
Těch pět hvězdiček uděluji bez váhání – a s radostí a láskou!
Dycky "Rozdychtěný bobr"!

14 24.02.2019

Je zajímavé, že podobný pocit odstupu či jakéhosi "nekontaktu" jsem zažíval už u Hříchů pátera Knoxe. Jako by hrdinové hráli někde na pódiu a já je pozoroval z hlediště. Rozuměl jsem jejich slovům, vnímal jejich pohyb, ale nějak se mi nedařilo navázat s nimi bližší kontakt…
Ale jinak ano, docela příjemná hra na detektivku, včetně toho netradičního modelu více vypravěčů…

14 24.11.2018

Jasně, že by se vady na kráse našly: široký záběr, který autorovi neumožnil soustředit se na detail, občasná prvoplánovost děje či vtípků, zkratkovitost, klouzání po povrchu tam, kde by si děj zasloužil hlubší ponor – ale jinak solidně odvedená práce…

14 14.07.2018

Zatímco prvnímu dílu se toho zas až tolik vytknout nedalo, dvojka je vážně mizérie.
Ale vezměme to popořádku:

a) Stále nechápu, proč autorka do "týmu lúzrů" nanominovala takové množství policistů (teď dokonce přibyli další dva!!!) , když jí dělá viditelné problémy tohle nesourodé stádečko nýmandů vůbec ukočírovat a alespoň náznakově udržet v jakés takés formaci. (A to nemluvím o chudáku čtenáři, který se v těch figurkách má vyznat.) Zvláště když (na rozdíl od jedničky) se tentokrát zabýváme PŘEDEVŠÍM šéfkou oddělení Capestanovou. Na její podřízené tak zbylo jen pár usmolených drobečků a občasných štěků, což právo na existenci celého toho početného a silně upozaděného ansámblu podivínů značně problematizuje.

b) Nenápaditý příběh, nulová snaha o nějakou logickou návaznost dějů, prakticky nijaké vyšetřování. Těmto antidevizám by se měl autor detektivek vyhnout obloukem.

c) Sókratés ve svém podobenství o jeskyni připodobňuje naše vnímání života k pozorování stínů, vržených na zeď. A přesně takhle jsem vnímal děj knihy. Jako shluk nejasných obrazů, nejednoznačných stínů jednajících postav, ke kterým člověk nezískal žádný vztah a u kterých mohl pozorovat jen dvojrozměrné obrysy bez barev a výrazů.

d) Proč dělat něco jednoduše, když to jde složitě? Proč psát srozumitelně, když to jde i jinak: klopotně, v náznacích, pomocí nevyřčených zámlk či jakýchsi "zpožděných vysvětlení"? Na mnoha místech totiž narazíte na pasáže, které pochopíte až o dvě stránky později – jako by si autorka libovala v tom, že vás nechá tápat. Kdyby se jednalo o nějakou "těžkou" literaturu, neřeknu ani popel, ale u "humoristické detektivky" bych takové schválnosti rád oželel.

e) Nevím, nese-li větší díl viny autorka nebo překladatelka (nebo moje natvrdlost), ale pohodovému čtení rozhodně neprospěly věty, které jste museli číst vícekrát, abyste vůbec pochopili (v tom lepším případě), co je vám sdělováno.
Jeden příklad za všechny:
Díky vzezření vyvolence davů spolu s vystupováním dandyho do tohoto prostředí přesně pro něj dokonale zapadal.
A o tohle jste zakopávali pořád.

Takže resumé: 30% za pár vtipných scén (příhoda s osly, mistrovství v žehlení košil atd.) a pevné rozhodnutí, že do trojky už nejdu!

14 26.04.2018

Nebýt několika lechtivých (a dokonce i přímo sexuálních) scén, považoval bych knihu za čistokrevné vyprávění pro děti – což v žádném případě nemyslím pejorativně. Sice jednoduše prvoplánové, ale na druhou stranu čtivé, poměrně napínavé (až na tu přehnanou kumulaci náhod) – a coby třešnička na dortu také poučné: dozvíte se např. spoustu zajímavostí o řemesle platnéřském. Takže vlastně nadprůměrná spokojenost.

14 29.01.2018

Čekal jsem skororealistickou noir-detektivku s prvky magie, ale nakonec se z toho vyklubal hodně ukecaný čarodějnický opus s prvky detektivky – a to mě, mám-li být upřímný, moc nebavilo…

14 27.11.2017

Za příběh, vývoj vztahů, motivaci a za "celkový postup Otova vyšetřování": 2– , za způsob vyprávění: 1. Suma sumáru: lepší dvojka!

14 04.08.2017

Po vcelku příjemné a pohodové hříčce "Kdo má pod čepicí", která měla čtenáře naladit na první díl zamýšlené série o "slečně Marplové z českého maloměsta", přichází veliké zklamání. Bezprostřední hravost "book-traileru" se kamsi vytratila a v ruce nám zbyly jen sebrané spisy provozních řečí a zbytečných scén (jako by autorka byla nakladatelstvím nucena splnit penzum počtu stránek), vyprávějící silně naředěný příběh, ve kterém sice hrdinka občas někam spadne (na kolena, do vany, do jámy), ale kde veškerý děj posunuje kupředu náš starý známý "Bůh na mašině", převlečený nejčastěji za "náhodně vyslechnuté rozhovory". (Ono přirovnání hlavní hrdinky ke slečně Marplové je ve skutečnosti možno vnímat i jako urážku detektivních schopností staré dámy s pletacími jehlicemi, protože hrdinka "Jámy" vlastně ani nevyšetřuje a veškerou práci za ni i za policisty odvádí jen a jen náhoda.)
Tu jednu hvězdu dávám za ten (bohužel nevyužitý) potenciál, který se (přes všechny mé výtky) v postavě Josefíny Divíškové skrývá…

14 09.05.2017

Klasický Dán – skvělé dialogy, plnokrevné figury, výborně postavený příběh. Možná kdyby Dominik trochu ubral na žvanivosti, ale to je jen malé smítko na klopě, které výsledný dojem rozhodně nekazí!

14 29.04.2017

Ach, bratři moji, hořel jsem nedočkavostí okomentovat tuhle klasiku řádně po týnovsku, ale když jsem zjistil, že už stejný nápad dostali (a zrealizovali) mnozí jiní přede mnou, spokojím se s prostým konstatováním: Pozoruhodná kniha – čistých 100%!
A víc už k tomu netřeba tolknout ani jeden verd!

14 28.08.2016

Po skvělé "Roseanně" jakoby autorům při psaní druhého dílu Beckovské série došel dech. První polovina více než detektivku připomíná Tištěný průvodce Čedoku – a ani druhá část (byť už výrazně čtivější) nijak neoslní: ostřílení drogoví dealeři se po dopadení chovají jako při opisování přistižení třeťáci, kteří jsou paní učitelkou dostrkáni do ředitelny – a hodně nepovedené je i celé vyústění příběhu (včetně celé té zápletky s pasem, plnovousem atd.)
Román jsem poprvé četl v osmdesátých letech – a nevzpomínám si, že bych na něm tehdy viděl tolik nedostatků. Teď, bohužel, musím původní hodnocení snížit na tři hvězdičky.

Ufff!!!
A máme to za sebou…!
Zmožen únavou z četby, spokojím se jen s několika kusými poznámkami:

1) Kryptonomikon = zhruba 330.000 slov…
(Tolik slov, jen tak pro zajímavost, obsahuje přibližně 11 detektivních románů George Simenona dohromady)

2) Kryptonomikon je (jak už tu zmínili jiní) chvílemi HODNĚ dobrý, ale chvílemi i HODNĚ nudný, rozvláčný a užvaněný.

3) Největší předností románu je NÁDHERNÝ JAZYK – tady před autorem musím smeknout! A jestli se k téhle knížce někdy vrátím, tak ne proto, abych si ji znovu přečetl, ale abych si připomenul, jak skvostným jazykem je napsaná.

4) Kryptonomikon mi ze všeho nejvíc připomíná obří 3D puzzle – jimž chybí polovina dílků.
Izolované scény, které na sebe přímo nenavazují a vy si musíte chybějící části prostě "dopředstavit". Jako kdyby někdo z paralelních příběhů (v textu navíc smíchaných dohromady), vytrhal každou lichou stránku…

5) Chcete-li knize PLNĚ porozumět, musíte si ji přečíst nejméně dvakrát (!) po sobě (na což nebudete mít sílu) a navíc musíte nadstandardně ovládat za a) matematiku, za b) historii druhé světové války, za c) problematiku informačních technologií, za d) zeměpis a za e) vojenskou terminologii, musíte rozumět procesu fungování nadnárodních korporací, musíte alespoň něco vědět o kryptografii a kryptoanalýze a v neposlední řadě musíte mít geniální paměť – aby vám pracně pospojované dílky skládačky nakonec dávaly smysl (protože předchozí dílek jste drželi v ruce před čtyřmi sty stránkami – a to už se těžko vybavují jména a souvislosti…).

6) Kryptonomikon bych (na závěr) přirovnal k padesátihodinovému filmu, z jehož sledování vás už dlouho bolí zadek i hřbet a vy stále bojujete s chutí "už se na to vykašlat", vstát a odejít z kina, ale vždycky nakonec zůstanete… Prostě proto že chcete vědět, jak to všechno dopadne… A taky proto, že je to nakonec, přes všechny vaše výhrady, docela zajímavé…

80%

14 05.11.2015

Napínavé ano, uvěřitelné už méně (mám na mysli celou tu "útěkovou" anabázi)…
A zvláštní, těžkopádný styl, na který jsem si jen těžko zvykal…
Nicméně velká pochvala autorovi za to, že prostřednictvím "dobrodružného" příběhu (který si mnozí přečtou PRÁVĚ pro tuto jeho "dobrodružnost") tak barvitě a věrohodně vylíčil nepředstavitelnou zrůdnost (ne)fungování totalitního státu…

14 07.09.2015

,,Trojka´´ už zase nabrala vítr do plachet (po předchozím lehkém autorském zaváhání a nejistém přešlapování u druhého dílu) a příběh k nám znovu promlouvá se stejnou naléhavostí a razancí, jako v případě Vraždy pro štěstí. A když navíc připočteme nový prvek, totiž všudypřítomný ,,protektorátní´´ strach o vlastní existenci, dostáváme se zpátky k pěti hvězdičkám… Moc zajímavý literární počin tohle Pivoňkovské třídílné povídání…!

A HTO, díky za tu literární zajímavost (a lahůdku), celou trilogii už jsem četl třikrát, ale tohle jsem věru nevěděl... :-)

Stephen King disponuje záviděníhodným darem, získaným od boha: Klade na papír (do počítače) příběhy se stejnou lehkostí, jako my ostatní smrtelníci dýcháme, jíme nebo večer co večer uléháme do postele. Jenže tenhle dar je současně i Kingovým prokletím (protože když někde něco přebývá, musí jinde něco chybět) – a King (občas) nedokáže valící se proud slov ukočírovat.

"Kupoli" jsem si chtěl přečíst prostě proto, abych knihu porovnal s hodně špatným televizním seriálem (zvláště druhá řada je až k neuvěření pitomá).
Prvních dvě stě stran jsem absolvoval tak jak se to má, pěkně slovo po slově, potom už jsem začal přeskakovat, nejprve nenápadně, za pár desítek minut už docela okatě – a nakonec jsem se po stránkách pohyboval doslova "mílovými kroky". Jenže to jsem pořád ještě nebyl ani v půlce knihy. A tak jsem to vzdal. Prostě mě unavily ty desítky tisíc slov – a já si začal připadat jako Jiřina Švorcová v Králi Šumavy, když se propadala do močálu na šumavských slatích.
Opravdu mě to nebavilo. Takže nedočetl.

Od Kinga jsem už pár věcí zhltnul – a některé byly HODNĚ DOBRÉ. K těm ovšem "Kupoli" zařadit nemohu.

40% (protože i v té záplavě plevelu jsem narazil na pár velice dobře napsaných scén…).

14 02.03.2015

Klasický Velinský s excelentními dialogy, Chandlerovsky pronikavou schopností zobrazení okolního světa – a, jak už to u pana V. bývá, i v logičnosti trochu pokulhávajícím příběhem…

14 13.02.2015