martiline komentáře u knih

Příjemné a oddechové čtení. Líbilo se mi víc než první díl ... možná i proto, že jsem se neztotožňovala s filmem ...

Měla jsem problém Denise uvěřit, že byla tak "slušná" a bez poskvrny. Ale to je můj problém, ne problém knihy. :-)

Brečela jsem smíchy :-))

Moc a moc pěkná kniha ... příběh ...

Mám moc ráda Adama Dalglieshe ... a tahle detektivka je hodně povedená ...

Neviděla jsem film, jen fotografie v knize. Ale jak tu někdo píše, Jindřich = Jiří Kodet, tak skvěle zahrané v Pelíškách, tak nenapodobitelné.
Kniha moc pěkná, příjemná a úsměvná. Jindřichovy duševní výlevy mne rozesmály jak už dlouho nic. :-) Krásné, čtivé, nádherné ... já myslím, že filmem si to ani nebudu kazit. :-)

Je to SILNÉ. Víc nemohu napsat. Až těžká uvěřitelnost ... zvěrstva, která by člověk ani v nejhorším snu nevymyslel ... a víme, že se to dělo.
Musela jsem rozdýchávat snad každý odstavec. Třeba jsem vstala a zírala z okna a nebyl tam vůbec žádný pocit "ještě že žiji teď", nebylo tam nic. Chtěla a musela jsem přečíst knihu co nejdříve, protože ty dvě noci se mi o ní zdálo ... přitom nešlo přestat číst. Pár knih s touto tematikou už přečtených mám ... ale tohle ... to je prostě hluboká SÍLA. Obdivuji všechny ty, kteří toto přežili ... obdivuji i ty, kteří to nepřežili ... obdivuji všechnu jejich sílu.

Musela jsem se nejdříve do čtení nutit. Popisování jedné věci na několik stran mne vyčerpávalo. Zvlášť, když to až tak nebylo důležité. Květnaté věty, příliš dlouhé.
Ale tak v půli vše dostávalo rychlejší spád a konec knihy jsem zhltla během noci.
Na mne příliš moc tajemství na jednu knihu.

Ta kniha se čte sama ... :-) Skvělá.

Citlivý a dojemný příběh. Ze začátku se mi do čtení až tak nechtělo, s autismem jsem se setkala pouze tak nějak z dálky (že ta a ta rodina a to a to jejich dítě). Ale kniha mne vtáhla hned po přečtení prvních řádků. Nesmírně mne bavilo sledovat cestu táty k duši syna. Je pravda, že tu k dětem nejsme od toho, abychom říkali "to je špatně, mělo by to být jinak". My se můžeme jen a jen přizpůsobit a milovat je takové, jací doopravdy jsou.
Dočítání bylo tak dojemné a krásné - uzavření životního kruhu, smutku i z toho všeho vznikající štěstí ... že jsem se rozbrečela ...

Četla jsem jedním dechem a nemohla se odtrhnout, trvalo mi to část odpoledne a část noci ... Krásný příběh, ač s otevřeným koncem. Dávno jsem zjistila, že nám nepřísluší soudit a hodnotit druhé a už vůbec ne v knižních příbězích.
Autorka mi připadá jako by napsala už spoustu knih a byla vyzrálá spisovatelka. Až mne překvapilo, že toto je její prvotina.
Příběh sice končí otevřeně ... ale já si uvědomila, že ani nevím, jaký konec bych očekávala ... takhle se kniha neuzavřela a já její příběh nechávám přesně tak otevřený ... A vůbec to není špatné ... :-)

Občas jsem chování hlavních hrdinů nechápala. Ale nepřísluší mi hodnotit. Trvalo mi dlouho než jsem se tak nějak začetla tak, aby mne to bavilo.

Když jsem začala číst a děj se neskutečně vlekl přidanými popisky všeho a všech (až jsem se ztrácela), nevydržela jsem a přelítla celý konec knihy :-).
Teprve po rozuzlení dlouhého příběhu jsem se do knihy začetla a užívala si i květnatých popisů.
Závěrem musím přiznat, že kniha je pěkná ... ale pro mne se pěknou stala až jsem ji přečetla. :-)

Skvělá oddechovka :-) ...

Pěkná detektivka. I když jsem seriálové zpracování viděla celkově dvakrát, nepamatovala jsem si, kdo vraždil. Musím říci, že kniha je tisíckrát krásnější ... seriálové pojetí bylo takové prázdné a kdyby nebylo představitele Adama Dalglieshe ... nevím nevím.

Přečteno za jediný den, kdy šlo téměř vše stranou ... Kniha, na kterou se nezapomíná ...

Půl knihy jsem se snažila "našašírovat" do děje, kdy bude mít něco společného s filmem, který se mi tak moc líbil. Až potom jsem se nechala unášet docela jiným (ale i tak příjemným) románkem.
Hlavně popis konce lásky mne dostal. Už jsem zapomněla, jak to může bolet, jak i inteligentní "baba" dokáže dělat neinteligentní činy, jen aby se ještě víc zranila a konečně její srdce pochopilo ... :-)
Krásné, ač smutné, vím. Autorka to tak barvitě popsala, že snad musela v době psaní toto prožívat nebo psala následně po. A nebo má (na rozdíl ode mne) tak skvělou paměť na bolest.

Nejdřív se mi ani nechtělo číst ... válečné téma.
Ale pak jsem se začetla a doslova mne pohltily příběhy všech třech žen, které se prolínaly z minulosti do přítomnosti. Kniha dává několikero pohledů na válku a poválečné období ... a s tím přišlo i jakési pochopení. Každou z žen provázela její bolest z minulosti a i to je formovalo ...

Přečteno za pouhý jediný den ... Tento žánr mne nikdy moc nebral ... ale tohle bylo fakt čtivé. Nemohla jsem přestat číst.

Celoživotní příběh ... propletený, kdy se prolíná minulost s přítomností. Bolestivý z pravdy na konci. Toto umí právě Diane Chamberlainová ... Nicméně, nemohla jsem přestat číst, jak moc mne děj vtáhl do sebe ...