martiline komentáře u knih
Jako vždy ... pěkné čtení. Jsou to takové milé oddechovky. :-)
Úžasná kniha. Možná mi i pomohlo, že jsem nejdříve viděla film. Protože kniha (jako téměř vždy) předčila má očekávání.
Krásný, čtivý román o užívání si, o hledání samotné sebe, cestování, objevování. Nádhera, jak to vše hlavní hrdinka pojala. Nejdříve užívání si života plnými hrstmi, využít každý smysl, naslouchat sobě a vnímat a těšit se ze všeho ... a pak se ponořit do hlubin své duše ... A pak přijde vyrovnanost toho všeho. Některé pasáže knihy se mnou dokonale souzněly, jako bych to napsala já, když bych to tedy uměla. :-)
Osobně pro mne znamenala tato kniha jakouzi fázi "dočištění" ...
Nádhera. :-)
"Nikdy nezapomeň, žes kdysi v nestřeženém okamžiku poznala v sobě samé svou přítelkyni."
Knihy Hany Marie Körnerové ve mne vyvolávají naprostou spokojenost s životem, který žiji. Dům U Tří borovic na mne také tak působí. Nevím čím to, ale při čtení pociťuji vděk za všechno, co právě teď mám a k tomu mne to i svým způsobem nutí víc pracovat, starat se, pečovat.
Nádherný román.
Nádherné dvě dějové linie.
Kniha se mi moc líbila. Rozuzlení záhady z minulosti.
A pochopení, proč Caroline i Meredith byly takové, jaké byly ...
A hluboká lítost při čtení posledního dopisu Caroline ...
Skvělá kniha. Četla se mi úplně sama.
Už se moc těším na Provazochodkyni.
Četla jsem ji již v roce 2004 ... zřejmě původní vydání :-) ...
Já byla příběhem docela spokojená. Ano, sladká, nenáročná četba ... ale celkem i fajn komediální a to mne kniha málokdy rozesměje. Prostě hlavní hrdinka se v tom někdy motala jako Bridget v Deníku :-) ...
Ještě mám doma půjčené další dva díly, ale raději je "proložím" něčím zajímavějším a až pak se vrhnu na druhý díl. Jak tu někdo napsal ... růžová, moc růžová. :-)
Určitě nelituji, že jsem si knihu přečetla. Slyšela jsem na ni recenze ze všech stran. Těžké a smutné ... jako tehdejší život sám. Překvapuje mne, že bílá magie nevládla černé magii. Ale magie je vždycky magie ... ať škodí či pomáhá ... Krásné čtení.
Nemohla jsem přestat číst. Skvělé "zpracování". Kniha mne doslova vtáhla do děje.
Úžasná kniha a úžasný příběh. Úplně jsem se vžila do Hester, jak musela strádat a trpět a navíc v té době toto vše bylo i k nepochopení a neexistoval ani způsob jak ukončit nenaplněné manželství. A Cat ... a její láska k svobodě. Akorát takový konec si nezasloužila. Ale co naplat, fanatický vikář s přehnanou čistotou si nedokázal přiznat, že to má "jinak" a ono je nejlepší soustředit se na ostatní a hledat na nich jen to špatné, aby mohl zapomenout na sebe. Na Robina jsem se ani nezlobila, jen využil toho, co mu fáterník nabízel. A nakonec se kál a vzal vinu na sebe. Ale to už moc prozrazuji ... Doporučuji k přečtení. Nezapomenutelná kniha.
"To, co nyní dělám, je něco mnohem, mnohem lepšího než vše, co jsem kdy dělal(a), a směřuji ke mnohem, mnohem krásnějšímu klidu, než jsem kdy poznal(a)."
(citace z knihy Povídky o dvou městech - uvedená na str. 133) ... prostě jsem musela :-) ...
Za mne "velké zklamání". Docela jsem se na knihu vrhla, ale byla naprosto bez nějaké hlubší myšlenky. Asi jsem od toho očekávala něco jiného. Vykání, sprosté nadávky, jenom sex, bez děje ... až jsem přemýšlela o inteligenci hlavních hrdinů, která se mi zdála nižší než dnešní datum. Věřím, že někomu kniha udělá radost jako oddychovka ... ale ani tak bych ji nebrala. Potřebuji trošku víc, s dějem a myšlenkou. Poprvé, co jsem se těšila, až něco dočtu ...
Nádherný příběh, i když smutný. Četla jsem knihu před více než patnácti lety a přesto nejde zapomenout.
Pěkné prolínání z přítomnosti do sto let staré minulosti. Já si příběh Olivie a Amandy užila. Pěkné, oddychové a příjemné čtení.
Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Působivý příběh.
Životní síla Anny byla nezlomná a sama si to snad vůbec neuvědomovala. Nebyl čas. S čímkoli, co ji potkalo, se smířila a dokázala v každé situaci najít kousek dobra. Dokázala vše zvládnout a ani se nad tím nezamýšlela. Snad se zamyslela jen ve stáří, ale ani tehdy v tom nevidím jedinou stopu hořkosti nebo lítosti.
Znamenitá žena. A věřím, že takových bylo více. Muselo. Jinak by v té době nemohli ani přežít. Si tak říkám, že my se hroutíme hned při každé maličkosti ... a přitom tehdy ...
Jsem ráda, že jsem Annu "potkala a strávila s ní čas ve vzpomínkách" prostřednictvím knihy, která je prostě nezapomenutelná.
"Vždycky jsem měla kolem sebe samý hodný lidi."
Tak toto se mi moc líbilo. Nejdříve jsem viděla film, až pak četla knihu.
Ale nááádhera. :-) Četlo se samo.
Doslova fascinující skutečný příběh. Popsány těžké osudy somálských dětí, dívek a mladých žen. Doporučuji přečíst.