martina.culik komentáře u knih
Já vlastně ani nevím, proč se mi tato kniha líbila. Měla jsem z ní ale velice dobrý pocit - byla taková uklidňující a měla jsem z ní dobrý pocit.
Četba na pokračování na Českém Rozhlasu - čteno Václavem Neužilem.
Začátek odehrávající se v divočině se mi líbil, ale část odehrávající se ve městě už mi nepřišla tak zajímavá.
Příběh byl zajímavý, ale psán byl velice jednoduše. Musím říct, že mě kniha vlastně zase tolik nechytla, byla jsem spíš zvědavá, jak se to vše vyvine.
Vzhledem k údajům na obálce a předsádce, vlastně čtenář tuší, co se bude v knize dít a bohužel se nekoná žádné velké překvapení. Co je na obálce napsáno, to se stane. Tečka. Nic moc navíc.
Ačkoli měla kniha spád, trvalo mi docela dlouho se do ní začíst. Příběh byl ale zajímavý a nakonec mě vtáhl stejně jako slepý dům vtáhl Xanthe. Jak bylo zmíněno níže, cestování v čase trochu evokuje podobu s Cizinkou, ale princip i zápletka jsou rozdílné. Určitě si nenechám ujít další díl této série.
Celá série je jednou z mých oblíbených. Postavy jsou sympatické a vyšetřovací metody trochu úsměvné, ale patří to k té době.
Ilustrace jsou příjemné a v několika jsem se úplně našla.
Kniha má příběh, který se postupně vyvíjí (ne nijak dramatiky), což jsem úplně nečekala, ale určitě to není na škodu.
Nemůžu říct, že bych byla úplně nadšená, na to tam bylo poměrně dost takových nemastných neslaných stránek, nějak mě nenapadá, jak jinak to popsat. Celkově ale nelituji, že jsem si knížku pořídila, i když pokračování už si spíše někde vypůjčím.
Od Nerudy jsem do této chvíle znala spíše povídky a je to tedy mé první důkladnější seznámení se s jeho básnickou tvorbou. Vůbec nechápu, proč jsem zrovna tuhle sbírku, tak dlouho odkládala. Obsahuje vážné, vtipné i baladické básně se hřbitovní tématikou.
Téma je to nadčasové, jelikož zrovna v této oblasti se toho moc nemění. Možná právě proto bych sbírku nedoporučovala nikomu, kdo se momentálně nachází v depresi nebo podobně pesimistické náladě, pokud si ovšem tuto náladu nechce ještě prohloubit.
Tuto knihu jsem chvíli odkládala kvůli její délce, kterou překonala všechny dosavadní díly ze série. Nakonec jsem ji ale přečetla stejně rychle jako ostatní.
Děj byl opět vyprávěn stylem střídání přítomnosti a minulosti a pohledem více různých postav. Novinkou bylo, že zde byly dvě různé dějové linky v minulosti, které byly vždy uvedeny přímo letopočtem, aby se čtenář neztrácel. Musím přiznat, že jsem již byla zvyklá na to, že kapitoly z minulosti jsou psané jiným fontem (kurzívou) než zbytek knihy, a zde mi tato drobnost trochu chyběla.
Jinak mě ale kniha vtáhla a minulý i současný děj jsem četla s napětím. I když jsem asi od poloviny tušila pointu, spousta detailů mě překvapila.
K této sérii se ráda vracím, protože mě baví jak postavy tak děj.
"Modlitby lze nabídnout lacino. Od lidí vyžadují málo úsilí a od Boha hodně."
"Prasata se hodně pobodají lidem. Nebo možná lidé prasatům: málo přemýšlíme, jak draho nám zítra mohou přijít dnešní slasti."
Podle ohlasů jsem čekala něco, co mi vyrazí dech.
Bohužel teď lituji, že jsem si knihu pořídila - lepší by bylo si ji jen půjčit.
Grafické zpracování je nádherné - černobílé zpracování s fotografiemi je výborně zvolené a koresponduje s textem.
Bohužel textu je v knize poměrně málo. Nevím, jestli je to překladem, nebo jsem jen autora nepochopila, ale některé texty mi přišly úplně o ničem. Za mě prostě spíše zklamání než nadšení.
Sérii Eriky a Patrika jsem si hodně rychle oblíbila a vzhledem k tomu, že ji čtu i proto, abych věděla, jak se vyvíjí jejich vztah a život jejich blízkých, rozhodně mi tato dějová linka v knize nepřekáží (jako některým jiným čtenářům) a naopak jsem za ni ráda.
Vyšetřování mě bavilo zhruba stejně jako první díl série, což je o trošku méně než předchozí dvě knihy.
Již u ostatních jsem psala, že mi velice vyhovuje styl autorky. Krátké kapitoly, které ukazují vyšetřování a život hlavních postav z různých úhlů včetně historické linky, která vysvětluje motiv zločinu, je přesně podle mého gusta.
Začátek mě navnadil, ale bohužel po chvíli už to tak akční nebylo a nakonec jsem jen chtěla dočíst knihu, abych věděla, jak to tedy všechno je, aniž by mě nějak zvlášť bavila.
Klasické pohádky od B. Němcové.
Někdy jsem se musela trochu víc soustředit, jelikož některé obraty se již dnes tolik neužívají.
Oživila jsem si ale pohádky, které jsem už skoro zapomněla, takže jsem určitě ráda, že jsem tuto knihu po velmi dlouhé době opět vzala do rukou.
Pohádky Oscara Wilda mi nepřijdou moc pro děti, jsou smutné a jsou k zamyšlení. Já je mám ale moc ráda a četla jsem je nejednou česky i v originále.
Má první kniha, kterou jsem od Jonassona četla a moc jsem se bavila. Je to takové jiné čtení, než jsem zvyklá. Vyhovuje mi jak styl vyprávění, tak humor, takže se určitě pustím i do nějaké další tvorby autora.
Taková milá, nenáročná detektivka - je to mé první (a určitě ne poslední) setkání s touto autorkou.
Pravidla moštárny jsou hodně o tom, jaké to bylo v této době nechtěně otěhotnět. Bylo to dost beznadějné, přesto se našel někdo, kdo pomohl - doktor v St. Clouds. Jeho chráněnce Homera Wellse jsem si oblíbila a pozorně jsem sledovala jeho osudy. Kniha není moc veselá, spíš nutí k zamyšlení, ale i takových knih je zapotřebí.
Autorčin styl psaní se mi moc líbí - sice jsem Alexandřino tajemství tušila delší dobu před koncem, ale všechny detaily jsem rozhodně neuhádla. V sérii se chystám pokračovat, abych věděla, jak se budou vyvíjet osudy postav (i když nějaké povědomí už mám, jelikož jsem nevědomky přečetla dříve Andělíčkářku a Kazatele).