Mateo67 komentáře u knih

Vlastně další úplně obyčejná kniha o obyčejných lidech. Proč tedy člověk u každé její knihy nevěřícně kroutí hlavou, kde se to jenom v té “ženské” bere. Je jedno, v jakém pořadí její knížky čtete, protože každá vás okamžitě drapne do svých spárů a hned tak nepustí. Musíte se smířit s tím, a věřte, že se smíříte rychle a rádi, že vaše domácnost bude nějakou dobu přeplněná. Postavy z knihy, naprosto živé, budou všude kolem vás a budou se dožadovat svého místa na slunci. A vy se budete snažit čtení protahovat co nejdéle, i když vás kniha bude přitahovat jako magnet, jen aby ještě pár dní zůstaly.
Tož tak.

84 22.01.2020

Nechci a nebudu srovnávat s Hanou. Kniha by si to nezasloužila, protože je to naprosto svébytné dílo. Krásná čeština, přirozená stylistika, výborné a výstižné vykreslení charakterů postav. Tak dobre se mi již dlouho žádné dílo nečetlo, i když jsem si po celou dobu čtení říkala, jak moc jsou osudy všech v knize tíživé a sama jsem se i tak cítila a chtěla proto knihu co nejrychleji dočíst. Mistrná práce! Můžete nesouhlasit, ale nejvíce mi k srdci přes všechno, co dělal, co se v něm dělo, co se kolem dělo a jaké to mělo následky, přirostl otec. A velké díky za ten konec.
Hana si o pět hvězdiček otevřeně říkala, Tiché roky si je písmeno po písmeně zasloužily.

78 29.07.2019

“Jádrem šoku se jevila právě ta prostota celé katastrofy. Uprostřed důvěrně známého světa člověk snadno zapomíná na všechny síly, které tento svět udržují v rovnováze, a jeho jistotu považuje za něco samozřejmého.” Docela síla číst tuto knihu zrovna v této době. I když člověk si z mládí částečně pamatuje, do čeho jde.
Ale přinesla mi i veselý “příběh”. Zrovna v době nejhlubšího začtení se jsem potřebovala přestěhovat docela vzrostlou dracenu. Odnesla jsem ji večer do auta, postavila dozadu za sedadlo řidiče a pak četla hodně k půlnoci. Ráno už jsem si samozřejmě na žádnou kytku nevzpomněla, v garáži sedla do auta a při výjezdu na ulici se podívala do zpětného zrcátka. Mám pokračovat ...?

77 06.06.2020

Netušila jsem, co můžu očekávat od knihy, která popisuje “život ve vesnici, kde se těží uhlí”. Ale když to všichni čtou.... No, dostala jsem pěkně naloženo. Už první kapitola, první stránka, první řádky mě zasáhly tak, že jsem se pokorně včlenila do davu nadšenců. Výprava za solí, tradice mně do té doby naprosto neznámá, mi dala tušit, že nedržím v rukou tuctovou knížku. Nepoznaná část naší historie, neobvyklé prostředí a do něj zasazené zdánlivě všední osudy lidí, kteří byli s tímto vším - s vrchností, dřinou, chudobou, uhelným prachem a každodenní možností smrti přirozeně sžití. Sílu výpovědi umocňuje hojné líčení událostí prostřednictvím dětských postav, v této míře neobvyklé v podobné literatuře.
Jestli aktuální situace dovolí, už vím, kam bych se chtěla letos v létě zatoulat. Lázně Darkov budou tím pravým výchozím bodem po tomto v mnoha ohledech výjimečném kraji.

13. 8.
Předsevzetí splněno. Darkov, Karviná, Fryštát, Ostrava a ŠIKMÝ KOSTEL. Z jeho návštěvy se mi kolíbá svět snad ještě dnes. Přehledné venkovní informační tabule (vztahující se i k oběma knihám) a jako bonus skvělá paní průvodkyně.

73 08.05.2021

Pro mě zatím nejlepší kniha od autorky. A další střípek poznání minulosti mého blízkého kraje. Mistrné vykreslení jednotlivých charakterů, člověk má pocit, že nečte, protože před očima mu běží mnohovrstevnatý film. A za obálku by to chtělo * navíc.

73 08.06.2019

K Haně musím promluvit ještě jednou. Získala jsem lístky na představení v Brně, a protože jsem četla knihu přece jen před čtyřmi lety, pro oživení jsem si ji tentokrát poslechla jako audioknihu. Protože člověk už ví, co čekat, vychutnávala jsem si i jednotlivé detaily a děj se známými postavami prožívala mnohem osobněji.
A divadelní zpracování? 58. repríza, vyprodané divadlo, děkovačka ve stoje. A slzy v očích (nezkoumala jsem, ale zcela určitě nejen v mých). Závěrečné minuty byly dech beroucím zážitkem.

71 13.04.2023

Motiv selhávajícího rodiče (rodičů), hluboké trauma z dětství, navenek spořádaná rodina. Skličující, ponuré, červivé. Nevím, jestli mi někdy dříve na hrdince knihy tolik záleželo. Tolik jsem Sáře držela pěsti, aby našla cestu z přežívání do žití. A dokázala po ní vykročit. Když jsem se s knihou loučila, padl mi pohled na obal. Na náhle děsivě výstižný obal. Opravdu jsou to jenom houby?!

65 17.10.2020

Když jsem knihu dočetla a listovala až na konec, padly mi oči na fotografii autorky a úplně spontánně mě napadla věta: “ Ženská, ty jsi ďábel!”. Nebála se totiž vyjít ze své komfortní zóny a pustit se na “dystopický led”. A ten se pod ní neprobořil. Při čtení nad knihami přemýšlím. Tady to nešlo. Nechala jsem se dobrovolně pohltit a četla a četla a četla. Provázely mě nesourodé emoce - vztek, prázdnota, útlum. Čas na přemýšlení přišel až po přečtení. Sílu příběhu nevidím ani tak ve vystavění dějově linky, ale v dokonalém vystižení prožívání a uvažování obou hlavních hrdinek. Líčení jejich životních příběhů je tak bolestně autentické, že si musíte cílevědomě připomínat, že vše je jen fikce, abyste vůbec byli schopní ve čtení dál pokračovat.

64 29.07.2021

Čteno před pěti lety po 1. návštěvě Žitkové. A byl to zážitek. Musela jsem se tam vrátit. A po návratu si čtení zopakovat. A zážitek je mnohem hlubší a silnější. Asi tam patřím.

61 05.02.2023

Už ke konci 1. dílu přicházela ke slovu čím dál víc politika. Mrzelo mě to, chyběl mi ten víceméně ničím nerušený proud přinášející neustále a plynule nové životní osudy hlavních hrdinů. Ale doba taková byla a já se tomu (sice nerada) poddala. Nešlo to jinak, v 2. díle politika proniká již do veškerého dění. Zasáhlo mě, když jsem si uvědomila, že to nejtěžší a nejhorší, čím si postavy v knize musí procházet, je vždy způsobeno druhým člověkem. Ne zával v dole, ne kolébka, do které se narodíte, ne přírodní katastrofa, ne nepřízeň osudu, ale lidé jsou tím, odkud vám hrozí největší nevraživosti a nebezpečí. A to i od těch z vašeho nejbližšího okolí. Politické a národnostní rozbroje, boje o území, likvidace šlechty, válečné běsnění, za tím vším přece najdeš člověka.
Příběh je tak intenzivní a sugestivní, že mě čtení tohoto dílu přímo fyzicky bolelo. Potřebovala jsem knihu na pár dní odložit a nadechnout se. Blížící se termín vrácení do knihovny mi to však nedovolil. Nakonec, možná to tak bylo lepší. Jinak bych se s/nad knihou trápila mnohem déle. Je to tíživé čtení, tíživé jako je tíživá atmosféra celé knihy. Nebraňte se však tomu, nechte se polapit. Vyjdete z toho sice rozbolavění, ale pokornější, silnější a možná svým způsobem i bohatší. Přečtěte si to. A prožijte.

60 08.05.2021

Žádné potoky krve, opět poctivě vykreslená psychologie postav, české reálie, česká jména, opět vlastně taková klidná detektivka. Bavilo mě to. Opět.

59 03.10.2021

Kniha mě doslova posadila na zadek. Jaká je úroveň našeho vzdělávání a vzdělání, když se mnozí z nás o této ne příliš místně a časově vzdálené části historie (a případ to není ojedinělý) dozvídáme až z beletristické literatury? Na malém prostoru vytěžila autorka maximum. Málo slovy dokáže vyjádřit strašně moc, váhu pak má každá věta. Její vyprávění nepotřebuje žádné stylistické berličky. K hlavním postavám si rychle vytvoříte osobní vztah, u mě nevyjímaje ani Alfréda, naopak, ten mě až zvráceně fascinoval (snad byl odrazem samotného Hitlera, rešerším jehož povahy se autorka poctivě věnovala). Autentické. Dojemné. A jako bonus výborná audio verze.

59 13.06.2021

Remarque mě provázel celé dospívání. V době, kdy jsem chodila na gymnázium, nebylo k mání mnoho kvalitních knih, takže Remarque zachraňoval, co se dalo. Ale knihu Na západní frontě klid jsem docenila až v dospělosti: Zážitek nemusí být dobrý, hlavně že je silný.
Ztracená generace, přestože unikla granátům. Poselství, prosakující na povrch v kapitolách, které Pavel tráví doma, ne v zákopech. Ta bezmoc a neschopnost vrátit se do normálního života jako předzvěst zničené budoucnosti a tím zničeného života. Tisíců životů.
Přečtěte si od Hemingwaye povídku Vojákův návrat - stejně syrové a stejně přesné.

59 25.02.2021

Zavalil mě kámen a čím rychleji jsem četla, abych se mohla nadechnout, tím víc mě tísnil a svíral. V té knize není jiskřička naděje. I když pro tu malou snad.

58 17.06.2023

Šestá kniha série a u mě konečně 5 hvězd. Tušila jsem, že to musí přijít:-). Během čtení mi přišel na mysl Máchův Máj. Vražda v lůně magické přírody. Kontrast jak “vyšitý”. Přidejte výborně vykreslenou atmosféru horské dědiny a bravurně ztvárněné (především) ženské postavy, jimž vévodí trojice svébytných beskydských “samotářek”, a máte před sebou exkluzivní počtení nejen na letní měsíce.

57 13.07.2021

Konečně zase někdo našel odvahu napsat ve všech směrech pozitivní knihu, kde se hlavní postavy neutápí v depresích, v tragičnu svého života nebojují se svými vnitřními běsy ani s okolním světem. Jako kdyby pouze toto mohlo být vstupenku do kvalitní literatury. Jako kdyby hodnoty jako je přátelství, spolupráce, pomoc, porozumění a nesobeckost, ale i humor a především “obyčejná” lidskost(!) přestávaly být tím, čeho si máme vážit a cenit. Kolik v poslední době najdeme nových knih, které toto všechno mají a nejsou to sentimentální “cajdáky”?
Spasitel je jiný. Letí proti proudu. Dobrý, dobrý, dobrý!!!

55 23.04.2022

“Ten člověk mluvil jen málo. To u osamělců bývá, cítili jste však, že si je sebou jistý, a že této jistotě důvěřuje.”

Věřil v sebe a věřil v to, co dělá. A dělal to rád. Chcete-li být opravdu v životě šťastní, udělejte šťastnými jiné.
Překrásný text, nádherná grafická úprava.

55 02.02.2020

Tak to teda byla jízda! Nemám ve zvyku koukat se dopředu, jak se děj bude vyvíjet, ale zde jsem to udělala několikrát, i když jsem věděla, že Mark přežije. Prostě jsem se v tom potřebovala utvrdit. V dětství jsem milovala sci-fi, vlastně jsem na ní vyrostla, a pak dlouhá léta nic, jen občas nějaký film. A tohle byla lahůdka! A poznání, že vyrovnaná psychika, optimistický náhled na svět a především humor (čím černější, tím lepší) jsou nad sebevětší inteligenci, to už byl jen takový bonus. I když bez té by to taky nešlo. Dávám 10* z 5 :-) .
P.S. Kdykoliv teď budu používat lepicí pásku, vždycky si už vzpomenu na Marťana.

55 06.08.2019

Mám ráda knihy Michaely Klevisové, mám ráda Josefa Bergmana, mám prostě ráda typickou čistě českou detektivku. Všechny knihy od Klevisové se mi líbí, ale mezi mé favority po dočtení této patří velká trojka - poslední tři díly odehrávající se v Beskydech, v jižních Čechách a teď nakonec na mé rodné Moravě. Nedočkavě jsem vyhlížela tento díl, těšila se na novou obálku ( která je stejně povedená jako všechny z této série) a nejvíc na to, co autorka opravdu ovládá, na bravurně vykreslené malebné prostředí doplněné o uvěřitelné postavy, které sem zapadají a vytváří společně s krajinou jednolitý celek. To vše jsem ve vrchovaté míře dostala. Autorka opět odvedla poctivou práci a nám čtenářům připravila víc jak příjemné chvíle nad stránkami knihy.

54 24.07.2023

Kniha, u které poznáte už po dvou stránkách, že je to ono. Beletristická kniha, která mě opět přivedla ke studiu dalšího kousku historie. V takovém případě se suchá encyklopedická fakta proměňují na barevný živý obraz, tentokrát obraz okupace, odboje a kolaborace ve Francii. Citlivý, ale ne sentimentální příběh, nečernobílé, vesměs lidské postavy, které ať chtějí, či ne, jsou konfrontovány s válkou a musí v sobě najít sílu a nějak se válečné situaci postavit. Dostalo mě to. Doporučuji.

54 20.01.2022