Maud22
komentáře u knih
Smrt mezi kapkami deště
David Návara
První část dalšího pokračování příběhů lorda Wavesburyho a jeho krásné choti je věnována adoptivní dceři plukovníka Wavesburyho Mary. Mary je podobně jako Elizabeth statečná dívka, umí zacházet se zbraní, jezdit na koni, je nebojácná a zkušenosti z let prožitých ve vojenském táboře se jí leckdy hodí. Tentokrát dojde ke střetu se zločineckým světem, který ovládá tajemný Valentin. Únosy dívek jsou na denním pořádku a jejich osudy jsou leckdy tragické. Pro Valentina se však stane osudným, že dostane zálusk na Mary. Prostě s Davidem Wavesburym si není radno zahrávat a jeho nevlastní dcera není žádné ořezávátko. To ostatně prokáže i v dalším, detektivním, příběhu. Mary se postaví za poručíka Lindsaye už pro přátelství k jeho ženě Jessice. Nevěří, že je vrahem, ale vždycky může být hůř, neboť velezrada je rovněž hrdelní zločin. Další části pracují i s indiánskou linkou, takže se zase setkáme s náčelníkem Wabanem, kterého pojí s Davidem a Elizabeth přátelství a vděčnost. V nebezpečí díky rafinovanému komplotu a dávné pomstě se ocitne lady Eliazabeth a následně i její muž. A tak kromě prostředí britské aristokracie poznáme i nevěstinec, nalezinec, opuštěná skladiště, pochybné hostince a pašeráckou loď. Autor mistrně využívá pro své příběhy skutečné události, včetně vzniku zárodku policie, i historické osobnosti. Trochu se stydím, ale až při četbě jsem zjistila, že korzár není synonymum pro piráta... Doporučuji!
Síť přízraků
Ondřej S. Nečas (p)
Další parádní kousek ze série Kladivo na čaroděje. Ty nápady, co autor má, stojí za to. Kdosi sbírá svitky s mocnými kouzly a ve středu dění se ocitne Klaudie, když zachraňuje malou dceru své známé. Samozřejmě na záchraně se podílejí všichni členové týmu. Vincencovu podobu asi dlouho nedostanu z hlavy! :-)))
Slepý hon
Jiří Pavlovský
Tady se potvrdilo, co jsem si celé roky myslela. Zatracení obrozenci! Jmenovitě Němcová a obzvlášť Erben. Tak to dopadá, když si člověk neopatrně zahrává s ústní lidovou slovesností místo toho, aby ji nechal spát a věnoval se užitečnejším věcem. Tím pádem mají Felix, Vincenc, Walter a Klaudie co dělat, aby zastavili epidemii slepnoucích dětí a psychopatických vraždících slepců. Místy jsem se chechtala nahlas, jak hlášky jednotlivých postav lemují příběh odstartovaný božím nápadem. Moc dobře jsem se bavila a rozhodně doporučuji!
Život v ráji
Martin Štefko
Mně to bylo hned divné, že je to pokračování Mrtví kráčí po zemi. Opakovaně jsem se dívala na roky vydání. No ano, prostě takový prequel. Velmi zdařilý! Nicméně zatímco první kniha byla spíše industriální, toto dílo je zase farmářské. :-) Hlavní postavou je opět Kovboj na své cestě. Není na tom úplně nejlíp a má štěstí, že se dostane k opevněné osadě, před níž je cesta lemována eliminovanými zombiemi. V knize se střídá akce a klidné dny ve vesnici, jež přežívá díky vlastnímu autarknímu hospodaření a díky silnému jedinci Ernestovi. Je tu spousta jídla, je tu bezpečí, prostě ráj. Kovbojovi, kterého přijímají osadníci s krajní obezřetností, se to ale nezdá. Že se v ráji objeví had nebo je tam schovaný, to už víme. Následky jsou děsivé. Kovboj rozhodně není zcela kladný hrdina, ale vyvažuje to smyslem pro humor a úpornou snahou o přežití, v tom "posunutém" světě to získává další rozměr.
Nejasné hranice
Marie Domská
K autorce jsem se dostala přes antologii Krev, monstra a cukroví, kde měla povídku Náhradník, pracující sice s mimozemským prvkem, ale řešící lidské vztahy. A podruhé jsem na ni narazila ve sbírce povídek Na neVěčné časy, tady mě pobavila povídkou Kdo neumí milovat s démonem v hlavní roli. Takto navnaděna jsem nezaváhala a pořídila si Nejasné hranice a nelitovala jsem. Sci-fi rozehrává možný střet civilizací, který je odstartován proniknutím pozemské kosmické lodi do vesmírného prostoru ovládaného šatchrany. Hlavními postavami jsou obyčejná lidská navigátorka Erin a geneticky upravený šatchranský voják Ikcherat (Kchrat). Jejich vztah a případná spolupráce obou ras je komplikovaný proces. Není to o tom - bum a je tu cizí kosmická loď, křehká žena, hrozivě vypadající mimozemšťan a jedni hodní a druzí zlí. Autorka v těchto kulisách zpracovává situace, které by mohly vzniknout při setkání s jinou kulturou, jinými hodnotami, prioritami, city, vztahy uprostřed společenství. Nahlíží do vnitřního světa tak odlišných postav, do jejich myšlení a traumat. Líbilo se mi, že postavy nejsou černobílé, že jsem si k nim hledala vztah a snažila se je pochopit. Děj měl své zvraty, nebylo to přímočaré, popisy techniky a technologií byly tak akorát, nechyběla akce. Jediné, co bych malinko vytkla je opakování slova, ale rozhodně to neubralo na čtivosti. Je to ten typ příběhů, který chytí a nepustí. Moc se těším na pokračování osudů Kchrata a Erin.
Zemři, Kaine: Stín
Ludmila Svozilová
Hlavní hrdinové, které známe z předchozího románu Zemři, Kaine: Svatyně, cestují Britskou Kolumbií se změněnými identitami s dvouměsíčním miminkem. Někdo s nimi má nějaké záměry a dává je sledovat. A někdo se jich drží jako Stín. Matylda už nečte myšlenky, ale intenzivně vnímá pachy a zvuky. A Sajn? Ten je tajemný jako vždy byl. Jejich cestu provázejí brutální úmrtí. Děj se tentokrát odehrává převážně v Kanadě, na epické finále se ale přesuneme opět do Čech. Cestujeme krajinou lesů, řek a hlavně jezer. Jezera tu mají svůj význam. Souvisí to i s mytologií prvotních obyvatel, setkáváme se s nimi, jejich potomky, jejich osudy.
Vyškolena prvním dílem zůstávám ostražitá, a je mi to houby platné. Nejprve vás to donutí nahnout se nad hladinu toho jezera, jezero vás vtáhne, zavře se nad vámi voda a vy máte pocit, že se pohybujete v husté tekutině, že se nemůžete nadechnout, a pak vás to vyplivne. Okamžitě mi naskočil pojem dualita. Už středověké alegorické hádání se duše a těla prezentuje onu dualitu, ale autorka to zde povýšila o další rozměr. Každý máme svou světlou a temnou stranu. Co způsobuje, že některá z nich nabude převahy, dá se ovlivnit, aby to nebyla ta temná strana? Avšak nejde jen o tělo a duši, je tu také mysl. A Stín. A ten se přece nedá překročit. Nebo dá?
Marně přemýšlím, jestli jsem někdy četla něco tak zvláštního. Asi bych to charakterizovala jako velmi podmanivý příběh s velkou dávkou imaginace, který vás nenechá oddechnout úlevou. Mohu stejně jako u prvního dílu konstatovat, že to není jednoduché čtení, což ale neznamená, že by se nečetlo dobře, naopak. Celé nás to protáhne mezerami mezi světy a máme co dělat, abychom v nich neuvízli.
Megapolis
Miroslav Žamboch
Povídky s hlavním hrdinou soukromým detektivem M. M. Dexterem jsou patřičně akční, vtipné, bláznivé, prostě boží. Baví mě ten svět detektiva a zároveň borce, který však není úplně neprůstřelný a občas dostane pořádně na budku. Baví mě ten děj bez pravidel, kde si nemůžete být jisti ničím. Baví mě představa obřího medvídka Pú v souboji s Barbie o post krále hraček. Rovněž nechybí čtveřice želv ninja se slabostí pro pizzu, která stojí proti věčnému soupeři Trhačovi. Ostatně i Superman může mít své dny. Ulítlé, za mě super!
Ptákovina aneb Ženská v povětří
Alena Bures
Tak tohle jsem potřebovala, bavila a chechtala jsem se od začátku do konce. Je to gejzír nápadů, hrátky a jazykem, vtipné neologismy. Situace, v nichž se ocitá hlavní hrdinka, jsou místy prekérní, místy k popukání, naštěstí zdravotní sestra kolem padesátky je lehce otřískaná životem a dokáže svou novou schopnost brát s humorem nebo ji alespoň s humorem popisovat. Mohu jen doporučit a už taky vím, co dám kámoškám k narozeninám, a to nejméně třem! :-)
O krok před peklem
Jiří Pavlovský
Moje první seznámení se světem Kladiva na čaroděje. Je vidět, že mám co dohánět. Bavilo mě to neskutečně, mnohde jsem jsem se pochechtávala nahlas. Nebylo těžké naskočit do příběhů, kde v různých situacích, v nichž figurují démoni a jiné nadpřirozené síly, pracuje tým složený z bijce, telepatky, nekromanta (no spíš nekrofila) a Felixe Jonáše... Některé ty nápady byly neskutečné - třeba vajíčko a miminka v povídce Štěpána Kopřivy Krajka paličkovaná bruselským stylem, vědecká konference nekromantů v povídce Noc oživených nekromantov od Dušana D. Fabiana, vylíčení třídního gympláckého srazu v povídce Jany Jůzlové Už je to let (já vím, proč se toho neúčastním :-))) a trochu jinou vánoční hudbou zmanipulovaný nákupuchtivý dav v obchodním středisku v povídce Jak Vincenc zachránil Vánoce Ondřeje S. Nečase. Moc se mi líbila povídka Jiřího Pavlovského Týden v tichém domě, která obsahuje správně dávkované napětí, vtip a výbornou pointu.
Elektrickej strom: Rocková space opera
Jarmila Kašparová
Adzukh a Ifigen, dělí je sto let a taky kousek vesmíru, protože jejich příběhy se odehrávají na dvou různých blízkých planetách v jiném čase, ale něco mají společného. A nejsou to jen výrazné zuby, pro které jsou terčem posměchu, ale především úžasný hlas. Kniha s nepřehlédnutelnou obálkou vypráví o zrodu rockových kapel na kolonizovaných a teraformovaných planetách. Ale nejen o něm. Je to hlavně o vztazích, souznění, pochybnostech, odhodlání, přátelství, touze vyniknout a o plnění snu. Vyprávění je z rodu těch, kdy s hrdiny prožíváte jejich zklamání, příkoří, ale i úspěch a radost. Nečekejte žádnou velkou akci ani potoky krve, a přesto je tu dobrodružná cesta a epické finále.
Ti nepohřbení
Kristina Haidingerová
Kapitola Rybářův poslední soud je uvozena verši z Beautiful Death, písně mé oblíbené finské skupiny Wintersun, takže byla jsem lapena. Vše začíná tak nevinně. Samuel už oslavil 21. narozeniny, je konečně dospělý mladý a krásný muž a je zamilovaný natolik, že se už nechce stěhovat jinam, jak si přeje jeho nemocná matka. Přiznejme si, matka je trochu divná. A záhy zjistíme proč a pak už jen sledujeme pomstu a přeměnu mladíka a jeho útěk. Kapitoly mají na začátku úryvky oblíbených severských metalových kapel a příběh Samuela se střídá s krátkými vsuvkami ze současnosti. Vše je zahaleno děsivým tajemstvím. Kniha má hororovou atmosféru a je zaděláno na pokračování, na které se těším! :-)
Stará béčková legenda
Shigor Birdman (p)
Tak někdo má uvnitř bohyni a někdo sladce spící zvíře. Tomu fakt dávám přednost, takže Bý jako vysloužilý tloustnoucí člen komanda je skvělý hrdina a jeho příběh ve světě plném démonů, andělů, dlaků, vos a jiných entit je přesně pro mě. Hlášky hlavního hrdiny jsou zábavné a vrší se stejně jako mrtvoly nepoučitelných protivníků ("Než z tebe začnu škubat kusy sádla, mám jednu otázku." "Čtyřicet dva," odpověděl jsem automaticky."). Místy jsem se chechtala nahlas a samozřejmě celou knihu čekala, až se to zvíře probudí, co to bude zač, co provede a jaké to bude mít důsledky, a nebyla jsem zklamána. Naopak, donutilo mě to zjistit si víc, takže v podstatě se jedná o poučnou knihu. :-))) Vřele doporučuji!
O dracích a lidech
Tereza Kadečková
Hlavní hrdinové knížky nepatří zrovna k těm kladným, což ale neubírá na čtivosti, spíš naopak. Zjišťujeme, že krajinu obývají lidé a bestie - zvířata, která jsou schopna přeměny v lidi a která jsou lidmi zotročena. Kromě klasických zvířecích tvorů existují i nebo spíš už neexistují draci. Řád kněží udržuje poslušnost, bojuje s povstalci a jeden z nich, Roderic, hledá pravdu o Bohyni, o záhadách v Dračích horách. Všechno je to tak správně zamotané a odmotává se to pomalu, udržuje nás to v napětí, za chvíli začneme fandit i záporákovi Rodericovi a trubce dračici Jaině. Rodová temná tajemství postupně vyplouvají na povrch. Prostě drakům paní Terezy Kadečkové nelze odolat. :-)
Zřídla
Kristýna Sněgoňová
Všechno to začalo jako pomsta za sexuální obtěžování na pracovišti. Je tedy fakt, že kamarádky jsou obdařeny magickou silou, avšak původně chtěly dotyčnému jen vypít víno a načůrat do lahví. Je to ale jen úvod do magie a energie Zřídel, jejich strážců a lidí, kteří mají ten dar to vnímat a využívat. Sledujeme dobrodružný příběh očima více aktérů - Lidky, Lukáše a Barbary... a musíme si dávat souvislosti dohromady sami. Občas se vrátíme do minulosti a odkryje se před námi další kousek skládačky, což mě baví. Zřídla jsou zdrojem moci, jenže je vždycky něco za něco. Příběh chytí a nepustí!
Nimbus
Neal Shusterman
Zatímco první díl této série prokládají děj deníky jednotlivých smrtek, zde jsou předělem Nimbovy úvahy. Už víme, že Nimbus je všemocná AI, která udržuje svět v chodu lépe, než by to zvládlo lidstvo, ale drží si svá omezení resp. nezasahování do konání cechu smrtek či smrtek jednotlivých. Dokáže však v podstatě obejít sám sebe, neboť události vyhodnotil jako nebezpečné. Tak sledujeme další cesty smrtky Anastázie a její patronky Marie Curie, jakož i snahu Rowana o očištění světa od krutých sadistických smrtek. A na cestě zůstávají další mrtví... Epické finále nechává prostor pro další pokračování. Dost mě baví tenhle svět zdánlivě řízený a přece tak nebezpečný.
Ve stínu apokalypsy
* antologie
Antologie nabízí různý pohled na apokalypsu, která zasáhne lidstvo, co autor, to jiný způsob. Ta pestrost je velkým kladem celé sbírky. Vážný pohled střídá vtipné fantasy, nechybí postapo detektivka. Líbila se mi povídka Pro pár krys šel bych světa kraj, která si utahuje z žánru fantasy jako takového a zároveň nabízí vtipný příběh. Bavil mě i Zákon smyčky a Kód Zeta a bála jsem se u Sliby se maj plnit a rezignovaně šla vstříc osudu v povídce Nemesis. Dobrý počin!
Ve větvích Yggdrasilu
Tereza Kadečková
Mám slabost pro Lokiho. Uvítala jsem zápletku, kdy se tenhle vtipálek přimotá do cesty mladé taxikářce Agátě, a protože se na Zemi neocitl jen tak, problémy se dají čekat. Děj se přesouvá na Áskard a setkáme se tu i s Ódinem, Thorem, Freyou, Heimdallem a dalšími ze severského pantheonu. Vtipné okamžiky střídají bolestné události a vzpomínky. Agátě opravdu není co závidět, ale na konec jí všechno prožité utrpení dá možnost být sama sebou. Sama autorka přiznává, že severská mytologie je komplikovaná a že marvelovská interpretace, i když jí samé je sympatická, je poněkud odlišná. Přestože zboňuju Thora (obzvlášť z toho marvelovského dílu, kde dost přibere), tak jsem se bavila jeho humpoláctvím a Lokiho potměšilostí. Srandičky a neveselá realita se vzájemně vyvažovaly a když pominu nedbalou jazykovou korekturu, musím říct, že se to moc dobře četlo. A bonusová povídka Píseň o Thrymovi je opravdu milý bonus!
Zákon genu
* antologie
Antologii uvozuje moudrá a zároveň vtipná předmluva pana profesora Konvalinky. Povídky operují s genovými manipulacemi, jsou tu cesty časem, jiné planety, znepokojivé vize i snaha změnit budoucnost (a ne vždy ve prospěch lidstva). Otvírákem antologie je humorná povídka Kristýny Sněgoňové na férovku odkazující na film Zabil jsem Einsteina, pánové, která spolehlivě navnadí. Výborná je povídka Ondřeje Nefa Operace Fénix používající reálie ne tak dávné minulosti, kde je rozvinuta možnost přesunu osobnosti do mladého těla. Moc se mi líbila Pláž Pavla Fritze bezútěšná, smutná, ale jen z lidského hlediska. Velmi dojemná povídka Michaely Merglové Sousedská láska, jež si pohrává s možností klonování, je i významným apelem - sakra dbejte na vzdělání! Eden Lukáše Vavrečky je mrazivá dystopie. V povídce Romana Bureše Za Sofii se vracíme k Rónanovi z románu Inferium a jeho schopnostem získaným díky původu, jde o pomstu i spravedlnost a moc dobře se to čte, stejně jako povídka Lucie Lukačovičové Ztraceno z paměti. František Kotleta taky přišel se svou troškou genového mixu, aby nám nechyběli emzáci. Povídky jsou napínavé, dobrodružné, melancholické, zkrátka všehochuť, skoro se mi zdá, že mnohé z nich by byly dobrým základem pro román nebo pro filmový scénář. A to vše na počest Řehoře Mendela, který položil základy genetiky, no v Brně... :-))) A v neposlední řadě je třeba pochvalně zmínit krásnou obálku a vtipnou kresbičku na každé stránce. Ačkoli nezmiňuji všechny povídky, musím říct, že za mě příjemné čtení.
Inferium
Roman Bureš
Je to Peklo trochu jinak. Objevují se zde různé dějové linky, které se propojují. Sledujeme osud zvláštního Rónana s magickými schopnostmi a Amálky, židovského děvčátka, jež zachránil. Do toho běsní 2. světová válka a my se ocitáme ve vyhlazovacím táboře přímo v plynové komoře, do děje se zapojují nacisti. Vše se přesouvá do pekla, světa démonů s vládcem Satanem XXIII. Luciferem. Démoni mají svá města, svoje hospodářství a farmy a jako dobytek slouží lidé - zatracenci. Tak si při četbě říkáte, co je horší, zda nekonečná pekelná muka nebo ty hrůzy nahoře na zemi. A taky chvilku váháte, jestli někomu fandit. Nikdo není bez viny, až na Amálku, a to je taky průšvih... Je to třetí kniha s tématem pekla, kterou jsem četla, a opravdu nelituju.
Krvavý oheň
Juraj Červenák
Na cestě na Kančí horu do svatyně Krvavého ohně Rogan, Mirena, Dagomir a démonický vlk Goryvlad, familierně zvaný Gorja, procházejí přes Vranibor. Nové postavy patří k Roganovu příbuzenstvu z matčiny strany a on sám spěje k poslednímu boji k příbuznému z otcovy strany - jeho bratru a zároveň vrahu Krugovi. Zrada je pronásleduje i zde. A boj se neobejde bez obětí. Bitva o Skalhrad přerůstá v heroic fantasy. Rogan hodně ztrácí, a to co získá, je spíš břemeno než odměna. Zamilovala som sa do tiech všetkých postáv - bosoráka, vedmy aj ozrutného čierneho vlka, vodca Černobohovej svorky, Goryvlada. :-)