Maud22 komentáře u knih

Tato kniha je skvělým autorským počinem jednoho z nejlepších slovenských šermířů. Jak sám píše, je to moderní verze středověkého fechtbuchu čili šermířské knihy, obsahující základy šermu dlouhým mečem. Jsou v ní nejen zmíněny a využity poznatky středověkých fechtbuchů, ale především je to srozumitelně podaná současná podoba historického šermu. Nad knihou se zaradují nejen slovenští, ale i spřátelení čeští nadšenci pro historický šerm (HEMA). Za zmínku stojí i vtipný přebal, kde již na pozadí není středověké město (jako u knihy Šerm majstra Lichtenauera), ale soudobá Bratislava, a šermíři v popředí jsou týpci na tréninku odění dle HEMA pravidel.

3 06.04.2021

Takovému názvu nešlo odolat. Moje první knížka od pana Heteši. Myslím, že to byla velmi dobrá, osudová volba. Vyšetřování zmizení dcery náměstka ředitele baltimorské pobočky FBI je svěřeno skvěle vycvičené, chytré, krásné agentce, již náměstek nemá příliš v lásce, ale uznává její kvality. Rozbíhá se pátrání mimo Zemi v překladištním vesmírném terminálu řízeném superpočítačovým prototypem, který, pokud se osvědčí, by mohl jednou fungovat i na Zemi. Vše provází tajemná zmizení, nekalé obchody a podivné vstupy do lechtivého nočního rozhlasového vysílání s výborně složeným playlistem. Je tu vyvážené množství akce, vtipných dialogů, záhad, umělé inteligence i sexu. Závěr je velmi potměšilý a všem těm lumpům to přeju!

Román začíná opravdu netradičně, když prolog se jmenuje Konec. Navnadí a pak už se nenápadně rozběhne dějová česká linka, kdy zdánlivě obyčejný redaktůrek Zelených listů odjíždí na dovolenou na zděděnou chatu v horách. V náznacích se dozvíme něco o jeho neutěšeném dětství v děcáku i o tragické smrti adoptivních rodičů, jimž říkal dědo a babi. Záhy pochopíme, že svět je trochu jiný, že dobré myšlenky enviromentalismu se zvrhly v hodně krutý zelený extremismus ("Všichni lidé jsou zelení, někteří jsou zelenější." ). Nicméně tento svět je chvíli zapomenut, v chatě příjemně v ohni praskají březová polena a teplo se šíří i žaludkem po památeční strýčkově whisky, pardon Whisky. Že venku vyjí vlci, zatím až tak nevadí, dokud hlavní hrdina nezjistí, že vypadají podivně, pohybují se podivně a když na něj zaútočí i něžná srnka, tak už nic nebude jako dřív. Tak tak se dostane do civilizace a s malým klukem, který ztratil řeč, se probíjejí někam, kde jsou lesy, a tudíž snad i lidé, protože jinak jsou tu jen mrtváci a Cizinci... (Tak nevím, pod vlivem Kulhánka můj letošní velikonoční beránek je nejen ze světlého, ale i z tmavého těsta a tu strakatinu kamufluje nevinná bílá poleva. Pusinku má z krvavě červeného želé a oči tmavě rudé...)

15 04.04.2021

To hanzmb: Jo, a zodpovědní jsou zejména androidi z kreativní sekce a nesmí to zaříznout produkce... :-))))

5 01.04.2021

Skvěle vystavěný román - děj se obloukem vrací k počátku, vše do sebe zapadá až ke konečnému rozuzlení. Zapojí se i Noční klub. Tady už nejde jen o boj o vlastní život, boj o život bytostí, na nichž hlavnímu hrdinovi Janovi záleží, ale boj o záchranu celého světa. Rozmar bohatého šlechtice rozpoutal peklo, respektive vypustil z pekla to nejhorší z novodobých dějin a Jan se na tom podílel. Vše se snaží za cenu velkého úsilí a bolesti napravit. Všudypřítomný déšť a tma a chlad umocňují atmosféru zkázy, kterou spolehlivě rozbíjejí vtipné hlášky jako lakonická charakteristika situace, kdy se ze sklepa pochybného hostince vynořují oživlé mrtvoly: "Jestli jsou ve sklepě všichni, kdo nepřišli na snídani, protože v noci museli narychlo odjet, za chvíli bude plno!" (a fakt bylo) nebo zhodnocení kvality svěcené vody požehnané Janem Pavlem II. - "dobrý ročník". A Jan glosuje vypjaté situace "miluju hrůzu", "miluju zkázu", "miluju veslování"... co k tomu dodat? Miluju... Kulhánka (a Kocoura).

24 30.03.2021

Druhý díl Nočního klubu se mi taky líbil. Boj o život a boj o lidi/upíry, na kterých hlavnímu hrdinovi Tobiášovi záleží, je plný krve (a mozků a kostí a vnitřností). Ale není upír jako upír, ačkoli základní charakteristika je kouzelná: "Alergie na stříbro, vyhraněné potravní návyky, dvě nevídané dentistické kuriozity." Celé je to prokládáno vtipnými hláškami jako "Já ho přefiknu!" mávla pilou Karolína nebo "... a když se na to přišlo, prostě ztratil hlavu...." (jenže doslova). Rovněž potěší znovuzrození Kocoura v jeho potomkovi, tenhle neobvyklý chlupatý tvor k Nočnímu klubu prostě patří. A hlavně Tobiáš je spravedlivý a člověk tak nějak chce, aby spravedlnosti bylo učiněno zadost.

16 24.03.2021

Tak už jsem si začínala spokojeně chrochtat a sžívat se s postavami, postupně vykreslenými a mimořádně zajímavými, které operují v podzemí Prahy. Nejsou to žádní dobráci, ale ve jménu dobra konají. A pak najednou surový zásah a hlavní hrdina Tobiáš (kromě jiného i Mistr spisovatel, jehož literární počin se mu stává osudným) mění nejen svůj život, ale i lokalitu. Člověk se nestačí divit, jak může být upír zotročen a využit. Je to brutální a kruté, ale svět není veselé místo, že? A Noční klub není místo! Oceňuji humorné hlášky, jsou ze života jako: „V Plzni jsem tradičně zabloudil. Z Marseille až k českým hranicím jsem jedinkrát neztratil směr, v Německu směrovka na každém patníku - ale projet Plzní na Prahu prostě nejde.“ Naprosto souhlasím a dodávám - i s navigací! Těším se na druhý díl.

25 19.03.2021

Něco z vesmíru chce přistát na Zemi a dožaduje se souřadnic. Operátoři to nejdřív považují za vtip, ale na konec se stane místem přistání příznačná zakázaná oblast 51 v nevadské poušti. To, co přistálo, je dědictvím expedice na planetu Rapponea. Bývalá astronautka osloví svého spolužáka ze střední školy a nesmělého ctitele Bretta, aby jí pomohl. A tak se rozbíhá hledání a zároveň zametání stop. Naštěstí není Brett jen tak někdo. Je sice zahrabaný v Ground Zero, utopeném pod vlastním městem, kde slunce nesvítí a tráva neroste, jako místní policista, leč má za sebou minulost lovce lebek. V tom suterénu Baltimore poklidně vedle sebe žijí a vzájemně se potřebují policie, ztracené existence, studenti (tj. spratci) i učitelé neprestižní školy, smečky psů a koček. Bavily mě vtipné hlášky typu „... protože jsem si docela dobře dokázal představit, co to je, když takový nouzový protokol spustí ženská. To nejsou jen spálené mosty. Jsou to sopečné krátery a radioaktivitou sežehnutá krajina pokrytá kostlivci.“ nebo „Jestli zapálíte školu...“, „Ne, to ne. Není to žádný podomácku vyrobený ohňostroj. Jsou to všechno kupovaný věci. Od Číňanů.“
Jak probíhá pátrání a vrší se mrtvoly, seznáte, že to není jen tak prvoplánové a bílá nemusí být vždy bílá, zvlášť když je šmrnclá krvavě rudou, a začínáte mít neodbytný pocit, jestli náhodou nejste na nesprávné straně. Brett však ví, že „Svět je děsná svině, ale po panáku Jacka o něco menší.“ Mimochodem, Hetešovy knihy jsou pro mě návykové stejně jako pro jeho hrdiny Jack a camelky.

8 16.03.2021

Po nějaké 120. straně a x-tém "udělej se bejby", jsem to vzdala...

Svět astrálů, lidí a umělé inteligence se náhodou propojí při nezdařeném evokačním rituálu. Tři démoni, resp. dva démoni a jedna divoká hravá démonka se ocitnou na Zemi a nechtějí zpátky do astrálu. Živlový král ze sféry Země se spojí s AI (umělou inteligencí) a vyšle démona Yarana, kterému AI dočasně propůjčí tělo, aby vše dal do pořádku a ty tři démony vrátil zpět nebo eliminoval. A zatímco uprchlí démoni sledují svůj vlastní cíl (jak jinak, jde o získání moci) a používají k tomu jen prázdné kopie lidských těl, tak Yaran se musí adaptovat na lidské rozměry. Samozřejmě v románu má svůj prostor akce, dějové zvraty, krásné ženy a smíšené pocity hlavní postavy - astrální entity v lidském těle. Lidé jsou trochu na okraji, neboť AI je čím dál přidrzlejší a dochází pomalu k názoru, že je brzy nebude až tak moc potřebovat. Nechybí tu humorné situace, jako třeba příprava astrálky na rozmnožovací hrátky, kdy je nucena přizpůsobit i vnitřek těla, aby tam nebyla jen tma... Rovněž se člověk i trochu poučí - že je fajn po v baru probdělé noci se ráno vyprostit pomocí jablečného džusu (škoda, že jsem to nevěděla dřív). Svět astrálních entit rozhodně není suchopárný, jsou tam popsány vztahy a intriky a také nechutnosti - no uznejte sami - démonovi za protislužbu už nestačí démončiny nohy a nabídnuté ruce - chce i krk! No fuj! V průběhu četby vámi procházejí příjemné vibrace a nad hlavou poletuje 8 žlutých motýlků (dokud je kočka nesloví). Takže - Démoni jsou věční! Až na věky věků!

5 11.03.2021

Občas, když to přijde, tak s sebou nosím ručník... A tiše doufám, že nestopnu Vogony...

21 11.03.2021

Souhlasím se všemi, kteří zmiňují povídku Zrcadlo. To bych do Durrella neřekla. Strašně jsem se bála. Knihu vlastním, ale vím, že už si to nikdy znova nepřečtu. A dodnes to doporučuju jako dobrý horor.

3 09.03.2021

Luc prostě přitahuje průsery. Bývalý voják, který si prošel boji v Afghánistánu, svého času pracovník Národní protidrogové centrály, je v podmínce za pašování drog (ovšem z charitativních důvodů, aby výdělek z prodeje šel vdově po válečném druhovi), a tak se živí likvidací elektronické pozůstalosti. Ta spočívá v prolomení hesel v počítačích nebožtíků a dle přání jejich pozůstalých Luc odesílá obchodním partnerům, přátelům a dalším stručná oznámení o smrti uživatele. Osud tomu chce, že se dostane do spiknutí z jiných sfér, a to jen proto, že na jednom z notebooků klikne na podivnou ikonu a nechá se autorizovat jako náhradník, aniž by věděl, o co jde. Tak se stane součástí technologie k vytváření portálů, jež způsobují podivné mizení lidí (mrtvoly se totiž nenašly). Luc postupně odkrývá, co a kdo za vším stojí, díky své neústupnosti a kamarádům z policejních složek a štěstí (jehož má místy víc než rozumu), to na konec ustojí, ačkoli, jak se to vezme... Líbí se mi, že hlavní hrdina není totální superman, dělá chyby, není neprůstřelný a některé jeho povahové rysy nejsou úplně kladné (ačkoli, jak se to vezme...). I v ohrožení života neztrácí humor, své postavení glosuje s nadhledem, i když je úplně, vy víte, kde. A jak už jsme zvyklí, doprovázejí ho nerozluční spojenci - camelky a Jack Daniels.

8 06.03.2021

Tuhle knihu beru jednou za rok, za dva do ruky, když mám náladu na tiché usebrání. Je to tak křehké jako hrušňové květy, svěží jako vítr v podvečer, jímavé jako zvuk flétny hrající prastarý popěvek, vzdálené jako drsný křik divokých labutí a smutné jako jemný déšť, který smáčí koruny platanů v šedavém soumraku. Ta útlá knížka je malý skvost. (Pozor, rozhodně nekombinovat s melancholickou náladou a četbou Phlipha K. Dicka - Blade Runner.)

8 02.03.2021

Stavy nestavy, bytosti nebytosti je kniha skvělých povídek, z nichž téměř každá disponuje neotřelými nápady na celý román nebo filmový scénář. Za všechny bych zmínila trochu netradiční Lednickou cibulu, která kromě samotného pohrávání si s myšlenkou mazané invaze mimozemského organismu, obsahuje naprosto přesnou charakteristiku chování obyčejných lidí, pěstujících víno a erteple, kterým je líto vyhodit takú pěknú cibulu a neváhají si zadarmo trošku uzmout. Využití nářečních prvků je kouzelné.

Každou povídku jsem si užívala, ale jako srdcovka asi zůstane ta poslední - Zvuk Led Zeppelin. Je to spojení tragična a vtipného nadhledu, bolesti a krásných vzpomínek, kruté reality a všedního nevšedního života jiných bytostí, které jsou schopny v rámci reciprocity vyjít vstříc hlavnímu hrdinovi. Na malé ploše je vykresleno množství postav, ať už lidských nebo jiných. A tak, jak příběh plyne, tak se vás zmocňuje zvědavost, nostalgie, bavíte se a zároveň vás opřádá smutek. A nakonec si taky přejete jednou odletět pryč za doprovodu melodie Kashmiru od Led Zeppelin.

9 01.03.2021

V kulisách města Baltimore rozděleného na několik levelů (plus a mínus) se odehrává riskantní utajená akce. NSA (Národní bezpečnostní úřad) jakož i špičky ve vedení státu (nezůstane bez povšimnutí úplatek pro Jessicu Morranovou - kabelka posázená rubíny) a důležitých institucí jsou infiltrovány nepřátelskou stranou a technologie Infico je prozrazena. Začíná boj, jehož výsledek je nejistý, a dokonce se počítá i s násobením koeficientem nula, tudíž s úplnou eliminací zúčastněných agentů. Larry, jehož vědomí a veškeré znalosti, zkušenosti a výcvik se dostávají do jinopohlavního těla, to má tím pádem ze všech nejsložitější. A tak kromě toho, že zachraňuje svět, tak se musí vyrovnat s úplně jiným světem, v němž se ocitl. A ten zahrnuje nejenom holčičí tělo, ale i jeho fyziologické pochody a také nepochopitelnou (pro chlapa) logiku a myšlení. Autorovi patří obdiv za věrnou sondu do ženského způsobu uvažování, jednání a vůbec. Je to akční a vtipné až do konce!

12 01.03.2021

Nezkoušej na mě zapomenout! Ani v pekle! Ti, jimž byl určen tento vzkaz, určitě nezapomněli a vzhledem k tomu, že se jistě do pekla dostali, tak na to budou myslet věčně. V Chinco (Chincoteague), zapomenuté to části Města, kde nefunguje většina technologií a kde se nevyskytují lidé nadupaní různými neurotransmiterovými urychlovači, implantovanými enzymatickými zesilovači a aktivátory endorfinových systémů, běží pohodové dny. Místní obyvatelé, kteří si zvykli na to, že jsou v podstatě vyvrženci a jako takoví jsou Městem trpěni, žijí v symbióze se svou policií a občas jsou ochotni ji i bránit proti po zuby ozbrojeným a arogantním týpkům z NSA (Národní bezpečnostní agentura) z Města. Všední atmosféru však naruší nezvykle brutální vražda a nezůstane u jedné. Někdo má zájem vše zamést pod koberec. Ve hře je NASA i magie. Kniha má svižné tempo a vtipné dialogy, alespoň já jsem se při čtení chechtala nahlas. Ponaučení z tohoto příběhu je jasné - nikdy nepodceňujte mech! PS: Chrisi, tu kočku jsi zabíjet nemusel, odpouštím ti jen kvůli těm spřáteleným havranům.

11 01.03.2021