mazda333 komentáře u knih

Teda musím říct, že ze začátku mi připadalo hodně bizarní číst o smrtkách, sekáčích a cílených likvidacích. Postupně jsem si ale na tento nepředstavitelný svět zvykla a už jsem obočí nezvedala tak často. Líbilo se mi, jak autor promýšlel, jak by se lidstvo chovalo, kdyby se nemuselo strachovat o život v tak velké míře jako my. Přesto tento utopický svět zdaleka tak dokonalý není. Zdá se, že na lidskou chamtivost zkrátka není žádný lék. Nicméně zajímavý příběh postavený na prosté myšlence. Má to sice nějaké mouchy v logičnosti, ale to pomíjím. Hlavní účel to splnilo - jednoduchá odpočinková četba, která rychle odsýpá.

4 29.08.2019

Podobně jako Hygge je i tato kniha protknutá milou, laskavou a srdečnou atmosférou. Nedá vám jednoznačnou odpověď na to co je štěstí. Ale nabídne pár tipů, které mohou napomoct k většímu pocitu štěstí v životě. Všechny návrhy se samozřejmě nedají brát tak doslova, některé jsou dost úzce spjaty s danou lokální kulturou a podmínkami v Dánsku nebo v jiných zemích. Ale myslím, že jako vodítko pro vytvoření podobných zvyků, které by fungovaly i u nás, je to ideální. Každopádně inspirativní a příjemné počtení s krásnými ilustracemi a obrázky. Kéž by každý z nás mohl aplikovat alespoň zlomek z nabízených nápadů.

2 29.08.2019

Kniha se čte takřka sama. Já ji zhltla během jednoho odpoledne. Oprostěte se od kritického hlásku hledajícího něco světoborného a převratného. Prociťte tu pohodu, jednoduchost, lásku k vlasti, radost a štěstí z přátelství a sounáležitosti. A možná pak budete mít stejně blažený dojem z četby tak jako ho měla já. Ach to bylo milé pohlazení po mé introvertní knihomolské hygge duši. Dokonce mi při čtení hlavou bleskla myšlenka: já jsem určitě Dánka. Teda možná až na to, že nejsem takový labužník. Ale jinak to na mě ve všech ohledech sedlo. Úplně to na mě dýchlo tu pravou hygge atmosféru, cítila jsem kořeněná vína, horké čaje hřející v dlaních, slyšela praskání ohně a bouřku za okny. Každá alespoň trochu romantická dušička musí nad touto knížkou zaplesat.

1 07.12.2018

Celou dobu mě něco nutilo číst dál, i když se mi v hlavě pořád točila otázka, kam to vlastně směřuje. Jak stránek ubývalo, čím dál víc jsem pochybovala o nějakém dechberoucím rozuzlení. Konec sám mě docela překvapil, ani ne tak tím, co se stalo, ale spíš tím, jak rychle to bylo useknuto. Bohužel jsem se cítila trochu podvedeně – jakože tohle je fakt ono? A nic víc k tomu? Prostě konec? Celkově mám z toho pocit, že kniha tak nějak není uzavřená.

Jedno je ale jisté, že Žítkovské bohyně mají opravdu vysokou úroveň, což je o to zajímavější, že jsou počinem tak mladé autorky. Úsilí, které jistě musela vynaložit přípravě a sbírání materiálů, je obdivuhodné. Stejně tak střet až fanatického překrucování pravdy ze strany komunistického režimu, technického a vědeckého pokroku s prastarým bohováním byl nevšedním a nadčasovým zážitkem, který stojí za přečtení.

4 04.11.2018

Film Zaříkávač koní se stal mým nejoblíbenějším, a proto jsem se s nadšením pustila i do knižní předlohy. Četlo se to dobře, přestože mi tam některé pasáže (zejména ty intimní) trochu vadily. A na konci mi pořádně spadla čelist překvapením. Jinými slovy - jsem ráda, že to Redford natočil tak, jak to natočil. Pro mě našel dokonalou hranici mezi tím, co by tam chybělo a tím, co už je moc. Neexistuje film, který bych milovala více. O knize totéž říct nemůžu.

2 03.11.2018

Taky souhlasím, že předchozí dva díly byly lepší, jak už tady několikrát padlo. První polovina knihy byla taková nijaká, nic se tam nedělo, a oproti předchozím dílům jsem měla celkem problém se do toho správně "zažrat". Dost mě štvalo, jak se hlavní hrdinové začali chovat - všichni nevrlí až hrůza. Pak ale přišla druhá polovina a už to zase jelo ráz naráz a od knihy se nedalo odtrhnout. Takže až na těch pár much si nestěžuju, jen musím říct, že na konci takhle utnout děj..to se prostě nedělá.

1 03.11.2018

Opravdu brilantní fantasy. Nápad by se zpočátku mohl zdát jednoduchý, ale zdání klame. Styl, jakým jej autor podává, je jedinečný. Sloh je výborný, kniha se čte velmi dobře. Trochu mi přípomíná Hru o trůny - tím, jak je děj rozvržen na části věnující se jednotlivým postavám a taky Sever vs. Jih. Každá z postav mě bavila, přičemž Arlenův příběh samozřejmě nejvíc.

Moc fajn dětská fantasy. Myslím, že pro motivování dětí k četbě je to ideální volba. Pro ty starší to samozřejmě není nic převratného. Já to beru jako příjemnou jednoodpolední oddychovku.

1 03.11.2018

Nejpoutavější historický román, co jsem kdy četla. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. A to doslova. Měla jsem ji v mobilu, takže jsem tři týdny nevnímala okolí po cestě do práce a z práce, protože jsem ustavičně chodila s čumákem zabořeným do knihy a hltala dění v Kingsbridge. Pilíře země byly také skvělé, ale Na věky věků mě zkrátka uchvátilo.

3 03.11.2018

Jsem ráda, že úroveň stále stoupá. Ačkoli mi postava Aruthy nijak nevadí, jsem ráda, že tentokrát dostal i Pug více prostoru. Osvěžením také bylo hlubší začlenění Jimmyho do příběhu. Zdálo se mi, že v tomto díle bylo i více vtipných pasáží, ať už to bylo ze strany rozverného zlodějíčka nebo královských sourozenců. Pro mě zatím také nejlepší díl.

03.11.2018

Rozhodně o level lepší než díl předchozí. Navzdory tomu, že se mi na Kelewanu zpočátku moc nelíbilo, a že Pugovu závěrečnou zkoušku jsem doslova přetrpěla. Pasáže výcviku hlavního hrdiny, vývoj jeho schopností a rozšiřování jeho znalostí u mě většinou patří k těm nejoblíbenějším, ovšem Pugův výcvik je v tomto případě výjimkou. Ještěže mě tato rozvláčná kapitola neodradila od pokračování. Také vývoj osobností ostatních postav, zejména Aruthy, se začal slibně rozpínat a závěrečná část knihy byla strhující. To, v co jsem doufala po přečtení prvního dílu, se mi vyplnilo - úroveň příběhu stoupá a má prvotní rozpačitost se postupně mění v zápal a zvědavost, co další díly přinesou.

1 03.11.2018

Musím přiznat, že z prvního dílu jsem měla rozporuplné pocity. Ačkoli mě kniha hned v samém úvodu upoutala, později mě trochu podráždila ona do očí bijící podobnost s pánem prstenů a dlouhá nepřítomnost hlavního hrdiny, Puga. Úvodní nadšení v druhé půli knihy trošku opadlo. Vpád mimozemských armád mi zpočátku do příběhu moc nepasoval a chvilku trvalo, než jsem ho strávila. Celkově ale vnímám úroveň knihy pozitivně a myslím, že se jedná o dobře rozehranou sérii. Následující díl ale bude pro mě rozhodující.

03.11.2018

Knihu jsem dostala k narozeninám, takže to byl výběr naslepo. S B. Erskinovou jsem se setkala poprvé a její styl mi docela sedí. Nová pro mě byla také tématika snů a duchařiny. Připadala jsem si trošku jako zatvrzelý realista na schůzi ezoteriků. Nicméně mi tajuplný letitý dům na pomezí velšsko-anglické hranice učaroval, jakož i drsná velšská krajina lesů, řek a údolí. Celkově tedy přes drobnou rozpačitost někoho, kdo obvykle čte poněkud jinou sortu knih, hodnotím příběh jako osvěžující změnu a zajímavý zážitek. A je dost dobře možné, že v budoucnu sáhnu po některé z dalších knih B. Erskinové.

1 03.11.2018

Trochu netradiční dětská knížka, vzhledem k tomu, že se tolik točí okolo smrti, ale na druhou stranu si myslím, že je to právě ten typ knihy, který dokáže utěšit, dojmout a dát naději v těžkých časech. Připomněla mi Malého prince. Krásný příběh o odvaze, bratrské lásce a přátelství až za hrob.

3 03.11.2018

Člověk si toho o první světové válce ze školy moc neodnese. Pád titánů byla vítaná historická lekce prostřednictvím poutavých příběhů mnoha různých postav rozličných národností. Tohle Follett umí výborně. Rozehrát několik dějových linií, vykreslit vícero hrdinů a jejich osudy propojovat tak, že člověk vlastně ani nedokáže říct, kterého má nejradši. Všichni jsou zajímaví, takže v knize vlastně nejsou hluchá místa. Nevím, co mě uchvacovalo víc - ponurý život v Rusku, které spíš připomínalo středověk, než 20. století, v porovnání s okázalostí života vyšších tříd Anglie, která se coby vládnoucí mocnost světa považovala za nadřazený národ, nebo naprostá nelogičnost války, kterou národy nechtěly ukončit, ačkoli už si ani nemohly vzpomenout, proč ji začínaly, nesmyslná bitva na Sommě, ješitnost neschopných důstojníků, umlčování zdravého rozumu a konečné odsouzení Německa jakoby snad bylo jediným viníkem konfliktu. Tahle knížka dokáže vyvolat příval pocitů, které vás zkrátka nenechají v klidu. Hltavě se pouštím do druhého dílu. Hned teď.

Opět parádní počtení. U Folletta asi prostě nejde šlápnout vedle. Jednoduchý děj zasazený do předválečného období, oproti jiným jeho veledílům tentokrát jen pár postav, nicméně jako vždy skvěle vykreslených, příjemné flashbacky do jejich minulosti a mistrně zachycena atmosféra doby. A to vše na pouhých 350 stránkách.

2 03.11.2018

Smutně zavírám Hranice věčnosti po dočtení poslední stránky a s povzdechem, že už je to opravdu konec. Tak to bývá snad u všech jeho knih. Follet je opravdu králem velkých mnohageneračních příběhů na pozadí skutečných historických událostí. Tohle je zkrátka dějepis podle mého gusta. Mnohokrát se mi vedraly slzy do očí, hlavně u Walliho vystoupení u Zdi pro Alice, a pak samozřejmě u loučení Ethel a Fitze. A ačkoli mi postavy z tohoto dílu nepřirostly k srdci tak silně jako ty z prvního a druhého, stejně to byl skvělý zážitek a ani na moment jsem se nenudila. Tato trilogie se opravdu povedla.

4 03.11.2018

Dost mě mrzelo, že je to psané tak laciným pubertálním stylem, protože děj nebyl špatný. Kvůli neustálé posedlosti tématy móda-sex-drby jsem protáčela oči častěji, než je zdrávo. Po přečtení jsem si pustila i film, a přestože byl trochu "neuspořádaný" a uspěchaný, tak trefil přesně to, co mi u knihy vadilo - mnohem sympatičtější hlavní hrdinky. Rose s parádním badass humorem a mnohem méně ukňučená Lissa. Nejsou to žádné klenoty literatury ani filmu, ale dohromady to celkem funguje. Takže proč ne.

03.11.2018

Proti pokračování po letech nic nemám. Ale to by ho musela napsat Rowlingová osobně a jako román. Tohle je jen obyčejná fanfiction jakých jsou na webu mraky. Ať si píše kdo chce co chce, ale nechápu, čím si pan Thorne vysloužil tu poctu, propagovat svůj scénář jako osmé pokračování proslulého fenoménu. Opravdu mě mrzí, že Rowlingová toto dopustila. Pro mě má zkrátka HP 7 dílů. Tahle slátanina nesmí víckrát překročit práh mého domu.

Oproti slabé jedničce bylo tohle o dost lepší. I když mě to vtáhlo do děje teprve až při útoku na Velaris. Před tím jsem často nedokázala udržet pozornost, nejspíš proto, jak tam furt někam odbíhali a sháněli různé krámy, které tam snad byly jen proto, aby se nějak zabil čas. Hlavně už ale tento díl působí mnohem uvěřitelněji. Palec hore si zaslouží postavy a krásně popsané město Velaris ... jo a vodní vlci byli bezva :-)

03.11.2018