mcleod | Komentáře u knih | Databáze knih

mcleod mcleod komentáře u knih

Slezské písně Slezské písně Petr Bezruč (p)

Příjemné básně víceméně všech typů od romantických balad až po poetické popisy slezské přírody. Některé jsou méně povedené, některé více. A některé, především pak ty společensko kritické jsou geniální.

"Chléb s uhlím beru si do práce,
z roboty jdu na robotu,
při Dunaji strmí paláce,
z krve mé a z mého potu.
(...)
Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím,
hlubokých páni vy dolů,
přijde den, z dolů jde plamen a dým,
přijde den, zúčtujem spolu!"

26.09.2012 4 z 5


Denník Anny Frankovej Denník Anny Frankovej Anne Frank

Tato kniha je především deník třinácti až patnáctileté holky, která řeší své životní problémy spojené s dospíváním. Doplňkem pak je rozebírání situace Židů v nacisty okupovaném Nizozemsku či rozebírání válečné politiky jako takové. Tyto dva aspekty díla nejsou v rovnováze, proto čtenář, který čeká především ten druhý, může být z knihy zklamán. Přesto musím vyjádřit svůj obdiv ke stylu, jakým je kniha psána, stejně jako k nemálo hlubokým myšlenkám, které se v úvahách v knize objevují.

16.09.2012 3 z 5


Krajiny vnitřní a vnější Krajiny vnitřní a vnější Václav Cílek

Styl knihy bych nazval "lidovou filozofií"... Na jednu stranu je pěkné, že se Václav Cílek pokouší ke geologii i ke světu přistupovat trochu jinak než ostatní. Že hledá něco hlubšího, něco, co člověka přesahuje. V této knize jsem však narazil pouze na vcelku povrchní poetické úvahy o věcech, kterým autor při bližším ohledání snad vůbec nerozumí. Může to znít zajímavě, může to být příjemné na čtení, ale vzhledem k tomu, že autor jen klouže po povrchu a k ničemu nedojde, nemůže to čtenáři mnoho přinést...

16.09.2012 2 z 5


Procházky starou Třebíčí Procházky starou Třebíčí Jiří Joura

Nepříliš povedené a nepříliš čtivé povídání o velmi zajímavých věcech a místech spjatých s krásným městem. Umím si představit, že by jiný "vypsanější" autor mohl daná témata přiblížit mnohem lépe se zaměřením na důležité věci bez zbytečných vycpávek, text by mohl více plynout, být stylisticky srovnanější a s méně gramatickými chybami (autor, který má velkou oblibu ve vložených větách, by si měl dávat opravdu dobrý pozor na čárky)... ale na druhou stranu člověk musí ocenit šíři znalostí autora této knihy. A nutno uznat, že probírat se všemi těmi zajímavými informacemi o městě, které mám velmi rád, rozhodně stálo za to.

28.12.2021 4 z 5


Mayday Mayday Jonathan Lynn

Tak propracovanou knihu s mnoha dějovými linkami, která by zároveň byla vtipná a ironická ve svých trefných komentářích o zákulisí Hollywoodu, jsem už dlouho nečetl. V tomto pohledu do skrytých koutů známého prostředí je kniha podobná autorovým předchozím dílům, hlavní postava je dokonce bývalý úředník britského ministerstva financí, takže na ně autor vědomě navazuje. Přitom ale dokázal složitostí děje jít mnohem dál, čímž se mu podařilo skvěle vyhnout případnému srovnávání se svým výborným seriálem a strhnout od první do poslední stránky, která mimochodem spolu s nečekaným závěrem také stojí za to :-) Zvláštní, že kniha mezi čtenáři tak zapadla, pro mě jde ale o výjimečný a doslova dokonalý román.

23.12.2021 5 z 5


Herec k nepřežití Herec k nepřežití Albert Čuba

Neskutečně energický a talentovaný Albert Čuba, jeden z členů mých oblíbených Tří tygrů, se vedle mnoha dalších aktivit pustil také do psaní povedené knihy. Odlehčený příběh o herci z oblastního divadla, který je hrozný svým chováním i výkony, ale sám o sobě má jiné mínění, na mnoha místech pobaví, ale také hezky vtáhne do zákulisí divadla, kde se odehrávají snad ještě větší dramata než na prknech jevišť. Promyšlenou taktikou se hlavní postavě povede prorazit a přesvědčit o svém mínění o sobě samém i diváky, přestože jím kolegové herci po vyplouvání starých křivd a nových nespravedlností stále více opovrhují (někteří oprávněně, jiní jen s čisté závisti). Jediné, v čem vidím lehkou slabinu knihy (přestože ji jako prvotinu hodnotím velmi kladně), je až příliš velká přímočarost, když příběh postupuje víceméně lineárně bez jediného většího zvratu... zkrátka jsem čekal, kdy přijde pád Milana Nikla a on přitom místo toho vzhlíží (jako správný úspěšný psychopat) na metu nejvyšší :-)

05.06.2021 4 z 5


Umřel jsem v sobotu Umřel jsem v sobotu Josef Formánek

V první řadě bylo zajímavé číst knihu, jejíž děj se odehrává v mém oblíbeném a důvěrně známém městě. Zároveň jsem celý ten neuvěřitelný příběh doslova hltal, protože vím, o kterém domě Formánek píše, a protože jsem o něm sám cosi slyšel. Ovšem jednoduchý styl psaní autora mi až tak moc nesedí (ale to bych mu neměl vůbec za zlé). Trochu mě ale zklamalo, jak byl děj především ve druhé polovině knihy do velké míry nerozpracovaný a nevytěžený. Naopak se ke konci lehce upadajícího příběhu koncentrují jakési filozoficko-teologické pasáže a osobní promluvy autora, které často jen velmi lehce souvisí s dějem knihy a které nabourávají jinak potenciálně hodně silnou atmosféru dost originálního příběhu. Je to škoda, ale pro mě je to i přesto stále docela dobrá kniha o Třebíči.

12.10.2020 3 z 5


Zrození Baťovy průmyslové metropole Zrození Baťovy průmyslové metropole Ondřej Ševeček

Zajímavá kniha plná podrobně a čtivě zpracovaných informací o vývoji Baťovy firmy, urbanismu Zlína a života jeho obyvatel na začátku 20. století zasazených do širšího kontextu celosvětového průmyslového i urbanistického vývoje (právě tento kontext je tím nejzajímavějším, co kniha nabízí). To je doplněno velkým množstvím dobových fotek a několika neméně zajímavými situačními plánky města postihujícími jeho územní vývoj. Avšak snaha o akademickou odbornost je ve stylistice textu občas dotažena až do absurdity. Například pokud bych jednoduše psal o tom, že vznik Baťova koncernu je výsledkem státních výrobních potřeb první světové války, zřejmě bych to nevyjádřil větou, že "tato skutečnost se stala, jak se později ukázalo, vůbec nejdůležitějším rezultátem válečného dění." Co je špatného na slově výsledek? :-) Nemluvě o tom, že popisovat předbaťovský Zlín jako zaostalé maloměsto by mi připadalo výrazně vhodnější a méně zavádějící, než autorovo vcelku vtipné mnohokrát opakované spojení "retardované maloměsto" :-D Co je ale horší, kniha nemá moc ideální strukturu textu a nutí tak autora k častému opakování některých detailů (např. v jinak zajímavých demografických analýzách bych u tohoto tématu očekával socioekonomickou struturu obyvatel logicky na prvním místě kapitoly, kde se už stejně nějaké základní údaje dozvídáme, ne až na jejím konci, kde už její známý obsah moc neupoutá). Z podobného důvodu jsou také některé pozdější kapitoly jakoby nepropojené na zbytek knihy, třeba některé suché statistiky v demografické kapitole by si rozhodně zasloužily detailnější interpretaci v duchu základního zaměření knihy (kupříkladu co znamenala struktura obyvatel podle náboženství nebo gramotnosti pro urbanistickou strukturu a život ve městě? Zabýval se Baťa náboženstvím a gramotností svých zaměstnanců?). Velkou škodou pak je určitá stručnost ve zmínkách o nezanedbatelných kontrovenzních aspektech Baťova taylorismu/fordismu ovládajících i osobní životy jeho dělníků. Ale kniha je jinak zpracována velmi dobře, rozhodně ji mohu doporučit každému, kdo se zajímá o (zlínský) urbanismus nebo o (českou) průmyslovou historii. Také díky ní přemýšlím, proč jen se Zlínem (pokladem průmyslového urbanismu začátku 20. století spojeným nejen se jmény moravsko-českých architektů Františka Lydie Gahury, Vladimíra Karfíka a Jana Kotěry, ale pro mě hodně překvapivě velmi úzce i s Le Corbusierem) mnohem, ale opravdu mnohem více nechlubíme na národní i mezinárodní úrovni... třeba i snahou o zápis baťovského Zlína do seznamu UNESCO...

09.07.2018 4 z 5


Andělí vejce Andělí vejce Petr Stančík

"Všecko se pořád opakuje, a lidi se z toho nepoučí." V této větě je vše, proč tedy používat jiné :-) Petra Stančíka a jeho nádhernou hru se slovy, s významy slov a příběhů jako z jiné dimenze jsem si již nadobro oblíbil. Poprvé jsem se s jeho tvorbou seznámil při čtení Mlýnu na mumie, takže se srovnání nevyhnu. Kladem této knihy je více plynoucí příběh, který tolik nezachází do extrémů... záporem přesně to samé. Kladem je jasně budovaný a relativně reálný příběh... záporem to samé. Knihu tady hodnotím o hvězdu lépe, přečetl jsem ji prakticky za jediný den, ale vůbec si nejsem jistý, jestli se mi nelíbil více Mlýn na mumie. A to je přesně to zmatení racionálního uvažování, kterého se může člověk dočkat jen u knih Petra Stančíka. Proto o tom už raději nebudu dál přemýšlet, seženu si "ostropestřecovici, jedinou kořalku ze všech, která játrům zároveň pomáhá i škodí" a jeho další knihy a na každém zastavení mého života je budu nepoučitelně stále dokola doporučovat všem lidem s podobně trhlým viděním světa.

13.02.2018 5 z 5


Evropské rozpory ve světle migrace Evropské rozpory ve světle migrace Jan Keller

Jsem poměrně kritický ke zvolenému názvu, který moc neodpovídá obsahu knihy, kde je migrace pouze jedním z dílčích témat. Ale nevadí, obsahově je kniha opět, jak je u Jana Kellera zvykem, velmi podnětná a plná inspirativních myšlenek. Současná "vícerychlostní" Evropa, kde staré a bohaté státy EU zneužívají neustále udržovaného podřízeného postavení nových států EU na jihu, ve středu a na východě Evropy, je minimálně hodná zamyšlení. Proč se stále nedaří konvergence států Evropy a naopak se rozdíly prohlubují? Mohou za to samy státy, které stojí na chvostu EU, nebo jsou pouhou obětí systému nastaveného hegemony západní Evropy, které ho svým přístupem ke zbytku Evropy jen za každou cenu udržují? Jsou to velmi důležité otázky, které musejí zaznít v diskuzi o budoucnosti Evropy. Právě v této době, kdy je EU v hluboké krizi (způsobené podle autora právě představenou nerovností) a kdy se hraje o její vývoj a snad i existenci, nabízí Jan Keller odvážné odpovědi... tím spíše je dobře, že jsou takto souhrnně a povedeně představeny i se snahou o predikci budoucích scénářů, včetně návrhů řešení v jednom z nich... nezbývá tedy než snad až naivně doufat, že i tyto myšlenky se dostanou do diskuze odpovědných (určitě by stály za to překlady do angličtiny, němčiny a francouzštiny), kteří by teoreticky mohli přispět ke změně současného nerovného systému v EU a nasměrovat ji tak k ideálu opravdu jednotné budoucnosti.

27.05.2017 5 z 5


Studie v šarlatové / Podpis čtyř Studie v šarlatové / Podpis čtyř Arthur Conan Doyle

Kniha, kterou jsem podobně jako další díla o Sherlocku Holmesovi doslova hltal ve svém dětství a v rané pubertě. Pokaždé mě fascinoval starý svět viktoriánské Anglie a Londýn plný mlhy/smogu a zločinu i geniální detektiv, který je tak trochu svůj a který aplikuje pro mě tehdy nepředstavitelnou vědeckou metodu dedukční. Jedním z mých nejoblíbenějších příběhů byl Podpis čtyř... Luštění záhady spojené s pokladem z tajemných a temných dálek nemohlo uniknout mému zaujetí. Ke knize a k jejímu detektivovi jsem se nyní po dlouhé době vrátil a vžil jsem se do ní stejně jako tehdy. Snad trochu více dokážu ocenit i výborný styl psaní, jakým Doyle obdařil všechna svá díla, i Studii v šarlatové jsem přišel mnohem více na chuť, má pozornost se však i dnes stáčela k zápletce Podpisu čtyř a způsobu, jakým slavný detektiv rozluštil podivuhodnou záhadu.

26.05.2016


Kmotr Kmotr Mario Puzo

Ze začátku mi přišel styl textu až příliš těžkopádný, těžce čitelný. Když jsem si ale na něj po několika desítkách stránek zvykl, strhl mě jasně strukturovaný svět italsko-americké mafie a úžasně rozvětvený příběh točící se nejen kolem bojů znepřátelených familií v New Yorku. Oboje mě dokázalo pohltit, jako bych viděl do každého utajovaného zákoutí rodiny i celé organizace, do každé minuty utajovaných operací. Jako by se tajemný a nepochopitelný svět mafie najednou vyjasnil, jako by byly odkryty všechny základní motivy a jasná pravidla ji řídící. Jak to u tak dobře napsané knihy bývá, za její jedinou slabinu považuji vyvolání poměrně nevhodných sympatií k donu Corleonovi, jeho synovi Michaelovi a k jejich světu, který je sice brutální, ale který si váží každého člověka, který hraje podle donových pravidel.

05.04.2016 5 z 5


Dům bez dveří Dům bez dveří Simone Bártová (p)

Kniha má dvě rozdílné části, první je zamyšlením nad odosobněným životem a marností moderní civilizace, druhá je osobnější, o nadějích a zklamáních... témata jsou dobrá, ale styl mi moc neseděl. V první části mnohdy až příliš doslovné a návodné texty, které se rochnily v blátě splínu a deprese, se po několika odbočkách vracely ke stále stejným motivům, čímž se nedalo vyhnout nádechu určitého patosu. Druhá část pak i přes zaměření na jedno opakující se téma nedokázala přinést hloubku, jako by jen kroužila kolem ní. Na druhou stranu má autorka co říct, z textu je cítit hloubku její osobnosti i upřímnost s jakou chce představit svůj svět (navíc velkým plusem je výborný hudební vkus, který může sám o sobě predikovat zajímavé myšlenky a pocity). Osobně ale nejsem moc velkým příznivcem současné dekadentně-existenciální poezie (které odpovídá spíše první část knihy), kterou dnes píší desítky až stovky lidí pro mě bez jakékoli možnosti jejich odlišení (až na pár velkých výjimek!). Takové básně mi většinou připomínají automatický text o tom, jak je dneska všechno na levačku, který je prostoupen spoustou často samoúčelných depresivních a dekadentních obrazů. Chápu, ubíjející život v moderní společnosti si žádá ubíjející poezii. Můj svět se však rozpíná jiným směrem od tohoto bodu, v mnohem zajímavějším prostoru rozervaného romantismu, který se zmítá mezi krásou světa a života a nepřízní osudu... tomu se blíží druhá část knihy, ale nedorazila k němu.

20.03.2016 3 z 5


Praha moderní Praha moderní Zdeněk Lukeš

Výborné přiblížení pražské architektonické moderny, díky kterému jsem zjistil, kolik krásných staveb se skrývá v pražských ulicích. Zdeněk Lukeš stručně, ale zajímavě předkládá mnoho pro mě nových informací o stavbách, které již dříve zaujaly moji pozornost, i o stavbách, které jsem dosud míjel a které se tak jistě stanou novým cílem mého zaujetí při procházkách pražským centrem.

03.01.2016 5 z 5


Veronika se rozhodla zemřít Veronika se rozhodla zemřít Paulo Coelho

Klasické coelhovské dílo přesvědčující nádherným příběhem čtenáře o tom, jak je svět krásný a jak moc stojí za to žít. Opět se zde čtenář setkává s motivem hledání životního pokladu, avšak příběh dokáže zaujmout také svojí dílčí odlišností oproti jiným Coelhovým knihám. Životní poklad je zde totiž mimo klasickou lásku představován také nebo dokonce především životem samotným. Respektive jiným mnohem poetičtějším vnímáním životních maličkostí a krás světa, než byla hlavní postava ve svém předešlém životě zvyklá. Prostě jde opět o nádhernou hipísáckou a perfektně řemeslně zvládnutou knihu, kterou stojí za to si přečíst a nechat se unášet krásnými myšlenkami.

20.03.2014 5 z 5


Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války Jaroslav Hašek

Velmi dobře napsaná kniha o jednom vojákovi, který bojuje proti Rakousko-Uherskému byrokratickému systému a jeho byrokratické armádě způsobem výjimečným a jenom jemu vlastním. Doslovným a přemrštěným dodržováním a vyžadováním všech nařízení přivádí nejednoho důstojníka k naprostému zoufalství. Humor v knize je výborný, jde o příjemně čitelnou knihu. Trefování do byrokracie, nesmyslnosti některých armádních nařízení a fungování armády je povedené, některé popisy bojů za první světové války mě však při čtení knihy moc nebavily... přes hodně dobrý styl humoru nejde o moje příliš oblíbené téma.

31.03.2013 4 z 5


Šepot ve tmě a jiné hrůzostrašné příběhy Šepot ve tmě a jiné hrůzostrašné příběhy Howard Phillips Lovecraft

Hororové příběhy o věcech neznámých či nepřirozených, které jsou vždy ty nejděsivější. Přestože některé povídky jsou až příliš předvídatelné (Divák, Chladný vzduch, Šepot ve tmě, Případ Charlese Dextera Warda) a některé jsou až nezáživně mimo (Šepot ve tmě, Případ Charlese Dextera Warda, Výpověď Randolpha Cartera), mají všechny své kouzlo díky úžasným nápadům a příjemně tísnivé hororové atmosféře. Kniha mě ale především zcela uchvátila krásným stylem, jakým byla napsána. V povídkách se střídají krásné popisy prostředí, do kterých je vsazen propracovaný děj a perfektně popsané postavy, u kterých čtenář cítí každý záchvěv jejich pocitů a mimiky ve vyděšené tváři. Právě tato propracovanost mě nejvíce zaujala v povídkách Barva z vesmíru (která prý byla i autorova nejoblíbenější) a Rytina. Snaha autora umístit děsivou pointu vždy do poslední věty mi také připadá okouzlujícím způsobem děsivá. Povídky mi ale nepřišly ani choré, ani depresivní... Nemohu se zbavit dojmu, že Lovecraft psal krásnou prózu, která moc neodpovídala jeho duševnímu stavu. Zkrátka to jsou příjemné a dokonale napsané horory, které sice dokáží upoutat veškeré vnímání na mnoho hodin dopředu, ze kterých na mě ale čišel spíše popis jeho osobnosti, který jsem našel jinde než v samotné knize: "měl pověst výstředního samotáře, laskavého přítele i nesmírně sečtělého učence"...

07.02.2013 5 z 5


Aforismy Aforismy Franz Kafka

Výborný výběr krátkých filozofických úvah, aforismů a citátů z deníků mého nejoblíbenějšího českého spisovatele Franze Kafky. Mám rád jeho hlubokou výborně psanou prózu, proto jsem se s chutí začetl i do této knihy. Ta je nabitá myšlenkami jak společensko-kritickými, tak existenciálními... otevřel se mi tak pro mě nový existenciální pohled na tvorbu tohoto hluboce přemýšlejícího autora, kterou sice většina čtenářů považuje za tu správnou, já se však vždy klonil spíše k sociálně-kritické interpretaci jeho děl (na čemž se však ani po přečtení knihy nic nezměnilo :-) ). Knihu určitě doporučuji komukoli, kdo se chce více dozvědět o Kafkovi, jeho tvorbě a kdo se chce zamyslet nad zajímavými, originálními a hlubokými myšlenkami.

"Dřív jsem nechápal, proč jsem na svou otázku nedostal odpověď, dnes nechápu, jak jsem mohl věřit, že se mohu ptát. Ale já jsem přece nevěřil, já se jen ptal."

"Při žádné příležitosti není dost připraven, ale nemůže si to ani vyčítat, neboť kde by se v tomto životě, který tak mučivě a v každém okamžiku vyžaduje připravenost, našel čas se připravit, a i kdyby tu čas byl, bylo by vůbec možno se připravit, dokud neznáme svůj úkol, čili lze vůbec splnit přirozený, nejen uměle sestavený úkol? Proto se už taky dávno dostal pod kola, kupodivu byl na to nejmíň připraven, což však zároveň utěšuje."

"Musíš hlavou prorazit zeď. Není těžké ji prorazit, neboť je z tenkého papíru. Těžké však je, nedat se klamat tím, že na papíře je už neobyčejně věrně namalováno, jak prorážíš zeď. Svádí tě to, abys prohlásil: "Což ji stále neprorážím?""

08.01.2013 5 z 5


Vzdáleným nablízku – Vášeň a trpělivost v setkání víry s nevírou Vzdáleným nablízku – Vášeň a trpělivost v setkání víry s nevírou Tomáš Halík

Výborná kniha o vztahu víry a nevíry, o jejich definici a hodnocení, a především o lidech někde mezi tím, o lidech pochybujících, přemýšlejících a vyčkávajících. Autorovi jsou takoví lidé v mnohém sympatičtější a textem také dokazuje že křesťanštější, než v knize hojně kritizovaní lidé nábožensky fanatičtí, ale také ti bezmyšlenkovitě dodržující církevní pravidla a bez tázání vyznávající církevní dogmata. Už Nový zákon totiž, přestože na ně navazuje, rozbourává starozákonní pravidla a místo nich uzákoňuje jediné nové pravidlo... lásku. "Ježíš odsouvá mnohé, co druzí běžně chápali jako nepohnutelný střed, úplně stranou - je to zvláště patrné v jeho vztahu k rituálním předpisům Zákona. A do centra staví jedinou hodnotu, kterou nikdy nerelativizuje, jedinou, kterou chápe jako absolutní, - lásku. A do tohoto centra zve všechny "lidi na okraji"." A takový přístup je mi velmi sympatický, už proto, že církevní dogmata a pravidla často člověka okrádají o jinou podstatnou složku křesťanství... o svobodu. "I v církvi se stále objevuje snaha porozumět Bohu tak, že vědění o něm sevřeme do dogmatických definic a našemu vztahu s ním dáme svěrací kazajku právního systému. Místo dramatických příběhů Písma, zvoucích k stále novému promýšlení a inspirujících originální činy pošetilé lásky (jak je vidíme třeba u Františka z Assisi), je předkládán - v podobě katechismů a logicky uspořádaných učebnic dogmatiky a morálky - přehledný jízdní řád, jímž je třeba se disciplinovaně, a především stále stejně řídit, nechceme-li narazit. Proti tomu stojí teologové, mystici a světci, kteří ukazují, že Bůh je nevystihlé tajemství a že následování Krista, plnění Boží vůle, jak se ukázala v Kristu, nespočívá v plnění systému příkazů a zákazů, nýbrž v pošetilosti lásky. A ti samozřejmě "narážejí", jako Ježíš narazil na zeď ochránců Zákona a Pavel na zakládající generaci křesťanského konzervatismu a farizejství."

21.11.2012 5 z 5


Proměna a jiné povídky Proměna a jiné povídky Franz Kafka

Franz Kafka mě touto knihou uchvátil již v ranné pubertě. Byl prvním autorem, u kterého jsem objevil díla, která nebyla prvoplánová a plochá, ale za kterými se skrývaly hluboké myšlenky. Možná i proto se stal mým nejoblíbenějším českým spisovatelem. Zajímavá je interpretace Kafkova díla... snad každý ho bere trochu jinak, každému přináší něco jiného. Je to jako by se na toto dílo každý díval z jiného úhlu, ale čistým pravdivým pohledem na stále stejný objekt. Interpretace tak většinou naprosto sedí, přestože se mohou vzájemně vylučovat. Přemýšlím, zda právě celkové rozpoložení čtenáře, kdy se s Kafkou poprvé setká, neimplikuje navěky jeho pohled na toto dílo. Možná tedy také vzhledem k mému věku, kdy jsem Kafku poprvé četl, ho beru za výborného společensko-kritického autora, který se strefuje přesně do nejpalčivějších problémů tehdejší společnosti, které však lze promítnout i do té dnešní. To je příklad také této povídkové knihy, kde do popředí vystupují takové skvosty jako je Proměna nebo V kárném táboře. Bohužel v ní jsou také nepovedené texty, spíše zlomky bez začátku a konce... to ale nemůže zásadně zkazit můj celkový dojem.

17.11.2012