mdracek komentáře u knih
Moje první kniha od Keplera, přečteno za víkend, moc mě to bavilo!
Zatím nejslabší díl, ale našlo se pár vtipných momentů.
Krátká novela, kde samotný příběh není tak podstatný, jako myšlenky v něm ukryté.
Po Poutech další čtenářský zážitek, na který jen tak nezapomenu.
Přihlédnu-li k propagaci knihy, čekala jsem mnohem víc. Zápletka byla zajímavá, ale kvůli nedostatku postav se dal konec celkem brzy odhadnout. Oceňuji nápad, styl psaní a úplný závěr knihy, děj po vyřešení problému.
Moje první setkání s Geraltem a se Sapkowkého poutavým stylem psaní. Jak už to bývá, některé povídky byly lepší než jiné. Zaujaly mne zejména parafráze na jinak známé pohádkové příběhy.
Pro mě osobně byla ale skvostem celé sbírky povídka "Poslední přání", aneb Geraltovo první setkání s Yennefer. Přiměla mě k tomu, abych zašla do knihovny a půjčila si další díl...
Přestože byly některé povídky poněkud slabší, pro mě osobně je soubor jako celek krásný. Ať už Zákeřník, Včelař, Vyšší princip nebo Až vstanou mrtví, povídky měly takovou hloubku a cit, že bylo snadné vžít se do myslí postav a představit si nutnost takové volby, jakou měli jejich hrdinové. Nebylo by to leckdy snadné rozhodování.
Skvěle napsané, líbí se mi autorův styl psaní i bohatý jazyk. Příběh mne bavil, byly tam napínavé momenty, bylo to skutečné. Jen ten konec mě nějak zklamal, čekala jsem víc. Po tak rozjetém ději se to prostě neurčitě zastavilo, a zanechalo ve mně rozporuplné pocity. Z mého pohledu má kniha nedotažený závěr.
Krásně napsaná kniha líčící osudy tří mladých mužů, kteří přežili 1. světovou válku, a jejich začlenění se zpět do života. Příběh ukazuje, že i přes zdánlivou dobu míru nemusí vše dopadnout tak, jak by jste očekávali...
Po všemožných hororových filmových adaptacích díla jsem očekávala něco jiného, tenhle příběh se mi však i přes svou odlišnost líbil. Spíše než o horor se jedná o hlubokou analýzu psychiky člověka, v čemž spočívá děsivost a případná hororovost díla. Zápletka je promyšlená a - jak bývá u děl z této doby obvyklé - vyprávěna retrospektivně.
Podle mého názoru zatím Nesbova nejlepší kniha. Zápletka skvěle propracovaná, líbilo se mi prolínání více dějových rovin. A konečně se tam objevila i Rachel...
Po dočtení mám smíšené pocity - na jednu stranu ve mně kniha zanechala nepopsatelný, jedinečný dojem, stejně jako předtím Žert. Na druhou stranu - příběh mi nepřipadal ničím zvláštní, prostě popis života čtyř lidí v těžké době normalizace. Uznávám, že kniha má své kouzlo, bohatou slovní zásobu i vtip. Ale není to Kudnerovo nejlepší dílo.
Velice mě překvapila autorova znalost vědeckých objevů i kultury té doby. Arbes se ukázal jako srovnatelný se světovými autory realismu, dokázal navodit kouzelně temnou atmosféru na docela jednoduchém, avšak přesto originálním motivu a skvěle to celé zakončil. Inspirace Edgarem Alanem Poem je zde zřejmá, na kvalitě díla to však nic neubírá a jsem ráda, že jsem objevila autora devatenáctého století na opravdu světové úrovni - v porovnání s věčně chváleným Nerudou je to podle mě mnohonásobně lepší spisovatel.
Nádherná rozsáhlá báseň o Evženovi a Taťjaně - kdyby Oněgin přemýšlel o budoucnosti, mohli spolu žít šťastně až do smrti. Mohl si za to sám, ale i tak mi ho bylo nakonec líto.
Pro mně stejně skvělá knížka jako Stařík, možná i trochu lepší. Autor opět velice vtipně popisuje historické události, tentokrát od 60. let. Zajímavé je i místo děje - mnoho současných knih se asi neodehrává v Jihoafrické republice. Podivuhodná série náhod a štěstí by se dala uvěřit až do okamžiku, kdy na scénu vstoupil švédský král s premiérem....
Můj velmi sečtělý dědeček mě asi v mých 5 letech naučil Zlatý kolovrat, a já ho pak nadšeně recitovala ve školce na besídce.... Zpětně si uvědomuji, že to možná pro ostatní rodiče (i děti) musel být docela šok...
Já jsem se k přečtení celé Kytice donutila až teď, a musím říct, že to je bezesporu úžasné dílo! Většina básní sice začíná až možná idylicky, a na konci se to vždycky tak zkazí, ale to vůbec nevadí, vždyť v tom je právě ta genialita a krása.
Nemůžu si pomoct, ale mě se to vůbec nelíbilo! Asi je to tím, že jsem přečetla během poměrně krátkého intervalu hned několik anti utopií, ale i tak - jedna z mála knih, kterou jsem nedočetla do konce, a navíc mi docela vadilo to přeskakování v dějové linii - ze začátku mi to přišlo originální, ale ke konci čtení mě to už hrozně štvalo.
Na to, jak moc je kniha slavná, jsem od ní prostě čekala něco víc než jen starce Santiaga, který žije na Kubě a pluje po moři za rybou... Ten závěr to možná trochu zlepšil, ale je to podle mě zbytečně dlouze napsaná novela v podstatě o ničem - má to psychologický podtext, ale na to asi ještě musím dospět....
Moje nejoblíbenější dětská knížka.... Je to vlastně trochu horor, ale vzpomínám si, že vždycky když jsem byla nemocná, četla jsem tuhle knížku. Příběh je neuvěřitelně tajemný a docela napínavý, mohla jsem to číst pořád dokola a nikdy mě to neomrzelo....
Jak už to u de Vigan bývá, kniha nutí čtenáře zamýšlet se nad životem a uvědomovat si nové pohledy na svět. Nespravedlnost a beznaděj se děje dnes a denně.
Ačkoli příběh není až tak zásadní, a neoznačila bych to za autorčino nejlepší dílo? myslím si, že určité poselství kniha zanechala.
Oproti prvnímu dílu už autorovy došly vtipné historky, kniha není špatná ale je to spíš taková oddechovka na zimní večer.