medlovice komentáře u knih
Královna detektivek a taková slabota, byla moje první reakce. Než jsem si uvědomila, že to je román . A pak jsem začala cítit vůni lesa. Ty staré chalupy jejich tajemství ,jejich duši . Byli tu se mnou všichni, staří usedlíci , namyšlený zbohatlík, cítila jsem i psí srst, les voněl, vyprávěl. Nemusí být pořád jen detektivka když čtete Klevisovou, umí i jiný žánr. Krásná obálka a dobrý příběh, dobře napsaný, až jsem zatoužila do Jelení hory odjet na víkend a projít si ten prokletý kraj.
Milý Ježíšku,
děkuji ti za tuto knihu , přečetla jsem ji za tři dny, zpestřila a prosvětlila mi ty zamračené svátky vánoční. Nedivím se , že je přeložena do 30 jazyků a jsem ráda a vděčná za to, že čeština je jeden z nich.
Silný příběh hodné holky , která milovala příliš brzy a příliš krátce, která ztratila své milé a blízké také příliš brzy. Přišla o domov a všechno zvládla , děj je je čtivý a nutí číst pořád dál. Měla jsem to štěští projet Colorado, viděla řeku Animas, prošla Durango a moc se mi zastesklo po krásné přírodě , rozkvetlých loukách a modrých horách, tak vysokých, že tam ještě v červnu ležel sníh.
Krásná obálka. Věřila jsem, že se Wil ještě objeví a proto se mi líbil i konec.
Chtěla jsem být poctivá, ale nevydržela jsem to. Začala jsem číst už 31. prosince. Prvních 50 stran bylo tak napínavých , nešlo přestat. Za okny létaly petardy a ohnostroje, stejně zbytečné jako ta střelba v padesátých . Poprvé jsem knihu zaklapla před půlnocí , manžel i kocour Richard Krauz to prospali . Těšila jsem se na čtení , děj je napívavý , Krauz umíněný a někteří jsou špatní lháři. Poslední věty se mnou zacloumaly. Štítivě jsem knihu zavřela , odhodila , zhasla a zírala do tmy.
Tak kruté to je. Svému osudu neutečeš.
Psáno formou dopisů, chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla kdo je kdo, kdo komu píše, ale pak už to bylo milé čtení z nelehké poválečné doby. Roztomile a nákažlivě anglické , optimistické , prosluněné , příjemné.
Už po třetí ji beru do rukou a čtu. Nacházím místa, které si nepamatuji , objevuji nové věty, nové poznatky. připomínám si , to co si pamatuji.
Jednou jsem přemluvila manžela, aby jsme tam jeli. Otočena zády k naučné stezce , penzionu a komerci vychutnávám si krásu , která se mi otevřela. Kopce, strmé a neschůdné ,nekonečné lesy, výhledy za milion. Ta krása nedotčené přírody , vzduch plný něčeho , co v člověku zůstane. To vidím, to mě sem táhne a to je proč si tuto knihu brzy přečtu po čtvrté.
Venuše patři na nejvyšší příčku v dánovkách pro mě . Co do čtivosti , kombinaci zápletek, jak to do sebe pak zapadlo a strach o kolegy, kteří se stali i mými kolegy, no Venuše je hodně vysoko.A pak jsem četla Hřích náš každodenní a Reminiscenci a ty se dělí o horní příčky . Ted jsem si Venuši přečetla podruhé a je ještě lepší , dočetla v neděli o půl páté ráno a chtěla utíkat i v noční košili do knihovny pro Pohřbeni za živa.
Některé knížky jsou ještě lepší , když je čtu podruhé.
Jsem prý ukecaná. Dokážu mluvit před obecenstvem, dělala jsem rozhovory pro televizi a rozhlas, recituju a není problém dát se do hovoru s úplně cizími lidmi, třeba v autobuse. Mám velkou fantazii a představivost. Tato kniha mě však nechala beze slov, nevím co říct, snad jen to že se moc líbila a byla jsem nadšená, hltala to . Magický realismus a historie, na kterou nesmíme zapomenout.
Mám takový zlozvyk. Jím při čtení. Knihy, časopisy, letáky, prostě čtu a jím. Často při čtení jen tak něco přikusuju , pozobkávám a nebo popíjím .
Ale tato kniha bude čistá, neposkvrněná,ted jsem číst a jíst nedokázala. Příběh dobrý ale ty popisy kolem Niny, ne to je moc přesné.
Richard Krauz neni žádný darebák. Většinu dne prospí, v noci se ke mě tulí , sní co mu dám i když syrové maso nejraděj , je mi věrný , jen jeho fousky lechtají. Má nádherné velké oči a heboučkou pruhovanou srst a kdyby mu někdo chtěl ublížit nepřežije to. Jo jo pozor na divné kamarády z dětství.
Dlouho byla na mém seznamu Chystám se číst a pak se mi najednou dostala do rukou jako audiokniha . Pavel Nový ji načetl energicky se stopou smutku v hlase a krásně vystihl náladu knihy . Je smutná a krásná zároven a já jen závidím tomu, kdo měl takové rodiče a prarodiče a něco tak lidského prožil.
Už budu mít spojenu vůni hyacintu s tímto příběhem. Koriandr také nemám ráda.
Audio kniha na CD má jako bonus ukázky z jiných knih a ty jsem si také užila.
Když mě něco baví, bývám pečlivá. A DD mě baví.
Takže 37 díl serie, ale chronologicky 33. Jsme v roce 2008 , Krauzovi táhne na padesátku a začíná lenivět, ne tak Chosé a jejich špičkování je vybroušené jako diamanty. A diamanty jsou věčné. Další čtyři už vydané díly jsou všechny z roku 2009 ale je tu ta mezera mezi roky 2003 až 2008 . A letos se snad můžeme těšit na další dva díly. Máme tu mezeru , která nám může dopřát i deset dalších výborných příběhů.
I Když se tu řeší smutná smrt mladé dívky tak jsem se několikrát smála nahlas a upřímně, protože tito chlapi se baví mezi sebou opravdu jako naši chlapi.
Proč máš tolik stejných knížek ?
co jsem si to vzala ? Škvarky nejí , Metallicu nezbožnuje a co je nejhorší nečte ! Neví že dánovky nejsou stejné, není stejného nic , nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, nejsou stejné případy ani ten modus operandi, každá, opravdu každá dánovka je jiná , příteli a tahle dlouho chyběla na mém seznamu přečtených knih ale ted už nechybí v mé poličce knih se stejným obalem, který je také pokaždé jiný a navíc na sebe ten předek a zadek navazují.
Dobře se to rozjelo , dobře se to četlo , ješte mi chybi Reminiscence a ta nová a jsem komplet.
NA CO SE PAK BUDU TESIT ?
Bylo mi tak dvacet a tuto knihu jsem přečetla několikrát.Vžila jsem se do té doby dokonale. Na internetu jsem používala nick bathory. Poslouchala metalové Bathory a Xiii století a toužíla navštívit Čachtice. Po mnoha letech mě kniha pořád baví, od autora jsem přečtla i jiné, metal pořád poslouchám a Čachtice navštívila také. To jediné mě zklamalo, zakonzervovaná zřícenina a žádný genius loci...
Milá Kyo, mýlila jsi se, když sis myslela, že jsi sama. Byla jsem s tebou, ty jsi to nepoznala ? Od té chvíle kdy tvá matka odešla po cestičce v botách na podpatcích, stála jsem s tebou za sítovými dveřmi. Byla jsem s tebou, když jsi se bála otce ,i když jsi se ním učila chytat ryby. Běžela jsem s tebou , plavala , sbírala jsem s tebou peříčka a mušle a učila se poznávat ptáky. Všechny ty zvuky a vůně bažiny a moře jsem cítila , mokré oblečení , bosé nohy , věčný hlad a strach, radost z volnosti a smutek ze samoty, Kyo prožila jsem s tebou tvou první lásku , probrečela s tebou zklamání , když přijde zrada a byla jsem s tebou až...až do poslední stránky. Měla jsi krásný život , díky za krásný příběh.
Kniha má krásnou obálku a desky , nelituji , že jsem si ji koupila.
Jsem podvodník, přiznávám se.
Když jsem před skoro 5 lety, jak zvláštní náhoda psala komentář , poslouchala jsem rozhlasovou hru na YT. Ta je dokonalá , napínavá a návyková. Užila jsem si jí už víckrát. Ted jsem našla knížku a přečetla si ji a jsem potěšena ještě víc i když hra je dokonalá knižka je trošičku obsáhlejší. Nádhera, klenot.
Konečně jsem se dostala k něčemu co napsal Jiří Březina i když to byla audiokniha a já poslouchala . Hledám dobrou detektivku a dobrého detektiva bych nemusela číst pořád dokola dánovky a tento Tomáš Volf mi byl sympatický . Zakousnul se do případu a hledal důkazy. Samo, že jsem fandila i svojí jmenovkyni Veronice. No další knihy určitě vyhledám, už váhat nebudu-
Divím se, že mi Liška Bystrouška celý život unikala . Ještě jsem ji nečetla. To jsme ji neměli v povinné četbě nebo jsem tenkrát podváděla a opisovala ? Moje chyba, moje škoda, je to tak krásné a milé čtení, které jsem si vychutnala.
Díky za e knihu zdarma.
Netušila jsem, že knížka tak známá a tedy tak velká je formátově tak maličká , že se dá schovat do mužské dlaně. Psaná archaistickýcm jazykem , na kteý se ale rychle zvykne potěší svou náladou. Dnes venku sněží, pak prší a fouká od hor a já si s hrnkem čaje čtu o létu a lidech na slunci.
Knižka mě lákala svým obalem. A také ten mnohoslibný název, co všechno může chalupa někde na valašské louce skrývat. ? Fanoušek Klevisové a žítkovských bohyní je zklamán. Já si děj zařadila do nedávné minulosti a ona to žhavá součastnost .Velmi hezky a pravdivě napsaný jako z mé hlavy komentář od Isew, už nemám co dodat.
Věděla jsem to.
Ta kniha si mě našla, nabízela se mi a já si ji musela koupit, protože jsem po ní toužila. Věděla jsem , že se mi bude líbit a že mě nepustí . Přesně ta kniha, která mě tak vtáhne do děje , že jsem cítila látky , slyšela nůžky stříhat a šicí stroje šít, ale i smutek a prázdno lidí , kteří měli strach i z těch, co byli jejich kolegové, kamarádi a příbuzní.
Krásná obálka , vyhledávala jsem si životopisy a další knihy autorky.