Melcrovka komentáře u knih
3.5 hvězdy
Hezká letní romance. Uvěřitelná a opravdová. Každý ze dvou hlavních charakterů je psán jedním ze dvou autorů knihy. Celkový spád a styl psaní knihy tím vůbec netrpí. Naopak, vtipy a charakteristiky psané z pohledů těchto dvou postav jsou hodně rozdílné a přesto to do sebe všechno pěkně sedí.
Trochu knihu srovnávám s Red, White and Royal Blue od Casey McQuiston. Co když jsme to my se mi líbila o něco míň, jelikož kluci jsou tady prostě ještě teenageři, kteří se poznávají a jsou ve vztazích noví. Kdežto Red, White and Royal Blue je o dospělých a vysoce vzdělaných mužích s již utvořených názorem na svět a jejich život. A tak může být i jejich interakce složitější.
Tady autoři s daným nastaveným prostředím a věkem kluků odvedli velice dobrou práci. Čtení je to příjemné a plné naděje.
Silné příběhy několika lidí žijících a strádajících za německé okupace během druhé světové války na Normanském ostrově Guernsey. Tyto příběhy jsou srderyvné, dojemné, mnohdy hodně drsné a smutné a opravdu svědčí o té době a místě.
Tyto příběhy jsou předkládány ve formě dopisů mezi mladou ženou, která o okupaci píše článek do novin a později celou knihu. Vyobrazuje drsnou dobu a ukazuje, že i během těch nejtěžších dob lidem pomáhá mít velké srdce, lidskost, pohostinnost, kamarádství a soudržnost, a také lásku k umění a literatuře.
Pro mě byla kniha krásná, ale hodně těžká na čtení. Je tam spousta drsných okamžiků, které se opravdu staly a já si musela dát vždycky chvíli oddech, abych to zpracovala.
Sem tam dobrý vtip, autentický náhled do rozhovoru mezi dospělým synem a starým otcem.
Jejich charaktery mi ale vadily, jejich hospodské řeči mi lezly na nervy, jejich pohled na svět mi byl protivný, jejich morálka odpudivá. A tak jsem to ani nedočetla.
Vtipně napsaná kniha, odpočinková. Ale je zcela bez zápletky, jde o takový sitcom. Díky tomu byla kniha trochu bez šťávy a do jejího dokončení jsem se musela mírně nutit. Po dalším díle asi nesáhnu.
Trvalo mi to přesně 23.5 hodiny Koláčky přečíst. Mají jinou atmosféru než Muffin, takovou dospělejší, a mně se to líbilo! Moc. Protože, když má někdo potíže a kamarádi se spolu domluví a pomůžou i přes výslovný zákaz, tak to je krásný. Moc dobře je popsaný taky Danielův vývoj. Je na dobrý cestě, kluk jeden.
Kniha má rychlý spád, pohledy jednotlivých postav ukazují opravdu hodně odlišné jednotlivé charaktery. Zároveň ale nedávají vědět, kdo je za vraždy zodpovědný až do poslední chvíle. A to doslova. Do poslední stránky.
Autorka se mohla více rozepsat o psychologii postav, o hrůze, kterou museli zažívat, když si náhle uvědomili, že budou postupně odpraveni všichni. Proto nedávám plný počet hvězd. Uznávám ale, že by to patrně rozředilo příběh a detektivka by už neměla ten rychlý spád a napínavost.
Z dnešního pohledu již historický cestopis zachycující zajímavé postřehy Marquézovy cesty coby novináře po střední a východní Evropě v 50. letech 20. Století. Popisuje zde náladu ve společnosti, vzezření a chování lidí v Německu, Československu, Polsku, Ukrajině, Rusku a nakonec i Maďarsku. Postřehy jsou bystré, dané do politických souvislostí doby. Čtenář si může alespoň částečně představit jak žili běžní lidé v těchto zemích a v této době.
Dávám slabší tři hvězdy jen z toho důvodu, že cestopisy obecně nejsou mým oblíbeným žánrem a tak jsem měla problém se opravdu začíst.
Okouzlující a poetický příběh o lásce ke knihám a o tom, že stárnutí se člověk nemá bát, ale má se naopak těšit na všechny příběhy, které se mu mohou v budoucnosti stát.
Hodně podnětů k přemýšlení, hodně poetiky a povznesení.
Popis niterných pocitů postav se mi dostal až pod kůži. Vyrovnávají se s dospíváním, s křivdou, s pocitem vlastní viny, se smrtí blízké osoby. Každé z dvojčat se s tragédií vyrovnává úplně jinak. Vyprávění má pro mě nesmírně krásný umělecký podtext. Jude prokládá své prožitky citáty o životě, konzultuje vše se svými již zemřelými nejbližšími. Noah zase vidí svět s obrovskou představivostí, v barvách, které málokdo vidí. Povznášející!
"Svět jako by ztratil barvy."
Překvapivě ponurá série obrazů s minimem textu. To minimum barev, které se v obrazech nachází, pro mě bylo překvapení trochu nepříjemné. Dobře to však sedí s příběhem, který je poetický, smutný i nadpřirozený.
Knihu jsem dostala darem, a tak jsem jí dala šanci hned dvakrát. Poprvé před pár měsíci jsem přečetla dvě kapitoly. Tentokrát jsem vydržela čtyři. Ve čtvrté už jsem ale přeskakovala. Tak mě to strašně nebavilo.
Matky pětiletých dětí se navzájem pomlouvají, jedny řeší jak jsou úžasné a pokrokové, jiné jak jsou ve stresu ze svých nadaných dětí. A vyšetřování vraždy se točí kolem žabomyších sporů této skupiny.
I když mám sama dvě děti zrovna v daném věku, tak mě to téma naprosto nebavilo. Asi mám v sobě silný odpor vůči pomluvám a povrchním řečím, na kterých je tato kniha postavena.
A jazyková stránka je věc sama pro sebe. Popisy řasenek a krásně nalíčených žen mi přišly jak ze slohovky středoškoláka. Navíc se zde používají hovorové výrazy, ale ve větách napsaných čistě spisovnou až literární češtinou. Působí to hodně nepřirozeně a o tom hůř se to čte. Nemůžu posoudit, z jaké míry je toto chyba překladatele, nebo jestli tak byl psán i původní anglický text.
Bohužel této knize nemůžu dát ani tu jednu hvězdu.
Poetické a pravdivé. Teď je to půl roku, co žiju v Holandsku. A postřehy učiněné autorem v 30. letech 20. století jsou stále platné, trefné a úsměvné i v roce 2019. A ten krásný starý český jazyk je příjemnou třešničkou na tomto zákusku.
Kniha je originální. Jako plus hodnotím zápletku a rozuzlení. To pro mě bylo překvapivé.
ALE...
Koncept cestování mezi dimenzemi mi přišel přitažený za vlasy. Je to sfi-fi, to ano, ale bylo tam moc toho "fi" a málo "science". Jako vědci mi zde předložené fyzikální vysvětlení cestování mezi dimenzemi nesedělo. Ale tak co, smířila jsem se s tím a pokračovala ve čtení. Samozřejmě takový koncept umožňuje autorce příběh přehazovat mezi úplnými extrémy. A na můj vkus to vážně byly moc velké extrémy. Přišlo mi to až kýčovité.
Dále mi nesedělo moc velké zaměření na romanci. Jindy mi to nevadí, ale v tom přecházení mezi různými světy to byla další kýčovitá věc.
Napsáno čtivě, srozumitelně, uvěřitelně. Příběh dívky, která si už od dětství procházela peklem, psychické i fyzické týrání ji poznamenalo na duši i na těle a s odchodem jednoho tyrana přišli další. I přes obtížné téma je kniha napsána tak, že se čtenář do myšlení této dívky dokáže vcítit a pochopit ji.
Už u Naslouchače jsem měla problém se stylem vyprávění. Svět je zajímavý, zápletka také, ale styl psaní je příliš jednoduchý a přímý. Chybí mi zde hlubší psychologie a charaktery postav. Chybí mi hlubší souvislosti. Vše je příliš ploché. Knihu jsem nakonec nedočetla.
Oprázki 1 mě bavily, ale tady už to nemá šťávu. Ty dobré nápady už se vyplácaly. Nad touto knížkou jsem se tedy opravdu nezasmála.
Zajímavý námět samotářského muže, který v duchu křesťanských hodnot každoročně v období adventu vychází do hor jen se svým psem a beranem sehnat zatoulané ovce, aby v horách neumrzly. Jen škoda, že mě to vůbec nechytlo. Styl psaní mě nebavil. Odložila jsem nedočtené.
Úplně mi svítí oči nadšením! Simon má sice trable, ale i přesto je neuvěřitelně vtipný a nad věcí. Je to neskutečný sympaťák. Hledání Bluea je napínavá detektivka. Opravdu jsem se musela hlídat, abych nepřeskakovala a nezkazila si to překvapení. A nakonec jsem měla radost, že jsem to tušila správně. :)
A navíc - po přečtení Simona Spiera a Nedej se mám pocit, že všichni Simonové jsou prostě dokonalí!
V knize jsou přístupně a pochopitelně popsané obavy mladé ženy, introvertky. Cath právě nastupuje na vysokou a je najenou bez své sestry, bez svého táty, kteří pro ni představovali jakési pilíře, o které se vždy mohla opřít. Je neznámým prostředím a lidmi přímo vyděšená. Postupně si ale nalézá svůj klid a místo v tomto světě. Celou dobu se i ve svých špatných dnech opírá o svou lásku ke psaní a k tolik milovaným fiktivním postavám Bazovi se Simonem.
Je to pěkné, uvěřitelné, trochu ulítlé. V knize jsou perfektně vykresleny psychologie a charaktery postav. Postavy se vyvíjí. Má to dynamiku. Má to šťávu.
Po této knize jsem sáhla poté, co jsem přečetla Nedej se a doslova jsem si zamilovala Simona a Baze. Ihned jsem sáhla po této knize, kde byli poprvé představeni. Jen abych jich měla víc.
Tuto knihu jsem odložila asi po sedmdesáti stránkách. Ze zde zveřejněných komentářů jsem měla pocit, že to bude bavit i dospělého, ale je to na mě moc dětské. Hvězdičkami nehodnotím, protože pro cílovou skupinu, tedy 10-15 let, to bude určitě velice čtivé, nápadité, zábavné. Mě už toto ale nebavilo.