memphisz komentáře u knih

Batman jako horror s duchy a démony. Azzarello vybral osazenstvo Justice League Dark a narouboval ho na duchařský příběh z Gothamu. Ale už mu to nějak nežeru.

Harley chce na střeše znásilnit Batmana, asi jako Azzarello obdobnou scénou znásilnil adaptaci Killing Joke... Z démona Etrigana, který mluví ve verších, je rapující punker J Blood... Batman zabíjí, ale... Bruceovi rodiče jsou oproti kánonu rozhádaní a před rozvodem...

Zpracovat to takhle, a vydávat to za realistický, dospělý a temný Black Label, je ale děsně málo. Kresba pěkná, ale ani ta už není úplně můj šálek.

5 11.02.2020

Jo, polovina 80. let byla pro komiks zlaté období. Příběhy nabíraly temnější a realističtější ráz, a Smrt Jean DeWolffové mezi právě taková díla patří. Jedno z prvních děl Petera Davida ukazuje morální relativismus chování superhrdinů. Hněv nad ztrátou, chuť po pomstě, ztráta kontroly - vlastnosti, které byly superhrdinům dříve zapovězeny, jsou nyní hlavními pohnutkami v jednání postavy.

Padouchem příběhu není supervědec nebo mocný génius zločinu s komplikovaným plánem na ovládnutí světa, ale obyčejný psychopat s brokovnicí, který propadá svému šílenství. Zahrnuté pokračování příběhu z roku 1988 je snad ještě pusobivější a konec je teda opravdu hodně tragický a dramatický. Vážně stojí za přečtení.

5 28.01.2020

První půlka byla výborná. Dystopické chladné Finsko, ve kterém dominují muži a z žen jsou státní výchovou zblblé barbíny, jejichž jediným smyslem je uspokojovat muže. Myslím, že to je ukázka vlhkého snu nejednoho zapšklého konzervativce. Systém je zobrazen skvělým mixem forem (zápisky, vzpomínky, úryvky z ideologických děl).

Druhá půlka, která se ale věnuje více chilli, které je zde zakázanou drogou stejně jako alkohol, cigarety nebo káva, už tak trochu drhne. Fantaskní prvky ovšem vůbec neruší a jsou ukazovány zcela přirozeně, jako by na nich nebylo nic divného.

Celkově výborný nápad a zpracování dystopie - systému kontrolujícího pohlaví. Ale také promarněná šance v ne až tak zajímavém příběhu o ilegální distribuci chilli.

5 09.12.2019

Tak na tohle jsem nebyl připravený! V podstatě celou knihu se dozvídáme filozofii života šeptačů a Alfy ve zvířecím světě postcivilizace, myslíme si, že vše bude ok, že jim jde jen o vlastní životní prostor, a pak přijde konec. A ve vzduchu je další válka! Přemýšlím, ve kterém díle naposledy byly zombie větší hrozbou než přeživší lidé; už popravdě ani nevím.

5 22.06.2019

Tak a je to za námi. Skoro i slza by ukápla, kdyby ale na to měl člověk čas, zatímco obdivuje, jak dobře to je napsané. Aaron ve svých začátcích napsal zatím poslední takto naturalisticky realistickou drsnou podívanou, u které člověk vydržel celá léta.

5 22.06.2019

Milá novela o... rybaření? Na první pohled to tak vypadá, ale více jde o samotu, nostalgii stáří a zromantizovanou představu o životě chudého rybáře. Aktuálně nevidím důvod číst to někdy znovu, ale jednoho přečtení rozhodně není třeba litovat.

5 09.06.2016

Těla stárnoucí, těla měnící se, těla naše, ale přitom cizí, těla odcizená... Přijmout své tělo je těžké snad pro každého a v každém věku. A zvláště pokud překonají svůj biologický vrchol a začnou upadat. A společnost posedlá umělou krásou se je snaží upozadit a vytlačit z veřejného prostoru.

O čem kniha je? O emancipaci seniorů. O tom, že jsou to dospělí lidé s vlastními potřebami. O tom, že se máme respektovat. Dále také o mateřství, porodech a gynekologii. O vztahu matky a dcery. A o mnohém dalším. Možná až o příliš mnohém...

Nejsilnější pasáže byly v Itálii a v začátcích péče o jiné seniory. Naopak, kde kniha drhla, tak byly části s politickou agendou. Ačkoliv s nimi lze souhlasit, v tomto příběhu působily hodně na sílu. Problém byl i s nerealistickým a schematickým chováním některých postav (zejm. Róza) a se scénami naprosto přitaženými za uši (např. naivita nebo předpojatost vůči chování úřadu). Velká škoda, ale dopadlo to spíše průměrně, a to i přes silné téma.

4 21.10.2023

Ben Lerner v Topecké škole velmi zajímavě zpracovává těžké téma "o stavu národa". Díky vypravěčům - svému alter-egu Adamovi a jeho rodičům - přináší několik pohledů na různé fáze moderních dějin USA. Nenápadně popisuje postavení žen, křehkost maskulinity, společenské role, zneužívání moci apod. Knihu zasadil do semi-biografických kulis, ale vypráví v ní mnohem více než jen svůj životopis. V doslovu je použit zajímavý termín "sociální autofikce", což přesně sedí. Další linkou příběhu je mapování užívání jazyka, a to hned v několika rovinách. Jazyk je zde chápán nejen jako dorozumívací nástroj, ale také jako manipulativní a mocenský. To vše se velmi originálně promítá v jazyku knihy i příběhu samotném.

4 11.11.2022

Tohle se ovšem hodně povedlo. Navazuje se na Millerův Rok jedna, ale vše si jde svou vlastní cestou, která hodně rezonuje s filmovým pojetím Batmana 21. století. Realistický příběh i motivace postav. Náročnost nočního boje proti zločinu - únava, hlad, zranění z bitek... Všechno je to z toho cítit. I když je tam na pět sešitů opravdu hodně textu, nezdá se, že by šlo o nudné vycpávky, vše je pro příběh důležité.

4 15.04.2022

Kdysi jsem četl Levou ruku tmy a Vyděděnce, takže koncept Ekumenu mi je známý, stejně jako způsob, jak ho autorka používá coby sci-fi licenci komentáře k naší realitě.

Vyprávění opět nabídne spíše myšlenky a důraz na diverzitu lidství než typický sci-fi příběh plný hi-tech udělátek. Dostáváme se na planetu, kde vládne totalita rozumu. Diktatura která se snaží vymýtit vše duchovní - staré a pověrčivé. A jde na to hezky ve šlépějích křesťanské doby temna, jak ji známe z naší minulosti (pálením knih a kulturní genocidou).

Duchovní svět velkého Vyprávění ale přesto přežívá vysoko v horách u tamních vesničanů. Vyslankyně Ekumenu, pozemšťanka Sutty, toto Vyprávění objevuje a studuje, aby ho zachránila před destrukcí vládnoucí Korporace. Bohužel prostředek knihy zabředá do popisu systému "Vyprávění", který nepokrytě čerpá z pozemských východních náboženství a jako takový je vcelku neoriginální.

Komentáře k totalitě, kulturní genocidě, dobývání a ničení minulosti jsou bohužel spíše sporadické, což je za mě škoda. Jako próza idejí to je ale dobré.

4 18.03.2022

Zvedněte se a běžte se podívat do svého šatníku. Je na visačkách země původu Bangladéš nebo podobná země třetího světa? Pak jste součástí problému!

Je to ale skutečně takto jednoduché? Rabij přináší komplexní pohled na vykořisťování v oděvním průmyslu v době globalismu a fast fashion. Smrtící požáry v bangladéšských textilkách ho přiměly zavítat do této chudé země, aby se přesvědčil o tom, jestli jednoduchá a kategorická řešení západních komentátorů dávají smysl. Odhalil, že situace je mnohem komplikovanější.

Na jednu stranu ukazuje naprosto otřesné pracovní i životní podmínky tamních šiček, na druhou upozorňuje, že oproti extrémní chudobě, kterou trpí miliony Bangladéšanů, to není nic, co by místní nějak zvláště dojímalo. Že prchavý slzavý zájem Západu v době tragedií je vyvážený praktikami oděvních firem (C&A, H&M...) a obchodů (Walmart...), které ve skutečnosti nezajímá nic než co nejnižší výrobní cena. Veškerá společenská odpovědnost těchto korporací je PR a mediálním divadlem, které v praxi nemá žádný efekt. Vsem v řetězci jde jen o co největší zisk.

Ačkoliv tedy značná část dělníků v oděvnictví žije ve slumech plných odpadků bez dostupného školství či zdravotní péče, a často i bez pitné vody, ačkoliv pracují 12 hodin a vydělají si tak na jedno jídlo denně, je to všechno, co jim jejich země nabízí, respektive může pro ně být i mnohem hůř. Jde tedy jen o jeden z mnoha problémů politické, ekonomické i sociální bídy regionu.

Jako západní konzumenti se vždycky můžeme zastavit a začít se zajímat o dopady naší spotřeby - o to, co je schováno za cenou výrobku. Neměli bychom tak ale činit povrchně a na oko. Není to nástroj ukazování naší morální výše či etiky. Jde o životy skutečných lidí.

4 30.01.2022

Velmi dobrá reportáž nejen o lidech z Ku-klux-klanu, ale také o historii rasismu v USA, lynčování, pogromech a následném boji proti rasistickým institucím.

Rozhovory s členy jedné současné buňky klanu odkrývají složité pozadí lidí žijících v nejvíce protestantském regionu Ameriky, které většina Američanů považuje za zpátečnické burany. Klan často loví ve vodách opuštěných nebo zavržených lidí bez vyhlídek. Činí tak prostřednictvím pastorů, kteří v náboženském vytržení hlásají na svých show bílou nadřazenost a ohrožení bílé rasy, čímž si zároveň vydělávají značně velké obnosy.

Většina členů Ku-klux-klanu dnes již nechce jít věšet menšiny (a fotit se u toho, jako jejich předchůdci), spíše chtějí ve svém přesvědčení vychovat své děti, aby ty mohly předat odkaz zase dále. V odkazu, který se snaží uchovat, je čistota rasy, nadřazenost bělochů a až fanatická víra v protestanskou verzi Boha.

Škoda, že se v závěru autorka pouští do zbytečných soudů o policii (resp. do relativizace policejního profilování a násilí), které s tématem přímo nesouvisí. Jinak by to bylo za pět hvězd.

4 04.12.2021

Všechno podstatné jsem napsal už u prvního dílu. Johns to zvládl až do konce a přinesl dostatečně atmosférický příběh ze světa Strážců, který má podobnou strukturu jako Mooreův originál. Nové postavy do děje skvěle zapadly a mix s DC hrdiny také fungoval.

Trochu je škoda, že ačkoliv na začátku je sdělení, že hodiny posledního soudu dnes zahrnují již i klimatické hrozby, ty se zde nijak neodráží. Zatímco Moore do svého díla z osmdesátých let otiskl tehdejší strach z jaderného vyústění studené války, Johns totéž nedělá. Jeho krize je zaměřena na frustraci z metalidí a více se snaží Strážce využít na vysvětlení časových hrátek v multivesmíru DC po restartech New 52 a Znovuzrození, než aby reflektoval nějaký aktuální problém.

Forma a myšlenka původního komiksu je ale tak silná, že nostalgie vítězí a příběh je navíc pro svou uzavřenost i dost kvalitní.

4 02.10.2021

Všem sráčům navzdory je víc než jen kniha válečného reportéra, jehož ani tak nezajímal posun vojsk jako spíše osudy lidí. Jde o soubor reportáží, esejů a komentářů k bosenské válce, o které se už příliš nemluví. Jan Urban byl výborný publicista, který dokázal postihnout válku z nejrůznějších úhlů a umně do textů zapojoval výpovědi místních. Jeho texty jsou velmi osobní a nedrží si odstup, což může někoho odrazovat. Díky tomu ovšem na druhou stranu vzniklo syrové reportážní svědectví o etnické válce dřívějších sousedů.

Urban jasně stojí na straně Bosňáků a to z jednoduchého důvodu - bytostně odmítá etnický nacionalismus, který se v rukou Srbů a Chorvatů (v jejich snění o Velkém Srbsku a Velkém Chorvatsku) proměnil v genocidu.

Stejně tak v knize kritizuje bezzubost OSN, která o konfliktu hodně mluvila, ale lidem v něm uvězněným mnoho nepomohla (respektive jen humanitární pomocí). Ukazuje fiasko nasazených tzv. Modrých přileb i zvolené diplomacie nevměšování se. "Stará Evropa neustále žvaní o lidských právech, ale neudělá pro ně nic," stěžuje si jeden z místních v rozhovoru.

V neposlední řadě je také docela trefná Urbanova kritika novinářů, kteří píšou o konfliktech, které osobně neviděli a nerozumí jim, neboť jen překlápí agenturní zprávy. A když se téma chytí snaží se psát soudící komentáře, aniž by se obtěžovali navštívit místo, o kterém píší, a mluvit s lidmi, jejichž jednání komentují.

4 02.10.2021

Jedno ze základních děl politické filosofie (politické vědy a státovědy) napsal Thomas Hobbes v polovině 17. století v exilu v přímé reakci na probíhající anglickou občanskou válku, která nakonec skončila na nějaký čas vítězstvím parlamentaristů.

Hobbes precizně stanovuje definici pojmu za pojmem, aby si vybudoval solidní základnu pro vývozování svých závěrů. V nich jako jeden z prvních teoretiků vyvozuje vznik státu prostřednictvím právně závazné společenské smlouvy. Lidé ji uzavřeli proto, že v původním přirozeném stavu byli v neustálé válce všech proti všem (latinsky zvukomalebně: bellum omnium contra omnes). Příčinou bylo, že Hobbes pojímá lidi v přirozeném stavu jako egoisty hájící jen svou sebezáchovu a své zájmy. Aby bylo zabráněno neustálému kořistnictví, běsnění a násilí (tedy neustálé občanské válce) lidé se dobrovolně odevzdali do rukou suveréna, jehož hlavním úkolem je zajistit mír a bezpečí.

Hobbes se tak přiklonil na stranu monarchie a to absolutistické. Suverén nad sebou nemá žádnou kontrolu, sám vydává zákony a sám spravuje veškeré záležitosti, a to včetně církevních. Jedinou autoritou mu je Bůh, respektive zákon daný Bohem (ovšem v trochu jiném výkladu než ho vykládala tehdejší církev). Suverén může být svržen jen tehdy, když nedodrží svůj díl úmluvy, tedy nezaručí mír a bezpečí svých poddaných. V jiných případech se lid dle Hobbese bouřit nesmí.

Z dnešního pohledu je značná část definic v díle již známých a vcelku zážitých. A co se týče části o státu - přestože je Hobbes pesimistický vůči lidské přirozenosti, je až naivně idealistický vůči morálce neomezeného suveréna. Hobbes ve zkušenosti s ničivou občanskou válkou tím přehodnocuje priority a staví bezpečí a mír (sebezáchovu člověka) nad všechna ostatní práva a svobody.

4 28.09.2021

Dokumentární kniha o dvou somálsko-norských sestrách, které se postupně radikalizovaly a odjely do Sýrie s vidinou budování pravého Islámského státu. Autorka v napínavém příběhu patrajícího otce postupně rozplétá, co stalo za radikalizací sester, jak se to podepsalo na rodině samotné, ale také nenásilně popisuje, jak probíhal začátek občanské války v Sýrii. Obsáhlý a poctivý dokument.

4 06.07.2021

Obraz zkušenosti dvanácti britských žen, který klade důraz na skládání střípků mozaiky propletených lidských příběhů. Ukazuje, jak se během století žilo britkám, které zde tvoří zejména přistěhovalky ze Západní Indie. Řeší se rasa/etnicita, třída, feminismus a gender. Jde tím o skvělou ukázku intersekcionality. Navíc je výborné, když autorka ukáže jednu zkušenost z pohledů více postav. Vše se stává tím více lidské.

4 11.06.2021

Naprosto geniální! Jde bingenout knížka? Protože přesně to jsem udělal! Za jedno odpoledne jsem ji zhltal a strašně bych si přál, aby z ní velké streamovací služby udělaly seriál, protože má přesně tak chytlavou strukturu!

Je to směs dystopie, sci-fi, společenské a politické satiry a dobrodružné komedie. Má to postavy, které si oblíbíte, a děj se žene neuvěřitelným tempem. Autor do něj skvělé projektuje dystopickou vizi personalizované reklamy a sdělení na sociálních sítích, moc digitálních gigantů, jako jsou Google, Amazon a Facebook, kteří o nás mají tuny dát, které jim denně dobrovolně odevzdáváme. Výborné jsou také poučné vložky ze současnosti či minulosti kybernetiky a problémů digitální ekonomiky.

Nejlepší kniha, kterou jsem v poslední době četl!

4 23.05.2021

Je to vtipný! Hodně lidský. Neotřelý příběh o dospívající náctileté, která se pere s tlakem střetu kultur, očekáváním své rodiny i okolí a k tomu s nenadále nabytými superschopnostmi. Kamala Khan je zajímavou postavou, i když zatím se setkáváme jen s jednou její stránkou. Líbilo se mi, že je do příběhu nevtíravě zapojená skutečnost, že jde o první hrdinku muslimku, a jak se tvůrci poprali s faktem, že nejde o první Ms. Marvel.

4 04.05.2021

Zajímavá kniha, která by si ale zasloužila ještě jedno kolo korektur. Podíváme se s ní do dějin aktivismu ve věci dostupného bydlení v New Yorku i do idejí, jak zabránit, aby se bydlení bralo jako zboží, místo práva. Bohužel celkový dojem stačí tak na tři hvězdy, čtvrtá by byla skutečně jen ze sympatie.

4 20.11.2020