Metcheque komentáře u knih

Velmi, velmi složité dílo, které mnou zůstalo ještě v prvním ročníku VŠ nepochopeno, protože jsem jej prostě nečetl jako lyriku, nýbrž jako román a marně jsem hledal klasické epické atributy. S odstupem času ale vidím výjimečnost tohoto klenotu naší literatury.

A stříbrný vítr? Jeho vanutí slyším stále slaběji a slaběji. Chce to nějaké vytržení ze stávajícího neonormalizačního řádu. Snad nějaké kulturní obrození? Nový osmašedesátý? Další pražskou defenestraci? Nevím. Ale vím, že jestli společnost půjde stále stejným směrem, mezi knihou (třeba tou Šrámkovou) a houskou na krámě již nebude rozdílu. Literatura se stane tržím artiklem jako cokoli jiného.

13 13.04.2016

Sbírka má vše, co mám na současné poezii rád - básnickou miniaturu, formální eufonii, přírodně-lyrické motivy i regionální sevřenost. Když čtete Šlosara, jako kdybyste procházeli beskydskými stezkami...

1 13.04.2016

Socialistický realismus má mnoho podob. Zatímco některé jeho odstíny jsou až parodií a literární postavy jsou pouze schematickými věšáky polarizovaných lidských vlastností (např. Rudá záře nad Kladnem), jiná díla můžeme naopak řadit k perfektním literárním počinům, v nichž nechybí psychologie hlavních hrdinů či naturalistické líčení doby.

K těmto dílům patří Řezáčův nástup. Není daleko od pravdy, když popisuje, jak se poválečné osidlování pohraničních oblastí stalo vlajkovou lodí komunistických skupin a střet mezi ideovými protivniky v tehdejších poválečném chaosu vedl k řadě křivd na obou stranách. Což Řezáč nepopírá. Otázkou je, do jaké míry autor fabuloval a v čem můžeme z díla čerpat faktograficky.

1 13.04.2016

Zajímavá publikace, která vysvětluje polistopadový úpadek básnictví. Zatímco povstání v roce 1945 byl pro poezii silný impuls a téma osvobození bylo často leitmotivem básnických sbírek, listopad 1989 inspiroval spíše prózu, a i tu spíše okrajově. Navíc došlo ke spojení různých typů literatury, promíchalo se několik generací a poezii chyběl jednotný program. Ten by mohl vzejít z kritických střetů, o něž však nikdo nestál.

I tak ale za posledních 25 let vykrystalizovalo několik básnických prototypů, jejichž krajní póly lze definovat civilismem poetiky květňáků na jedné straně a metaforickým manýrismem na straně druhé.

07.04.2016

O této knize jsem se dozvěděl díky kolegyni, která mi ji stručně popsala jako retro memoáry sympatizantky komunistického režimu. To mě docela zaujalo, protože politické názory Petry Hůlové prostřednictvím jejího veřejného působení znám a představa, že zpívá s Grebeníčkem a Ransdorfem na prvomájové veselici internacionálu, mi přišla trochu divná. Sáhl jsem tedy po knize a na vlastní oči jsem se přesvědčil o nesmírné sugestivnosti, s jakou ji autorka napsala.

Vžije-li se čtenář do vypravěčky, musí uznat, že z logiky dospívající outsiderky musel být listopadový přelom skutečnou tragédií. Pevný hodnotový rámec vystřídal postmoderní chaos, dříve státem organizovaná mládež se rozlezla do vybydlených ruin a místo budování socialismu si našla zálibu v drogách.

Co je však na románu nejpřesvědčivější, je srovnání pokrytectví obou režimů. Oba se tvářily jako svobodné, ale výsledkem obou bylo osekávání svobod a politická perzekuce. Hůlová rovněž odkryla poměrně tabuizované téma českého undergroundu, jehož podvratnou činností byla často jen nihilistická negace bez jakéhokoli politického obsahu.

Co mi naopak nesedlo, byla forma. Je třeba prokousat se špalky popisných pasáží, než se tu a tam - jako zrnko zlata - objeví nějaký ten krátký dialog. Čtení pak, lidově řečeno, neodsejpá...

10 07.04.2016

Radek malý se s tím prostě nepáře. Vůbec neřeší minové pole současné literární kritiky, která vyžaduje zcela odlišné literární postupy, a vydá sbírku plnou lyrického patosu, za který by se nemusel stydět ani Mácha s Březinou dohromady.

Ale čte se to skvěle a já autorovi fandím. Jen tak dál!

1 23.03.2016

Dávám dvě hvězdy za neúnavné stopadesátistránkové vrstvení floskulí, které se v podstatě jen opakují a hlavní myšlenka proslovu by se dala shrnout do stručného výtahu. Štoll musel být úplně vypatlaný, anebo hodně hulil, jinak si to nedokážu vysvětlit.

Ačkoli jsem četl zkrácenou on-line verzi, myslím, že jsem z ní pochopil, co chtěl autor říci. Jediná objektivní zářící pravda je stalinismus, a kdo má jiný názor, kulku do hlavy. No dobře, jsme přeci humanisté - tak tedy 20 let v uranových dolech, no.

Za vše mluví níže uvedený úryvek:

"stamilionový sovětský lid s hrdinskou uvědomělostí a heroismem v dějinách nevídanými začíná uskutečňovat první pětiletý plán, kdy veliký, statečný Stalin svádí urputný zápas proti šiřitelům malověrnosti a nevíry v uskutečnitelnost socialismu, proti travičům poetických pramenů, proti trockismu a bucharinismu, a kdy také u nás mladí představitelé budoucího Gottwaldova vedení svádějí uvnitř strany těžké boje se všemi formami buržoazní ideologické otravy a infekce,
rozkládajícími zevnitř revoluční hnutí, to hnutí, které je jedinou spásou
lidskosti a poezie"

Potřebuje to komentář?

Text zde http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/antologie/zdejin/2/stoll-1.pdf

1 23.03.2016

Holandská alternativa německého bestselleru My děti ze stanice ZOO. S rozdílem ve vypravěčské perspektivě. Zatímco v případě Bahnhof ZOO vypráví příběh přímo ex-narkomanka, Yvonne Keuls podává svědectví o drogách z pohledu zoufalé matky, které prakticky nezbývá nic jiného, než destrukci svého dítěte bezbranně sledovat.

Řekl bych, že obě díla jsou stejně kvalitní a sugestivní.

7 18.03.2016

Nenechte se zmást tím, že Klicpera je autorem první poloviny 19. století. Budete se válet smíchy! Rohovín čtverrohý je hra, která - i přes svůj historický kontext - může pobavit i dnes.

1 18.03.2016

Když odmyslíme plevel v podobě předmluv a doslovů z okruhu autorových nohlsledů, zbude nám spíše útlá brožurka, než kniha. I v ní je však obsah redukován na teze autorem již mnohokrát řečené a skutečně aktuálních a originálních myšlenek je v knize pomálu.

Škoda. Klaus by - pokud by chtěl - uměl být grafoman. Žel poskládat knihu z již dávno publikovaných a synonymně přežvýkaných projevů není uměním.

18.03.2016

... aneb co se stane, když naserete občana romské národnosti:) Ostatně, hlavnímu zápornému hrdinovi se ani nedivím. Pokud vám někdo při přecházení silnice srazí a zabije rodinného příslušníka a vy zjistíte, že příčinou byl orální sex během řízení auta, i flegmošovi by ujely nervy.

Zhubni se drží klasického kingovského schématu. Postupná gradace, zvyšování napětí, rostoucí zoufalost. Nadpřirozených prvků je méně, to ale vůbec není na škodu, originální nápad je zpracován s genialitou Kingovi vlastní.

Lehčí zklamání přichází ke konci, kde je napětí koncentrované natolik, že pozornost čtenáře ztrácí svou vybičovanost a objevuje se tendence listovat dopředu.

13 18.03.2016

V době, kdy kniha vyšla, mohl Klíma solidně rozčeřit poklidnou post-normalizační nudu. Průměrný obyvatel maloměsta, považující za vrchol extremismu teenagera v džínové vestě, musel cítit při četbě o násilí, bezuzdné sexualitě či alkoholismu oprávněné rozhořčení.

Dnes, kdy nám Koranteng z televizní obrazovky s úsměvem servíruje řezání hlavy v přímém přenosu, však již kniha - obávám se - nenalezne cílovou skupinu čtenářů.

9 18.03.2016

Přečteno v době, kdy jsem byl ve finanční tísni a přivydělával si psaním "podkladů k seminární práci" (rozuměj - psaní seminárek za prachy). Knížka mě ovšem obsahově chytla - další střípek do složité mozaiky tzv. Mnichovské krize.

1 18.03.2016

Úžasná knížka, která vám s geografickou pečlivostí ukáže, že v každém britském zapadákově můžete navštívit vyhlášenou strašidelnou hospodu, prokletý hrad či hotel s poltergeisty. Ochotní hostinští, hoteliéři i kasteláni vám levitující bílé paní, pekelné psy i duchy mrtvých dětí rádi ukážou a předvedou a vaše selfie na facebookovou profilovku tak nebude mít chybu.

Otázkou, je zda ta místa někdo s knížkou zkoušel projet a přesvědčit se tak, do jaké míry autorka fabulovala.

1 18.03.2016

Tento zajímavý román jsem četl cca před dvěma lety, kdy jsem ještě o možnosti komentářového trollení Databáze knih nevěděl, ani co by se za nehet interbrigadisty vešlo.

Když jsem si ji chtěl přidat do přečtených, za Durrutiho jsem si nemohl vzpomenout ani na autorku, ani na název. Zkoušel jsem cpát do vyhledávače "Adié", "Adiou" či "Sbohem" Španělsko, ale browser mlčel. Pak mě napadlo podívat se do historie knižních výpůjček a hle - je to ona!

Doporučuji všem, kteří se zajímají o historii Španělska třicátých let. Podobně jako Hold Katalánsku George Orwella, i Adiós, Španělsko popisuje beletristickou formou postupnou fašizaci země, kdy frankistické oddíly pomalu likvidovaly území ovládané socialisty či anarchisty a perspektivy sociální revoluce se povážlivě zužovaly.

3 18.03.2016

Pomineme-li nižší literární kvalitu, kniha je dokonalým anti-klausovským trollingem, která ukazuje, do jaké míry byla společnost v 90. letech naivní. Do dokonalosti to pak Viewegh dotáhl v díle Mráz přichází z hradu, kde se s Klausem nepáral už vůbec a hned v první kapitole popisuje avantýru s Klausovým mladým homosexuálním milencem.

4 16.03.2016

Ve stínu Spalovače mrtvol se další Fuksova tvorba jakoby ztrácí. Ovšem Theodora Mundstocka považuji za prózu rovnocenných, ne-li vyšších kvalit. I zde autor čerpá z tematiky holocaustu, antisemitismu a 2. světové války.

Příběh je však poněkud složitější; přibývá metafor a hlavní hrdina se projevuje až kafkovsky absurdními rysy (podobně jako Karel Kopfrkingl se však dostávají až do komických rovin).

Co je v díle nadčasové, je kritika určité úřední preciznosti, což je zde vysmíváno tisicinásobně víckrát, protože hlavní hrdina - dbalý platných zákonů - by měl jít dobrovolně na smrt. Tento - typicky český - jev, kdy lidé slepě dodržují i ten sebehorší zákon, protože "ti nahoře to tak rozhodli" může vést k podobným situacím i dnes. Sláva nepřizpůsobivosti!

5 12.03.2016

Ačkoli jsem tuto Zeyerovu klasiku četl před takřka deseti lety, i s odstupem času si vzpomínám na to lyrické hlazení spojené s dokonalým metaforickým jazykem. Během četby Románu o věrném přátelství Amise a Amila cítíte zvláštní nostalgii po pohádkách z nejranějšího dětství, která ve vás doznívá ještě dlouho po dočtení.

Přitom - jak by se mohlo zdát - vůbec nejde o patos. Těžko popsat slovy - lze jen doporučit.

4 12.03.2016

Knihu doporučuji každému, kdo vychází z onoho thatcherovského "there is no alternative". Propracovaných modelů ekonomicko-politické alternativy k současnému panujícímu systému je celá řada a právě Milan Valach je teoretikém jednoho z nich. Budíž mu země lehká, pevně věřím, že se v současné chvíli nevznáší někde na obláčku, ale hezky participuje na nějaké ekologické komuně řízené přímou demokracií:)

1 12.03.2016

Kniha je jedním ze zpusobu, jak originálně okorenit hodinu středoškolského dějepisu. Ba co víc, myslím si, že k pochopení dobového kontextu jsou tyto kapitoly z dejin prostého lidu mnohem důležitější, nez biflovani stovek bitev, papezskych koncilu a umrti panovniku.

2 12.03.2016