mgeisselreiter komentáře u knih

Velmi čtivé, velmi zajímavé, historicky poučné, pro mě skvělý závěr. 75-80%, 16. 7. 2022.

17.07.2022

Jak píše Dovahkiin, jde o dost špatně napsanou knihu. Je to takový slepenec všeho možného, ale vždy se jedná jen o jeden pohled na věc, není doplněn žádný názor. Problematika je to ale tak složitá, že nejde jednoznačně říct, co je / bylo dobře a co špatně. Chtělo by to hlubší pohled a rozbor z více pohledů. Každopádně kniha představuje CIA a celé Spojené státy v ne moc dobrém světle, zároveň ale čtenář snadno pochopí, že tato špína a zákulisní hra se děje po celém světě. Z toho je čtenáři hodně nepříjemně. Za mě 60% - sice dost zajímavých informací, ale příšerně špatně podaných. 10. 7. 2022.

10.07.2022

Tento příběh mi přišel příliš překombinovaný a místy i nereálný, přestože Gulik píše velmi dobře - žádné dlouhé a zbytečné kecy kolem. 65-70%, 26. 6. 2022.

1 26.06.2022

Bohužel pro mě bylo čtení této knihy (včetně prvního dílu) víc utrpením než potěšením. Bylo to nekonečné a stále jsem to nemohl zdolat. Říkal jsem si, že aspoň lépe proniknu do mentality (tehdejších) Japonců, ale nakonec k tomu by stačil i méně než poloviční rozsah. Neustále jsem čekal, kdy už se to trochu rozjede, trochu nadějně to vypadalo na začátku druhého dílu, ale jen krátce, podobně na začátku třetího, a zase nic. Vyprávění je neskutečně podrobné a zdlouhavé, příběh a děj se jaksi skoro ztrácí. Od Clavella už asi nikdy po něčem rozsáhlém nesáhnu. 50-60%, 25. 6. 2022.

1 25.06.2022

Nějak jsem se do knihy nemohl pořád začíst. Je to hodně rozvláčné, zajímavé a čtivé pasáže se střídají s méně zajímavými a méně čtivými. Bohužel to byl pro mě typ knihy, ke kterému jsem se spíš nutil ke čtení než se na čtení těšil. Až v závěru mi přišel děj víc poutavý. Autor se hodně snaží čtenáři poskytnout co nejširší obrázek o Japonsku (a s tím souvisejících Španělech, Angličanech a Portugalcích) kolem roku 1600, za což mu chvála, ale v tomto případě bych asi spíš uvítal více čtivý, dobrodružný a stručnější příběh. Necelých 70%, 29. 5. 2022.

2 29.05.2022

Kniha byla napsána a vydána roku 2005, což se nezdá tak dávno, ale v některých oblastech díky rychlému celosvětovému, ale hlavně čínskému pokroku je neuvěřitelně zastaralá. To není výtka, je totiž zajímavé srovnávat, co se za tak krátkou dobu změnilo a jak moc. Rampini většinu kapitol pojal jako reportáže na různá témata. Některá jsou velmi zajímavá, některá mě tolik nezaujala, každopádně čtenáři přináší různorodý pohled na (téměř) současnou Čínu. A o mnohých veledůležitých tématech se ani moc nemluví a neví!
Nakonec si dovolím jednu alarmující citaci z úplného závěru knihy, kdy autor předpokládal to, co bohužel je nyní realitou v ČR, Evropě i USA: „Sympatie, jíž se pekingské diktatuře dostává od mnoha lidí ze Západu, poukazují v podstatě na naši krizi důvěry v sebe sama a v hodnotu našich svobod. Pokud se Čína nezmění, hrozí, že se změníme my. Vliv této nové světové supervelmoci, sbližování a vzájemná kontaminace systémů mohou posílit autoritářské choutky, které jsou již v Americe a Evropě přítomné. Více globalizace a méně svobody, více kapitalismu a více disciplíny pro všechny: to by byl ten nejhorší možný závěr čínského století.“ 70-80%, 15. 5. 2022.

1 15.05.2022

Před časem jsem četl román Kdo si s láskou zahrává, který mě zaujal a tak jsem nyní sáhl po této knize. Zde autor hodně filozofuje, takže hlavní téma, které je čtivé a zajímavé, se často ztrácí mezi různými úvahami. Ty jsou mnohdy zajímavé a k zamyšlení, ale mě jaksi odváděly od toho hlavního a popravně jsem nebyl v náladě nad nimi hloubat. Román možná ve své době vzbudil větší pozornost, a to jistě proto, že Söderberg se trochu naváží do církve, také se zabývá víc než bývalo zvykem sexualitou a v neposlední řadě zkoumá myšlenku vraždy či zabití s úmyslem záchrany jiného člověka. U mě skoro 4* při skoro 70%, 1. 5. 2022.

1 01.05.2022

Hodnotit bych mohl klidně jako odpad, ale i jako 4*. Čte se to výborně, má to spád, ale je to moc ujeté, což by až tolik nevadilo, kdybych v závěru nebo po přečtení knihu pochopil. V podstatě se dá pochopit hlavní myšlenka, ale ostatní je prostě zmatek, chaos. Nakonec se rozhoduji na 60%, 29. 4. 2022.
Film jsem ještě neviděl, ale pro porovnání jsem na něj zvědav.

4 29.04.2022

Kniha se čte neuvěřitelně dobře, pouze asi od dvou třetin částečně na chvíli zabrzdí, kdy autor trochu filozofuje. V tomto Heinleinově románu (ostatně jako i v jiných), nejde primárně o sci-fi. Autor ale prvky science-fiction dodává tak přirozeně, jako by to bylo zcela běžné. Nezatěžuje se nějakým složitým vysvětlováním, vědeckými argumenty apod. a přesto vše do sebe lehce a snadno zapadá. Heinlein je prostě PAN spisovatel. 75%, 26. 4. 2022.

4 26.04.2022

Moje první kniha od Brysona mně perfektně sedla. Nádherně se čte (jakoby tam autor byl, se všemi se znal a jen tak mimochodem nám o tom vypráví), přináší (pro mě) mnoho zajímavých informací a občas i pobaví. Jediné, co šlo mimo mě, byly kapitoly o baseballu, a nebylo jich málo. Tato hra mě nikdy nezaujala, nevím o ní prakticky nic (a ani po přečtení této knihy se nebudu snažit hru pochopit). Jinak obálka knihy působí tak, že jde hlavně o létání a Lindbergha, ale není tomu tak. Přináší toho mnohem víc, až jsem měl dojem, že rozsah knihy by mohl být i menší. Za mě 5*, 24. 4. 2022.

24.04.2022

Rozhodně ne tuctové čtení, je to víc na zamyšlení, trochu filozofické. Zajímavé téma, na první pohled běžné a banální, ale ve skutečnosti trochu hlubší. Určitě nejde o oddechové čtení na dobou noc, ale na druhou stranu není třeba v románu hledat nic složitého. 70-75%, 18. 4. 2022.

4 18.04.2022

Román faktu o zajímavé události, ale ze dvou třetin příliš rozvláčný a nezajímavý. V poslední části jsem se konečně začetl, bylo to poutavější, napínavé, ale celkový dojem to jen mírně vylepšilo, takže při 70% dám 3*, 16. 4. 2022.

16.04.2022

Stanislav Struhar píše dle mě moc pěkně, jeho povídky jsou takové psychologické črty - je třeba trochu domýšlet, co postavy mají na srdci a nahlas neříkají, co je trápí apod. Zároveň píše na zajímavé téma - jako český emigrant odráží tuto skutečnost ve svém díle, což je čtenáři blízké, jelikož vlastně Rakušan píše o Československu.
První povídka mě chytla víc (80%) než druhá (70%), celkově 75%, 15. 4. 2022.

15.04.2022

(SPOILER) Valachi jako první uceleně odhaluje mafii Cosa nostru v USA, o které do té doby kolovaly jen zvěsti. Byl to vlastně první práskač, který nedodržel slib a mluvil. Vzhledem k rozsahu a věrohodnosti informací bylo Valachimu povoleno vše sepsat a výsledkem bylo 1180 stránek strojopisu, které představitelé spravedlnosti USA výjimečně (vzhledem k zákonům USA) povolily zveřejnit. Nejspíš díky dalším tlakům mafie bylo toto povolení zrušeno, ale Peter Maas, který u toho byl a Valachiho zpovídal, mohl s jistými potížemi vydat tuto výpověď. Jde tedy o skutečný, literárně nijak nepřikrášlený příběh, podaný jako dokument, reportáž. Je nabitý informacemi o mnoha mafiánech, rodinách apod., není to tedy úplně čtení na dobrou noc. Dle knihy byl natočen slušný stejnojmenný film v roce 1972, který byl ale zastíněn Kmotrem. Mario Puzo zcela jistě taktéž vycházel k Valachiho písemné zpovědi nebo z Maasova románu, podařilo se mu ale informace lépe pro čtenáře zpracovat a podat.
Tato kniha rozhodně stojí za přečtení, je zároveň historickým dokladem a sahá až do začátku 20. století. 75-80%, 12. 4. 2022.

3 12.04.2022

Jan Kopka je má „krevní skupina“, úplně mu rozumím, máme hodně podobný pohled na svět. Navíc nesmírně obdivuji lidi, co všechno dokážou ze sebe vymáčknout v extrémních situacích. Ač Honza je sportovec a ne spisovatel, podařilo se mu napsat 2 výborné knihy, a to nejspíš z toho důvodu, že píše lidsky, přirozeně, poutavě a na zajímavé téma. První kniha (kterou jsem četl v revidované rozšířené verzi pod názvem Cesty peklem a sněhem) popisuje 3 extrémní závody, kdežto tato se věnuje jen jednomu. Na zhruba stejném počtu stran tak v této knize je mnohem více prostoru pro úvahy a smyslu života, o odtržení člověka od přírody apod. Jan též hodně popisuje Aljašku, její obyvatele a zvyky, jde tak vlastně zároveň o zajímavý cestopis, průvodce cestovatele. Tím je ale celá kniha víc roztahaná a neodsýpá tolik jako jeho první kniha, která je hutnější a kompaktnější. Ve výsledku jsou ale obě knihy výborné. 5*. 10. 4. 2022.

1 10.04.2022

Netradiční čtení na cca 2 hodiny. Poznámky ze života ovcí a jejich ovčáka mě zaujaly víc než společenské úvahy, se kterými se navíc neztotožňuji s autorem. 70% a 4*, 5. 4. 2022.

05.04.2022

Román neskrytě vypráví sám za sebe Roger Vailland, který v té době pobýval ve vesničce v kopcích nad městečkem. Tedy alespoň to tak působí, jistě jde z velké části o fikci. Prvních snad 50 stran jsem se nemohl zorientovat, vypadalo to, že čtu komunistický blábol a skoro knihu odložil. Dobře jsem udělal, že jsem četl dál, protože se ukázalo, že jde o velmi zajímavé líčení chodu přádelny, která je součástí mezinárodního konsorcia. Je to cenné svědectví své doby, jak se kapitalistický svět střetává s dělnickou třídou. Komunisté jsou zde líčeni bez předsudků a bez stranění jim, takže čtenář si dokáže udělat obrázek sám, jak moc jsou nebo nejsou ti francouzští komunisté dobří nebo špatní.
Po výborném románu Zákon mohu tak doporučit i tento zajímavý příběh. 75%, 4. 4. 2022.

04.04.2022

Moje šestá kniha, kterou od Murakamiho čtu, je zároveň asi nejslabší, přestože nejspíš patří mezi nejoblíbenější a nejpopulárnější autorovy prózy. Ta popularita je pravděpodobně způsobená nebývalou sexuální otevřeností, v jedné rovině jde o silně erotické, až do pornografie přecházející dílo, zároveň ale podané dost suchým a strohým vyjadřováním, takže mě tyto pasáže nijak zvlášť ani nepohoršily, ani nenabudily. V románu tentokrát poprvé chybí nadpřirozená linka, takže jde vlastně o realistický román z Japonska podaný v západním stylu, přístupný čtenářům na celém světě. Na druhou stranu druhá hlavní linie románu ukazuje právě na japonskou mentalitu řešit věci sebevraždami. Přiznám se, že do knihy jsem se pořád nemohl nějak dostat, opravdu mě zaujala a dá se říct skoro pohltila až asi v poslední čtvrtině. 70-75%, 2. 4. 2022.

15 02.04.2022

Bohužel asi poprvé dám Lonely Planet méně než 4*, mám totiž pocit, že knihy s moderní dobou spoléhají na to, že čtenář si vše dohledá a doplní na internetu. Rakousko je tedy takovým přehledem, ale tak, jak jsem byl dříve zvyklý podle knihy kompletně plánovat a cestovat, to už nejde. Kniha je přehledná, dobře se s ní pracuje, ale není tak kompletní, jak bych očekával. 70% a 3*, 27. 3. 2022.

1 27.03.2022

Sice jen dvě povídky, každá na cca 40 stran, ale po přečtení mě jaksi naplňují, jako bych přečetl celé 2 romány. Jsou psány hutnou, ale přesto lehce stravitelnou formou. Obsah je čtenáři velmi blízký, jelikož hrdiny jsou lidé z Česka nebo z Česka pocházející. Jsou to prosté příběhy obyčejných lidí, reálné příběhy ze života. 80% (Daniel) a 75% (Tillmann), 26. 3. 2022.

26.03.2022