mgeisselreiter komentáře u knih
Hodně zajímavé čtení, které nepřináší jen detektivní příběh, ale mnoho postřehů ze života v Číně v 7. století našeho letopočtu. Jen ten závěr byl na mě až moc komplikovaný. 75-80%, 1. 10. 2023.
Výbor povídek, kde čtyři jsou raná díla z let 1957-58 a jedna povídka je z roku 1992. V těch raných se vždy objevují sexuální témata, která tam být nemusejí a mě dost vadila. Poslední povídka nám ukazuje, jak se autor posunul od poměrně syrového stylu kruté reality válečných a poválečných let ke stylu mnohem umírněnějšímu a propracovanějšímu. Óe píše velmi čtivě, poutavě a zajímavě a myslím, že zaslouženě obdržel Nobelovu cenu. 75%, 25. 9. 2023.
Chase opět nezklamal. Čtivá tentokrát gangsterka s netradičním koncem a několika zajímavými nápady. 80%, 17. 9. 2023.
Tato dlouhá povídka nebo možná novela má něco do sebe, ale na druhou stranu mám pocit, že z ní šlo vytěžit víc. 70% a na 4* to u mě není. 27. 8. 2023.
Toto bohužel není ten pravý Cousteau. Působí to spíš jako dílo ekologického aktivisty, na čemž má nespíš velký podíl spoluautorka. Čtení knihy mě prostě moc nebavilo. Ano, jsou tam pěkné zajímavé pasáže o zajímavostech z mořského života a bádání, ale převažuje kritika toho, co vše člověk dělá špatně, jak ničí planetu Zemi apod. 60-70%, 25. 6. 2023.
Já mám prostě knihy o nevšedních lidech, nevšedních výkonech rád a k nim patří vlastně asi všechny knihy o horolezectví. Rakoncaj je borec. Tato kniha je trochu netradičně pojatá, příběhy o výstupech jsou prokládány různými dialogy. Samotné příběhy jsou pojímány různě, není výjimkou, že začínají sestupem. Kniha je tím pestřejší. 70-80%, 4. 6. 2023.
Dvě rané novely autora, každá z trochu jiného soudku (viz komentáře u částí díla), dobře se čtou, ale je jasné, že to nejsou oddechovky, že Óe svým způsobem reflektuje společnost. A jeho způsob je hodně nejaponský. Celkově 65-70%, 13. 5. 2023.
Pro mě je snad každá cestovatelská kniha dobrá, i když tato patřila spíš k těm trochu slabším. Sice se dobře četla, ale povídání nebylo nijak moc poutavé a zajímavostí tam také zrovna moc nebylo. Prostě takový popis dlouhé cesty sesumírovaný do knihy a obohacený o hodně fotografií. Za ty především body nahoru - vystihují mnohem lépe než text krásná a zajímavá místa, a většinou jsou i dost vydařené a kvalitní na amatérské fotografy. Jednu velkou výtku, kterou nemohu překousnout, je oslovování čtenáře tykáním - to se tam vůbec nehodí a působí hodně nepřirozeně. Naštěstí se tento (ne)způsob neobjevuje v knize až tak moc často. 70% a 4*, 7. 4. 2023.
Kniha podává poměrně ucelený obraz o celém průběhu 2. světové války. Velmi často jde do hodně detailních popisů, což mi přišlo často zbytečné, ale někomu to může vyhovovat. Domnívám se, že kniha může přinést hodně informací pro čtenáře, kteří o této válce mají jen povrchní znalosti a chtějí si udělat lepší obraz a víc se dozvědět. Naopak si myslím, že pro čtenáře, pro které je 2. světová koníčkem, bude asi zklamáním. Já, který se řadím k první skupině, nejsem úplně uspokojen, chyběl mi větší pohled do hloubky, ale ne do detailů bitev, ale do zákulisí. Autor také jako Brit z velké části nahlíží na válku jako na záležitost především britského impéria, alespoň v první části knihy. Mnohým oblastem se věnuje jen povrchně (válka Japonska) a něco jen letmo zmíní (role Číny např.). Kniha tak mohla být v něčem mnohem stručnější a v něčem zase obsáhlejší. Přestože mnoho vět má jakýsi komplikovaný, šroubovaný charakter, je zajímavé, že se kniha čte velmi dobře. A ještě poznámka na závěr - dost mě štvalo, že autor opravdu hodně často používá samé nej (největší bitva, největší střetnutí apod.). Kniha stojí za přečtení, ale dílo Churchill: Předurčen osudem je pro mě o level výš. 75%, 1. 3. 2023.
Vzhledem k vysokému hodnocení jsem se do knihy pustil, ale zjistil jsem, že o této části historie lidstva nemám vůbec přehled a navíc že mě ani moc nezajímá, alespoň touto formou. Četba pro mě neměla vůbec smysl.
Stručný přehled o plísních, který přinese několik užitečných informací a rad především o plísních v domech a domácnostech a jak je likvidovat. Obsahuje také rozsáhlé tabulky obsahující seznamy výrobců a seznamy výrobků. Jelikož je kniha z roku 2000, tyto seznamy poměrně dost ztrácejí na aktuálnosti, jelikož se mnoho komerčních výrobků a výrobců v průběhu času mění. Nečekejte detailní informace o plísních, ale jako stručný přehled je kniha jistě užitečná. 70%, 3*, 19. 2. 2023.
Bryson svým osobitým stylem přináší cestopis o Austrálii. Je to nejen zábavné, ale i poučné a zajímavé. Jednoduché černobílé mapky pomohou pro orientaci, ale barevná obrazová příloha by se hodila. I bez ní jde ale o velmi dobrou knihu, která dává pro potencionální cestovatele nemálo zajímavých tipů. 80%, 16. 2. 2023.
(SPOILER) Zločin v Římském divadle (1929), Zločin v obchodním domě (1930), Zločin v Holandské nemocnici (1931) jsou první tři romány Ellery Queena.
Děj prvního z nich se odehrává v roce 1928, velmi dobře se čte, ale zápletka je tak nesmyslná, že to bohužel sráží celkové hodnocení. Je to pěkné počtení, ale řešení zločinu je na můj vkus prostě slabé. 70% a 3*, 9. 2. 2023.
Zločin v obchodním domě je podobného stylu jako první román. Metody vyšetřování jsou hodně podivné, některé logické kroky a předpoklady jsou evidentně chybné, mnoho zbytečných keců, ale závěrečné finále se čte s očekáváním, co z toho vzejde. Já vlastně tušil, že z toho vyjde úplně něco neočekávaného, což se potvrdilo. Ani jako próza, ani jako detektivka nic moc. 60%, 11. 2. 2023.
Zločin v Holandské nemocnici pokračuje v nastoleném stylu předchozích románů. Čte se velmi dobře, i když postupně je to takové trochu zdlouhavé. Rozluštění případu je opět "nečekané a překvapivé", ale celkově jde o hodně vykonstruovaný, nereálný příběh. 70% a 3*, 18. 2. 2022.
Za zmínku stojí velmi zajímavý doslov Grety Maškové, který rozebírá vzestup i částečný úpadek románů autorské dvojice Ellery Queen a také něco málo z historie detektivní literatury. Každopádně Ellery Queena jsem poznal a to mi stačilo, není to špatné čtení, ale další knihy už nemusím.
(SPOILER) Moc dobrý začátek, pak konečně přichází to hlavní, následně ale čekám víc, než dostávám, přesto následuje zajímavé rozvíjení jednotlivých příběhů (čekal jsem pokračování v trochu jiné rovině), no a závěr je taky dost dobrý. Celá kniha se velmi dobře čte, četba mě fakt bavila. 75-80%, 4. 2. 2023.
Všechny tři příběhy jsou typické simenonovské - mají spád, jsou čtivé, zajímavé, chytře vymyšlené. V Adamově rouše je asi nejslabší námět (70%), Muzikantovo zatčení asi nejlepší (80%) a Škrtič z Moretu je trochu nereálný a až moc geniálně vyřešený (75%). 28. 1. 2023.
Četba této knihy mi bohužel nebyla příliš potěšením. Greene nepíše úplně čtivě, nutí čtenáře hodně k pozornosti (řekl bych, že si pozornost svým stylem vynucuje), zaplétá do dějové linie spoustu "balastu" (v uvozovkách), on to není balast, je to rozšíření myšlenek, obohacování o náboženské, politické a jiné názory a postoje. Z tohoto důvodu je asi autor ceněn a uznáván, což i já uznal v Tichém Američanovi. V těchto dvou příbězích mě ale příliš neoslovil.
Honorární konzul - čiší z toho ironie a nadsázka, ale nevyznívá to tak, působí to příliš vážně a slušelo by tomu to víc přesunout do parodie, aspoň pro mě. 65%.
Doktor Fischer ze Ženevy - zpočátku moc pěkně psané, čtivé a zajímavé, ale později zase Greene sklouzává ke svému stylu, který mi až tak nesedí. Přesto zajímavý příběh - 70-75%.
Celkově je to slabších 70% a 3* a od Greena si asi nadlouho odpočnu. 28. 1. 2023.
Tato detektivka má slabý děj a navíc první polovina je spousta zbytečného tlachání. Druhá část je již zajímavější a s větším spádem. 60-70%, 18. 1. 2023.
Novela je zajímavě vystavěná a postupně se jí daří čtenáře vtáhnout do děje. 70% a 4*, 1. 1. 2023.
Messner mi sedí jako chlap, je to borec, ale bohužel neumí moc dobře předávat své myšlenky. Toho je důkazem i tato kniha. Mesner v ní vždy poměrně stručně popíše nějakou svou úspěšnou výpravu (zde je kniha celkem čtivá a zajímavá, ale nejde moc do hloubky) a v následující části filozofuje - jak vést lidi, o psychice apod. Zde jsem si nedokázal odnést téměř žádné užitečné informace. Dost špatně se to čte, těžko chápe. 60%, 11. 12. 2022.
Kniha, kterou běžný čtenář těžko pochopí. Je psána pro literární kritiky, vědce, historiky, politiky, a troufám si říct, že i ti s ní budou mít problémy. Pro nechápající přidala překladatelka doprovodnou studii (36 stran) a medailon autora (s bibliografií 8 stran), samotná novela má 126 stran - její výklad tedy zabírá 28%. Toto dílo šlo zcela mimo mě, nedávám odpad jen z toho důvodu, že dokážu pochopit (po vysvětlení) jakýsi záměr a smysl. 29. 11. 2022.