mgeisselreiter komentáře u knih
Obsáhlá kniha, ale autor svým originálním, poutavým stylem vůbec nenudí, naopak drží čtenáře stále v touze číst dál a dál, i když se jedná vlastně jen o takové vyprávění ze života jednoho člověka, jehož příběh není úplně tuctový. Hodně se to blíží reálnému světu, ale výborně a čtivě napsané. 85%, 28. 10. 2022.
U tohoto krátkého románu opět smekám, jak autor ve svém věku dokáže tak krásně zobrazit mladé lidi. Kniha vyniká živě podanou atmosférou nočního Tokia. Jen ta „hororová“ část není vůbec hororová, jak je prezentováno, a kniha by se dle mého názoru bez ní obešla, ale jak jsem již pochopil, Murakami prostě nadpřirozenou linkou své knihy pravidelně doplňuje. Někdy je to příjemné a zajímavé osvěžení (někdy je to dokonce nosná část románu), ne však v tomto případě. 75%, 9. 10. 2022.
Velmi zajímavý pohled na podivuhodný soudní případ podaný nevšedním stylem. Chápu, proč je román u odborné veřejnosti vysoce ceněn, což rozebírá i hodně podrobný doslov. Vysvětluje, jaké literární (ne)techniky autor používá apod. Pro mě osobně je ale důležité, že se mi kniha líbila, bez ohledu na literární teorie. A mně se opravdu velmi líbila, i když byly občas i pasáže trochu nudnější a nezáživnější. Celkově tedy 75-80%, 6. 10. 2022.
Kniha nepatří mezi strhující, ale poutavé, záhadné, zajímavé. Má něco maličko z Kafky, trochu víc z Murakamiho, ale jsou zde i další vlivy a paralely, které rozebírá výborný doslov překladatele Petra Holého. Přiznám se, že mé zaujetí ke konci začínalo slábnout, vše se již hodně opakovalo a chyběl mi další zajímavý vývoj. Z původně zamýšlených 85% tak dávám 80%. Kniha z nakladatelství LEDA je výborně připravená a moc se mi líbilo rozvolněnější řádkování - kniha se tak velmi dobře čte. 17. 9. 2022.
Kniha byla v této podobě napsána v roce 1974, ale děj se odehrává v roce 1938. To v sobě má to kouzlo, že autor sice líčí fantastické zážitky z mládí, kdy mu bylo 24 let, ale tak trochu už svět poznal a přidává i své zkušenosti a poznatky jako šedesátník.
Samotný příběh je opravdu téměř neskutečný. Jaký byl svět ani ne před 100 lety jiný, a přesto už i v té době Heyerdahl hledal útěk před civilizací. Přitom jen dostat se na Fatu-Hiva bylo nesmírně komplikované. I když autor velmi dlouho hledal místo na světě, které bylo co nejméně zasaženo moderní civilizací, ani zde její stopy nechyběly. Na druhou stranu také ztratil nemálo ideálů o neposkvrněné přírodě a primitivní civilizaci. Ale to už bych moc prozrazoval, raději si knihu přečtěte, opravdu je to neuvěřitelný pohled na nás samé celkem nedávno, navíc v mnohém aktuální a současný! Plných 5 * nedám jen proto, že některé části byly až trochu nudné, jak autor filozofoval a rozjímal. Při 90% na hraně 4*, 19.8. 2022.
Nějak jsem se do knihy nemohl pořád začíst. Je to hodně rozvláčné, zajímavé a čtivé pasáže se střídají s méně zajímavými a méně čtivými. Bohužel to byl pro mě typ knihy, ke kterému jsem se spíš nutil ke čtení než se na čtení těšil. Až v závěru mi přišel děj víc poutavý. Autor se hodně snaží čtenáři poskytnout co nejširší obrázek o Japonsku (a s tím souvisejících Španělech, Angličanech a Portugalcích) kolem roku 1600, za což mu chvála, ale v tomto případě bych asi spíš uvítal více čtivý, dobrodružný a stručnější příběh. Necelých 70%, 29. 5. 2022.
Kratičká kniha, která obsahuje několik různorodých úvah o životě, jako např. o štěstí, o cílech, o rutinních zvycích apod. Autor občas cituje známé filozofy či jiné osobnosti a rozvíjí své vlastní myšlenky v návaznosti na svůj prožitý život a zkušenosti. S některými jeho závěry úplně nesouhlasím, s některými se ztotožňuji více či méně. Nejedná se o žádné hlubokomyslné nebo náročné čtení, ale knížka rozhodně stojí za přečtení - jaksi získáte možná ztracenou rovnováhu, klid v duši, motivaci... Nečekejte zajímavosti z autorových výprav na oba zemské póly a na Mount Everest. Tyto události Kagge jen zmiňuje v souvislosti se svými úvahami. Titul knihy je také hodně zavádějící, ale to je asi poslední, co mě trápí. 70-75%, 8. 1. 2021.
Kouzelná kniha, plná milého humoru s trochou severského dobrodružství. Povídky tvoří ucelený příběh, přesto se dají číst jednotlivě. Přinášejí uvěřitelné, někdy i neuvěřitelné příhody osamělých lovců severovýchodního Grónska. Bohužel či snad i z určitého pohledu bohudík jde o zašlé časy, o to víc čtenáře dokážou připoutat a nadchnout. 5*, 30. 11. 2021.
Záhada čínského zlata - moc chytře a inteligentně vymyšlené a čtivě napsané. 80%, 29. 8. 2021. Vyšlo 1959, ale dějově předchází dříve vydanému románu Záhada čínského bludiště (1957).
Záhada čínského bludiště - opět zábavné a chytré, ale tentokrát to autor trochu přehnal se zápletkou, jde totiž o mnoho zápletek dohromady, takže chvílemi už to bylo na mě až moc. Dá se to ale vše sledovat, aniž by čtenář nějak tápal. 80%, 5. 9. 2021.
Záhada čínského hřebíku - zase až moc zašmodrchané, ale příjemné počtení. 80%, 16. 9. 2021.
Doslov od Zlaty Černé přináší čtenáři mnoho dalších informací o všestranně nadaném van Gulikovi, o pozadí vzniku románů s čínskou tématikou soudce Ti atd. Dozvídáme se, že příběhy soudce Ti jsou na základě skutečných událostí, kdy opravdový Ti žil v letech 630-700, nicméně většina příběhů o něm byla napsána později a zrcadlí se v nich zvyklosti převážně 16. století. Čtenář ve van Gulikových příbězích načerpá množství informací o životě ve staré Číně. A přidám ještě jednu citaci z doslovu: "Van Gulikovi příběhy krom toho, že mají výborně vykreslené postavy, jsou i napínavé a autor umí vytvářet situace, v nichž je čtenáři přijatelný i určitý mravní závěr a naučení. Podle staročínských pramenů jeho detektiv řeší vždy více případů najednou, zpravidla tři, a ty jsou mnohdy na sobě nezávislé."
Když to vše shrnu, jedná se o velmi zajímavé netradiční detektivní historické příběhy obsahující humor, historické poučení, napětí i dobrodružství. 80% je spíš střízlivé ohodnocení této nadprůměrné knihy. Rád si přečtu i další příběhy soudce Ti. 19. 9. 2021.
Jednoduchý příběh, který by se dal napsat na jednu stranu, případně rozvést na pár stran. Autorovi se ale podařilo poměrně čtivě rozvést děj do více rovin, nechybí ani postřehy ze současného Švýcarska. Pro čtenáře také může být zajímavé to, že se dozví možná ne až tak známé informace z historie našeho blízkého souseda Maďarska. 70-75%, 18. 7. 2021.
V první řadě je nutno upozornit, že Crichton tuto knihu nenapsal, i když je uveden na titulu obřími písmeny.
Myšlenka šílená, neuvěřitelná, ale dobrá, čtenář se jí chytne, postupně ji bere jako fakt. Preston, nevím, jak to dělá, ale píše poutavě. Ovšem má to své ale. Autor se evidentně hodně snaží čtenáře vzdělávat, na druhou stranu se snaží psát thriller a tato kombinace úplně nesedí.
Pro mnohé čtenáře je ale hřebíčkem do rakve opravdu hodně americký přístup. Jedná se o akčňárnu, u které se nesmí myslet, jen konzumovat. Závěrečná část tomu dává korunu a shazuje tak celkem dobře našlápnutý děj. Mé hodnocení se od toho odvíjí. Od 70% přes 75% končím na bohužel jen 60%. 16.5.2021.
Výborně vše vystihuje komentář od Eldar80.
Tmavší než jantar - opravdu dlouhý a nudný rozjezd a až tak v poslední třetině jsem se začetl. Děj taky nic moc. 60%, 3. 4. 2021.
Dlouhý levandulový pohled - opak předchozího. Velmi čtivé, stále se něco děje, nenudí. A i když je to hodně spletité, nepůsobí to nijak moc vykonstruovaně. 80%, 8. 4. 2021.
Skořicová pleť - na to už jsem se těšil a nezklamal se. Příběh zajímavý, autor občas odbočuje, ale většinou to není na škodu - zobrazuje tak Ameriku z více pohledů a rozšiřuje "detektivku" na něco víc. 75%, 11. 4. 2021.
Slátanina nesmyslů, autor se jistě bavil. Nemá to hlavu ani patu. Do očí bijící hovadiny. Nakonec doslov Pavla Bušty sice vysvětluje, co jsme to četli, ale mé mínění to neovlivnilo. Přidám něco málo z doslovu:
"...Zmatek, neustálé zpochybňování, relativizace objektivní skutečnosti. Všechen tento mišmaš převzal a udělal z něj knihu. Nenabízí žádného spolehlivého vypravěče... Pustil do ringu několik protichůdných realit a ono to jaksi zvláštně zafungovalo." (Ne, pro mě to vůbec nezafungovalo).
"Palahniuk se opravdu jen směje, nenabízí řešení... Je to komentář ke stavu světa, který lze jen bezmocně pozorovat? Nebo rozverná satira, co má všechno na háku?"
Nebo je to odpad, jehož čtením jsem ztratil víkend a navíc mě vytočil? 14. 2. 2021.
Děj je sice chytře a důmyslně vymyšlený, ale jeho podání není moc vydařené ani poutavé. Knihu jsem tak dočetl ze setrvačnosti, abych už ji měl za sebou. Druhá část, kde jsem se těšil, že bude víc přitažlivá, sklouzává k americké přehnanosti a tím mě hodně zklamala. 60%, 20. 12. 2020
Moje první setkání s Josephem Conradem a byl jsem mile překvapen. Jeho styl psaní je velmi poutavý a přitažlivý. Příběhy v této knize na nás dýchají dobrodružstvím na mořích v 19. století. Příjemné nenáročné počtení. 75%, 29. 11. 2020.
Velmi milé překvapení. Z celé knihy na mě dýchá nedávná, a přesto tak vzdálená minulost asi 100 let zpátky. Krásně vylíčené, kdy při četbě zapomínám na současný uspěchaný svět. Vše plyne tak pěkně pomalu, jako voda v řece. Prostřední část věnovaná válce je opravdu silně autentická, od čtení se ani nechce odejít.
Kniha nemusí sednout každému, ale já jí dávám zasloužených 5*, 22. 11. 2020.
Kniha, která rozhodně stojí za přečtení, i když strhující, jak je uvedeno na obálce, román rozhodně není. Je zajímavé, jak autor dokáže pořád dokola omílat to stejné, skákat v čase sem a tam, a přesto to není nudné ani otravné ani nepřehledné ani matoucí. Ovšem musím přiznat, že jména mi dělala problémy a vždy mi chvíli trvalo, než mi došlo, kdo to je, kam patří. Aramburu vykresluje především 3 hlavní hrdiny, což se mu velmi dobře daří. Další postavy nejsou úplně okrajové, ale nejsou ani detailně rozebrané.
Někdo může být zklamán, že se moc nedozví o politickém pozadí problémů Baskicka a ETY. Autor se soustředí na 2 obyčejné rodiny a na to, jak je možná až zaslepený nacionalismus dokáže rozdělit. 75%, 7. 11. 2020.
(SPOILER) Velmi zajímavá kniha, už tím, jak je psaná. Autor působí až trochu neobratně a nezkušeně, jak dává svou knihu dohromady, jak zpovídá lidi, jak se vyjadřuje. Vzniká tak román, který si mě získal. Z druhé strany je velmi zajímavé se seznámit s tím, jak došlo k rozpadu Jugoslávie, jak se bývalí sousedé a kamarádi oddělili, stali se z nich nepřátelé, válčili proti sobě a nenávist v nich zůstává i po mnoha letech. Duroy 90% věnuje zpovídání Srbů, v závěru se přesouvá "na druhou stranu barikády" a nevěří svým očím.
Autor poslouchá a to, co se dozví, předává čtenáři. Získané informace nijak nekomentuje a nerozvádí, nechává na čtenáři, ať si udělá svůj vlastní obrázek. Pro mě se jedná o nesmírně zajímavý pohled na bývalou Jugoslávii a mrzí mě, že těch informací jsem se nedozvěděl ještě víc. Snad pomůže wikipedie. 90% a 4*, 27. 8. 2020.
John le Carré se drží i v této nově přeložené knize svého stylu. Nejedná se o akční děj, ale o poměrně zamotanou (i když v tomto románu ne tolik) dějovou linii. Čtení to není úplně snadné, vyžaduje soustředěnost čtenáře. Odměnou je hodně reálný pohled na špionážní organizace a jejich činnost, kde vlastně není skutečná dobrá a špatná strana. Je spíš na čtenáři, aby si udělal vlastní úsudek.
V této knize jde o boj dvou stran - Izraele a Palestiny. Autor ovšem nikomu nenadržuje, dokonce víc objasňuje motivace Palestinců než zástupců druhé strany. Po přečtení si možná budete chtít ujasnit, o co vlastně mezi těmito protivníky jde (Wikipedie pomůže).
Kniha je rozsáhlá, ale nenudí. Je opravdu detailně propracovaná, pokud jde o popis metod špionáže. Nakladatelství Argo odvedlo dobrou práci, kniha neobsahuje prakticky žádné chyby a je kvalitně vyvázaná. 75%, 13. 4. 2020.
Ani tento román, stejně jako Mlčení a Samuraj, není pro každého. Rozhodně ale přibližuje čtenáři Japonsko z několika zajímavých úhlů, ale především řeší otázky (nejen) křesťanského náboženství. Román je skoro ze současnosti (odehrává se v roce 1984) a mimo jiné také ukazuje Indii z více stran. Zajímavé čtení i k zamyšlení. 75%, 16. 2. 2020.