mi-380 komentáře u knih
Očekával jsem obvyklé vzpomínky na Afriku plné dobrodružství, historie a erotiky. Překvapení. Vzpomínky na šedesátá léta a sexuální revoluci v Evropě? Ale jen na pár desítek stran, brzy totiž převzala hlavní roli špionáž a politika studené války (s návody, jak vyrobit z kohokoliv tajného agenta KGB, takže vlastně i STB nebo FBI, jak vyvolat kdekoli státní převrat, jak levicovými intelektuály zaplavit univerzity a jiné a jiné návody). Přes politiku se v poslední třetině přece jenom dostaneme do Afriky, plné dramatických i erotických střetnutí. Courtneyové tu stále ještě tahají za nitky, a nakonec nás při řešení svého velkého rodinného problému znovu zatáhnou do pořádného dobrodružství. Bylo to dlouhé, forsythovsky rozevláté a popisné, ale stálo to za to, jako obvykle.
Audiokniha z roku 2010: dokonalá čtyřiadvacetihodinová četba Františka Dočkala.
85 % (146 hodnotících je na průměru 82 %).
P.S.
Vydaný jako devátý díl, chronologicky se ale řadí na předposlední, dvacáté první místo. Po něm následuje už jen Čas zemřít.
Tenhle poslední díl Bohatýra by se také mohl jmenovat „Pověsti o velké lásce mezi alanskou kněžnou Semirou a chazarským kaganem Davidem.“
Druhá polovina desátého století, Kavkaz, Černé moře. Autor znovu poutavě vypráví a zároveň popisuje dva velké konflikty:
1. Chazaři, Alané, Avaři, Kyjevané, Pečeněgové, Bulhaři, Varjagové, samí nespolehliví spojenci, se připravují na velkou konfrontaci sil. Sledujeme intriky vůdců – těch, co tlačí své národy do krvavých střetnutí, z nichž se splétají dějiny.
2. Rozpory ve Svatoplukově kyjevské družině vrcholí a přichází čas k razantnímu řešení.
Autor znovu dovedně míchá osudy skutečných i fiktivních postav (Kyjevan Svjatoslav, čaroděj Koščej, Chazar Herod, Bulhar Ahmed, admirál Pesach, Varjag Sveneld, Pečeněh Kurja, Alanská kněžna Semira, Chazar David ben Josef, bohatýři Jegor Svjatogor, Mikula Seljanovič a spolu s mnoha dalšími samozřejmě Ilja Muromec) a životní příběhy některých z nich dramaticky zakončuje. Podařená knižní série, při níž mi nerozlučnými společníky byly mapy.cz a wikipedie.cz.
85 % (aktuálně 175 hodnotících s průměrem 89 %).
P.S.
Poznámky na konci knihy znovu dokazují autorovu kvalitní přípravu, kdy čtenáře seznamuje se skutečnými historicky ověřenými postavami i názvy a velký důraz klade i na představení mytologie (hlavně alanské).
1805, Sharpe opouští Indii a… text zde nahoře v anotaci doporučuji nečíst. Strašný spoiler. Že se bude válčit u Trafalgaru, to pochopí i člověk s velmi pomalou výměnou neuronů, ale nevím, proč by se čtenář měl předem dozvědět jeden z důležitých dějových zvratů, k němuž dojde skoro v polovině knihy. Jinak se toho zdánlivě moc neděje. Loď pluje a pluje, Trafalgar je blíž a blíž… Jenže autorův popis lodí a vztahů mezi lidmi na palubách mě dokonale udržoval v napětí a v chuti číst dál. Působivost Sharpova kouzla se nesnižuje, spíše naopak. A samotná bitva? Opět dvojí potěšení: jednak z četby a jednak ze souběžného propátrávání historických faktů.
90 % (aktuálně 107 hodnotících s průměrem 91 %).
…
„Je to nabob,“ řekl Braithwaite, což v případě Evropana znamenalo, že v Indii pohádkově zbohatl a nyní se se svým bohatstvím vrací domů. Tyhle kariéry byly jako hazardní hra – buď člověk v Indii zemřel, nebo zbohatl, i když většinu těch, kteří se rozhodli ji hrát, postihlo to první.
…
Vezměte si, kolik se tam v několika posledních letech vystřídalo režimů – republika, direktoriát, konzulát a nyní císařství! Císařství čeho? Sýra? Nebo česneku? Ne, Fairley, Bonaparte nevydrží. Je to dobrodruh, nic víc. Dobrodruh a hrdlořez.
…
Byly to lodě, které zastrašily Dány, zlomily Holanďany, zničily Francouze a vyhnaly ze světových moří Španěly. Tyto lodě vládly vlnám, ale teď se jim postavila na odpor poslední nepřátelská flotila a ony pluly, aby s ní svedly boj...
Tohle vyšetřování je naprosto originální. Obraz zmizelého postupně skládají všichni lidé, s kterými se v posledních třiceti letech setkával. Záhadný, úžasný a ztracený doktor Karpeta, který patří do party*, kam bych i já rád zapadl. Připomněl jsem si ho prostřednictvím rozhlasové hry natočené v roce 1986, která je nasměrovaná překvapivě nějak moc doleva, což jsem v knize při čtení nezaregistroval (nebo už si to nepamatuji, musím se podívat).
95 % (aktuálně 81 hodnotících s průměrem 85 %).
P.S. Spoiler:
*Elfové, Connor MacLeod, upíři, Elina Makropulos (na rozdíl od ní Milana Karpetu tento způsob života nenudí).
Moderní verneovka. Docela napínavá, staromilsky popisná, s několika roztomilými podivnostmi. Například když kapitán lodi a zároveň velitel speciálního akčního týmu je nazýván předsedou nebo nezáviděníhodná ďábelská role státu Argentina.
70 % (aktuálně 44 hodnocení s průměrem 87 %).
…
Parker se díval, jak kosmonaut vstává ze židle. Byl v půli cesty k otevřeným dveřím svého pokoje v odlehlé polární stanici, když se přes práh mihl nějaký stín. Harris se zapotácel dozadu, pak něco uhodilo do webové kamery a výhled to zcela zablokovalo. Několik vteřin se díval. Pak černota na jeho monitoru začala získávat fialový nádech. Jak ubíhal čas, obraz zesvětlal, přešel z barvy tmavých švestek na odstín lilku a nakonec zčervenal.
Chvilku mu trvalo, než si uvědomil, že to, co zasáhlo kameru, byl cákanec krve, který pak stekl z čočky. Parker nedokázal přes krvavou vrstvu rozeznat moc detailů, ale po Billu Harrisovi nebylo ani stopy a mikrofon zachycoval nezaměnitelný ženský jekot.
Jan Novák si nedělá iluze. Zažil komunismus, emigraci, poznal lidi. Nemá slitování se socialismem, ale nedělá si iluze ani o Americe. Tohle je čtvrtá kniha, kterou od autora čtu, a tak jako v předchozích (Aljaška, Striptease Chicago, Zatím dobrý), i zde se setkávám s postavami, u nichž dobro nepřevažuje. Drsný realismus a pesimismus, to jsou hlavní pocity při sledování jejich emigrantské anabáze. Podvody a podvůdky, pokřivené charaktery, nevlídné příbytky, sporadický humor s úšklebkem, cesta ke svobodě, k Michiganskému jezeru, východoevropské mafie, opakující se kroky do neznáma.
Všechno to zní krutě pravdivě.
90 % (aktuálně 30 hodnotících s průměrem 78 %).
…
Okamžitě postřehla, že jejich oblečení je beznadějně zastaralé. Její rodina právě vystoupila ze stroje času, neboť během přemístění z okresního města ve staré vlasti do New Yorku překročili vzdálenost několika desetiletí.
Komisař Dupin, epizoda 2 – znovu dokonalá reklama na Bretaň. Kromě vraždy a nenadálé bouře mě autor dokázal nalákat na všechno: na přírodu, historii, dary moře, přístavy, ostrůvky, kavárny, hospůdky, stavby zaplavené mořem. A lákají mě samozřejmě Bretaňci - lidé s hrdostí na svůj kraj, chránící své tradice a kouzelně zveličující všechno bretaňské, což autor (v těle komisaře) jako náplava z Paříže dokáže vtipně vystihnout. Až se otevře koronaklec, mám tu jeden jasný cestovatelský cíl – Concarneau.
85 % (zatím 94 hodnotících, aktuální průměr je 80 %).
…
„Za posledních deset tisíc let stoupla hladina oceánu o sto metrů! Sto metrů! Před několika tisíci let mohli Britové přejít suchou nohou do Francie, Bůh nás ochraňuj!“
Vzorová ukázka motivačních projevů. Chytrý Masaryk věděl, že je třeba používat příklady z praxe, proto jsou komentáře plné dobových událostí velkého historického významu a také malých příběhů z běžného života obyvatel válčícího světa. Komentáře se dobře čtou, provázejí čtenáře válkou od začátku až do srpna 1945, ale ještě lépe se musely poslouchat v přímém přenosu. Takhle tu druhou světovou prolétneme nějak moc rychle. A ten poválečný optimismus (nejen Masarykovi) bohužel dlouho nevydržel.
85 % (zatím 25 hodnocení s průměrem 82 %).
…
Před několika dny mluvil anglický spisovatel a politik A. P. Herbert na oficiálním banketu a řekl: „Trojská válka trvala deset let, a to kvůli jedné krásné ženě Heleně. Jak se časy mění! Dnes válčíme kvůli jednomu prachošklivému chlapovi – Hitlerovi.“ … (10. dubna 1940)
…
Náš přítel a ministr kolonií Eden pravil dnes o Československu: „Před osmnácti měsíci jsme vyslechli mnoho o domnělém pronásledování německé menšiny v Československu. Nikdo však nikdy nepopřel, že tato německá menšina měla své vlastní školy a svůj vlastní jazyk a v srdci Prahy kvetla velká německá univerzita. Dnes je po celých Čechách a Moravě český jazyk potlačován a jediná univerzita, která zůstává otevřena, je tatáž německá univerzita v Praze.“… (17. dubna 1940)
…
Rusové se drží. V sobotu jsem se seznámil se slečnou Ludmilou Pavličenkovou, která vlastnoručně odstřelila 309 Němců. Pěkné, usměvavé a laskavé děvče. Ptal jsem se jí, jaký má pocit při této své důležité práci. Odvětila: „To je jako zabít jedovatého hada – k tomu není třeba pocitu – musí se to dělat.“… (12. listopadu 1942)
…
Mnoho se mluví o převýchově německého národa a znám několik dobromyslných teoretiků, jejichž národy nikdy nepoznaly německou okupaci, kteří vypracovali pěkné návrhy na převýchovu Němců. Pěkné, ale zatím nepraktické. Na Huny nemůžete jít s Komenským a Chelčickým… (13. září 1944)
…
Rusko, Anglie a Amerika prohlašují otevřeně a nepokrytě, že fašismus se netrpí a zakazuje, a zároveň se zavazují, že pokrokovým státům ponechají plnou svobodu. My se nemáme čeho bát. Pokrok a demokracie jsou naší tradiční vlastností a Rusko ji bude respektovat a bude s námi spolupracovat jako rovný s rovným, jako jeden suverénní stát s jiným státem suverénním, spojeneckým a přátelským… (7. listopadu 1944).
P.S.
Četba do ucha během práce na zahradě a vyjížďky na kole.
Jednoduché, stručné, přímočaré, stále aktuální. Důkaz, že kvalitní detektivka nemusí mít ani 200 stran.
80 % (zatím 110 hodnocení s průměrem 85 %).
…
„Znáš feťáky, Steve. V jednom kuse mají něco za lubem. Přísámbůh ani prezident General Motors nemusí tolik intrikovat jako feťák.“
Carella mrkl na hodinky. Bylo 12.27.
„Vrátím se později,“ řekl. „Chci se někde najíst.“
„Ty mě urážíš,“ řekl Terry.
„Proč?“
„Neumíš číst nebo co? Venku je nápis Bar a grill. Vidíš, co je támhle vzadu na tom pultíku? Nejlepší oběd ve městě, sakra.“
…
„Už jsem se přiotrávil ve větších pajzlech,“ řekl Carella. „Tak sem s tím.“...
„Vláda je toho názoru, že nebezpečí by mohlo vzniknout při panických přesunech obyvatelstva. Aby se tomu zabránilo, bylo s okamžitou platností vyhlášeno několik dočasných opatření. První z nich omezuje pohyb. Cestování mezi městy je dočasně zakázáno. Do zítřka bude pravděpodobně vypracován systém přednostních povolení pro nezbytně nutné přesuny, avšak předběžný zákaz je absolutní…“
To mi něco připomíná…
Virus přichází z Číny a způsobuje celosvětovou katastrofu.
Nějak povědomé, že?
SF z roku 1956 celkem přesvědčivě vystihuje, jak se situace mění den ze dne, nabírá na obrátkách, atmosféra houstne a konec? Co bude za pár dní? Zvládnou Angličané svým pověstným klidem a organizovaností tuto ránu osudu? Kniha (podle mého názoru) nedosahuje kvalit Malevilu, Dne trifidů nebo Pána much, ale je čtivá, zajímavá, mrazivá, napínavá a její varující naléhavost ji do této společnosti zařazuje. Máme březen 2020 – její aktuálnost v době, kterou si budeme všichni pamatovat celý život, hovoří sama za sebe.
80 % (aktuálně 58 hodnotících s průměrem 81 %).
Silvestr 1999, bouřlivé vítání nového roku, nového století, třetího milénia… pyrotechnika, požáry, krev, vražda. Jedna mrtvola, druhá mrtvola. Dva případy, dvě pátrání, záhada jako od Agathy Christie. Nepřipadá mi to tak svižné, smutné, ani vtipné čtení jako obvykle, ale pro ty, co mají rádi knihy DD jde o důležitý přírůstek do sbírky, který vyplňuje časovou mezeru mezi roky 1999 a 2001.
75 % (jsem čtrnáctý hodnotící, zatím je průměr 94 %).
Originální forma a hlavně silný příběh. Jeden z těch, které by se měly připomínat pořád dokola s nadějí, že by to mohlo oddálit další tvrdý úder té neúprosně se točící spirály historie.
90 % (aktuálně 1652 hodnocení, 92 %).
Ballardová se potkává s Boschem, to by nemělo dopadnout špatně. A nedopadlo. Connelly je Connelly, a ať už se zaměří na kteréhokoliv ze svých hrdinů, vždy je z toho perfektně a zevrubně popsané pátrání, zakončené typickým americkým blockbusterovým finále, kdy život visí na vlásku. I tentokrát si to během napínavé četby prožijeme s Boschem i Ballardovou naplno.
85 % (zatím 214 hodnocení s průměrem 88 %).
Čtení s porozuměním, hlavní dovednost, kterou vyžadují Macdonaldovy romány o zločinu. Tentokrát jde o extrémně zamotanou historku, údajně silně autobiografickou (Tom Nolan, Library of America), kde se (jako obvykle) prolíná smutná současnost (to znamená šedesátá léta) s tragickými událostmi, které se podařilo utajit předchozím generacím. Důstojný následovník Chandlera mi i tentokrát připravil napínavou a vydatnou četbu, ovšem bez poznámkového bloku bych se, ve spleti jmen a mixu generačních vztahů antihrdinů, jistojistě ztratil, se smutným závěrem, že po přečtení zůstane sice příjemný pocit, ale vzpomínka na děj se rozpustí ve změti ostatních autorových archerovek a zmizí jako ztracené mládí a vůně parfému jeho kdysi tak krásných femme fatale.
85 % (zatím pouze 12 hodnotících s průměrem 85 %).
…
Nebyl příliš starý, ale jeho tělo bylo používáním pokřivené a jeho sešitá tvář byla zasazena do odlitku trvalého tvrdohlavého selhání. Jeho jasné modré oči vypadaly podivně nevinně jako u muže, který nikdy nebyl zcela začleněn do lidské společnosti. Takové muže jste vídali v malých městech, v poušti, na cestách. Nyní se shromáždili v dutých jádrech měst.
...
Musel jsem si přiznat, že jsem pro takové noci žil, pohyboval jsem se po velkém rozbitém těle města a navazoval spojení mezi jeho miliony buněk. Měl jsem bláznivé přání nebo fantazii, že den před svou smrtí, pokud vytvořím všechna správná nervová spojení, město úplně ožije. Jako Frankensteinova nevěsta.
1809, Španělsko, bitva u Talavery, křehké spojenectví Britů, Portugalců, Němců a Španělů se snaží zastavit další nápor francouzské armády.
Sharpe s jeho putováním Indií a napoleonskými válkami mě očaroval podobně jako před lety „Krtek a autíčko“ nebo „Byl jednou jeden vynálezce“. Ale co se musí stát, aby tenhle přestárlý (dvaatřicetiletý) poručík byl povýšen na kapitána? Sharpe je chytrý, má zkušenosti a také hodně štěstí, ale jak říká náš klasik „prachy si za něj nekoupíš“. A bez peněz není v tehdejší britské armádě ani povýšení, ani nová uniforma. Jak to vymyslet? Se svou polozapomenutou rotou střelců se připlete do dalších válečných (i milostných) dobrodružství a popisy tehdejších taktických manévrů, triků a dokonce i večerní nervozity před bitvou jsem (coby kapitán v záloze vycvičený na VK pro útok motostřelecké čety na imperialistického agresora skrz drátěný zátaras) sledoval se zatajeným dechem, němým úžasem, umačkanými palci a s hlavou plnou očekávání, jak autor naše hrdiny vyvede ze situací zdánlivě bezvýchodných.
95 % (aktuálně 90 hodnotících je na průměru 94 %).
…
Lawford seskočil na zem, smekl klobouk a zakroutil hlavou. „Vypadáte hrozně. Musíte si pořídit uniformu, jaká se nosí teď,“ zvolal s úsměvem a potřásl Sharpovi rukou. „Jsem rád, že vás zase vidím, Richarde.“
„Já vás taky, pane. Koukám, že postupujete, už jste podplukovník.“
„Však mě to taky stálo tři tisíce pět set liber, Richarde. Víte, jak to chodí. Ještě že existují peníze.“...
…
Ale co potom? Zdálo se, že jeho jedinou nadějí je najít na bojišti mrtvého, který u sebe bude mít peníze. Hodně peněz!...
…
„Zatracená práce, Richarde! Zatracená, zatracená, zatracená! K čertu s těmi Španěly!“
„Co se stalo?“
Lawford byl bez sebe vztekem. „Odmítli vstát! Věřil byste tomu?“
To už se kolem nich shlukli další důstojníci. Lawford sundal klobouk a utřel si rukávem čelo. Pod očima měl kruhy od nevyspání. „My vstáváme ve dvě v noci, abychom zachraňovali tu jejich zatracenou zem, a oni se neobtěžují vylézt z postele!“ Rozhlédl se, jako by hledal nějakého Španěla, na kterém by si vylil hněv. „Přijeli jsme tam v šest hodin. Cuesta ležel na polštářích ve svém zatraceném kočáru a vzkázal svým důstojníkům, že nemůže bojovat, protože je unavený. Věřil byste tomu, Sharpe?“
P.S.
Anotaci nahoře doporučuji nečíst! Zase jeden otravný spoiler!
Bosch 008, sázka na jistotu potvrzena. Jeho vyšetřování je tentokrát zpestřeno a zkomplikováno necitlivými zásahy novinářů, nekompetentních kolegů a intrikujících nadřízených. A také postupně odhaluje smutnou skutečnost, že jedna tragédie dokáže principem domina vyvolat několik dalších. Rok 2002 - sítě mobilů, kamer a internetu jsou zatím řídké a plné děr, takže Harry a Jerry jezdí, telefonují, běhají a vedou výslechy od rána do noci. Autor hlavního hrdinu i postup při řešení případu znovu popisuje naprosto věrohodně a uvěřitelně, alespoň pro mě, osobu, která se zatím k bájnému L.A. dostala nejblíž při návštěvě jednoho ostrůvku v Atlantiku, z něhož jsem nedohlédl ani k soše Svobody. Connellyho styl a kouzlo na mě ale zatím stále úspěšně působí. Na dálku.
90 % (aktuálně 168 hodnotících s průměrem 88 %, z mých osmi hodnocení série zatím 6x *****, 2x ****).
P.S.
Den po přečtení jsem si pustil první epizodu první řady seriálu z roku 2014 a ejhle, hlavní dějová linka se rozjíždí přesně podle Města kostí.
Srozumitelné a přehledné. Tedy, ne vše, ale dost. Teď už se mi v lecčems kolem těchto měn vyjasnilo a mám dojem, že vím jak na to, pokud bych chtěl. A tím „vím jak na to“ nemyslím zbohatnutí, ale to, jak a proč si vůbec něco s Bitcoinem začínat. Kniha je překvapivě dobře stravitelná a autoři v ní čtenáře postupně seznamují s historií, principem, těžbou, obchodováním, zabezpečením a obecně s výhodami a možnými perspektivami Bitcoinu a dalších kryptoměn.
90 % (aktuálně 29 hodnocení s průměrem 86 %).
…
Satoshi Nakamoto se patrně inspiroval u zlata a zafixoval zásobu své virtuální měny na 21 milionů bitcoinů (úplně přesně 20 999 999,9769 BTC). Číslo je sice stanoveno naprosto arbitrárně, ale vůbec na něm nezáleží. Důležité je, že je bitcoinů omezené množství, což zajišťuje jejich vzácnost. Neexistuje žádný způsob, jak „natisknout“ nové bitcoiny.
…
Nezapomeňte, že i nákup za bitcoiny třeba v e-shopu je nutné následně zdanit, pokud jste předtím bitcoiny koupili levněji. Úplně stejně, jako kdybyste bitcoiny nejdřív prodali za koruny a poté teprve koupili danou věc.
…
S Bitcoinem se pohybujete po internetu a ten jako takový anonymní není (ale může být, pokud chcete a budete se snažit).
…
Dnes lze sice nové bitcoiny těžit, ale těžba je čím dál náročnější, a až dosáhne čísla 21 milionů, tak se zastaví. To se stane přesně v roce 2140.
Nepřetržité chrlení nápadů a hutné pralesní dobrodružství připomíná E. R. Burroughse v jeho nejlepší formě. Problém jsem ale měl se všemi významnými postavami, s žádným z mužů jsem se nedokázal ztotožnit. Chyběla jim velkorysost a nadhled, naopak, převažovala zbytečná krutost, škodolibost, zlomyslnost a vztahovačnost.
70 % (aktuálně 44 hodnocení s průměrem 75 %).
Rok 1999? Obrázky z L.A., které tu Connelly popisuje, jsme mohli na zpravodajských kanálech před pár dny sledovat téměř v přímém přenosu. Mrtvý černý delikvent, masové protesty, dav by nejraději lynčoval bílé policisty, násilí, rabování, rasismus naruby. Snaha o otočení rolí: všechno zlé v historii lidstva prý způsobili bílí rasisté, k blahobytu a míru teď povedou Ameriku moudří černoši. Ona se tahle situace v západních velkoměstech plných menšin (které se ovšem postupně stávají většinami) opakuje čím dál častěji, takže autor nemusí být žádným velkým prorokem, aby svůj další případ s Harry Boschem zasadil do rozbouřeného L.A., kde policie ztrácí autoritu, politici mají strach z davů a sdělovacích prostředků, a vyšetřování vražd je proto mnohem komplikovanější.
90 % (zatím 107 hodnotících s průměrem 90 %).
…
„No, myslím, že nemá cenu se kvůli tomu hádat. Ale nevynechal jste náhodou z toho vašeho příběhu ještě něco?"
„A co?"
„Před několika lety ten váš chráněnec Sheehan zbraň doopravdy použil. A vypálil celý zásobník do černocha, který se jmenoval Wilbert Dobbs. Ten případ si taky pamatuju."
„To je zase jiný příběh a naprosto oprávněný výstřel. Dobbs byl vrah, který na Sheehana vytáhl zbraň. Frankieho nevinu prokázalo oddělení, státní návladní, každý."
„Ale ne porota složená z jeho spoluobčanů. Byl to Howardův případ. Vašeho přítele zažaloval a vyhrál."
„Vždyť to byla kravina. Případ šel k soudu pár měsíců po té záležitosti Rodneyho Kinga. Nebyl žádný způsob, jak by bílý policista, který zastřelil černocha, mohl vyjít ve městě jako je tohle s osvobozujícím rozsudkem."
„Opatrně, detektive, nedáváte si příliš pozor na jazyk."
„Heleďte se, co jsem řekl, je pravda. Stejně někde hluboko uvnitř cítíte, že je to pravda. Nechápu, proč ve chvíli, kdy se pravda stává nepohodlná, lidi vytáhnou rasovou kartu."
Bez literárních ambicí, zato s maximální výpovědní hodnotou, prostě kronika. Ale na rozdíl od dětských deníčků nebo mého google kalendáře jde o zápisky drsné, dokumentující dobu velkých objevů a dobrodružných výprav, které by se daly klidně přejmenovat na sebevražedné skoky do neznáma.
75 % (zatím 11 hodnotících s průměrem 82 %).
…
V sobotu, dne 19. listopadu (1768)
– Silně zamračeno. Přijal jsem na loď zásoby rumu, vody a jiných potřebných věcí. Dal jsem vysázeti 12 ran Johnu Thurmanovi za to, že nechtěl pomoci plachtáři při opravě...
…
Ve středu, dne 9. srpna (1769)
Obyvatelé jsou skoro pěknější barvy než na ostrově Jiřího, obzvláště ženy jsou hezčí a muži nejsou tak ku krádeži náchylní a jsou otevřenější povahy a volnější ve svém chování.
…
Ve středu, dne 1. listopadu (1769)
… domorodci, pobyvše s námi nějakou dobu, prodali nám humry a 2 úhoře. Potom připluly zase jiné lodice a domorodci nám nechtěli za naše věci ničeho dáti, a konečně lidé z jedné lodice nám ukradli plátno a nechtěli nám je vrátiti, ať jsme činili, co chtěli. Vypálil jsem na ně ránu, potom druhou, hrozili nám vesly; vystřelil jsem třetí ránu a dali se na útěk, a my se dali na jihovýchod.
…
Ve čtvrtek dne 24. ledna (1771)
– Dopoledne zemřel John Trusslow, námořní desátník; muž tento byl ctěn od každého z nás. Mnoho našich lidí leží těžce nemocno na zimnici a úplavici. Přičítáme to vodě z „Princových ostrovů“.
…
V neděli 27. ledna (1771)
– Zemřeli: Mr. Sydney Parkinson, přírodo-historický malíř Mr. Bankse, a brzy po něm John Ravenhill, námořník, starší člověk.
…
V úterý 29. ledna (1771)
– Proměnlivé počasí. V noci zemřel Mr. Green, vyslaný královskou společností k pozorování příchodu Venuše. Byl už dlouho churav.
…
Ve čtvrtek 21. února (1771)
– Mezi 2. Až 3. hodinou jsem pozoroval Slunce a Měsíc. V noci zemřel Alexander Simpson, výborný námořník (na úplavici). Ráno jsem dal potrestati 12 ranami Tomáše Rossitera, protože se opil, na důstojníka na stráži útočil a některé nemocné tloukl.