mi-380 komentáře u knih

Vzorová ukázka motivačních projevů. Chytrý Masaryk věděl, že je třeba používat příklady z praxe, proto jsou komentáře plné dobových událostí velkého historického významu a také malých příběhů z běžného života obyvatel válčícího světa. Komentáře se dobře čtou, provázejí čtenáře válkou od začátku až do srpna 1945, ale ještě lépe se musely poslouchat v přímém přenosu. Takhle tu druhou světovou prolétneme nějak moc rychle. A ten poválečný optimismus (nejen Masarykovi) bohužel dlouho nevydržel.
85 % (zatím 25 hodnocení s průměrem 82 %).
…
Před několika dny mluvil anglický spisovatel a politik A. P. Herbert na oficiálním banketu a řekl: „Trojská válka trvala deset let, a to kvůli jedné krásné ženě Heleně. Jak se časy mění! Dnes válčíme kvůli jednomu prachošklivému chlapovi – Hitlerovi.“ … (10. dubna 1940)
…
Náš přítel a ministr kolonií Eden pravil dnes o Československu: „Před osmnácti měsíci jsme vyslechli mnoho o domnělém pronásledování německé menšiny v Československu. Nikdo však nikdy nepopřel, že tato německá menšina měla své vlastní školy a svůj vlastní jazyk a v srdci Prahy kvetla velká německá univerzita. Dnes je po celých Čechách a Moravě český jazyk potlačován a jediná univerzita, která zůstává otevřena, je tatáž německá univerzita v Praze.“… (17. dubna 1940)
…
Rusové se drží. V sobotu jsem se seznámil se slečnou Ludmilou Pavličenkovou, která vlastnoručně odstřelila 309 Němců. Pěkné, usměvavé a laskavé děvče. Ptal jsem se jí, jaký má pocit při této své důležité práci. Odvětila: „To je jako zabít jedovatého hada – k tomu není třeba pocitu – musí se to dělat.“… (12. listopadu 1942)
…
Mnoho se mluví o převýchově německého národa a znám několik dobromyslných teoretiků, jejichž národy nikdy nepoznaly německou okupaci, kteří vypracovali pěkné návrhy na převýchovu Němců. Pěkné, ale zatím nepraktické. Na Huny nemůžete jít s Komenským a Chelčickým… (13. září 1944)
…
Rusko, Anglie a Amerika prohlašují otevřeně a nepokrytě, že fašismus se netrpí a zakazuje, a zároveň se zavazují, že pokrokovým státům ponechají plnou svobodu. My se nemáme čeho bát. Pokrok a demokracie jsou naší tradiční vlastností a Rusko ji bude respektovat a bude s námi spolupracovat jako rovný s rovným, jako jeden suverénní stát s jiným státem suverénním, spojeneckým a přátelským… (7. listopadu 1944).

P.S.
Četba do ucha během práce na zahradě a vyjížďky na kole.

45 18.04.2020

„Vláda je toho názoru, že nebezpečí by mohlo vzniknout při panických přesunech obyvatelstva. Aby se tomu zabránilo, bylo s okamžitou platností vyhlášeno několik dočasných opatření. První z nich omezuje pohyb. Cestování mezi městy je dočasně zakázáno. Do zítřka bude pravděpodobně vypracován systém přednostních povolení pro nezbytně nutné přesuny, avšak předběžný zákaz je absolutní…“
To mi něco připomíná…
Virus přichází z Číny a způsobuje celosvětovou katastrofu.
Nějak povědomé, že?
SF z roku 1956 celkem přesvědčivě vystihuje, jak se situace mění den ze dne, nabírá na obrátkách, atmosféra houstne a konec? Co bude za pár dní? Zvládnou Angličané svým pověstným klidem a organizovaností tuto ránu osudu? Kniha (podle mého názoru) nedosahuje kvalit Malevilu, Dne trifidů nebo Pána much, ale je čtivá, zajímavá, mrazivá, napínavá a její varující naléhavost ji do této společnosti zařazuje. Máme březen 2020 – její aktuálnost v době, kterou si budeme všichni pamatovat celý život, hovoří sama za sebe.
80 % (aktuálně 58 hodnotících s průměrem 81 %).

45 20.03.2020

Málokdy se okamžitě po přečtení pustím do dalšího dílu knižní série. Jenže po těžkých literárních traumatizujících dramatech, která už mám letos v sobě, mi třetí osvěžující dobrodružství koumáka Oty tak zvedlo náladu, že jsem neodolal a vyštrachal díl čtvrtý. Tentokrát náš hrdina na starém favouši objíždí své hlavní město Strašnice, včetně okolních pražských čtvrtí, a šťourá se ve dvou zdánlivě banálních kauzách. Zdá se, že na holky tentokrát není moc času, ten mu chybí kvůli zodpovědnému pátrání, zlepšovatelským schůzím a svazáckým brigádám, takže na rande chodí nejčastěji s buldozeristou Květou Knedlíkem a s kapitánem SNB Moldánkem. Když se ale kniha překulí do druhé půle a pátrání vázne, i na ženy dojde. Mladičké, mladé, vyzrálé, hodné i ďábelské, vždy však krásné. Jak jinak. Zakončení opět trochu skřípající (doslova), ale humor, slang a celková lehkost vyprávění – to jsou velké plusy.
80 % (doposud 34 hodnotících s průměrem 91 %).
…
Posvítili jsme si baterkou a bylo nám jasný, že by umělý dejchání přišlo pozdě.“
„Vy jste nějakej vtipnej.“
Neřek jsem nic, protože to vím dávno.
…
Pod brejlema měla velikánský mrkací čokoládový kukadla a pod tím raťafákem širokou pusu, plnou zánovních zubů. Dohromady počítáno to byla pěkná holka. Asi jako žirafí mládě.

45 19.02.2020

Silvestr 1999, bouřlivé vítání nového roku, nového století, třetího milénia… pyrotechnika, požáry, krev, vražda. Jedna mrtvola, druhá mrtvola. Dva případy, dvě pátrání, záhada jako od Agathy Christie. Nepřipadá mi to tak svižné, smutné, ani vtipné čtení jako obvykle, ale pro ty, co mají rádi knihy DD jde o důležitý přírůstek do sbírky, který vyplňuje časovou mezeru mezi roky 1999 a 2001.
75 % (jsem čtrnáctý hodnotící, zatím je průměr 94 %).

45 21.12.2019

Déjà vu, co to čtu? Blbnu? Nebo mám špatný výtisk? První kapitola mě vystrašila, je zcela shodná s první kapitolou knihy Knieža Smrť, nedávno přečtenou. Pak už se ale posouváme o tři měsíce dál a jsme u další bratislavské kriminalistické šarády s policejní loajalitou v hlavní roli. Je tu nový případ a k němu nový „případ“ a my čekáme, zda se jako obvykle oba propojí. Čekáme a čekáme.
A pak je tu také pokušení autora zkusit zásek do záhadologie, tak trochu až do SF. Z mého pohledu jde jen o malý moment, kdy se mistr tesař lehce utnul. Naštěstí vyšetřování proložené humornými momenty nechybí. Zajímavou a vtipnou roli dostává muž z Prahy.
75 % (129 hodnotících s průměrem 87 %).
…
Detektívi sa už roky snažili vysvetliť nadriadeným, že strelecké cvičenia vo vojenských maskáčoch so služobnými pištoľami sú im nanič, že sa im málokedy v nočných uliciach stane, aby ich páchateľ počkal, kým sa z civilného oblečenia prezlečú do maskáčov a nabijú si služobnú zbraň, obujú si kanady a potom ho zatknú.
…
„Takže sa nemáš čoho báť, ani ty, ani my. Nás nikdy nezaujímali funkcionári, nech sú akokoľvek vysoko postavení, pokiaľ sa ich teplota nevyrovná teplote okolitého vzduchu. Až potom sa o nich začneme zaujímať…

P.S. Aktuálně pokračování číslo 24, případ z roku 2003. Děj tří „dánovek“ je provázaný (Studňa, Knieža Smrť a Kožené srdce). Bohužel už mi zbývají poslední čtyři...

45 14.11.2019

Originální forma a hlavně silný příběh. Jeden z těch, které by se měly připomínat pořád dokola s nadějí, že by to mohlo oddálit další tvrdý úder té neúprosně se točící spirály historie.
90 % (aktuálně 1652 hodnocení, 92 %).

45 20.04.2015

Čtení s porozuměním, hlavní dovednost, kterou vyžadují Macdonaldovy romány o zločinu. Tentokrát jde o extrémně zamotanou historku, údajně silně autobiografickou (Tom Nolan, Library of America), kde se (jako obvykle) prolíná smutná současnost (to znamená šedesátá léta) s tragickými událostmi, které se podařilo utajit předchozím generacím. Důstojný následovník Chandlera mi i tentokrát připravil napínavou a vydatnou četbu, ovšem bez poznámkového bloku bych se, ve spleti jmen a mixu generačních vztahů antihrdinů, jistojistě ztratil, se smutným závěrem, že po přečtení zůstane sice příjemný pocit, ale vzpomínka na děj se rozpustí ve změti ostatních autorových archerovek a zmizí jako ztracené mládí a vůně parfému jeho kdysi tak krásných femme fatale.
85 % (zatím pouze 12 hodnotících s průměrem 85 %).
…
Nebyl příliš starý, ale jeho tělo bylo používáním pokřivené a jeho sešitá tvář byla zasazena do odlitku trvalého tvrdohlavého selhání. Jeho jasné modré oči vypadaly podivně nevinně jako u muže, který nikdy nebyl zcela začleněn do lidské společnosti. Takové muže jste vídali v malých městech, v poušti, na cestách. Nyní se shromáždili v dutých jádrech měst.
...
Musel jsem si přiznat, že jsem pro takové noci žil, pohyboval jsem se po velkém rozbitém těle města a navazoval spojení mezi jeho miliony buněk. Měl jsem bláznivé přání nebo fantazii, že den před svou smrtí, pokud vytvořím všechna správná nervová spojení, město úplně ožije. Jako Frankensteinova nevěsta.

44 02.08.2024

1809, Španělsko, bitva u Talavery, křehké spojenectví Britů, Portugalců, Němců a Španělů se snaží zastavit další nápor francouzské armády.
Sharpe s jeho putováním Indií a napoleonskými válkami mě očaroval podobně jako před lety „Krtek a autíčko“ nebo „Byl jednou jeden vynálezce“. Ale co se musí stát, aby tenhle přestárlý (dvaatřicetiletý) poručík byl povýšen na kapitána? Sharpe je chytrý, má zkušenosti a také hodně štěstí, ale jak říká náš klasik „prachy si za něj nekoupíš“. A bez peněz není v tehdejší britské armádě ani povýšení, ani nová uniforma. Jak to vymyslet? Se svou polozapomenutou rotou střelců se připlete do dalších válečných (i milostných) dobrodružství a popisy tehdejších taktických manévrů, triků a dokonce i večerní nervozity před bitvou jsem (coby kapitán v záloze vycvičený na VK pro útok motostřelecké čety na imperialistického agresora skrz drátěný zátaras) sledoval se zatajeným dechem, němým úžasem, umačkanými palci a s hlavou plnou očekávání, jak autor naše hrdiny vyvede ze situací zdánlivě bezvýchodných.
95 % (aktuálně 90 hodnotících je na průměru 94 %).
…
Lawford seskočil na zem, smekl klobouk a zakroutil hlavou. „Vypadáte hrozně. Musíte si pořídit uniformu, jaká se nosí teď,“ zvolal s úsměvem a potřásl Sharpovi rukou. „Jsem rád, že vás zase vidím, Richarde.“
„Já vás taky, pane. Koukám, že postupujete, už jste podplukovník.“
„Však mě to taky stálo tři tisíce pět set liber, Richarde. Víte, jak to chodí. Ještě že existují peníze.“...
…
Ale co potom? Zdálo se, že jeho jedinou nadějí je najít na bojišti mrtvého, který u sebe bude mít peníze. Hodně peněz!...
…
„Zatracená práce, Richarde! Zatracená, zatracená, zatracená! K čertu s těmi Španěly!“
„Co se stalo?“
Lawford byl bez sebe vztekem. „Odmítli vstát! Věřil byste tomu?“
To už se kolem nich shlukli další důstojníci. Lawford sundal klobouk a utřel si rukávem čelo. Pod očima měl kruhy od nevyspání. „My vstáváme ve dvě v noci, abychom zachraňovali tu jejich zatracenou zem, a oni se neobtěžují vylézt z postele!“ Rozhlédl se, jako by hledal nějakého Španěla, na kterém by si vylil hněv. „Přijeli jsme tam v šest hodin. Cuesta ležel na polštářích ve svém zatraceném kočáru a vzkázal svým důstojníkům, že nemůže bojovat, protože je unavený. Věřil byste tomu, Sharpe?“

P.S.
Anotaci nahoře doporučuji nečíst! Zase jeden otravný spoiler!

44 04.02.2021

Bosch 008, sázka na jistotu potvrzena. Jeho vyšetřování je tentokrát zpestřeno a zkomplikováno necitlivými zásahy novinářů, nekompetentních kolegů a intrikujících nadřízených. A také postupně odhaluje smutnou skutečnost, že jedna tragédie dokáže principem domina vyvolat několik dalších. Rok 2002 - sítě mobilů, kamer a internetu jsou zatím řídké a plné děr, takže Harry a Jerry jezdí, telefonují, běhají a vedou výslechy od rána do noci. Autor hlavního hrdinu i postup při řešení případu znovu popisuje naprosto věrohodně a uvěřitelně, alespoň pro mě, osobu, která se zatím k bájnému L.A. dostala nejblíž při návštěvě jednoho ostrůvku v Atlantiku, z něhož jsem nedohlédl ani k soše Svobody. Connellyho styl a kouzlo na mě ale zatím stále úspěšně působí. Na dálku.
90 % (aktuálně 168 hodnotících s průměrem 88 %, z mých osmi hodnocení série zatím 6x *****, 2x ****).

P.S.
Den po přečtení jsem si pustil první epizodu první řady seriálu z roku 2014 a ejhle, hlavní dějová linka se rozjíždí přesně podle Města kostí.

44 14.12.2020

Srozumitelné a přehledné. Tedy, ne vše, ale dost. Teď už se mi v lecčems kolem těchto měn vyjasnilo a mám dojem, že vím jak na to, pokud bych chtěl. A tím „vím jak na to“ nemyslím zbohatnutí, ale to, jak a proč si vůbec něco s Bitcoinem začínat. Kniha je překvapivě dobře stravitelná a autoři v ní čtenáře postupně seznamují s historií, principem, těžbou, obchodováním, zabezpečením a obecně s výhodami a možnými perspektivami Bitcoinu a dalších kryptoměn.
90 % (aktuálně 29 hodnocení s průměrem 86 %).
…
Satoshi Nakamoto se patrně inspiroval u zlata a zafixoval zásobu své virtuální měny na 21 milionů bitcoinů (úplně přesně 20 999 999,9769 BTC). Číslo je sice stanoveno naprosto arbitrárně, ale vůbec na něm nezáleží. Důležité je, že je bitcoinů omezené množství, což zajišťuje jejich vzácnost. Neexistuje žádný způsob, jak „natisknout“ nové bitcoiny.
…
Nezapomeňte, že i nákup za bitcoiny třeba v e-shopu je nutné následně zdanit, pokud jste předtím bitcoiny koupili levněji. Úplně stejně, jako kdybyste bitcoiny nejdřív prodali za koruny a poté teprve koupili danou věc.
…
S Bitcoinem se pohybujete po internetu a ten jako takový anonymní není (ale může být, pokud chcete a budete se snažit).
…
Dnes lze sice nové bitcoiny těžit, ale těžba je čím dál náročnější, a až dosáhne čísla 21 milionů, tak se zastaví. To se stane přesně v roce 2140.

44 30.11.2020

Nepřetržité chrlení nápadů a hutné pralesní dobrodružství připomíná E. R. Burroughse v jeho nejlepší formě. Problém jsem ale měl se všemi významnými postavami, s žádným z mužů jsem se nedokázal ztotožnit. Chyběla jim velkorysost a nadhled, naopak, převažovala zbytečná krutost, škodolibost, zlomyslnost a vztahovačnost.
70 % (aktuálně 44 hodnocení s průměrem 75 %).

Rok 1999? Obrázky z L.A., které tu Connelly popisuje, jsme mohli na zpravodajských kanálech před pár dny sledovat téměř v přímém přenosu. Mrtvý černý delikvent, masové protesty, dav by nejraději lynčoval bílé policisty, násilí, rabování, rasismus naruby. Snaha o otočení rolí: všechno zlé v historii lidstva prý způsobili bílí rasisté, k blahobytu a míru teď povedou Ameriku moudří černoši. Ona se tahle situace v západních velkoměstech plných menšin (které se ovšem postupně stávají většinami) opakuje čím dál častěji, takže autor nemusí být žádným velkým prorokem, aby svůj další případ s Harry Boschem zasadil do rozbouřeného L.A., kde policie ztrácí autoritu, politici mají strach z davů a sdělovacích prostředků, a vyšetřování vražd je proto mnohem komplikovanější.
90 % (zatím 107 hodnotících s průměrem 90 %).
…
„No, myslím, že nemá cenu se kvůli tomu hádat. Ale nevynechal jste náhodou z toho vašeho příběhu ještě něco?"
„A co?"
„Před několika lety ten váš chráněnec Sheehan zbraň doopravdy použil. A vypálil celý zásobník do černocha, který se jmenoval Wilbert Dobbs. Ten případ si taky pamatuju."
„To je zase jiný příběh a naprosto oprávněný výstřel. Dobbs byl vrah, který na Sheehana vytáhl zbraň. Frankieho nevinu prokázalo oddělení, státní návladní, každý."
„Ale ne porota složená z jeho spoluobčanů. Byl to Howardův případ. Vašeho přítele zažaloval a vyhrál."
„Vždyť to byla kravina. Případ šel k soudu pár měsíců po té záležitosti Rodneyho Kinga. Nebyl žádný způsob, jak by bílý policista, který zastřelil černocha, mohl vyjít ve městě jako je tohle s osvobozujícím rozsudkem."
„Opatrně, detektive, nedáváte si příliš pozor na jazyk."
„Heleďte se, co jsem řekl, je pravda. Stejně někde hluboko uvnitř cítíte, že je to pravda. Nechápu, proč ve chvíli, kdy se pravda stává nepohodlná, lidi vytáhnou rasovou kartu."

44 26.07.2020

Bez literárních ambicí, zato s maximální výpovědní hodnotou, prostě kronika. Ale na rozdíl od dětských deníčků nebo mého google kalendáře jde o zápisky drsné, dokumentující dobu velkých objevů a dobrodružných výprav, které by se daly klidně přejmenovat na sebevražedné skoky do neznáma.
75 % (zatím 11 hodnotících s průměrem 82 %).
…
V sobotu, dne 19. listopadu (1768)
– Silně zamračeno. Přijal jsem na loď zásoby rumu, vody a jiných potřebných věcí. Dal jsem vysázeti 12 ran Johnu Thurmanovi za to, že nechtěl pomoci plachtáři při opravě...
…
Ve středu, dne 9. srpna (1769)
Obyvatelé jsou skoro pěknější barvy než na ostrově Jiřího, obzvláště ženy jsou hezčí a muži nejsou tak ku krádeži náchylní a jsou otevřenější povahy a volnější ve svém chování.
…
Ve středu, dne 1. listopadu (1769)
… domorodci, pobyvše s námi nějakou dobu, prodali nám humry a 2 úhoře. Potom připluly zase jiné lodice a domorodci nám nechtěli za naše věci ničeho dáti, a konečně lidé z jedné lodice nám ukradli plátno a nechtěli nám je vrátiti, ať jsme činili, co chtěli. Vypálil jsem na ně ránu, potom druhou, hrozili nám vesly; vystřelil jsem třetí ránu a dali se na útěk, a my se dali na jihovýchod.
…
Ve čtvrtek dne 24. ledna (1771)
– Dopoledne zemřel John Trusslow, námořní desátník; muž tento byl ctěn od každého z nás. Mnoho našich lidí leží těžce nemocno na zimnici a úplavici. Přičítáme to vodě z „Princových ostrovů“.
…
V neděli 27. ledna (1771)
– Zemřeli: Mr. Sydney Parkinson, přírodo-historický malíř Mr. Bankse, a brzy po něm John Ravenhill, námořník, starší člověk.
…
V úterý 29. ledna (1771)
– Proměnlivé počasí. V noci zemřel Mr. Green, vyslaný královskou společností k pozorování příchodu Venuše. Byl už dlouho churav.
…
Ve čtvrtek 21. února (1771)
– Mezi 2. Až 3. hodinou jsem pozoroval Slunce a Měsíc. V noci zemřel Alexander Simpson, výborný námořník (na úplavici). Ráno jsem dal potrestati 12 ranami Tomáše Rossitera, protože se opil, na důstojníka na stráži útočil a některé nemocné tloukl.

44 02.07.2020

Ota se přesouvá z vězení do pohraničí, a to rovnou mezi divadelní krásky a svérázné mužské postavy všech možných profesí. Jeho pátrání mi tentokrát připadalo krkolomnější, motivace k akci jako z říše pohádek, vysvětlování v závěru nekonečné, ale jeho bezstarostné sebevědomí, dobrodružná povaha a smysl pro humor mi zpříjemňovaly čtení jako obvykle.
80 % (zatím 35 hodnotících s průměrem hodným obdivovatelů Oty i Kapitána Kida - 95 %).

44 12.06.2020

Jednoduché, stručné, přímočaré, stále aktuální. Důkaz, že kvalitní detektivka nemusí mít ani 200 stran.
80 % (zatím 110 hodnocení s průměrem 85 %).
…
„Znáš feťáky, Steve. V jednom kuse mají něco za lubem. Přísámbůh ani prezident General Motors nemusí tolik intrikovat jako feťák.“
Carella mrkl na hodinky. Bylo 12.27.
„Vrátím se později,“ řekl. „Chci se někde najíst.“
„Ty mě urážíš,“ řekl Terry.
„Proč?“
„Neumíš číst nebo co? Venku je nápis Bar a grill. Vidíš, co je támhle vzadu na tom pultíku? Nejlepší oběd ve městě, sakra.“
…
„Už jsem se přiotrávil ve větších pajzlech,“ řekl Carella. „Tak sem s tím.“...

44 10.04.2020

Skoro celou knihu jsem si spokojeně užíval příjemně uvěřitelnou, nepřekombinovanou, americkou kriminálku s reminiscencí na vietnamskou válku. Ochladl jsem, když se doposud reálné vyšetřování snažilo ohromit čtenáře závěrečnou přešponovanou akcí. Naštěstí to ještě nebyl konec, na posledních padesáti stránkách se příběh znovu pěkně zamotává. Každopádně jsem díky spřízněným uživatelům DK narazil na pozoruhodnou literární postavu – Harryho Bosche.
90 % (aktuálně 235 hodnotících s průměrem 86 %)
…
„Pokračoval stále nesprávným směrem a zabíjel každýho, kdo mu přišel do cesty. Šla fáma, že na tom náhrdelníku měl třiatřicet uší. Kdosi se mě zeptal, proč Meadows nechal jednomu Vietnamci druhý ucho. Víte, divil se tomu lichýmu počtu. A já mu odpověděl, že to druhý ucho nechal přece Meadows všem.“...

44 14.03.2020

Námořníci, vojáci, zlatokopové, zápasníci, honáci, lovci, závodníci, kriminálníci, tuláci, dobrodruzi z celého světa – stoprocentně chlapský svět začátku dvacátého století.
Krátké a úderné příběhy, lehké pointy, skvělé prostředí: krčmy, přístavy, pastviny, plantáže, ostrovy, lodě, ponorky, pouště, pralesy.
Při čtení jsem si připadal jako při poslechu zábavného vypravěče mírně přehnaných hospodských historek. Rád bych věřil, že vše se opravdu stalo, nebo že přinejmenším všechny příběhy někdy před sto lety kolovaly ve zmíněném prostředí zapadákovů a putyk Latinské Ameriky, Afriky, Arábie, Asie a Austrálie. Zemí, kde bylo co objevovat a kde se dalo vydělat.
Příjemná nostalgie po starých časech a ztracené době, kdy jsem Batličkovy povídky nadšeně hltal v dětských časopisech.
90 % (je nás 65 hodnotících s průměrem 93 %).
…
Nedovedete si představit obrovskou sílu takového pavouka! My potápěči říkáme totiž chobotnicím pavouci. Moje přilba a kovový kruh kolem krku, na který se připevňuje helmice, byly zmačkány jako papír. Musili je rozřezat, aby mě dostali ze skafandru. Dole jsem byl samozřejmě už naposledy. Teď jsem už jen jakýmsi poradcem nových potápěčů.
Ale medailon po babičce nosím stále. Každému Evropanovi, se kterým se sejdu, jej ukazuji, jestli snad nepozná, co je na něm napsáno, a odkud asi je; zatím mi to nikdo nedokázal říci.
Oliver Ward mi podal přes stůl bronzový medailon. Překvapeně jsem prohlížel předmět, ležící na mé dlani. Byl to pamětní medailon devítistého výročí smrti patrona země České – svátého Václava! Četl jsem starý, už značně zašlý nápis: „Nedej zahynouti nám, ni budoucím!“
S obdivem jsem hleděl do očí hrdiny mořských hlubin, v jehož žilách kolovala krev českých vystěhovalců.

44 06.09.2019

Moje sedmnáctá dánovka. Zatím mě nepřestaly bavit, naopak, tuto považuji (vedle úvodního titulu Uzol) za nejlepší. Proč? S vydatnou pomocí Mariána Geišberga mi autor tentokrát dokázal nejvíc zahrát na city. Přitom nechybí nic z očekávaných trumfů: drsný humor, přiměřené napětí, pravděpodobné vyšetřování, pěkné ženy, přesné reálie, kvalitní pointa.
100 % (zatím 478 hodnotících s průměrem 90 %).

44 14.04.2019

Nečekaný čtenářský zážitek. Už ani nepamatuji, kdy jsem naposledy někomu fandil tak, jako Audiemu. Autor přitom jeho minulost odhaluje pomalu, jakoby mimochodem, během bravurně popsané smrtící štvanice.
Smyčka se utahuje, držím ti palce Audie!
95 % (zatím 102 hodnotících s průměrem 94 %).

44 13.04.2019

Velmi silný zážitek, který se dá jen těžko popsat: voják, který plnil rozkazy, fanatik rasismu. Skvěle převyprávěná autobiografie o zrodu a vývoji muže, který vyměnil svou víru v Boha za víru v Německo. To fašistické Německo, kde se za Hitlera dostali do vysokých funkcí hned dva Rudolfové Hessové. Jedním byl záložní vůdcův nástupce Rudolf Heß a druhým antihrdina této knihy Rudolf Höss, výborný organizátor, muž, který poslouchal rozkazy, pro národ se vzdal svého svědomí a zrůdné "technické" problémy v Osvětimi řešil s pověstnou německou důkladností.
100 % (1607 hodnotících, 93 %, 21. nejlépe hodnocená kniha).

44 18.04.2016