mi-380 komentáře u knih
Autor od začátku nasazuje ďábelské tempo a nešetří šokujícími zvraty. Rodina hororových šílenců mi dost vadila, ale uznávám, že v konstrukci tohoto příběhu je nezbytná.
85 % (aktuálně 277 hodnocení s průměrem 90 %).
Je stále mnoho míst na Zemi, která čekají na prozkoumání, Amazonie patří mezi ty nejzáhadnější. Z jejích temných stínů mohou ještě vystoupit mnohá překvapení, v dobrém i ve zlém. Klasický, mírně modernizovaný vypravěčský styl absolutně vážně a bez humoru popisuje výpravu vědců a vojáků, která čelí (nejen) nepřátelskému pralesu. Autorovi se podařilo vyvolat ve mně nostalgické vzpomínky na dobrodružné příběhy devatenáctého a dvacátého století: Tarzana, Mauglího, Batličku, Orinoko, Součka, verneovky, Doyleův Ztracený svět… Obliba sci-fi je podmínkou spokojené četby.
75 % (zatím 557 hodnotících s průměrem 87 %).
Listopad 1989. Opory režimu, členové státní i veřejné bezpečnosti, se začínají bát. Hlavně ti první. Kromě, jako obvykle realisticky podaného, kriminálního případu, sledujeme jejich nejistotu, téměř paralýzu, mozky horečně pracující na sebezáchraně, přípravu na velké převlékání kůží. Perfektně popsaná atmosféra dočasného bezvládí, kdy každý chybný krok silových složek mohl přerůst v masakr a kdy vyšetřování vraždy bylo pro tehdejší náčelníky a politruky naprosto nepodstatné.
90 % (zatím 209 hodnotících s průměrem 83 %).
Muzika, kamarádi, studia, holky, okupace, válka neválka. Když jsem kdysi četl Zbabělce, chtěl jsem být jako Danny a trochu se mi to povedlo. Místo saxofonu kytara, kluci měli delší vlasy, holky kratší sukně, místo gymplu průmyslovka, okupace přišla z východu. Válka naštěstí jen studená. Prima sezóna mi to všechno pěkně připomněla, i když teď už mi Danny a jeho aktivity směřující k tomu jednomu základnímu cíli nepřipadají tak úžasné jako tenkrát v těch mých prima sezónách.
95 % (627 hodnocení s průměrem 83 %).
Fin Macleod, hlavní hrdina prvního dílu, je tentokrát tak trochu odsunut na vedlejší kolej a navíc něco v jeho povaze mi nesedí. Sebelítost? Nedostatek pokory? Občasná ich forma, kterou známe ze Skály, už sice není tak překvapivá, ale stále jde o zajímavé ponory do minulosti, zvlášť když hlavním vypravěčem je... (nebudu prozrazovat kdo). Vypointování celého pátrání je ovšem naprosto dokonalé.
85 %, těším se na třetí díl (426 hodnotících, 91 %).
Déjà vu. Znáte to: přijdete do kina pozdě nebo zalehnete v noci u TV a probudíte se, když už běží jiný film. Těžká orientace v ději. To se mi stalo i tentokrát. Ačkoli oba příběhy utěšeně a s tím nejčernějším humorem přímo letěly, prostě jsem se z jedné poloviny nechytal. Moje chyba, měl bych se pokorně vrátit na začátek, k Magii pro každého.
70 % (aktuálně 161 hodnotících s průměrem 86 %).
Už jsem těch dinosaurů postřílel dost. Společnost mi dělala čtveřice: nekompromisní policista, člen speciálních jednotek (potomek Apačů), rázný plukovník a vědec ve službách armády. Klasická sestava. Potravou pro obludy z pravěku byly nejčastěji čety bezejmenných vojáků. Po třech sešitech se děj alespoň částečně uzavírá, přesto se máme těšit na pokračování. Netěším se, stačilo, s rodokapsy končím.
Ale říká se: nikdy neříkej nikdy. Tak uvidíme.
60 % (zatím 21 hodnotících, průměr 83 %).
Právě čtu čtvrtý Connellyho příběh s Hieronymem Boschem v hlavní roli a tak se hodí znovu prolistovat jedenáctý svazek Malé galerie a připomenout si, kde si autor vypůjčil jméno detektiva. Dílo tohoto malíře musí fascinovat každého, nekompromisně svými náměty vybočuje z tehdejší slavné holandské malířské školy. Přitom bylo znovuobjeveno a rehabilitováno až s příchodem surrealismu ve dvacátém století. Reprodukce jsou docela kvalitní, dochovaných obrazů není mnoho, takže jde hlavně o detaily slavných děl (nejčastěji Rajská zahrada, Vůz sena a Pokušení svatého Antonína).
95 % (zatím 13 hodnotícím s průměrem 94 %).
…
Boschovo dílo uvádí do rozpaků každého historika umění, a tak – přes veškerou snahu – nejsou dodnes rozřešeny ani otázky autenticity díla, ani jeho chronologie, ani otázky zdrojů inspirace…
…
Jisto je, že ani pro počet děl – v roce 1914 jich bylo napočítáno přes čtyřicet, v roce 1937 třicet šest a dnes (1975 – vydání knihy) se jejich počet zmenšuje asi na dvacet -, ani pro jejich následnost neznáme jedno spolehlivé datum.
Cestovatel, dobrodruh, romantik, černohorský hrdina a hlavně jedna z našich malířských hvězd devatenáctého století. Malá galerie a Věra Soukupová stručně seznamuje s jeho životem a o něco podrobněji s jeho tvorbou (45 slušných reprodukcí s popisem, včetně umístění). Praha – NG, GHMP, Pražský hrad, Hradec Králové, Plzeň – místa, kde se můžeme s jeho romantickými a realistickými obrazy, dokumentujícími návštěvy jeho oblíbených míst (Černá Hora, Slovensko, Francie), setkat.
Patřím mezi obdivovatele jeho díla, takže těch několik nenápadných znamének doby vydání (zmínky o pokrokovosti, kolektivismu, Engelsovi…) mé pětihvězdičkové hodnocení snížit nedokázalo.
95 % (zatím 5 hodnocení s průměrem 92 %).
…
V mládí prý vypadal Čermák velmi romanticky: bledý obličej lemovaný dlouhými tmavými vlasy, černé živé oči, krásné čelo, orlí nos a jemně modelované rty. Byl mlčenlivý a svým způsobem uzavřený. O jeho životě a činech, které ho ctí, se dozvídáme jen z drobných vzpomínek a okrajových poznámek v dopisech nebo zápiscích jeho přátel.
Nečekané variace je název jedné z povídek, ale pro mě je i sám výběr nečekanou variací různých žánrů. Kniha představuje mistra GRRM v (jako obvykle) výborné vypravěčské formě, fantasy i sci-fi příběhy jsou oživeny kvalitními pohledy do myšlení postav a logickým zdůvodněním jejich chování. Trochu mi chyběly výraznější pointy.
Za nejlepší považuji poslední povídku, něco jako zpověď úspěšného spisovatele, který se musí vypořádávat s démony výčitek, vyplývajících z reálného popisu osob, které se v jeho knihách poznávají. Dovedu si představit, že jde o trauma mnoha tvůrců, čerpajících náměty ze svého okolí – dílo versus blízcí.
75 % (94 hodnotících, průměr 84 %).
…
„Odpovědi,“ bručel znechuceně. „Odpovědi! Pořád musí na všechno hledat nějaké odpovědi. Ale copak nejsou otázky mnohem lepší?“…
Četba na pokračování, aplikace Český rozhlas.
V podobné literatuře mám mezery a tento stav se jen tak nezmění. Zpočátku navenek klidný, monotónní až nudný život hlavní hrdinky, která si citlivým až přecitlivělým vnitřním prožíváním vynahrazuje nedostatek podnětů, mě nijak zvlášť neoslovil, stejně jako její další tragické osudy a životní peripetie, které si svou pýchou a pasivitou (zřejmě znamení doby) sama na sebe přivolávala. V příběhu mě držela zvědavost, kvalitní rozhlasová četba a krátké, cca pětadvacetiminutové úseky.
Zaujal mě autorčin pohled na život anglické vyšší třídy začátku devatenáctého století, na podřadné postavení žen ve společnosti, na její striktní rozdělení lidí na čtyři skupiny (citlivé hodné ženy, zlomyslné ženy drbny, vnímavé muže džentlmeny, zkažené muže hrubiány) a zajímavý je i styl vyprávění, kdy příběh se splétá ze dvou hlavních zdrojů.
70 % (196 hodnotících je aktuálně na průměru 83 %).
…
P.S.
Krátký život sester Brontëových připomíná smutné osudy našich předků v době, která si nebyla schopna poradit s dnes běžnými nemocemi.
Na Zemi po osudovém konfliktu vládne totalitní celoplanetární režim s dvěma kastami. Někde je ale ukryta poslední fungující demokracie. Hlavnímu hrdinovi z kasty vládců se pomalu odkrývá pravda, kterou systém důsledně tají. V mládí jsem byl v podobné situaci. Získávání věrohodných informací o režimu před rokem 1989, když člověk nevyrůstal mezi disidenty – to byl srovnatelný thriller, s tím rozdílem, že nešlo o život.
Rok vydání 1980 poznamenal zastaralost některé používané techniky, jsme tu ale po transformaci společnosti, tak proč ne?
85 % (20 hodnotících je aktuálně na průměru 77 %).
…
Vytáhl z knihovny příslušný svazek a přistoupil k vysokému oknu, kde bylo více světla.
Demokracie: Zastaralý historický pojem politické nauky. Označuje formu vlády, která zažila krátký rozkvět v malých městských státech starověkého Řecka. Podle Aristotela je demokracie perverzní formou třetí formy vlády.
Nějaká historická forma vlády, něco jako kanibalismus, který přišel a zase zmizel. Co s tím měli Izraelci společného? Poněkud záhadné. Jan oknem hleděl na šedivou oblohu a Temži pokrytou ledovým příkrovem. Otřásl se…
Hluboký ponor do jiných světů. Nacházíme svět mezi světovými válkami, svět bujné dětské fantazie a vzpomínek, svět kramářských romantických hororů, svět klučičích bojů o pozice ve smečce, především však temný svět Fuksovy imaginace, kde určujícím faktorem je neustálé napětí ve vztahu otec - syn.
A Hitlerova orlice s hákovým křížem v pařátech pomalu, ale jistě zatahuje černohnědou oponu.
95 % (zatím 91 hodnotících s průměrem 89 %).
…
Neboť babička umělce v rodině nesnese. I když má ráda muzea, obrazy a hudbu, i když miluje velké pěvce, třeba Carusa, který je už dávno mrtvý, nebo Destinnovou, která je už také dávno mrtvá, v rodině umělce nesnese. „Jsou přecitlivělí, všechno je hned zraní, těžko je lze chápat,“ říká vídeňským dialektem, „ale kdyby jen to, to by ještě každý pochopil… Ale když oni mají různé divné zvyky a mravy a přitom jsou všelijak vyšinutí, to je to. Kdepak něco takového v našem rodě, naší rodině, to je nemožné…“ Ano, babička má ráda v rodině jen vysoké důstojníky, císařské, to jsem přece věděl dávno. Ale císař dávno není, a tak má tedy ráda aspoň ty bývalé. Bývalé vysoké císařské důstojníky. Ale ti už také dávno nejsou, nebo jsou-li, jsou už velmi staří, a tak je to vlastně dost hrozné.
Únorová viróza mě nasměrovala do osmisetstránkové bichle, kterou už mám dlouho ve své soukromé výzvě… Bratři Mašínové a jejich boj, na který dodnes zasvěcení nemají jednotný názor. Bál jsem se objemnosti, bál jsem se nudy, jde přece o známou historii. Ale autor tuhle superreportáž napsal tak čtivě, že jsem se od knihy jen těžko odtrhával i v době braní léků a nuda pro mne nastala snad jen na pár stránkách o Stalinovi. Kniha obsahuje desítky dobových fotografií.
Kluci měli spoustu velkých plánů a přebytek odvahy. S realizací už to bylo horší, dost naplánovaných akcí se buď neuskutečnilo nebo nepovedlo. Naštěstí pro ně, StB zpočátku odflákla vyšetřování a tak díky sebevražedné odvaze a nepochopitelnému štěstí jejich činnost vyvrcholila „Českou válkou“, jak tisk na podzim 1953 nazval jejich neuvěřitelné tažení Východním Německem, při němž se 5 mladíků ozbrojených čtyřmi starými pistolemi snažilo prostřílet skrz týdny trvající zátahy desítek tisíc německých policistů podporovaných mechanizovanými jednotkami Rudé armády, do americké zóny Berlína. A to není pohádka, to se stalo.
Celkem skupina zastřelila v ČSR a NDR sedm osob, tři další němečtí policisté se stali obětí střelby z vlastních řad.
Bojovali proti totalitnímu státu, který v té době zavřel všechny své občany za ostnaté dráty, kradl majetek, mučil nepohodlné a navíc vyhlásil nesmiřitelný boj třídnímu nepříteli včetně poprav. Co asi tomu třídnímu nepříteli zbývalo? Mašínové a jejich přátelé byli mladí, s perspektivou lágrů a ponižování. Tak zvolili svou cestu po vzoru otce, který stejně bojoval proti fašistům za války, některé jejich činy byly ovšem neuvážené. Jejich sestra Zdena Mašínová: „Tu válku začal komunistický režim, bratři se jen bránili.“
Česká republika má svůj zákon č. 198/93 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu, který v §3 říká, že odpor občanů proti zločinnému komunistickému režimu byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty.
Za mne 95 % (262 hodnotících s průměrem 94 %).
Byla doba, kdy jsem chtěl pracovat někde v kopcích na vysílači nebo meteorologické stanici. Sám, daleko od civilizace. To už mě přešlo, ale pohnutky šumavských samotářů naprosto chápu, fandím jim a jsem rád, že takovíto lidé existují. Osm zajímavých životních příběhů a filozofií s názory, vyprávěním a zkušenostmi, které obohatí i nás – nesamotáře.
95 % (aktuálně hodnoceno 361x s průměrem 92 %).
...
„V Rumunsku bylo ve čtyřicátém sedmém strašné sucho. Navíc krátce po válce. Přišli tam lidi od Beneše: Pojeďte na Slovensko, vraťte se zpátky do svojej otčiny. Susedia, ideme na Slovensko? Áno, ideme! Vrátili se po spoustě let. Jejich předkové odešli za Marie Terezie nebo ještě dřív někam k městu Oradea, Dolná zem tomu říkali. Potřebovali to tam tenkrát zalidnit, Turci se jim do toho srali a panovník chtěl utužit křesťanský živel, vytvořit bariéru před muslimy.
Kde to sme? divili se Slováci. Nikdo jim nic nevysvětloval. Dovezli je do Sudet, do úplně jiné země, dosídlit slovanským živlem pohraničí po Němcích. Krajina vylidněná, spousta prázdných chalup. Ty půjdeš do skláren, ty do fabriky, ty do zemědělství. Makat uměli, ale byli zvyklí na vinnou révu, na kořalku, na rajčata, na papriky, na teplo. A tady najednou, ty vole, zima a sníh! Máme dopis, kde strýc varuje ty, co v Rumunsku ještě zůstali: Iba něchoďte sem do Čechoch, lebo tu ani paradajky nevyrostú, vino tu neni, iba sniah, sniah, sniah. Varoval je, ale už bylo pozdě. Dneska se to už neví, že rumunští Slováci, co sem přijížděli, byli často glugaři, lidi z hor, neměli žádné velké civilizační návyky.“
(Kdybych byl jeden):
Rowlingová tvoří svůj druhý svět. Po Harrym a jeho kouzelnické partě se jí podařilo vyčarovat další dvě sympatické postavy.
75 % (zatím 2464 hodnotících je na průměru 79 %).
Kniha je proti filmu mnohem veselejší, film zase podstatně zestručnil občas zdlouhavé verneovské popisy technických postupů.
75 % (592 hodnotících, 90 %).
V pořadí třetí napsaný a naštěstí pro mě i třetí přečtený román z kodaňského policejního oddělení Q. Autor totiž umí (mimo jiné) naprosto perfektně dvě věci: Jednak nenápadně stupňovat napětí tak, že posledních 150 stránek se napětí mění na nepřetržitý tlak na nervovou soustavu čtenáře. A za druhé: Několika zajímavými událostmi a postavami spojuje všechny (v mém případě zatím tři) knihy, takže se vyplatí číst je postupně.
90 % (aktuálně 633 hodnocení, 94 %, 38. nejlépe hodnocená kniha).
Pěkné vykreslení situace na anglickém venkově po druhé světové válce. Hlavní padouch opět zcela nečekaný. 85 %.
Tuhle sérii už asi nedočtu. Přitom prvních pět částí jsem s přestávkami, se zájmem a se slušným hodnocením, v pohodě přelouskal. Čínský zázračný přerod (z komunistickým experimentem zbídačelé rozvojové země v technologickou mocnost vyrostlou dalším komunistickým experimentem) na pozadí toho stěžejního: vyšetřování a vztahu mezi dvěma hlavními postavami, mě bavil a těšil jsem se na vydání dalších dílů.
V této části se May snaží šokovat už názvem, no a pak se mu to daří hned na prvních stránkách, kdy čtenáře vtáhne do postele k silně erotické scéně a do temné uličky k silně zohavené mrtvole. Obojího jsem aktuálně v literatuře přesycen, knihu odkládám na neurčito.
X % (aktuálně 127 hodnotících s průměrem 86 %).