micha-ella komentáře u knih
Ze začátku mě to i přes prapodivný sloh bavilo, ale zvrtlo se to celé v divnou slátaninu bez vysvětlení.
Začátek bezva, pak se to zvrtlo do nudy. Zdlouhavé popisy místností do všech detailů, psycholožka se chová opravdu zvláštně, moc se mi děj nelíbil. Nevím, jestli jsem to přehlídla, ale jako první úkon snad musí mrtvolu někdo identifikovat, ne? Tady policie ihned věděla najisto, kdo to je a až daleko v průběhu vyšetřování si to manželka musela sama vynutit. No, celkově divné.
Nepravděpodobný příběh. A jeho vysvětlení ještě nepravděpodobnější.
Další SF, které není situováno do budoucnosti, úplně jsem se do té knížky přilepila. Výborný námět - ovšem pro mě příliš velká záplava zbytečných holčičích plků, tlachání o bezvýznamných příhodách, náznaky a narážky, které mohly být vynechány a nijak by to děj nepoškodilo. Smutné, beznadějné osudy, řeknete si - proč neutečou, proč se nepokusí vymanit z té mašinérie, proč se nechtějí zachránit vlastním přičiněním, někde se ve světě ztratit a skrýt... To vysvětlené není.
Tahle knížka ani zdaleka nedosahuje kvalit Příběhu služebnice nebo Pána much! Rozumím, proč zde v komentářích někdo zmiňuje, že je to spíš pro mládež. Protože žádný dospělý nemůže uvěřit, že z uříznutého prstu nebo ucha ještě po několika dnech kape čerstvá krev, že několik dívek dokáže z kmene stromu vyrobit funkční sud na vodu, že jíst jen kořínky a žaludy by puberťáci hravě zvládli... Takových nesmyslů je tam mnohem víc a všechno je to tak prvoplánové a černobílé, až skoro legrační, nebýt té spousty krve a krutostí. Symbol červeného kvítku vyskakuje podle přání na správných místech, co je potřeba vidět a slyšet, to se vidí i slyší a konec je jak vystřižený z červené knihovny.
Vždycky se po přečtení knížky zamýšlím nad tím, jak složitá a náročná je práce spisovatele, kolik to stojí přemýšlení a času a jak neuctivé je od čtenáře, to všechno negativně zkritizovat. Snažila jsem se o nadhled. Takže dvě hvězdičky za první část knížky a třetí za autorčinu bezbřehou fantasii.
To byl správnej blázinec! Zajímalo by mě, kdo z čtenářů nemusel listovat zpátky a ujišťovat se, ve kterém ději se zrovna nachází! Já tedy byla občas zmatená a nepochopila jsem změny, když jedna časová linie dohnala druhou. Vymyšlené to bylo dobře, asi je to jen moje hloupost. Ostatní autorovy knížky se mi líbily víc, proto pouze tři hvězdičky.
Chvílemi bych dala čtyři hvězdy, bavilo mě to, ale mezi těmi chvílemi byl děj příliš roztahaný a zdlouhavý. Konec samozřejmě zase přesně dle thrillerové šablony, absurdní, jak ve špatném divadle. Škoda, napsat takovou knížku, to je fůra práce a času - autorka si mohla třetinu obého ušetřit a knížce by to pomohlo.
Přečteno během jednoho dne. V komentářích se zmiňuje autorův sarkasmus, ironie, černý humor... Já říkám - naprostá upřímnost! A smekám!
Tak já jsem úplně vedle! Místo kapitol odstavce - každý bez mezer o někom jiném - přišlo mi to naprosto zmatené. (Že by to byla chyba e knihy?) Obvykle mi vadí, když je v příběhu moc lidí - tady je v té hrozné nepřehlednosti textu hned v počátku taková skrumáž postav, že neodolám, a jména sem vypíšu: Sam, Annie, Fredrik, Patrik, Erika, Lena, Erling, Mats, Vivianne, Gunnar, Anna, Dan, Belinda, Malin, Lisen, Adrian, Emma, Maja, Kristýna, Signe, Bertil, Paula, Martin, Gosta, Pia, Noel, Anton, Annika, Viveka, Emelie, Karl... (To je ale jen první kapitola! Byla to vůbec kapitola? V e-knize to nepoznám.) Kvůli Annie, Anně a Anice jsem se několikrát vrátila, abych se ujistila, o kterou jde. Postupně jsem se v ději začala chytat - ale když došlo na duchařinu, tak jsem knížku definitivně zavřela. Jak čtu ve zdejších komentářích, asi jsem se připravila o silný zážitek. A taky jsem od ostatních čtenářů pochopila, že se jedná o knižní sérii a všichni tu hromadu postav už dávno znají a milují, jen já jsem mimo. Moje chyba.
Jenom jsem začala a odložila. Moc romantický, roztáhlý a po přeskákání ke konci nepravděpodobný.
Tuto knihu jsem kdysi odložila, protože mi nevyhovoval popisný styl a dialogy postav jak z amatérského divadla. Vrátila jsem se k ní čistě náhodou a přes své výtky jí teď přečetla celou. Styl je opravdu hodně prostý a děj zdlouhavý, jsou tam i nepřesnosti ( například - 5-6leté dítě sahá matce sotva ke kolenům?), ale příběh mě zaujal, je napínavý a nakonec se vysvětlila i spletitost tří časových rovin.
Načato a odloženo. Přítomný čas! (Do zblbnutí). Ohavnosti! (Ke zvracení.) Nesmysly! (Neskutečné.)
Lidi, co to s vámi je, že se vám tohle líbí??
Jen jsem začala, hned jsem skončila. O takové sortě lidí nemám zájem číst. Připomnělo mi to knížku Jezero od Bellové. Za mne NE!
Moc hezký! Nejdřív mi trochu vadily dvě dějové linie ve dvou časových osách, ale byly důležité pro rámec celého románu. A já se teď po přečtení neubráním srovnání, jak velký je rozdíl mezi tehdejšími a současnými generacemi! Autorka to sice sama v doslovu vyvrací (... v dnešní době se všeobecně vnímá, že předchozí generace byly ,,odolnější" nebo že se zkrátka dokázaly s okolnostmi lépe popasovat. Myslím, že je to chyba...) Není to chyba, tehdejší smysl pro povinnosti, zodpovědnost, závazky ve vztazích, vlastenectví, vytrvalost... současná generace v takové míře rozhodně nemá. Dnešní mladí se těmto vlastnostem někdy i vysmívají.
Tahle knížka má smyšlený děj, ale je plná skutečných událostí a vyskytují se v ní postavy, které skutečně existovaly, je plná emocí, prostě báječná! Doporučuji!
Jak na prvních pár stránkách narazím na duchařinu, tak knížku odkládám, tyhle bláboly opravdu nesnáším. Jenomže pak jsem neměla co číst a tak jsem se k odložené knížce vrátila s tím, že popisy vizí budu přeskakovat a šlo to, vůbec mi v ději nechyběly. Kdyby je autorka vynechala, byl by ten příběh mnohem pravděpodobnější, protože jinak je ta knížka výborně napsaná. Správná oddychovka - jen s tou malou vadou.
Taková pohádka pro důvěřivé - je v ní hodně popisů afrického prostředí a atmosféry, hodně klišé, jsou v ní podvodníci a zločinci, srdceryvné loučení s matkou, hledání otce, erotika, přepadení, ztráta paměti, šaman i záchrana života v posledním okamžiku - a závěr jak z dívčího románku.
Protože jsem na Šumavě bydlela skoro třicet let a další roky tam pravidelně jezdila na rodinnou chatu, je pro mne tahle knížka úžasná! Ale i neznalci Šumavy - nebo právě oni - jistě ocení krásné fotografie, popisy míst a mapky pro turisty, je to výborně sestavený průvodce.
Moje čtvrtá knížka od tohoto autora. Pan spisovatel! Provokatér, vizionář, narcis i sebereflexní kritik, posedlý chlap (tentokrát ne sexem, ale uměním). Dokáže se opakovaně strefovat do vlastního života (tentokrát i smrti). Často krátce a přesně vyjádří v úplně obyčejné situaci moje postřehy, třeba tento o rádiu: ,,Komentátoři se hlučně řehtali; jejich konvenční povykování a smích byly nesnesitelně vulgární." To si já pomyslím, kdykoliv jsem nucena - třeba v marketu - poslouchat kecy a hudbu ze soukromého rádia.
Je to román o umění, o Francii, o životě a o smrti. Trochu zdlouhavý, místy i nudný a ten konec překlopený na detektivku mi tedy přišel přehnaný a zbytečný.
Krásná knížka, mám jí už patnáct let a vracím se k ní každý rok, když hledám radu k pěstování nějaké nové rostliny. Až letos jsem zjistila, že jí nemám v seznamu přečtených knížek a přitom jsem jí četla už tolikrát. Co mi v ní sem tam chybělo - rozlišení, která bylina je jednoletka a která trvalka, toto označení je jen u některých.
Měla jsem to přečtené i prohlédnuté během jedné hodiny - a vzpomněla jsem si na knížku Murakami/Menschik - Birthday girl. Taky jen novela v pěkné vazbě s ilustracemi, obě těží (a mastně!) z oblíbenosti autora. Já si obě naštěstí půjčila v knihovně, knížky už nekupuji, protože se mi už nikam nevejdou. Takže žádný velký počin a žádné terno, jen obchodní tah.