micha-ella
komentáře u knih
Kvalita života
Jana Rečková
Fantasy moc nemusím, potřebuji při čtení reálné jádro. Protože jsem o této knížce předem nic nevěděla, tak mě první kapitoly trochu zmátly. Pak jsem si vyhověla, vynechávala jsem vkládané povídky a četla plynule jen autorčin deník, což je žánr, který naopak vyhledávám. Hodnotím potom spíš život člověka než to, jak autor píše. A před tímto životem si klekám a lituji, že už skončil. Taková síla a zároveň taková skromnost! (...Mám nějakou cenu? Ne. Vždycky jen povinnosti. A chyby. Vady. Hříchy...) Přitom její povolání lékaře a úžasná spisovatelská plodnost dokazuje pravý opak. Obdivuhodná žena!
Mrazivé ticho
Wulf Dorn
Já k tomu vlastně nemám moc co říct, snad jen - příliš strojený, kostrbatý příběh, taková umělohmotná lžička z Německa.
Písečná žena
Kóbó Abe
Japonský Kafka, absurdní, tajemný, beznadějný příběh. Moje kafe. Jen škoda, že už v úvodu je naznačen konec.
Přítelkyně
Michelle Frances
Příběh o falši, kalkulu, vypočítavosti a přetvářce. Až do poloviny hodně rozvláčné, pak se začnete divit a čekat, čí plány zvítězí.
Chlapec s kamínky
Sophie Loubière
Příběh přesně podle mého gusta! "Okouzlující a delikátní šílenství". To je věta z konce knihy a pro mne je naprosto přesná. Zajímavý styl psaní. Moc se mi to líbilo.
Soukromý vzkaz - ale Katuš, ty to nečti.)
Ta druhá
Michelle Adams
Protahovaný děj, protahované pátrání po rodinném tajemství, protahované dialogy, prostě celé moc dlouhé. Ani jedna postava toho příběhu nebyla sympatická.
Návrat z temnoty
Liz Coley
Vadily mi drobné nedomyšlenosti (Proč byl klíč pod rohožkou, když jsou oba rodiče doma? Čtyři roky se učí hrát na kytaru a na skautský tábor si jí nevezme? Do kterého ročníku nastoupí - o tom přece nerozhodují rodiče ani ona sama... ), ale později i zásadnější věci - například vzniklý problém by určitě neřešila psycholožka, ale psychiatr, celkově mi to přišlo dost nepravděpodobné.
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Po všech těch současných thrillerech a detektivkách jsem se do tohoto starosvětského románu začetla s velkou chutí. Ale od poloviny a ke konci už bez ní. Ano, tak to tehdy jistě bylo. Ovšem hlavní postavu bych (jako většina komentářů) tolik nechválila, svůj osud mohla ovlivnit a změnit k lepšímu i v té tvrdé době.
Ztracené světlo
Jill Santopolo
Asi nejsem dostatečně romantická, protože mě vyprávění Lucy o jejích láskách a o jejím životě místy nudilo. Konec jsem předvídala, takže mě taky nepřekvapil, je to na tři hvězdičky.
Život ve dvou
Nicholas Sparks
Román, který je velmi reálný, jak dějem, tak dialogy, líbil se mi.
Do tmy
Anna Bolavá (p)
Fascinující! Všechno už tu bylo v komentářích vypsáno, nemám co dodat. Jednu hvězdičku ubírám za styl přítomného času.
Tekutý písek
Malin Persson Giolito
Výborně vystižená povaha hlavní postavy - naprosto nesympatické holky, protivné, rozmazlené, nevděčné, fracka, který si ničeho neváží a ještě má tu drzost tvrdit, že my všichni bychom na jejím místě jednali stejně. Dobře napsané, puberťáci se možná s lecčím ztotožní, ale dospělí, soudní a zodpovědní lidé by určitě čekali jiný konec.
Zapomenuté dítě
Charlotte Link
V této knize je příliš mnoho postav. Ze začátku jsem se musela při čtení vracet a ujišťovat se, ke komu které jméno patří, ale říkala jsem si, že to je asi spíš moje chyba, mám na jména špatnou paměť. Charaktery jednotlivých postav umí autorka vystihnout výborně, jejich provázanost také, takže jsem si zvykla a začetla se. Ovšem nakonec se ukázalo, že opravdu bylo těch lidí zbytečně moc, jen aby detektivka měla víc záhad, víc zvratů a víc soukromých příběhů jednotlivých osob a ten hlavní příběh, nejlepší, se v tom nakonec divně ztratil. A ten konec! Proč je teď tak v módě, že musí být dramatický a tzv. thrillerový?
Náhle, sami
Isabelle Autissier
Přečteno - v českém vydání- během jednoho dne. Mám ráda tento typ příběhů a z psychologického hlediska je velmi dobře napsaný. Jen mi přišlo zvláštní, že dvojice nehledala cestu k výzkumné stanici obeplutím ostrova, dokud byli oba plní sil. V každé robinsonádě ztroskotanci ostrov prozkoumají, nesedí na jednom místě. To jediné bylo nepravděpodobné.
Jezero
Bianca Bellová
Údajně drsné, pro mne je přesnější výraz hrubé. Údajně syrové, pro mne nechutné a dědkům já říkám dědo a bábám babi. Skoro totéž, a přece jiné, že jo. A ještě v přítomném čase! Jistě jsou i takoví lidé, ale nelákají mě.
3x Maigret
Georges Simenon
Bylo období, kdy jsem četla jednu detektivku za druhou přímo zběsile a brousila si svůj bystrý úsudek spolu s vyšetřujícími komisaři. Maigret i Poirot byli skvělí! Dneska už mám trochu otupeno a už mě pátrání po vrazích a lupičích tolik nebere. Dokonce u některých severských detektivek do půlky příběhu nevím, která bije a kvůli zmatcích v ději musím stále listovat zpátky. Už to taky není ono.
