MichaelaBublina komentáře u knih
Mám už děti velké a s odstupem času musím říct, že knížka je sice jen pár rad a doporučení, ale perfektní. Asi u nás máme trochu jiný styl výchovy, spousta věcí se ale dá převzít. Že bych od tříměsíčního kojence chtěla jít do práce, to určitě ne. Naopak výživa dětí je vychytaná, nemají pak problémy s obezitou. Na konci je ukázka jídelníčku v jeslích a to si tedy myslím, že by u nás neprošlo. Mě se líbí.
Půjčená z knihovny, naštěstí. Jinak by mi bylo líto peněz. Sloh špatný, hrubky, pointy spíš méně než více.
První polovina knížky ještě jakž takž. Druhá polovina pitvající emoce, myšlenkové pochody formou psychologa amatéra... Ne, ztracený čas.
Kniha působí jako domácí album. Nějaké zajímavé vzpomínky, pracovní i soukromé. Fotky z mládí, fejetony, trochu jako lepenice. Ovšem manžel se dokonce smál nahlas, což mě překvapilo, takže tři hvězdičky. Nic proti odbornosti lékaře, ale knížku bych si nekoupila, byla z knihovny.
Spousta vaty. Myšlenka tak na povídku, maximálně novelu. Tohle byla víceméně nuda.
Mě se kniha líbila, je taková poklidně plynoucí, zamyšlení nad komplikovanými vztahy nechybí. Spisovatelka má svůj styl a to je fajn.
Jsem dočítač, ale tuhle knihu jsem vzdala v půlce. Postavy nesympatické, dopředu jasné co bude... možná tedy kdyby mi bylo 17, bylo by to fajn čtení.
Knížka mě překvapila, v podstatě je to bulvár. Proti paní Ivance si teď připadám skoro jako jeptiška :) Paměti jsem si ráda přečetla, ale často mi na mysl přišel farář Otík a jeho hláška Sodoma Gomora :)
Nástrahy rodinného života v kostce. Mám už něco odžito, čtyři děti. Tady je v syrovosti popsáno, čemu často musíme čelit a jak těžké je nepodléhat první signální. Lepší je denně si uvědomit jakou rodinu chci mít a pracovat na tom, nepodléhat tolik emocím. Mladí a bezdětní asi nepochopí, knížka je pro starší a pokročilé ;)
Knížka je napínavá až posledních sto stran. Starším dílům se nevyrovná, ale za přečtení stojí.
Zbytečná kniha, spousta vaty. Dočetla jsem ji, ale považuji tento čas za ztracený.
Nejsem cílovka, ale i tak mě kniha bavila a dočetla jsem ji. Potřebovala jsem odpočinek od detektivek a nenáročné čtení, což knížka splňuje.
Mě se kniha četla moc dobře, čekala jsem drama a napětí, což jsem také dostala. 500 stran jako nic...
Knihu jsem četla ve dvaceti, ale až teď ve čtyřiceti ji dokážu ocenit :)
Knížka mě moc nebavila a to jsem skalní fanynka A.Ch. Znovu bych ji určitě nečetla, má mnohem povedenější díla.
U knihy jsem se pobavila, je to nenáročné čtení do MHD. Pan spisovatel je trochu jadrnější nátura, ale to mi nevadí, neruší mě to... prostě jeho pohled na svět. Čím jsem starší, tím víc ho chápu.
Některé fejetony jsou stejné jako v prvním díle, což mě tedy celkem rušilo. Čekala jsem komplet novou knihu. Kdo nemá první díl, tomu doporučuji.
Knihu jsem nedala z ruky a to i teď v předvánočním čase. Je čtivá, zajímavá, celkem uvěřitelná. R. Bryndza je u mě už sázka na jistotu a doporučuji.
Přečetla jsem několik knih s touto tématikou. Tato není napsaná tak, že by vzala úplně za srdce jako třeba Hana... ale stojí za přečtení.
Knížka mi připadala o ničem, alespoň jsem nezachytila žádnou zajímavou myšlenku. Hodně jednoduchá, vlažná, nutila jsem se alespoň 100 stran přečíst, ale pak už to nešlo. Kdo koho zabil je jedno, tak nějak by to zasloužily všechny postavy...
Kniha se mi dobře četla, byla napínavá, jen konec trochu neuvěřitelný. Ale jinak těch 500 stran uteklo.