MichelleS komentáře u knih

Je hodně poznat, že kniha vznikla ze seriálu a to je moje jediná výtka. Ten způsob vyprávění, střihů, odbíhání a vracení se, jako bych slyšela hlas komentující reportážní záběry - to vše mne rušilo, nesedlo mi to. Jinému čtenáři totéž může naopak vyhovovat.

05.05.2016

Hezký příběh, jednoduché vyprávění pro starší děti nebo náctileté, přitom ale plné detailů a zajímavých postřehů. Za nějaký čas ji dceři určitě doporučím.

23.04.2016

Na knihu jsem narazila ve zdejší diskuzi, děkuji. A jaké bylo moje překvapení, když jsem ji našla v přečtených, ale vůbec jsem si ji nepamatovala. Takže jsem si ji půjčila v knihovně a zároveň podnikla vlastní detektivní pátrání, při němž jsem odhalila, že je to kousek z rodičovské knihovny, který jsem přelouskala o prázdninách mezi 7. a 8.třídou ZŠ, tedy ve třinácti letech. A od té doby už uplynulo dost let na to, aby to trochu zmenšilo moje výčitky, že jsem na ni zapomněla. Tenkrát mě určitě bavila, jinak bych tu sedmisetstránkovou bichli zaklapla a vrhla se na nějakého Dumase, Maye, Doyla, Poa...
A teď po letech mě bavila taky, i když ne všechny příběhy stejně. V Ohni, hoř převažovala ta historicko dobrodružná náplň (****), Démon odlivu byl trochu moc ukecaný, z těch tří příběhů mi sedl nejméně (***). A u Tří rakví (*****) smekám, dokázat vymyslet takový propletenec detailů, tolik napětí a tajemství.

3 23.04.2016

Příjemné překvapení. Kniha se odehrává během jednoho dne, který začíná úplně obyčejně a přesto postupně směřuje k velkému dramatu. Prostřednictvím vzpomínek mírné Petronely se dozvídáme i o zásadních rodinných událostech, kterých byla po dobu sedmadvaceti let svědkem a účastníkem. Domu vládne Grande Mamá, kterou její snacha v duchu nazývá nejpřísnější tchýní na světě. A už v první kapitole zjistíme, že to je jen velmi mírné označení. Atmosféra osudného dne houstne, napětí roste, spisovatelé thrillerů by se mohli učit.

1 10.04.2016

V podstatě jsem dostala, co jsem čekala, i když několik pozitivních a bohužel i negativních překvapení musím přiznat. Psát o tak křehkém tématu, jako je ztráta dítěte, a nesklouznout ke kýčovitým proslovům je těžké a autorce se to stalo nejedenkrát. Příběh má za cíl vyždímat ze čtenáře emoce, ale proč jen tak lacině? Kde je nějaká psychologie postav, vidíme slzy, ale co je za nimi? Bylo učiněno rozhodnutí, které prý mockrát probrali, ale proč jsme nebyli u toho? A ty zbytečně teatrální scény na mne působily přesně naopak (vyprskla jsem smíchy).
Věřím, že z toho bude úspěšný americký film. Pro mne je tady příliš zvratů, příliš věcí na efekt, tak moc to chce dojmout, až se to míjí účinkem. Chtěla jsem dát jen dvě hvězdy, ale za maják je jedna navíc.

6 05.04.2016

Nádherná kniha, kolik krásy a citu se vejde do těch několika stránek.
Teď jsem ji četla podruhé po třinácti letech, poprvé samostatně, nyní nejprve Želary a po pár týdnech Hanuli. A musím uznat, že zážitek je jiný. I když příběh může stát sám o sobě a osudy některých postav jsou připomenuty, přesto toho je tolik, co je v Želarech a co dává na Hanuliny nové přátelé jiný pohled.
Film je pěkný, třeba Joza nebo Lucka se povedli, ale nezachytil tu jemnost rodícího se citu, nejistotu, strach... Prostě kniha opět vítězí.

7 02.04.2016

Většina povídek je velmi smutných. Hrdina bývá osamělý, ne ze svého rozhodnutí, samotu nevyhledává, touží po lásce, přátelství, kontaktu s jinými lidmi. Jeho (její) osamělost vznikla z různých důvodů, ublížili mu jiní nebo je to jen shoda okolností a nedorozumění a přesto je uzavřen za zdí osamění a podivínství. Ale dokáže ji někdo z nich překonat?
Doslova mě fascinoval první odstavec v povídce Papírové kuličky. Sám o sobě v sobě skrývá tolik možností, jak pokračovat, v mžiku mi proběhlo hlavou několik možných scénářů.

2 31.03.2016

Jedna z knížek, u které mám dojem, že spisovatel chtěl NĚCO sdělit, ne, jak je tomu u bestsellerů posledních let, jen vydělat na dobře prodejném tématu.
Kromě krásného příběhu z magicky přitažlivého světa kulatého umění probouzí Cirkus Humberto pocity, které bohužel teď nejsou právě v kurzu, jako národní hrdost a lásku ke své zemi, toleranci a respekt, hrdost na poctivě provedenou práci, zodpovědnost a smysl pro čest a povinnost. Velmi mě zaujal rozdíl mezi Helenou a Vaškem v jejich pojetí změny po rozpadu cirkusu Humberto.

5 29.03.2016

Co lze říci přesně padesáti slovy? Obyčejná číslovka přinutí pečlivě vybírat. Mockrát jsem se vrátila do dětství. Trefně zobrazené minulé časy s celou jejich absurdností, s nostalgickými vzpomínkami na to hezké a hořkými na to těžké. A stejně jako za dob minulých se dalo žít i s hloupými pravidly, tady píše autorka s omezením padesátkou. Až sraz po letech už je svobodný, neomezený.

3 25.03.2016

Měla jsem při čtení velmi rozporuplné pocity, od soucitu a rozechvělého porozumění přes zaujetí reáliemi cizích zemí, nudu a chuť knihu odložit, až k totálnímu znechucení a rozčílení.
Dlouhá, předlouhá souvětí a odstavce mi nevadily, zaujalo mne vynechání jmen, ta byla jen v přímé řeči, o všech postavách se mluví jejich postavením v rodině, povoláním, národností (dcera, tchýně, právnička, vysokoškolák, Ruska), velmi dlouho jsem netušila, zda Molcho je jméno nebo příjmení.
Molcho mi byl stránku od stránky protivnější, byl doslova zosobněním lidské malosti, průměrnosti a šedi. Jeho vyžívání se v roli mučedníka, který pečoval o svou ženu až do konce sám doma, posedlost nemocemi kohokoliv, kdo se jen zmínil, nahlížení do lékárniček, to vše hraničilo až s posedlostí a vadilo mi mnohem víc než drobné škudlení na všem. Jakoby sám o nic nestál a dělal jen to, co od něj čekají druzí. Pořád se mi vtírala do hlavy slova učitelky z komedie Sněženky a machři, když popisuje, jak vidí své studenty: " Víc než na tom, co děláte, vám záleží, jak při tom vypadáte, nedovedete se pro nic nadchnout, za nic bojovat. Možná tak ještě o místo ve frontě na vlek." Možná ta citace není doslovně přesná, ale přesně tenhle pocit jsem z Molcha měla.

1 24.03.2016

Čím to, že Toni Morrison dokáže krásně psát o hrozných věcech.

3 18.03.2016

Vybrala jsem si ji v knihovně z novinek ze zvědavosti, co že to bylo naposledy oceněno Magnesia Literou. Po letmém prolistování jsem váhala, zda se do ní pouštět. Navíc pracovně nejblbější období v roce. Tak jsem zkusila, na několika prvních stránkách opakovaně vyprskla smíchem a pak už jsem se jen výborně bavila. Je to nádherně praštěné, okořeněné slovními hříčkami i humorem nejrůznějšího druhu. Rozhodně nečíst při dietě, protože popis možných i nemožných lahůdek člověka táhne k ledničce, přestože tam určitě nemá speciality jako ježky nebo netopýry. Mám chuť zajet do Prahy a jen se tak courat po starých uličkách nebo si aspoň pustit Adéla ještě nevečeřela. Myslím, že tenhle český komisař s přehledem převálcuje tu armádu drsných severských i zámořských kolegů smrtelně vážně honící stále vyšinutější a krvežíznivější padouchy nebo odhalující svět ohrožující spiknutí.

9 17.03.2016

Nádherné čtení. Tak opravdové a drsně krásné jako sám život.

6 07.03.2016

I když člověk zná řešení, (na to se zapomenout nedá) užije si rozplétání klubka výpovědí a detailů. Přesně takovou spolehlivou klasiku jsem potřebovala po předcházející vyčerpávající četbě 1984.

5 29.02.2016

Dokud jsem nepřečetla 1984, nevěřila jsem, že čtení knihy může člověku způsobit tak mizernou náladu, skoro až duševní bolest. Geniálně vizionářský popis totality, naprostá beznaděj. Kam se poděl obyčejný soucit s lidskou bytostí? Láska? Radost ze života?

12 28.02.2016

Zlákala mě reprodukce na obálce a bláznivý název. David i ostatní ctitelé katastrof byli vcelku sympaťáci a vyprávění ve stylu střípků vzpomínek z jejich osudů a osudů jejich blízkých plynulo v příjemném kontrastu malých a velkých dějin. Zvlášť ta mihnutí slavných jmen se mi líbila, i když s výjimkou Hitlera nebyla osudová. Trochu mi vadila přemíra sexuálních dobrodružství a taky jsem si nemohla zvyknout na střídání první a třetí osoby. Nejdřív jsem byla závěrem zaskočená, ale čím víc o něm přemýšlím, tím víc se mi líbí.

21.02.2016

Víc jak rok jsem na ni v knihovně čekala, ale ten zážitek stál za to. Dospívání na skalnatém ostrově bičovaném větrem a sněhovými bouřemi. Příroda je nádherná a drsná, stejně tak nekončící boj o živobytí, ze všeho vane syrovost a opravdovost.

6 20.02.2016

Zklamání. Zajímavý námět, ale zpracování bídné. Už během předmluvy při vysvětlování všeobecně známých faktů jsem přemýšlela, zda není kniha určena mládeži. A dál už autorka jen vyzobala co nejvíc šokující scény z různých pramenů a navršila je kolem hlavních postav. Plno situací a hlavně rozhovorů působí uměle a nevěrohodně. Navíc chyby - třeba ve skloňování.
Jedno musím přiznat, že mě stejně jako autorku příběh Heleny a Franze zaujal. Rozhodně se pokusím najít v Reesovi, jak to bylo doopravdy.

2 17.02.2016

S touhle knížkou jsme se bohužel úplně minuly. Při první kapitole jsem byla nadšená nebo možná spíš natěšená na pokračování po slibném úvodu. Pak už to bylo občas zajímavé, občas nijaké a občas nuda. Xana mi byla ve většině situací protivná a ani k ostatním postavám jsem nestihla získat nějaké sympatie (možná s výjimkou lítosti nad Claudií). Velmi rozporuplně na mne působila už obálka, která mě něčím přitahuje, ale zároveň mě doslova vytáčí barevná kombinace červené a růžové. A s obsahem je to stejné.

1 15.02.2016

Nejednoduché osudy Franka a jeho sestry Cee jsou podány úsporně a s citovým odstupem, dlouho působí beznadějně a neradostně. Jediná jistota je v jejich vzájemné sourozenecké lásce. Teprve po návratu domů, do městečka, odkud v mládí utekli před neláskou babičky Lenory a nezájmem rodičů, před osaměním, nejistotou, snad i před sebou samými, nachází pevný bod. To prokleté místo je najednou přátelské, plné známých lidí, ochotných pomoci vyléčit duši i tělo a přijmout zodpovědnost za svůj život.

"Rozumíš mi, jak to myslím? Podívej se na sebe. Jsi svobodná. Nic na světě, nikdo jiný než ty tě nemůže zachránit. Ty musíš zasít své pole. Jsi mladá a jsi žena, a ani jedno není žádná výhoda, ale kromě toho jsi taky člověk. Nedovol, aby Lenore nebo nějaký frajírek, a už vůbec ne nějaký zločinný doktor rozhodovali o tom, jaký povedeš život. To je otroctví. Někde uvnitř v tobě je ta svobodná lidská bytost, o které mluvím. Najdi ji a snaž se, aby po ní na tomhle světě zůstalo něco dobrého."

4 11.02.2016