MichelleS komentáře u knih

Dospívala jsem ve stejné době jako Houžvička (a autorka) a ta atmosféra se fakt povedla. I když tolik odvahy a divokosti jsem v sobě nikdy nenašla. Nádherný jazyk, plný metafor a nezvykle užitých i zcela nových slov mě pohltil. Jen ty vsuvky mimo děj už na mne byly moc, bez nich by se kniha obešla. Z popisu naší konzumní elektronické společnosti jde doslova hrůza. A v závěru kontrast mezi výhrůžkou zosobněnou černými labutěmi a poklidnou rodinou idylkou. Doufám, že ještě umíme vypnout touch-rakvičku a pokecat u kafe a ne na ksichtovníku.

2 31.05.2015

Dočetla jsem se slzami v očích. Krásně a citlivě napsáno. Konstantina je slepá a přesto se dovede těšit ze života. To, co my bereme jako samozřejmost, je pro ni vzdáleným snem. A chce si život užít, nechce být pořád jen chráněná jako pod skleněným poklopem. Na těch pár stránkách je hezky vysvětleno třeba i to, proč spolu někdy tatínek a maminka nežijí, setkáme se i s nemocí, smrtí, vírou a ještě to zdaleka není všechno. Navíc krásné ilustrace.

1 27.05.2015

Nejvíc se mi líbil ironický nadhled, se kterým autor zobrazil naši poválečnou historii a společnost. Některé postavy jsou sympatické, jiné méně, ale hlavně jsou uvěřitelné. Obraz žijící si vlastním životem mi nevadil, ale jiné nesmysly, které nebyly pro příběh nutné už ano.

1 27.05.2015

Stejně poutavé čtení jako Milostný dopis klínovým písmem, který ve mně ale probudil mnohem více emocí. Nejzajímavější byly okamžiky, kdy hrdinové prožívali svou jinakost ve společnosti, kde měli být všichni co nejvíce stejní, podajní, bez vlastního názoru.

22.05.2015

I když nejsem cílová skupina, příběh rodiny Boonových a jednoho starého tajemství se mi líbil. Nejvíc asi ta část o Trnůvce a Špuntíkovi. Přes sourozenecké hašteření je knížka plná sourozenecké lásky.

1 13.05.2015

Tak nevím - román, moderní učebnice dějepisu nebo ironický pohled na české vlastenectví? A dohromady v jedné knize a máme z toho guláš.
Příběh Anny a Poldinky se mi líbil. Ale nějak si neumím představit na začátku července zahradu plnou třešní, švestek a dozrávajících jablek. A takových perel najdete víc. A Hermína? Citlivě popsáno, ale nevěřím. A těch osudových náhod bylo přes míru.

4 12.05.2015

Pro každého milovníka psů povinná četba. Příroda, dobrodružství, rodinná dramata, tajemno ... vše namixováno tak akorát, aby něčeho nebylo moc a něčeho zas málo. Překvapivý závěr. Myslím, že by příběhu slušelo i filmové zpracování.

4 03.05.2015

Už dlouho mě žádná postava v knížce neštvala jako Karin – hloupá, sobecká, povrchní, ufňukaná, samolibá, lehkomyslná… Takové manželství, jako Indrekovo a Karin, bych nechtěla, ty neustálé hádky, naschvály, Karin pořád vyžaduje činy, které dokážou Indrekovu lásku, o slova nestojí, protože věří v jejich pravdivost jen, když se jí to hodí. Její stejně omezená přítelkyně jí totiž poradila, že muži ženu nikdy nepochopí.
„Celé jeho a Karinino neštěstí je v tom, že ona má ráda slova a doufá, že jimi nahradí myšlenky, on má rád myšlenky a doufá, že jimi nahradí činy.“
Karin se po všech dožaduje lásky a obdivu a sama nabízí…. pěknou figuru. A bojí se, aby ji neztratila. „Vlastní děti se mohou skoro odcizit matkám, které spíš bolí srdce pro vrásky než pro děti.“ Občas jí dojde i nějaká ta jednoduchá pravda, ale chovat se podle ní dlouho nevydrží.
Ztrátu hodnot nejlépe ilustrují okolnosti úmrtí dítěte Karininy přítelkyně, tedy hlavně, co se děje potom. „Smrtí dítěte pro ně začala společenská sezóna.“
„Prodala i obraz svého synka, který zakoupilo muzeum, aby uchovalo pro potomky, jak velice tenkrát matky milovaly svoje děti.“
A závěr? Skoro se mi chce říct: Dobře jim tak...

23.04.2015

Jako první mne upoutala obálka a jsem moc ráda, že jsem díky ní tuhle knížku neminula. Trochu mi připomněla (Ne)obyčejného kluka. Judita sice není postižená ani ošklivá, ale je jiná svým chápáním světa, rodinou, v které vyrůstá, svázanou náboženským fanatismem. To vše a Juditina bohatá fantazie způsobí, že se začnou dít zázraky. Úžasná byla část, kde si Judita uvědomila, že ji má tatínek moc rád.

2 20.04.2015

Velmi trefný název. Všech deset životních příběhů bylo nesmírně zajímavých. Přesto mám svou favoritku - Vandu. Rozhodně se poohlédnu po dalších tiulech, které díky projektu Paměť žen vzniknou.

1 18.04.2015

Pokud se budeme bavit jen o ději, mohl to být slušně napínavý thriller, taky se s nimi poslední dobou roztrhl pytel a jsou čtenáři vyhledávány. Protože je ale autorkou Radka Denemarková, je tady něco navíc, nádherný způsob vyprávění, plný náznaků a obrazů, donutí vás přemýšlet, bude provokovat...

7 15.04.2015

Ve třetím díle pentalogie hledá Indrek pravdu a spravedlnost uprostřed bouřlivých revolučních událostí. Od poměrně nevinného řečnění, roznášení letáků, schůzování se postupně dostane do středu krvavých událostí. "...oběti nejsou nikdy vinny a násilí není nikdy v právu."
Pro mne se příběh stal nejzajímavější, když se děj vrátil zpět na Vargamäe. "Na Vargamäe není slitování, na Vargamäe je povinnost."

1 11.04.2015

Povídky Herty Müllerové mi připomínají spíš poezii. Na tuhle knížku musí mít člověk tu správnou náladu, nikam nespěchat a nechat se okouzlovat nezvyklými poetickými obraty.

5 07.04.2015

Moc hezký romantický příběh. Skoro bych řekla pohádka, dobro, odvaha, čest a pravda jsou odměněny. Hlavní hrdina mi trochu připomínal D'Artagnana.

1 06.04.2015

O paní Alici Herzové-Sommerové jsem četla už Století moudrosti a protože mne její osobnost velmi zaujala, pustila jsem se i do této knihy. Jsem ráda, že jsem četla obě dvě, v každé je něco navíc proti té druhé. V Rajské zahradě uprostřed pekla je mnohem více informací, také Alizina rodina a život v Praze i v Terezíně je zobrazen mnohem podrobněji. Moc se mi líbil popis Pro Alici osudových Chopinových etud a jejich spojení s osudy zajímavých a pro Alici více či méně blízkých lidí.

3 05.04.2015

Odpočinková detektivka, takovou jsem teď potřebovala. I když máte mozek přepnutý na úsporný režim, často víte, co bude dál. Přesahy do minulosti mám v příbězích ráda. Na můj vkus hodně postav, ale seznam osob na začátku mě vždycky zachránil. Jen to množství náhod, známostí a příbuzenství je přehnané a neuvěřitelné, ještě tak kdyby se děj soustředil na vesnici nebo maloměsto, ale na půl Evropy(?).

01.04.2015

Tady je každý komentář málo, musíte příběh přečíst a nechat se jím chytit za srdce a nikdy nezapomenout....

9 28.03.2015

Pokračování románového cyklu Pravda a spravedlnost je psané stejně poutavě jako první část. Mně je přesto bližší hledání pravdy v souboji s přírodou a v tvrdé práci než při debatě s mnohdy nějakou tou hladinkou alkoholu. A že se těch pohledů na pravdu a život sešlo. Občas se cítím tím množstvím pravd zahlcená stejně jako hledající Indrek. Škola ovládaná dobráckým vládcem ředitelem Maurusem je plná svérázných osobností v řadách učitelů i žáků. Jak vyplývá z doslovu, mnohé v knize je inspirováno skutečnými osobami, autorovými zážitky, i škola má svůj předobraz v konkrétní estonské škole. Ale už se mi stýská po Vargamäe. Zvláštní, že teprve když člověk domov opustí, vidí, že je tam nebe nejmodřejší a tráva nejměkčí...

1 24.03.2015

Čekala jsem lehce romantické čtení s dávkou exotiky a dostala jsem krásný příběh o přátelství. Postavení ženy ve zcela jiné kultuře, než je nám vlastní, bylo jistě nezáviděníhodné, namísto citu jen poslušnost a dodržování tradic. Sněžný kvítek z vnějšího pohledu strádala a upadala v opovržení, přesto měla dar lásky a svobodnou mysl. Lilie dosáhla bohatství a váženého postavení, v těžkých chvílích jí tradice a poslušnost byly jistotou a pomocí, i když omezovaly její pochopení a vcítění se do pocitů a jednání její lao-tchung. Jaká škoda zahodit upřímné přátelství kvůli malému nedorozumění a vlastní uražené ješitnosti.

7 20.03.2015

Velmi zvláštní čtení plné melancholické krásy. Přestože je Silje vyměřen jen krátký život a z pohledu zvenčí jej provázejí mnohá neštěstí, je bohatá svými prožitky - láskyplné dětství, opětovaná láska, setkání s laskavými a moudrými lidmi... Umírala mladičká, ale šťastná.

2 12.03.2015