MichelleS komentáře u knih

Nemám co vytknout. Osobní dějiny v kontrastu s těmi velkými. Z množství detailů na mne opravdu dýchal duch doby. Tomu odpovídá i jazyk, např. mnoho přechodníků. Samozřejmá pracovitost, skromnost a pomoc druhému, jaká se už dnes nevidí. Velmi se mi líbilo i vykreslení socialismu a vztah postav k němu, žádné černobílé vidění z pohledu dnešního člověka.

1 07.10.2015

Tak takhle si představuju detektivní román. Jak se ty události, detaily, charaktery zapletou a nakonec do sebe vše zapadne jako dílky puzzle. Postavy se vyvíjí a jsou tak opravdové a lidské, na každém najdete chyby i světlé stránky. Vyprávění je ve volném tempu, často se mění osoby z jejichž pohledu je právě děj podáván a mnohdy trvá i několik odstavců, než zjistíte, kdo vám právě dělá průvodce. Někomu se může zdát, že nádherné popisy přírody zdržují, ale u mne výborně stupňovaly napětí a vytvářely tu úžasnou atmosféru - kombinace drsné poetické krásy prodchnuté temnem a strachem. Do toho se mísí témata návratu ke kořenům, ochrany přírody, rodinných vztahů a mnohé další. Často je důležité právě to zamlčené.

8 24.09.2015

Nevšední příběh, prožitý na vlastní kůži. A je to na něm poznat. Strachy, touhy a emoce nejsou dílem fantazie, jsou opravdové. Lépe je číst co nejvíc v kuse a nechat jednotlivé náznaky mezi řádky promlouvat k duši čtenáře.

2 18.09.2015

Klobouk dolů před tím, kolik informací dokázal autor shromáždit, dát je do souvislostí. Dověděla jsem se mnoho o Blatném i české literární historii. Nemám vůbec dojem, že jsem měla v ruce román, spíš velmi čtivě zpracovanou naučnou literaturu. Jako člověk si moje sympatie Ivan Blatný nezískal, ale jeho předexilové básně citované v této knize jsou krásné a určitě si v knihovně nějaké půjčím.

3 14.09.2015

Vše kolem Lucie mi přišlo nadbytečné, nerozvinuté. Pokud měl vyplynout nějaký závěr (protiklad?, podobnost?) v přístupu k mateřství Zuzany a Lucie, tak k tomu nedošlo. Život v táboře byl popsán trochu jednotvárně, spíš jako reportáž, fakta. V těch nejvypjatějších momentech Zuzanina příběhu, kdy mi myšlenky vířily zběsilou rychlostí a napadaly mě desítky otázek, autor rychle utekl a ........ nic. Jako kdyby měl z ženských emocí strach.

5 02.09.2015

Vždycky, když začínám novou knížku, chvilku trvá, než se začtu, zvyknu si na autorův styl. Někdy stačí pár stránek, někdy i kapitol. Tady jsem se začetla od prvních řádků. A láska na první pohled nevyprchala a zůstane pro ni vždycky koutek v mém srdci. I když je tenká, četla jsem ji dlouho a často odkládala. Ne, nebyla složitá ani nudná, jen jsem chtěla, aby neskončila tak brzy.
Vyprávění postupuje netypicky proti proudu času a z pohledu několika generací. Ale žádné pravidlo tu neplatí striktně, takže proplouváme místy a časem jako král Baltazar na pouti za mapou svého království. Právě ta směs skutečného a pohádkového, snového je velmi okouzlující.

4 30.08.2015

Pěkný psychothriller, zvlášť to postupné skládání střípků do celkového obrazu vytváří příjemné napětí. Ale celkové řešení mě lehce zklamalo. A počet osudných setkání a náhod byl pro mne přehnaný.

1 22.08.2015

Čekala jsem, že se dozvím něco o nás Češích z pohledu člověka ze sice blízkého, ale přesto jiného národa. A to se mi bohužel nesplnilo. Převážná část informací pro mne nebyla novinkou. Slušně odvedená novinářská práce. Spíš než knihu si dovedu představit jednotlivá témata jako články v nedělní příloze nebo magazínu zajímavostí ze světa, který si otevřu k nedělní kávičce.

5 22.08.2015

Pro mne byl příběh velmi nevyvážený. Jsou tam místa nádherně napsaná, doslova okouzlující. Ale i mnoho neuvěřitelných náhod a situací. Prostě mám pocit, že autorka vybrala z toho, co o holokaustu a Sibiři věděla střípky, které ji zaujaly a do nich se tvrdohlavě snažila nacpat příběh a postavy. Takže postavy jednají a cítí zmateně, kde bych čekala emoce, není nic. Naopak přehnané zdůrazňování utrpení a soucitu s dětmi (v nemocnici, sirotčinci) hraničí s citovým vydíráním čtenáře. Méně je mnohdy více a náznak a ponechání prostoru čtenářově fantazii je účinější než omílání na každé třetí stránce.

3 22.08.2015

Skleněný zámek jsem si vybrala v knihovně úplně náhodou a čekalo mě velmi milé překvapení. V názoru na autorčiny rodiče jsem často lítala ode zdi ke zdi. Na jedné straně bych je zavřela za jejich pohodlnost a nevšímavost, o pár stran dále jsem je obdivovala, jak dokážou z ničeho udělat přednost, jak vážně berou dětské strachy a sny. I když materiálně děti velmi strádaly, dostalo se jim lásky a podpory jejich výjmečnosti. Ze všech vyrostli silní, nevšední lidé, kteří se ve světě neztratí.

3 09.08.2015

Detektivní zápletka se mi líbila, také vystižení prostředí polského maloměsta. Naopak mi byl neskutečně protivný hlavní hrdina. Obávám se, že tolik, že už další knihy s prokurátorem Szackim neotevřu.

1 01.08.2015

Závěrečný díl pentalogie Pravda a spravedlnost mě trochu překvapil. Čekala jsem víc vzpomínek, nostalgie, vysvětlení minulých událostí. Přesto nelze jinak než hodnotit plným počtem. Slova a věty plynule okouzlují čtenářovu duši a srdce a je jich přesně tolik, kolik má být. A pokud někdo jedná jinak, než jsem čekala, vždycky zjistím, že je to mou nepozorností a podsouvám postavě vlastní přání a myšlenky. Naopak s tím, co o Andresovi, Pearovi, Indrekovi a dalších vím z předchozího děje jde pochopit vše, co se stane.
"Největší krása, největší kouzlo je právě v tom, že se nic neopakuje v dřívější podobě. Vždycky je to tak, že se buď změní předmět nebo člověk, ale věčně se objevuje něco nového, co přínáší sladký smutek vzpomínek. A jednou nadejde okamžik, kdy lidský život už bude jenom vzpomínání. Pak se všechno stane věčným a může přijít smrt, to nejvěčnější v našem pomíjivém životě."

2 26.07.2015

Příliš americké, příliš ukecané, příliš na efekt, příliš hraje na city... Mám raději náznak než velké projevy před davem. A těch velkých slov a velkých rozhodnutí, která jsou absolutní a navždy, aby byla během několika stran zapomenuta, tu je. Ze závěru tvářícího se jako happyend mne mrazí - " Save the Last Dance for Me".
Abych jen nekritizovala - úžasná atmosféra hlavně v Itálii a při popisech jihokarolínské přírody.

21.07.2015

Dobrodružství, které psal sám život. Jsem ráda, že jsem měla možnost se s MUDr. Fráňou seznámit a nahlédnout do typicky chlapského světa. A tím nemyslím jen prostředí válečné lodě, ale také třeba vztahy k ženám.

3 09.07.2015

Krásná knížka, smutně poetická, pravdivá, citlivá. Není psaná na efekt, o to víc se autorovi podařilo vzít za srdce - to moje určitě.

3 05.07.2015

Čekala jsem víc, postavy mi nesedly, byly ploché, bezvýrazné, detektivní zápletka ušla, ale už v půlce příběhu bylo jasné, odkud vítr vane. A proč musí loutkáře co pět stran někdo praštit do hlavy? A ne jen jeho. Některé výrazy mě vyloženě rušily, prostě mi do děje nesedly (kariérní žebříček...). Plno nepřesností - rybář vejde do chatrče, ale uvnitř je kuchyně, jídelna, ložnice, dětský pokoj! Další knihy ze série už zkoušet nebudu.

1 03.07.2015

Souhlasím s komentářem Livien. Také jsem s knihou místy bojovala, není to čtení jedním dechem, čtenář se musí soustředit a mozek jede naplno. Před lety už jsem jednou knihu začala, ale tehdy jsem ji odložila po cca třetině, bylo to jedno z emočně nejvypjatějších období mého života a tehdy jsem to prostě nedala. Ale i po více než deseti letech někde v koutku duše zůstala vzpomínka a výčitka, že si tahle knížka svou šanci zaslouží.
Jsou části, které mi vyrazily dech a pět hvězd je málo. Ale jsou i takové, kde jsem tápala, vlekly se, jejich myšlenky mi byly už příliš vzdálené. Po přečtení doslovu o vzniku románu je mi jasné, proč to tak je. A vůbec mne nepřekvapuje, že části textu byly vydány jako poezie.
Určitě nezapomenu na úchvatnou atmosféru jižanského městečka, čím vším jen vonělo v dětských vzpomínkách. A ty nejistoty a prudkost dospívání, výjmečnost obklopená neporozuměním.

4 26.06.2015

Další rodinná kronika 20.století. I když se pyšní titulem Vítězný román 18.ročníku Literární ceny Knižního klubu, jde spíš o mozaiku vyprávění, vzpomínek, zpráv, kronik z autorčina rodného kraje spojených do příběhu mnoha postav jedné rodiny. A protože jsou tu jen obyčejní lidé toužící po kousku štěstí, nenajdeme záporné postavy ani hrdiny, prostě všichni poctivě pracují a bojují s nepřízní osudu. Bohužel to vede k tomu, že jsou si všichni podobní a jejich osudy mi splývají.

2 16.06.2015

Málo děje, hodně popisů, ale jakých.... Úžasných. Když se řekne Provence, naskočí člověku poeticky krásná krajina. Tady je ale prostoupena smrtící epidemií. A všechny ty děsivé, kruté obrazy jsou popsány nádherně, živě, kouzelně.
"V obličeji těchto mrtvých zůstaly oči pod těžkými víčky pootevřené; mezi řasami se leskla trocha barvy, ale byla nehybná jako kámen. Nemoc, stravující těla jako plamen, nechávala nedotčenou barvu oka, kterou bylo vidět v mezeře mezi víčky. Některým mrtvým mladým ženám, z nichž nezůstalo nic než zsinalá kůže, zespodu flekatá od rozkládající se krve, zbývaly už jen dlouhé, zahnuté řasy sklánějící se nad modrou studánkou, nad čirým smaragdem nebo topasem. Tváře byly fialové a rty černé, sevřené, ale vždy z nich vyčuhovala špička jasného, červeného jazyka, neuvěřitelného a tak necudného, až se z toho zvedal žaludek; v naprosém nesouladu s okem, pootevřeným nad svou barvou; k tomu se člověk, když byl nucen dívat se na některý z těch obličejů, vracel přes pohrdavý, hrdý a pyšný výraz, který se zračil v tom nehybném pohledu, jakoby upřeném do dálek, jejž vysílalo tělo ležící v blátě a mnohdy už hnijící nebo prolezlé červy. Přes den bylo totiž opět veliké horko."
Epidemie jakoby v lidech umocnila všechny negativní vlastnosti a v kontrastu s tím Angelo, odvážný, šlechetný, nezištně pomáhající, nezdolně věřící v lepší zítřek.

3 12.06.2015

Historická detektivka nebo spíš thriller v kulisách rufolfinské doby. Má to švih, zvrat stíhá zvrat, mrtvoly a jejich tělesné tekutiny se vrší jedna na druhou. Příběh se hemží kriminálníky méně či více zkaženými a otrlými. I když je v závěru uvedeno poděkování řadě odborníků na historické reálie, necítím z příběhu dobovou atmosféru, motivy, myšlení, jednání mi přišly veskrze současné. Nedokázala jsem si oblíbit žádnou postavu, záporáci jsou záporáci a kladní hrdinové mají většinou do hrdinů daleko. A ženy, které se příběhem mihnou jen ojediněle, jsou buď čarodějnice, cizoložnice nebo služky.

2 03.06.2015