milan3144 komentáře u knih

Vážení přátelé, ano Ladislav Pecháček

Rozborka a sborka vlastní osoby a potažmo i okolního světa, kdy hlavními nástroji k jejímu provedení jsou sarkasmus, ironie a satira. Tento druh vyprávění mě velmi baví a ačkoliv jsem se několikrát smál i nahlas, kniha přináší i podněty k zamyšlení a to především ve věcech stárnutí a naplnění života.
Pěkných pět hvězd.

17 21.03.2021 5 z 5

Lidi aneb Většina národů má za to, že je úplně jiná než většina národů Milena Holcová

Opět vtipné autorčiny postřehy a zážitky ze svých cest. Několikrát jsem se neubránil hlasitému smíchu. Kniha je koncipovaná jako srovnávání různých přístupů, chování a mentalitě domorodců ve stejných, nebo podobných situacích.

17 11.06.2020 5 z 5

Jak se dělá evoluce – Labyrintem evoluční biologie Jan Zrzavý

Když jsem do této knihy "nastupoval", tak jsem si byl vědom, že to bude určitě složité. To jsem se ale velice zmýlil. Je to ještě mnohem složitější, než jsem si vůbec dokázal představit.
Tato kniha značným způsobem rozšířila mé "nevědění" (naštěstí jen mé) a přinutila mne mnohokrát nechápavě a užasle kroutit hlavou.
Dávám plný počet hvězd ne za to, že jsem díky ní tomu všemu porozuměl, na to prostě nemám, ale za to, že ve mě dokázala alespoň místy vzbudit, jistě falešný, ale přesto hřejivý pocit, že něco z toho chápu. Na plném ohvězdičkování se v nemalé míře podílel i odlehčující humor, který jsem dokázal pobrat snad všechen (tedy pokud se tam nevyskytoval nějaký odborný typu H2SO5).

17 18.05.2020 5 z 5

Agaguk, syn eskymáckého náčelníka Yves Thériault

Velmi syrový příběh z drsného prostředí, kde podstatnou část roku vládne krutá zima. Rozhodně nečekejte nějaké rozjímavé popisy přírody nebo pocitů postav, či nějakou oduševnělou a košatou konverzaci. Děj je spíš psán úspornou, až by se dalo říci úsečnou, formou, což mi zpočátku dělalo trochu problém, ale záhy jsem si na to zvykl a zjistil, že se tento styl k onomu prostředí velice hodí. Jak je drsné prostředí, tak je drsné i chování postav, které má ke Špačkově Etiketě převelice daleko, především ve smyslu vztahu muž - žena. Není ovšem divu. Obyvatelstvo těchto nehostinných končin, je po mnoho generací formováno tímto prostředím, kde každý má a musí přijmout svou roli a odpovědnost, pokud chce přežít. Některé praktiky jsou pro nás velice šokující a drastické, ale pro Inuity v té době naprosto jednoznačné, pokud mělo dojít k přežití. Na druhou stranu je tu i střet oněch dvou rozdílných světů. Bílý člověk do těch míst přichází a všem oznámí, že je to tu jeho, nastavuje pro Inuity zcela nepochopitelné zákony a jiné podivnosti, včetně okrádání při směnném obchodu a tajném prodeji alkoholu.
Pět hvězd.

17 24.11.2019 5 z 5

Šumava Jak šel život na Březníku Karel Fořt

Přečteno s velkým zájmem během několika hodin. Kniha se skládá ze tří hlavních částí. V první čtenáře seznamuje s historií Březníku a okolí, jeho osídlením a těžkými životními podmínkami. Ve druhé je vlastně obsažena celá knížečka Emílie Vrabcové - Z mého života na Březníku, ve kterých popisuje vlastní zážitky z poválečné doby. Ve třetí se zase dozvíme o těchto a okolních místech z pohledu ostrahy hranice a některých incidentů a událostí, včetně třeba i letecké havárie poblíž Blatného vrchu. Na konci jsou ještě dvě krátké kapitolky. Každá část, včetně oněch dvou krátkých na závěr, je od jiného autora a přinášejí jiný pohled a jiný druh informací na tento krasný kout Šumavy s jeho opravdu nádhernou scenérií s Luzným na obzoru.
Pět hvězd.

17 16.11.2019 5 z 5

Pondělí začíná v sobotu Arkadij Strugackij

Kniha začíná jakousi školní anekdotou -
Učitel: Děti napište si větu: "Bláznivá ryba seděla na větvi."
Žák: Copak ryby sedí na větvích?
Učitel: Vždyť říkám, že byla bláznivá.

Hmm. A to vlastně charakterizuje celou knihu.
Než jsem ji začal číst, byl jsem připraven, dle uveřejněných komentářů, na vtipnou ironizující satirickou smršť, plnou narážek, jinotajů a meziřádkových dvojsmyslů, kdy jen sotva budu potlačovat záchvaty smíchu a když ne to, tak alespoň budu mít koutky úst neustále pozvednuty do úsměvu a budu se těšit, při odkládání knihy, na její další stránky.
Noo...ale popravdě řečeno, tak celou knížku jsem přečetl s tváří pokerového hráče, který navíc velice brzy zjistí, že mu vůbec nejde karta a bude brzo oškubán. Satirické narážky, které v knize bezpochyby jsou, mě svou pointou bezpečně míjely. U dvojsmyslů jsem většinou nepochopil už jejich jednosmysl a tak se pro mě kniha stala vlastně jedním velkým jinotajem, který jsem ale pohříchu rozluštit vůbec nedokázal. Jediné na co jsem se těšil, když jsem knížku před spaním odkládal, tak bylo to, aby už byl konec. Neprozřetelně jsem se totiž asi v půlce zařekl, že to dočtu stůj co stůj. Bohužel absence sebekázně a i statečnosti mě přivedla na scestí a posledních asi osmdesát stran jsem četl způsobem co strana, tak čtyři až šest řádků. A to proto (dovolím si parafrázovat Cimrmany), že jsem byl zvědavý, zda je zbytek taky tak slabý jako předchozí část. Bezděky mě napadá, že pokud by u této knížky fungovalo něco jako v sitcomech ten umělý smích, který méně chápajícím divákům označí vtipné místo, které by jinak přešli bez reakce, tak bych se třeba zasmál i já.
Každopádně se v knize určitě skrývá pořádný kus humoru, který je ovšem ukryt tak dovedně, že se mi ho najít vůbec nepodařilo.
Podobně na mě působil Šňupec od Terryho Pratchetta a tak je možné, že se všichni zeměplošní pratchettisti budou pohybovat při čtení na hraně extáze.
Dávám dvě hvězdy. Především proto, že jsem si vědom své přirozené hlouposti, která mi brání pochopit hlubší smysl děl, které přesahují můj úzký obzor. Dále pak proto, že Šňupci jsem dal jednu hvězdu a tohle je o nepatrný šňupec lepší. A taky proto, že to napsali dva a tak má každý z autorů ode mne vlastně jen hvězdu jednu...

17 07.01.2018 2 z 5

Dům na předměstí Karel Poláček

Kaleidoskop přetvářky a devótnosti v podání strážníka, domácího pána Faktora, který svým jednáním ztrpčuje život svých nájemníků.
Pět hvězd.

16 23.12.2024 5 z 5

Elmer Gantry Sinclair Lewis

Do půlky docela bavilo, ale pak jsem o to církevní divadlo, v podání hlavního hrdiny, naprosto ztratil zájem. Svět věřících je mi na hony vzdálen a to možná podtrhlo onen, pro mne, naprosto nezáživný konec.
Dvě hvězdy.

16 18.12.2021 2 z 5

Dům uprostřed města Karel Ptáčník

Všechno co jsem chtěl o knize napsat už přede mnou, do svého komentáře vložila Kateřina. Snad jediný rozdíl tu je a to v tom, že já jsem nedávno odlifroval do knihobudky celou tašku knížek a tudíž se pro Dům uprostřed města uvolnilo místo a ponechávám si ho.
Pět hvězd, jež nejsou možná až tak zářivé, ale o to mají stabilnější svit, protože ho čerpají z běžného života.

16 30.11.2021 5 z 5

Dívka v modrém Pelham Grenville Wodehouse

Klasická zápletka v podání tohoto autora. Komplikované vztahy, kdy se postavy "chtějí" a pak zase ne. Kdy se sejdou na jednom místě, ne všichni se vzájemně znají, ale zase alespoň znají nějakou společnou, přítomnou, nebo nepřítomnou osobu. Vzniká z toho všeho komický propletenec s omyly a nedorozuměními.
Čtyři hvězdy a dám si na nějaký čas od autora pauzu.

16 02.10.2020 4 z 5

Hranice Dalibor Vácha

Strhující tempo tohoto románu čtenáře zavede, prostřednictvím několika osob, přímo na bojiště II. světové války. Obrazy hrůz války jsou podávány velmi sugestivně a realisticky. Člověk si uvědomí, jak moc musí otupit, aby něco takového mohl přežít nejen fyzicky, ale i psychicky. Válka je donutila dělat věci, o kterých by neřekli že jsou toho schopni nejen druzí, ale hlavně by to neřekli sami do sebe.

16 24.06.2020 4 z 5

Velocipéd pana Kulhánka Viktor Fischl

Příběh o životě lidí v jednom městě, o jejich milostných vzplanutí, románků a eskapádách. Příběh o jedné rodové abecedě a v neposlední řadě také o velocipédu, díky němuž pan Kulhánek na svých jízdách dokáže postřehnout víc než jiní lidé. Laskavé vyprávění ve kterém nechybí ani humorné chvíle.
Pěkné pětihvězdí.

16 26.05.2020 5 z 5

Lidi aneb Duch národa je nejlépe cítit v přeplněném autobuse Milena Holcová

Napsáno s lehkostí a humorem, kdy autorka vtipně srovnává rozdíly a stejnosti lidí různých národů. Kniha o tom, jak jsme různí i jak jsme podobní.

16 16.01.2020 5 z 5

Jen hrobař zaplakal Miroslav Mráz

Tato krásně napsaná kniha, nás přivádí do života svérázných lidí písecké periférie. Rázovití obyvatelé této části města prožívají v předvečer mnichovských událostí svoje každodenní starosti a v autorově podání se nezřídka zasmějete. Mně osobně se to stalo častokrát a to i nahlas. Jejich filozofování a na druhou stranu rázné jednání či úvahy, jsou i přes vážnost doby, s nebezpečím číhajícím na hranicích a i v pohraničí, častým zdrojem komických situací. Ačkoliv je kniha psána s humorným nádechem, s postupujícím dějem a tím i časem plynoucím v knize, se v ní ona doba, stojící na prahu obrovských lidských tragédií a utrpení, přeci jen jako zpočátku nenápadný stín začne čím dál tím víc promítat. Název knihy tak v sobě nezahrnuje nejen osud některých postav, ale i naší vlasti a celý příběh tak symbolicky uzavírá.
Za mě plných a zářivých pět hvězd a velké uspokojení, že se mi tento, snad neprávem opomíjený, klenot podařilo objevit. Ono opomíjení je asi dané osobou autora. Po přečtení jeho životopisu, může tak být čtenářovo překvapení z této knihy ještě větší.

16 12.01.2020 5 z 5

Bandita, Paťara a spol. Václav Kaplický

Přestože jsem tuto knihu četl pouze jednou v dětství, je to přesně ten druh, který se mi hluboce vryl do paměti. Ne že bych si po těch letech nějak moc děj pamatoval, ale ten pocit, že jsem chtěl být členem této party a prožívat dobrodružství jako oni, tak to se mi v hlavě usadilo a vlastně i částečně vyplnilo. Stejné dětství, jako tady ta parta táborských kluků za dob mocnářství, jsem samozřejmě neměl, ale pokud bych to měl srovnat s dnešními dětmi, tak bylo k tomu v knížce přeci jen mnohem blíže. Přečteno tedy po drahně letech podruhé, s prolínáním děje s vlastními vzpomínkami, kdy ta naše dobrodružství byla "skutečná" a "opravdová", kdy se obyčejný kus klacku dokázal změnit tu ve Winchestrovku , tu zase v indiánské kopí, partyzánský samopal, nebo mušketýrský rapír či pravěký kyj. Protknuto vzpomínkami na dobrodružství, která byla limitovaná pouze velikostí naší fantazie a nikoli velikostí RAM a hard disku, výkonností procesoru, grafické karty, nebo rychlosti připojení.
Jak jsem moc rád, že o těchto věcech nebylo ještě v té době ani potuchy, protože málo platné, seděl bych u toho taky a přišel tím tak o stráááášně mooooc...

16 19.11.2019 5 z 5

Planeta Země: Kruté místo k žití Andor Šándor

Poslouchal jsem audioknihu v podání skvělého Jaromíra Meduny a se závěry autora ve velké většině souhlasím, nebo je alespoň přijímám jako možnou alternativu vývoje. Opravdu pozoruhodné myšlenky zasazené do současnosti na základě historických a možných budoucích událostí.
Bude zajímavé sledovat, jak moc se bude další vývoj zrcadlit v této knize.

16 12.08.2019 5 z 5