Minas komentáře u knih

Páni, to bylo Něco!
Jestliže jsem Hru o trůny vychvaloval jako bravúrní četbu, pak věřte, že Střet králů jej přesahuje v mnoha ohledech. Hra o trůny byl rozjíždějící se vlak, který nabíral rychlost a po četbě Střetu králů si rychlost nejenže udržel, ale přidal na výkonnosti.

V kolech příběhu se ocitá několik nových postav, které nám ukazují pohled na dění ještě z jiných stran než jsme zatím měli možnost vidět. Ať se jedná o Cibulového rytíře nebo Převlékače, jsou to postavy, které řádně zamíchají kartami. Tvrdí-li někdo, že se s postavami za celou dobu nic výrazného nestane, pak asi čteme každý trochu jinou knihu. Tolik zvratů, kolik jich zde nastane si s jinými knihami opravdu nezadá.

Nejvíce patrné jsou postupné změny charakterů naších starých známých. Každý z hlavních hrdinů byl vystaven novým překážkám, které musí překonat, dostali jistou odpovědnost, se kterou se musí vyrovnat. Všichni se perou se životem právě tak, jak to oni sami umí a to dodává Martinovým knihám ten pravý šmrnc, který neklesá k jednotvárnosti.

Přestože Střet králů je časově kratší než Hra o trůny (děj zde trval jeden rok), Martin nám nabízí mnohem větší záplavu postav, zápletek, střetů mezi králi a na konci pak onu epickou podívanou, která - jako už tolikrát - mění tok celé řeky valící se Západozemím.

Podívejte se, kde se nacházely postavy na konci Hry a kde se nachází na konci Střetu. Více než kdy jindy se vynořuje rčení "Zima se blíží" a zelené vidění nikde nelže!

7 05.10.2011

Knížku jsem zakoupil na veletrhu knih a jelikož jsem měl od Simmonse přečten Terror, těšil jsem se na další bravúrní knihu. Avšak když jsem nahlédl do databáze, baflo na mě vcelku nízké hodnocení a tak jsem se docela lekl, co že jsem si to vlastně pořídil.

Jak už psal přede mnou pistalka, Hladové hry jsou pokládány buď to za velkolepý a strhující román nebo naopak za zbytečně zdlouhavý a nudný. Já se rozhodně přikláním k té první skupině.
Od knihy jsem nic světoborného nečekal a když na mě hned od prvních stránek dýchla svěží četba, nemohl jsem se jí nabažit. Zahájení je jednoznačně nejlepší částí celého románu a dokázalo mě pořádně vtáhnout do děje. Střední hra, která se mění v thriller, už byla o něco méně říznější a jisté části byly i dosti nepřehledné. Nicméně v mezích thrilleru stále čtivé.
Tam, kde Střední hra ubírá na čtivosti, Koncovka zase vyrovnává napětí. I přes ne zcela vyrovnané části se pro mne jedná o skvělou četbu v rychlém tempu, bez slepých míst, u kterých bych se nudil.

Pro mne tedy výtečný zážitek :))

6 20.09.2011

Kdyby tato kniha obsahovala pouze povídky, asi bych uvažoval nad 4 hvězdičkami. Ale protože povídky tvoří jednu třetinu knihy, není jiná možnost než hodnotit plným počtem. Druhá část sestává z Asimovových úvodníků, esejí a popisování vlastní tvorby, třetí pak z názoru, jak psát knihy.
Celkově je tato kniha nahuštěna spoustou děje a informací a právě autobiografický přístup dodává čtení zvláštní nádech, zvláště uvědomíme-li si, že se jedná o knihu vydanou až po Asimově smrti.

Ze sbírky pak musím vyzdvihnout tři díla a to: CAL, Alexandr Bůh a Zlato

2 31.08.2011

První část příběhu byla taková průměrná, avšak příchod druhé části ukázal, že půjde o něco velmi neobvyklého. Ze začátku mi dělalo problémy zvyknout si na "para-zemšťany" a jejich přírodní zákony, postupně jsem se ale s nimi sblížil natolik, že mi bylo velmi líto vracet se zpátky do naší reality. Prostřední část je naprosto úchvatná a považuji ji za vůbec nejlepší část knihy.
Na konci knihy jsem se chvílemi nudil a uvažoval o snížení hodnocení, avšak Asimovská pointa opět zabodovala a musel jsem se pousmát u části s Velkým třeskem.

3 15.08.2011

Zajímavá povídková sbírka amerických autorů. Povídky jsou účelně seřazeny od nejdelší po nejkratší, což má za následek rychlé přeskakování příběhů. Ač jsem zde narazil na několik povídkových skvostů (které mne přiměly k četbě románů daných autorů.. např. Asimova, Clarka a Harrisona) a sám jsem byl překvapen kolik myšlenek se dá vecpat do tak kratičkých povídek, tak množství příběhů mělo za následek jen jakousi povrchní četbu, u které si lze vybavit jen pouhý zlomek knihy.
Rozhodně ale doporučuji fandům sci-fi, kteří si budou chtít zkrátit čekání v hromadné dopravě.

Prozatím mám dočtenu 1/4 knihy, zbytek zase někdy jindy :)

První mé setkání s Clarkem a zároveň úchvatné.
Jak ovlivní planetu Thallasu přílet lodi ze Země, kteří neočekávali, že by tato planeta byla obydlena? Najdou společnou řeč? A jsou lidé ve vesmíru jedinou inteligentní bytostí? To a mnohem víc se čtenář může dočíst právě v této knize, která je vyplněna vědeckými poznatky a historickými událostmi.

3 30.07.2011

Strhující kniha, která se čte jedním dechem. Jak může dítě vnímat svět? A co když jej vnímá trochu jinak než ostatní? Bravurně vykreslený příběh s krásnou tečkou na závěr.

Bylo načrtnuto tolik témat, že se odvážím tvrdit, že i kdyby měla dvojnásobné množství stránek, určitě by mne nenudila.

4 25.07.2011

První "opravdový" horor, který jsem četl. Ze začátku mi moc neseděly charakteristiky Juda a ducha, ale jakmile se dostanete do druhé půle knihy, najednou se věci více osvětlí a charaktery postav jsou takové jakými mají být. Kniha se četla moc dobře a mohu-li si dovolit srovnání s Kingovými knihami, začátek byl čtivější, s nádechem černého humoru a konec skvělý.
Rozhodně musím autora pochválit za jeho hudební znalosti :)

Na prvotinu velmi vydařená kniha, těším se na další knihy.

4 24.07.2011

Vynikající sbírka povídek, která je zaměřena na sci-fi detektivky. Byl jsem mile překvapen, když jsem tuto knihu otevřel a rozhodl se ji přečíst. Výborné zápletky, vypravěčský um a závěry povídek ve mne zanechaly nesmazatelné dojmy :))

6 21.07.2011

Svižný thriller, který se musí přečíst najednou. A v porovnání s ostatními jeho knihami i s originální finální pointou - hledání prstenu.
Jen bych prosil, aby si všichni stěžovatelé, kterým nevoní "4x stejný klíč" uvědomili, že Digitální pevnost byla jeho první knihou a právě v této knize vznikla ona "stejná kostra", kterou naleznete i v dalších knihách s Langdonem.

První kniha, kterou jsem od Asimova přečetl a hned mě pěkně chytla :) Sice jsem tušil, jak to bude s "vedlejšími" postavami a na konci knihy se mi to i potvrdilo, avšak to knize vůbec nic neubralo na čtivosti. Při četbě jsem si připadal jako Gulliver při objevování nových světů a to bylo právě to, co mě táhlo celým dějem. Už se těším na další díly ze série Nadace :)

2 17.07.2011

Nastal čas, kdy budete opovrhovat vším kolem vás, kdy budete opovrhovat sami sebou.
Nebudete však opovrhovat Sapkowskim, neboť právě on stvořil tento bezútěšný a zároveň krásný čas.

To, co se potom stalo, ji dlouho pronásledovalo ve snech..

4 12.07.2011

Píseň pro Lyu je opravdu filozoficko-náboženský skvost. Je to povídka, která mi zcela učarovala. Hluboké temné tunely a Mlha padá k ránu ve mne taktéž zanechaly dojem, že se mne jejich "poselství" jen tak nepustí. A NMR dokazuje, že i 4 stránky textu dokáží vytěžit dobrou myšlenku.
V každé povídce jsem si našel něco, co mě upoutalo, ale přesto ty zbývající rychle upadly v zapomnění..

4 05.07.2011

Ó múzo, tys mistru Martinovi nadělila pořádné vnuknutí!

Hra o trůny je strhující od prvních stránek a rozhodně nenudí ani po 800 stranách, které nám mistr nadělil. Přehršel postav každému nabízí to svoje a vůbec prožívání každého příběhu je to, kolem čeho se vše točí. Každá postava se zaměřuje na svůj hlavní princip bytí a z toho v této knize vždy vychází. Ať už jde o čest Eddarda Starka, lstivost Tyriona Lannistera, povinnost Jona Sněha nebo naivnost Sansy.
Každý zjišťuje co dobrého a zároveň zlého mu daná vlastnost přináší a to je jedno z kouzel v tomto světě, který rozhodně není černobílý.
Každý z nich je jiný, nikoliv Jiný!

Toto je fantasy, které posunulo laťku zase o něco výše. Pan Martin se tak u mne dostává do horních příček, o které se dělí s Tolkienem a Sapkowskim - každý z nich má svoje vlastní kouzlo.

A už se těším až se pustím do Střetu králů, neboť Zima se blíží!

12 01.07.2011

Četbu Robota budu muset nechat uležet na vhodnější dobu, na dobu, kdy se tomuto dílu budu moci věnovat na 100%. Rozhodně se nejedná o jednoduchou četbu. Přečetl jsem 1/3 knihy a odložil ji s úmyslem přečíst si ji jindy. Čtenář je neustále vystavován novým situacím, které nejsou nijak vysvětlovány. Jsou tak jak jsou.
Co ale z těch pár stran, které jsem přečetl, musím vyzdvihnout je filozofie. Ach, ta filozofie!
Je jedno zda se jedná o otázku vlastního bytí, otázku determinismu a svobodného jednání.. tato kniha jako by byla bránou do dějin filozofie a snažila se přibližovat témata, která nutí člověka přemýšlet už tolik tisíciletí.

Možná to bude tím, že jsem několikrát viděl film, který je jeden z mých nejoblíbenějších a až poté se setkal s knihou. Možná to bude tím, že King právě u této knihy zvolil psaní na pokračování. V každém případě se mi nedostávalo to, co jsem od Zelené míle očekával. Ač jsem se tomu sám divil, první dvě kapitoly (díly) mě nechávaly zcela chladným. Posléze se děj ale začal stupňovat, co do příběhu, tak do zážitků. Pomyslným vrcholem je pro mě část Noční výprava, která pro mne byla ještě větším zážitkem než Coffey na míli. Takže když toto krásně psané dílo shrnu, dostávám z toho 4*

2 19.06.2011

Jako mladý jsem tuto knížku úplně hltal. Pamatuji si, jak jsem ji asi ve 12 zabavil mamce z knihovny, která ji měla ještě jako povinnou četbu. Ještě stále si po těch letech pamatuji příhodu, kdy Bobeš jede poprvé vlakem a bojí se, že narazí do toho protijedoucího :)) Hezky napsáno

3 18.06.2011

Tento příběh se nečte, ten se prožívá!

Nejdřív toho na mě bylo na prvních stránkách až příliš. Děj přeskakoval z jednoho dne do jiného, v minulosti se postavy zabývaly ještě vzdálenější minulostí a uvažoval jsem jestli knihu neodložím na dobu neurčitou. Naštěstí jsem tak neučinil, neboť mě dějem začalo táhnout Goodsirovo vyprávění formou deníkových zápisků. Simmons bravurně střídá akční pasáže s vykreslováním děje a tak jsem se celou knihu vůbec nenudil. Naopak jsem byl pohlcen vyprávěním a zvědavě jsem očekával příští události.
Uvažuji ale proč je dílo zařazeno mezi horory. Já se vlastně vůbec nebál, nijak strašidelné události se neděly a od té "Věci" jsem očekával děsivější působení. V tom ale rozhodně nevězí ty pocity strachu, stísněnosti. To co dělá knihu tak hrozivou je to, čeho jsou lidé na takové to expedici schopní. Po čem touží, co nenávidí, jaké jsou jejich cíle a jak jich hodlají dosáhnout.
Abych nespoileroval, protože by se tady našlo nepřeberné množství, o čem bych se chtěl zmínit - jelikož jsou věci, které mě u Terroru naprosto uhranuly, ocituji Goodsira, který vystihuje ve své podstatě většinu toho, co bych vlastně rád zmínil:

"Proč my lidé vždycky musíme plnou měrou protrpět veškeré bohem seslané strádání, hrůzu a smrtelnost a ještě to všechno zhoršit?"

12 14.06.2011

Možná, že jsem se rozmlsal Reynevanovou trilogií, kterou jsem četl dříve. Ačkoliv jsem Krev elfů přečetl skoro na jeden zátah, neustále jsem měl pocit, že příběhu něco chybí. Ač byl příběh jednoduchý a krásně se četl, neustále jsem očekával něco navíc. Proto 4*
Vsázím ale taky na stoupající kvalitu dalších dílů a tak si aspoň můžu šetřit pátou hvězdičku pro jiný z Geraltových příběhů.

2 05.06.2011

Reynevanův příběh se stává více ponurejším a s odhodláním sobě vlastním se vydává na cestu získat svou milovanou zpět. Avšak kde jsou ty jistoty, kterých se dočkal v minulém díle? Stejně tak jako se stal významnou osobností, se nyní stává velmi nedůvěryhodnou osobou, nepohodlnou pro více stran. Zrada a těžké zkoušky mu neustále klepou na rameno, ale přese všechno si drží naději. Naději na splnění svých cílů, naději, že se rozhoduje správně. Ale co když i naděje pomine?
Jakou roli v soukolí historie sehrávají Božíčko, Rixa a Veronika? Dozvíme se odkud k nám přišel Samson nebo co je vlastně zač? A kdo vlastně sepisuje ony dějiny?

Příběh je roztěkaný jako v prvním díle, chvíli se Reynevan nachází na oné straně, jen aby vzápětí odtamtud mohl prchnout. Přátelství opět zachraňuje zadek, ale už ne tak měrou vrchovatou a někdy ani přátelé pomoci nemohou. První tři čtvrtiny ubíhá kniha v nastaveném tempu Narrenturmu a Božích Bojovníků, ale pak se děj jakoby zastaví. Vše je ztraceno - Čekáme-li na světlo, aj, tma, pakli na blesk, v mrákotách chodíme. Najednou je všude pachuť zklamání a smutku. Takhle přeci ne, tak ne.. Ale to najednou dává autorovi překrásnou možnost vykreslit historické dění a to tím způsobem, jako by se člověk na místě zastavil a kolem něj zuřivě proudila historie. Zatímco vy se užíráte, kolem vás je už všechno jinak.. Stejně tak jako děj končí v roce 1429, beze slova pokračuje rokem 1434 a opět s grácií vykresluje dějinné události. A příběh končí tak, jak by takový příběh končit měl. Nadějí v Lux Perpetua..

Zůstalo pouze její jméno, prázdné slovo, které ani nemělo smysl vyslovovat.
Dokonáno jest.

5 02.06.2011