minirock komentáře u knih
Pěkná knížka ve stylu foglarovek. Příběhy kluků z vodáckého oddílu jsou napínavé a čtivé. Hlavní hrdina sice není žádný Mirek Dušín ale obyčejný třináctiletý kluk, který po úrazu marně hledá kamarády. Proto je pro něj vstup mezi vodáky výzvou se kterou si hodlá poradit co nejlépe. A i když mu vše nejde tak dobře jak by si sám přál, nachází ztracené sebevědomí a stává se z něj platný člen oddílu.
Knížka se mi líbila. Je sice pravda, že autor se docela vyžívá v popisnosti prostředí a drsné severské přírody ale podle mě to nebylo na škodu. Děj se zpočátku trochu vleče ale později nabere na obrátkách a konec vše vynahrazuje. Je to moje první knížka s Fredrikem Bromanem, takže nemám srovnání s ostatními díly, určitě ale ne poslední.
Docela slušná detektivka i když oproti Chladu to bylo o něco slabší. Zápletka byla zajímavá, vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby to bylo napsané podle nějakého skutečného případu.Tak mi nějak přišlo, že snad ani není možné vraha na Islandu nevypátrat, když tam žije tak málo lidí a skoro všichni se znají ....
Tak depresivní knížku jsem už dlouho nečetl. Snad všechny postavy mají nějaké větší či menší trauma. Samotná zápletka není nejhorší ale mě příběh nijak zvlášť nezaujal. Možná je to spíše kniha pro ženy.
Thriller a la Stephen King. Jak je vidět, King dokáže napsat skvělou knihu bez duchů, nadpřirozena, cestování v čase a potoků krve. Mě se vyloženě líbilo, že hlavního záporáka odtajnil hned na začátku a čtenář tak mohl sledovat jak pátrání hlavních hrdinů, tak uvažování a kroky bachatele. Podle mě je to velmi dobrý mistrův kousek, i když ne nejlepší. A kdyby opravdu bylo pokračování, tak už se těším teď. Ten policajt-penzista, jeho černý kámoš a bláznivá Holly si mě fakt získali.
Jako by ten Koontz nějak ztrácel dech, nezdá se vám? Mě to tak prostě připadá .... Ještě že příběhy Thomase Odda si udržují svůj vysoký standard. I tahle jeho nová kniha je taková - nemastná, neslaná. Jako by tomu chybělo to napětí a tajemno, které zdobilo jeho předchozí romány. A také mě vadilo rozdělení děje na dva téměř samostatné příběhy, podobně jako u Domu stínů.
Tak tohle bylo alespoň pro mě opravdu počteníčko. Paní Meda je dokladem toho, že když se hodně chce, tak se dá hodně vykonat. Závidím jí tu její neuvěřitelnou vitalitu a smekám před tím co v životě dokázala. Řekl bych, že knížka o této mimořádné ženě mohla být i obsáhlejší ale i tak díky za ni.
Další díl ze série knížek pana Motla o odkrývání dávných či nedávných záhad mě víceméně uspokojil. I když, jak už to bývá, něco mě zaujalo více, něco míň. Snad nejvíc se mi líbí jeho pátrání vztahující se k II. světové válce. Např. Muž s číslem 117 274 je naprosto fascinující, stejně tak Silnější než strach. Je skvělé, že pan Motl nachází takováto témata a tak si můžeme přečíst o útrapách ale i hrdinství lidí za války, na která by se za čas zcela určitě zapomnělo. Za to mu patří velký dík.
Přiznám se bez mučení, kniha mi nesedla. Ne že bych neměl rád horory a nadpřirozené jevy, ale tahle kniha je horor jen zčásti a mnohem víc se zabývá náboženskou otázkou. Profesorovo pátrání po milované dcerce je sice napínavé, ale styl vyprávění mě příliš nezaujal a místy mi přišel dost nudný. Ještě že to nakonec celé dobře dopadlo, tedy aspoň doufám ..... .
Pěkná, napínavá kniha pro kluky a holky o mladých fotbalistech v poválečné Varšavě. Zpracováno také jako televizní seriál, kdysi uvedený i u nás.
Charley Old Shatterhand se svým přítelem kapitánem Turnerstickem jsou při zastávce lodi Vítr v hong-kongském přístavu rozhodnuti poznat místní památky, jsou však uneseni říčními piráty a tím se spustí řetěz událostí, které vyvrcholí zneškodněním celé pirátské skupiny. Bohužel jedná se o pouze průměrný příběh z pera Karla Maye.
Kniha je docela čtivá ale určitě to není žádné veledílo. Vadil mi ten splácaný děj ze tří časových pásem z nichž nejzajímavější byl alespoň pro mě ten z pravěku. Vůbec bych nebyl proti, kdyby ta kniha byla celá o Talovi a jeho klanu. Děj ze současnosti se mi moc nelíbil, jako by autor nevěděl co s tím vlastně udělá. A taky to tak i dopadlo, neslaně, nemastně a divně.
Podle mě naprosto průměrná detektivka. Hlavní hrdinka, soudní antropoložka vyšetřuje vraždu a zmizení dvou mladých lidí před mnoha lety. Mluví se svědky, neustále někomu telefonuje, kolegové telefonují jí, sem tam zkoumá nějakou tu kost a najednou je všechno jasné, případ je vyřešený a šlus. Žádné velké napětí, zvraty ve vyšetřování, zahlazování a matení stop, nic takového se nekoná, všechno jde jako po másle. Ještě si udělat pořádek v milostném životě a není co řešit. Jasně, trochu jsem to přehnal, ale v podstatě to tak je. A dozvěděl jsem se něco o závodech NASCAR.
Číst se to určitě dalo ale nepřišlo mi to nijak extra napínavé, zápletka taky nijak složitá, spíš je to takový psychologický román šmrncnutý detektivkou. Rozvedená policistka samoživitelka mi sice byla docela sympatická a konec ten rozpačitý dojem trošku vylepšil ale jinak je to knížka dobrá tak na letní odpoledne na koupališti a takových je .... .
K nejvyššímu hodnocení hodnocení mi chybělo opravdu málo, pár připomínek by se našlo. Ze začátku to vypadalo hodně nadějně, pak ale přišla delší hluchá pasáž, kdy se toho zdánlivě moc nedělo. Poté už ale děj nabral obrátky a ty se postupně zvyšovaly až do konce. I když trošku zkrácená délka knihy by neškodila. Trochu mi vadilo, že děj je vyprávěný matkou hlavní hrdinky. A závěr je podaný jen očima kladných hrdinů, záporáci jsou hodně upozaděni, jejich jednání skoro není vysvětleno. Ale jinak hodně kvalitní čtení, skvělá atmosféra, dokonale podané švédské reálie.
Moje první setkání s Lincolnem Rhymem dopadlo k naprosté spokojenosti. Příběh má spád, pořád se něco děje, žádná hluchá místa a přitom aspoň já, jsem do poslední chvíle netušil kdo je pachatelem. Hlavní hrdinové mi byli sympatičtí a proto věřím že se s nimi opět brzy v nějakém Deaverově románu setkám.
Začátek je poměrně zdlouhavý, dlouho jsem se nemohl dostat do příběhu a popravdě, ty příšerný islandský jména mě taky trochu lezly na nervy. Před půlkou ale kniha dostala spád a to vydrželo až do konce. Celkově hodně povedená severská krimi, určitě to pro mě nebude poslední kniha tohoto autora.
Tímhle románkem mě Waltari překvapil. Nepočítal jsem s takovou dávkou erotického dusna, vášně a citů mezi hlavním hrdinou a milovanou ženou. Zvláštní, přesto docela čtivé.
Knížka, která mě mnohokrát donutila přestat číst a popřemýšlet o tom, co se v ní píše. Nejsem vyznavačem žádného náboženství a ani k Dalajlamovi jsem dosud neshlížel s nějakým velkým obdivem ale po přečtení téhle knížky se mi zdá, že je to výjimečný člověk. A líbí se mi, že má rád kočky stejně jako já.
S pokračováním Osvícení jsem spokojený. Sice je to celkově o něco slabší ale určitě ne špatné čtení. A vůbec bych se nezlobil, kdyby King za pár let napsal další pokračování, docela by mě totiž zajímalo, jak dopadl ten zbytek Pravých .....