minirock komentáře u knih
Knížka mě mile překvapila, vůbec jsem to nečekal ale je opravdu radost číst zážitky Jany Paulové z jejích cest po světě. Na nic si nehraje, píše tak jak cítí, sděluje radosti i zármutek, zamýšlí se nad životem i smrtí. Moc pěkné a poučné čtení.
Při hodnocení jsem se rozmýšlel mezi 4 a 5 hvězdičkami. Nakonec jsem si uvědomil, že vlastně nemám nic, co bych knížce vytknul. Je výborná. A ten nejednoznačný konec tomu vlastně nasadil korunu.
Aleš Cibulka to v názvu vystihl naprosto přesně - utajená hvězda. Ačkoliv hrála Zdenka Sulanová v pouhých sedmi filmech, stala se nadlouho miláčkem obecenstva a lidé na ni nikdy nezapomněli, vždy však byla ve stínu těch největších barrandovských hvězd. A to svůj nejúspěšnější film Madla zpívá Evropě natočila na začátku války, v roce 1940. Stejně jako s jinými prvorepublikovými herci se s ní režim ani život nemazlil. Všechny strasti ale statečně ustála. Škoda, že se nedožila vydání téhle knížky. Určitě by se jí líbila, je to moc sympatické čtení. Na závěr autor přidal povídání Petra Bednaříka o režiséru Václavu Binovcovi, který s paní Sulanovou natočil její nejznámější filmy.
I když bydlím 5 minut od místa kde stával rodný dům Antonína Kaliny, nikdy jsem o něm narozdíl třeba od dalšího třebíčského rodáka Gustava Klimenta neslyšel. Myslím, že je docela těžké se v dnešní době, kdy se každý stará jen sám o sebe, vcítit do myšlení člověka, který byl ochotný dát všanc svůj život aby zachránil stovky židovských dětí. A to byl prosím komunista !
Ačkoliv bych rád dal nejvyšší hodnocení, nelíbilo se mi to, že dvě třetiny knihy autor popisuje život v koncentračním táboře Buchenwald. Připadá mi to jako nastavovaná kaše, nemůžu si pomoci. Když si budu chtít přečíst o Buchenwaldu, sáhnu po Benešově knize V německém zajetí.
Obyčejná kniha o obyčejných lidských věcech. Stárnoucí muž, který se po smrti manželky usadí v chatě poblíž zapadlé norské vesničky, vzpomíná na zážitky které v mládí prožil se svým otcem. Moc se mi líbil pomalý styl vyprávění a perfektní vykreslení postav. Per Petterson se stává mým oblíbeným spisovatelem.
Na tuto knížku jsem se hodně těšil, vždyť název sliboval, že se dozvím něco o domech, ve kterých žili lidé jako Martin Frič, Lída Baarová, Vlasta Burian. Bohužel, jaké bylo mé zklamání, když jsem po několika kapitolách zjistil, že o vily ve kterých tito slavní žili, v knize vlastně ani tak nejde. Z těch několika stránek, věnovaných každé osobnosti, se autor vlastnímu obydlí věnuje skutečně jen minimálně, někde téměř vůbec. Z domu, který si nechala postavit Lída Baarová, udělal skoro "dům hrůzy", ve kterém nechal zemřít jak její sestru, tak oba rodiče ..... . Naivně jsem předpokládal, že pokud někdo píše o vilách (ať už lidí slavných nebo neslavných), že je zřejmě zná a navštívil je. Tak tomu ale v této knize není, autor se mnohem více věnoval slavným majitelům než slavným vilám. A ještě jedna připomínka - bylo by bývalo mnohem lepší, kdyby u každé kapitoly byla fotografie domu o kterém se v ní píše. Fotky jsou až na konci na několika stranách za sebou, což je docela nepřehledné. Škoda.
Tento díl Magických míst má podtitul Poklady v zemi ukryté a zdaleka nejzajímavějších je prvních cca 50 stránek o historii hledání pokladu na Dubovém ostrově v kanadské provincii Nové Skotsko, které trvá již přes 200 let. Potom se autor přenesl do naší české kotliny, kde popisuje údajná místa ukrytých pokladů, většinou na hradech a zámcích. Skoro bych nevěřil kolik pokladů je u nás zakopaných, jen nějaký najít ...... .
Knihu jsem si půjčil na základě mnoha nadšených komentů na zdejším fóru a doufal jsem že se mi dostane neobyčejného čtení. Bohužel tomu tak nebylo. První polovina, končící odchodem z Perné je nadprůměrná, druhá podprůměrná, čili celkové hodnocení průměr. Nějak jsem nepochopil, proč na poměrně ucelenou zmiňovanou první část navazuje naprosto chaotické pokračování, jehož záměrem bylo postihnout důležité mezníky z Gertina života, což se ale dle mého názoru ne příliš povedlo.
Pěkná knížka. Popisuje drsné mládí dvou sourozenců v Dánsku před druhou světovou válkou a během ní. V této těžké době se začínají utvářet charaktery jak Jespera, který se vzhlédne v komunistickém hnutí a hodlá navštívit Maroko, tak i jeho mladší sestry, která chce především co nejdříve vypadnout z rodného hnízda. Možná trošku škoda, že je celá kniha vyprávěna z pohledu sestry, Jesperovy osudy mohly být také zajímavé. Takhle je to čtení spíše pro ženy.
Moje první kniha od Chrise Cartera a hned taková bomba. Opravdu vynikající thriller ve kterém je vše jak má být. Sympatická dvojice detektivů, zabiják který se neštítí ničeho, brutální vraždy podrobně vylíčené. Jen k tomu odhalení pachatele bych měl malinkou výtku. Zdálo se mi vzhledem k jeho preciznosti a pečlivosti co se vražd týče, že jeho pozornost poněkud ochabla a byl dopaden příliš jednoduše. Čekal jsem že to bude těžší. Ale i tak jsem spokojený, je to parádní knížka a už se těším na další Hunterův případ.
Tak jako byl první díl zaměřený převážně na život a vzpomínky jejích nejbližších, druhý díl si všímá spíše Natašiných rolí jak ve filmu tak na divadle. A k tomu přidává vzpomínky hereckých partnerů. Některé se sice opakují, ale stále je to nadstandardní vzpomínková kniha na herečku, která prostřednictvím svých rolí dokázala rozdávat smích generacím diváků. Její život však už tak radostný nebyl.
Další z knih, které mapují život i kariéru našich prvorepublikových filmových star. Zkraje autor popisuje mládí a první úspěchy herečky na prknech, která znamenají svět. Dále se rozepisuje o krátké ale neobyčejně úspěšné etapě kdy byla Nataša Gollová skutečně filmovou hvězdou, milovanou celým národem. Zmiňuje také její poválečné osudy a konec jejího života, který byl tragicky poznamenán alkoholem a zdravotními problémy. Je zvláštní, že jak Lída Baarová, tak i Adina Mandlová a Hana Vítová, stejně jako Nataša, zůstaly na konci svého života prakticky opuštěné a téměř zapomenuté v domovech důchodců, kde čekaly na smrt. Kniha stojí za přečtení, např. ten dopis Miroslava Horníčka k Natašiným pětasedmdesátinám jsem si četl několikrát, je krásný i smutný zároveň.
Další povedená knížka Pavla Toufara o magických místech Č. a M. s podtitulem Symboly ukryté ve stavbách i v krajině. A bylo to výborné čtení. Nejdříve o symbolech a šifrách na Staroměstské mostecké věži v Praze, potom o kultu osobnosti Johánka z Pomuku a dále o
Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou, spousta informací o tomto architektonickém skvostu. Nakonec poutavé vyprávění o menhirech, kamenných útvarech u nás i ve světě, různých reliéfech na starých domech nebo symbolech ukrytých v pyramidách. Byla to zatím nejzajímavější "magická" knížka.
Detektivka, ale docela slaboučká. Jak rozsahem, tak obsahem. Opravdu nevím, jestli budu mít ještě chuť si přečíst něco od této spisovatelky.
Opravdu moc rád čtu knížky o starých filmech a hercích z doby první republiky. Nějak se mi zdá že to tenkrát bylo opravdu poctivé řemeslo, dělat filmy, ne jako dneska, kdy se celý film natočí před zeleným plátnem ...... . A Antonín Novotný patřil 10 let ke skutečným hvězdám našeho filmu, přitom jich až tolik nenatočil. Autor zmiňuje jeho mládí, přestěhování z Písku do Prahy, studia na gymnáziu a hereckou kariéru, která byla poměrně krátká. Po válce se A.N. začal věnovat své oblíbené chemii a nakonec emigroval do Německa. Ovšem nejvíce z celé knihy na mě zapůsobilo ne vyprávěni o oblíbeném herci, ale asi jen jednostránková zmínka autora o devastaci barrandovských teras po roce 1989. To mě opravdu šokovalo, nevěděl jsem že jsou v takovém stavu.
Knížka mě zaujala od začátku ale až v polovině začala být opravdu napínavá. Bohužel srazil ji dle mého hodně nepodařený konec. Škoda, potenciál měla velký ale zůstalo to tak nějak v půlce cesty.
Na knihu o mé oblíbené prvorepublikové herečce jsem se moc těšil, bohužel nepřináší nic nového. Ano, jsou zde citace z protokolů a výpovědí Adiny když se po válce bránila proti nařčení, že spolupracovala s Němci. Nic takového jí však dokázáno nebylo a původní trest jí byl nakonec po jejích odvoláních snížen. Některé úryvky se opakují, což začíná i nudit. Co jsem ale nevěděl je to, že Adina nebyla pohřbena ale její popel byl rozprášen na loučce vedle budovy krematoria ve městě Blatná. Zajímavá je také informace, že její bratr na ni, když byla v emigraci, donášel StB. Myslím, že život a filmová kariéra Adiny Mandlové byly už dostatečně zdokumentovány a jen těžko se může najít něco nového. Přesto je počin Radka Žitného chválihodný, shromáždil velké množství archivních dokumentů a jeho vědomosti o Adině Mandlové jsou přes jeho mládí značné.
I mě kniha překvapila - příjemně. Čekal jsem spíš něco napínavého a spoustu akce. Dostalo se mi ale úplného opaku, děj se docela vleče, ale čte se to dobře, já jsem byl spokojený.
Pět vynikajících povídek, jedna lepší jak druhá. Tip na knihu jsem dostal od kolegy v práci, který ji zrovna četl v angličtině a líbila se mu. Tak jsem si ji v knihovně půjčil a hned se dal do čtení. A i když jsem zhruba znal děj povídek, nemohl jsem se od knížky odtrhnout jak mě zaujala. Nejlepší nakonec o jediném přeživším bělochovi z bitvy u Little Big Hornu a jeho další osud, ta je opravdu skvostná.
Jedna z mých nejlepších letošních knih. Nemohl jsem se od ní odtrhnout a četl jsem každý volný okamžik, i kdyby to mělo být půl stránky. Nejvíc mě dostávalo Mattiovo převádění neznámých či nepříjemných situací do jemu známé matematiky nebo geometrie.