Mirka2778 komentáře u knih

Nebylo to špatné, ale....
Kdyby autorka spojila oba díly do jedné knihy, určitě by to bylo k prospěchu.

5 08.11.2023

Knížku jsem přečetla za týden. Nějaké přetrvávající dojmy z ní nemám. Dnes častý styl vyprávění ve dvou liniích mě už nemůže nadchnout. Naopak, nudí mě.
Pokud měla kniha být dobrodružným románem s přesahem, mohlo to vyjít u "tibetské" části. Ale západní část to schodila. To byl už jen odfláknutý budhistický propagační leták. To, jak se z hysterického vědce stává osvícený (nabubřelý) altruista bylo přemrštěné. Autora dál aktivně vyhledávat nebudu, ale pokud o něho zakopnu, dám mu ještě šanci.

10 09.10.2023

Když čtu historický román:
první stránka - v lesích jižně od řeky Tyne ... kde asi teče řeka Tyne? mapy....
o dvě stránky dále: - to musí být onen val, který postavili Římané ...aha, vybavuju si Hadriánův val, wikipedie mi to dopoví...
patnáct řádků a: řeka Humber.... mapy....
dvacet řádků: v Durhamu.....
další strana: průsmyk svatého Bernarda, uf aspoň ten hledat nemusím...

Tímto způsobem jsem s knihou začala a věřila, že mě bude bavit.
Bohužel s přibývajícími stránkami moje chuť ke čtení vyprchávala.
Autora tipuji na zdatného televizního diváka. Protože: hlavní hrdina je ještě ublíženější než hrabě Monte Cristo, jen nemá nic z jeho šarmu a dělá jedno hloupé rozhodnutí za druhým. Sokolník: něco mezi Tarzanem a Robinem Hoodem. Žoldák, to je převtělený Sindibád. Nedochůdče (student medicíny) hotový MacGyver. Atd, atd... Kdybych byla pilnější bednočumil, jistě bych mohla knížku rozebrat na mnoha stránkách.
Nejzbytečnější postava: islandská princezna
Nejzbytečnější zápoletka: vikingové
V celkovém hodnocení váhám mezi: zbytečně dlouhá kniha a zbytečná kniha.
Knížku jsem dočetla, ale říkám si jak chudá je čtenářská zkušenost toho, kdo o této knize prohlásí: "nelze zapomenout" , " vynikající, napsaný svižně s fantazií".

12 21.12.2022

Jedna z knížek, které jsem v dětství četla opakovaně a plnila si tak svůj koňský sen.
Tentokrát z ní na mě úplně nejvíc působí ta neskutečná proměna venkova a života, která se za sto let udála. Tehdy bylo naprosto přirozené že děti mají své povinnosti v domácnosti i hospodářství a o prázdninách pracují s rodiči na poli. Dneska je nepředstavitelné že by se hříbata mohla jen tak volně pohybovat mimo pevnou ohradu. Dneska by parta dětí nešla vypalovat hnízdo sršňů.
Svět se překotně změnil. V něčem k lepšímu, v mnohém máme život snazší a jinde nás pokrok víc a víc svazuje. Je dobré si to připomenout.

14 13.11.2022

S komentářem si nevím rady. V dětství jsem se s Malým princem nepotkala a zatím mám v sobě pocit, že jsem až tak o nic nepřišla. Jeho, jistě skvělé, myšlenky jsem v průběhu života získala z jiných zdrojů.
Chápu poselství knížky, ale forma sdělení mi přijde těžko přístupná. Je to takový sen, ze kterého se probudíte, chcete rychle usnout aby se vám dozdál, ale přijde sen jiný, taky hezký, ale cítíte, že jste ošizeni o ten původní. Celou knížku jsem přečetla za dvě hodiny a vím, že v ní bylo mnoho myšlenek, které mi za tu chvilku nemohly do podvědomí proniknout. Z komentářů mi vyšlo, že asi nejsrozumitelnější je čtení ve dvou (v kolektivu). Dospělí a děti kteří si vzájemně pomohou porozumět.
V komentářích se píše že v každém věku si z knihy vezmete něco jiného. Zkusím se k ní za pár měsíců nebo let vrátit, třeba z ní přecejen získám něco víc.
Děkuji všem, kdo jste se v komentáři opravdu pokusili vysvětlit, co knížka dala zrovna vám.
P.S.: Na planetě Utopie si umím představit seminář pro všechny rodiče, učitele, vychovatele na téma: poselství malého prince a jak ho aplikovat do života.

Že pan Francis píše skvostně víme všichni.
U této knihy musím vyzdvihnou velmi výstižné popisy depresivních stavů hlavního hrdiny. Francis na rozdíl od dnešních autorů, kteří si s depresí pletou bezdůvodné, nadměrné chlastání, věděl o čem píše.

24 29.06.2022

Přiznávám, že číst poezii moc neumím a mnohem víc si ji užívám jako posluchač. Proto jsem si tentokrát dopřála audio verzi a byla to nádhera. Ano jsou to balady a jsou hodně drsné, jenže jsou úžasně složené. Ano, když je někdo umí přednést, tak mají nejen slova, ale i rytmus a melodii. Tak přestože je to, díky škole, jedna z nám nejznámějších sbírek a děj balad nejspíš zhruba známe všichni, moc doporučuji k zopakování. Po dlouhých letech jsem si básně dávkovala pomalu a vychutnávala. Skvělý zážitek.

59 08.06.2022

Zase jsem se nechala nachytat na módní hit.
Nemám ráda takhle prvoplánově postavené příběhy.
Vadí mi, když autor předstírá, že ví, co si myslí zvíře.
Z těchto důvodů bych nechala knížku bez hodnocení, ale... Autor mě opravdu vyprovokoval tvrzením, nebo spíš vyvolaným dojmem, že hladový pes nesežere uhynulého králíka. Ano, jsem přízemní.

16 12.05.2022

Můj první Waltari a takové zklamání. Knihu čtu už tři týdny a jsem na straně 200. Buď čtu něco jiného než většina komentujících, nebo mi Waltari nesedí.
Román je rozložen do deseti knih. První část byla skvělá a já věřila že budu knihu hltat. Druhá část začala kulhat a já zvažovala, jestli mám ve čtení pokračovat. Třetí kniha, studia na Sorboně: Mikael je na studium chytrý ale ..... rozhodně nežil ve skleníku, přesto se chová velmi naivně až hloupě. Čtvrtá část, návrat skoro domů, u takové knihy by se měl hrdina vyvíjet, ale on je pořád stejný.
Nevadí mi tlusté romány, ale přecejen je tady více omáčky, než bylo nutné. U knihy se nudím a do čtení se musím nutit. Takže ji odkládám a kdoví jestli se k ní vrátím.

Ten Čapek má pravdu i po sto (po devadesáti) letech.
Tedy některá souvětí byla tak složitá, že jsem je přelouskala dvakrát a pak přeskočila. Přecejen jsou výrazy, které dnes nepoužíváme a ani s pomocí slovníku jsem nepochopila podstatu sdělení. V několika kapitolách se věnuje tehdejší aktuální politické situaci a tehdy netuším vůči čemu se vymezuje.
Ale některé věty,... jako by je napsal dnes.
"Kdybychom se obecně rozhodli nevěřit každému žvástu, přinutili bychom i ty kdo nejvíc hřeší na lidskou lehkověrnost, aby to začali brát s pravdou trochu vážněji."
"Úřednický kabinet není porážka demokracie; je to jen prohra politiky."
"Je až na pováženou, kdo všechno se ujímá ohrožené demokracie. Například ti, kdo až dosud prohlašovali demokracii za nějaký přežitek...."

Kéž by si ti, kteří "mají co říct" ke každému tématu a neumějí ustoupit ze své pravdy, přečetli a pochopili alespoň Kapitolu o hodnotách.
Dovedu si představit, že si každý týden koupím noviny, abych si mohla přečíst Čapkovo zamyšlení.

20 15.01.2022

Tohle se mi líbilo moc. Dobrodružství, špioni a odhalování tajemství ve čtrnáctém století. Příběh je úplně jednoduchý, bez zbytečných detailů, nudných popisů a bez záplavy nedůležitých postav. Hltáte stránku za stránkou, kapitolu za kapitolou.
Líbí se mi přesah, román nevznikl jen jako výplod dalšího grafomana. Skupina nadšenců se dnes snaží odhalit jak to tehdy bylo, zda mluví pravdu oficiální historie, nebo zda místní pověsti z okolí Pavie mají reálný základ. Tento román má tuto jejich snahu zviditelnit. Tomu říkám originální reklama!

10 05.01.2022

Pamatujte si, jak pejsek a kočička vařili dort? Tak podle obdobného receptu poskládal pan Křístek tento příběh.
Boj o dříví a o těžbu kovů v Krkonoších.
Potyčky mezi olomouckými katolíky a protestanty.
Spory mezi náboženskými frakcemi na univerzitě i u císařského dvora.
Románek císařova syna s dcerou bankéře.
A něco navíc.

Román na motivy historických událostí to jistě je. Čtivě napsaný, vesměs ano.
Ale nevím, nevím, hledala jsem sice jen zběžně, nicméně nenašla jsem žádnou zmínku o tom že by se historický Krčín účastnil událostí popsaných v knize. Znamená to, že autor našel a chtěl zpracovat některé události šestnáctého století naší historie a pro jejich spojení použil fiktivní osobu, stejně jako to dělají všichni spisovatelé. Ale, proč jen ji pojmenoval Jakub Krčín? Vím že historický román není dokument, ale i tak mě mrzí když autoři zacházejí ve své fantazii příliš daleko za hranice doloženého.
Pak je tu Krčínovo snění.... asi autor nevymyslel další oslí můstky jak některé odstavce do knihy zakomponovat.
K některým kapitolám autora inspirovaly dobové pověsti a místy nám zas nepřesně opisuje encyklopedii. On se snad vsadil kolik jmen i s přídomky a přezdívkami dokáže do textu vložit...
Mimochodem, jmen je v textu tolik, že aspoň ta "skutečná" by si zasloužila vysvětlení, stejně jako popisované události.
Historické romány mám ráda protože mi historii přibližují, ale tomuhle se to ani trochu nepodařilo. S přibývajícími stránkami moje hodnocení klesá.
Pokračování číst určitě nebudu.

11 02.01.2022

Chtěla bych žít v době kdy byl čas dennodenně psát dopisy všem svým známým, abych je informovala o každé své myšlence, o každém svém hnutí. Ale je tu ten problém s poštou, ta francouzská v osmnáctém století se zdá mnohem výkonnější a spolehlivější než ta dnešní v Česku. Pravda dnes mi FB umožňuje to samé v mnohem širším měřítku, ale tak nějak cítím že to není ono.

Mohlo by se zdát že kdo se seznámí s markízou de Merteuil, či s vikomtem de Valmont, ocitá se v nebezpečí, dává v sázku svou pověst. Nicméně myslím si že "nebezpečné" je až jejich spojenectví. Markíza a Valmont jsou svým způsobem přátelé a právě to zvětšuje jejich nebezpečnost. Jsou velmi marniví a veškeré jejich "úspěchy" získávají na ceně, až ve chvíli kdy se jimi sobě pochlubí. Pokud by se neměli navzájem, nejspíš by "nevyváděli" tolik, protože by se neměli komu svěřit. Nebo možná jen Valmont by se neměl před kým vytahovat a tak by byl bez pošťuchování s markízou téměř neškodný.

Ke knize jsem se dostala díky Formanově Valmontovi. Colin byl tak skvělý, (v tomto zpracování je Valmont spíš nezralý, než zkažený) že málokterý jeho film propásnu a navíc naprosto chápu ženskou slabost pro okouzlující darebáky. Některým se prostě odolat nedá. Takže ano, jsem ovlivněna svým oblíbeným filmem. A tak i knižní Valmont má mé sympatie, přestože jedná mnohem zlomyslněji a krutěji, než filmový a ve skutečném životě bych se člověku takového charakteru jistě chtěla obloukem vyhnout.

Knížku čtu po několikráte a vždycky je to stejné. Večer usedám na chviličku do křesla abych přečetla pár stránek, po dvou hodinách si slíbím tak ještě jeden dopis a jdu spát.....a kolem půlnoci s lítostí zhasínám lampu, protože; "to bych ráno do práce opravdu nevstala".

Při čtení hlavně Valmontových dopisů paní de Tourvel (ve kterých se píše stále totéž, ale stále novými slovy) mi je líto dnešních autorů, kteří mají tak chudou slovní zásobu, když neumějí vytvořit zajímavý slovní obrat, mají texty plné floskulí a klišé. Na druhou stranu chápu, že právě tento styl, čtení této knížky mnohým dosti znesnadňuje.

Na doporučení zdejších komentářů si příště poslechnu audioknihu.

27 26.12.2021

Souhlasím s předchozími komentáři. Kniha z většiny nemá děj. O životě jednotlivých lidí se autor rozepisuje bez ladu a skladu. A tak se třeba až po čtyřech stranách dovídáme že s danou osobou nás už jednou seznámil. Navíc těch sourozenců, pratet, strýců, bratranců, manželů a starých pannen se za těch pět, šest generací, které se kniha snaží postihnout nastřádá......
Bromfield spíše jen popisuje proměny života a společnosti amerického středozápadu. Vypadá to že se mu proměna světa příliš nelíbí. Za sto let se z nově vzniklé osady skládající se z několika farem stalo průmyslové velkoměsto. Farmář, na začátku knihy mohl svou snahou i zbohatnout a získat slušné společenské postavení. Byl hybnou silou světa. Po sto letech přes veškerou píli už patří ke spodině a kdo může, z venkova utíká.

Tato kniha vyšla v češtině (v roce 1970) zřejmě pro Američanem vyjádřenou myšlenku, že Američan nepřizná, že se má špatně, že je chudý. On bude předstírat úspěch i když živoří. Nebo pro pár zmínek o českých služkách a o přistěhovalcích z Čech obecně?

"Takhle by snad nebyly dokázaly děti v žádné jiné zemi napadnout spolužáka, to bylo typicky americké, v dětech se už od malička pěstovalo doma vědomí, že něco jsou, že něco mají, že v životě musí něco dokázat a že třeba být především průbojný - tahle odpadková filozofie se postupně stávala hlavním pilířem amerického životního názoru."

Takže celou knihou jsem se prokousala, abych mohla s čistým svědomím napsat, že knihu nikomu nedoporučuji, ...leda by byl studentem americké literatury.

P.S. To jsem si chtěla přečíst něco útlého, čtivého.

9 20.12.2021

Do Maškarády bych se asi hned nepustila, pokud by nebyla takto v jednom balení se Zajímavými časy.

Mrakoplaš si mě získal už v prvním díle a jeho opětovné setkání s Cohenem i s Dvoukvítkem nemá chybu. Mnoho nových postav vyplňuje prostor mezi hlavními hrdiny a dělá ho pestřejší.

Naproti tomu čarodějkám stále nemůžu přijít na chuť. Typ: všechno vím, všechno znám, odevšad mám klíče, mi je proti srsti. Příběh je samozřejmě skvělý, vtipný, jen ty ježibaby mi nesedí.

A miluju drobné zmínky o mých oblíbencích jako jsou Smrť, Vetinari, Hlídka, Knihovník.....

13 13.12.2021

Při čtení prvního zeměplošského příběhu jsem netušila jak rychle a jak moc si oblíbím MÁKa Mrakoplaše. Není zlý, není lhostejný. Je pohodlný, líný, chce se nudit, jen se to vždycky nějak zvrtne. Ta dobrodružství se mu dějí sama od sebe a on se opět jen snaží od nich utéct. Je to velká legrace.

20 13.12.2021

Ježibaby v opeře. Mám moc ráda jak Terry dokáže posadit o dva tóny mimo každou teorii či myšlenku, zparodovat jakékoli dílo, překroutit kteroukoli událost.

16 13.12.2021

V této knize je míň akce než bych ve vyprávění o sibiřské výpravě čekala. V popisech se mísí to co autor vidí, co cítí, co si domýšlí i jak to hodnotí. Tím se text stává nepřehledným. Střídání kapitol o letní a zimní výpravě je také matoucí.
Nicméně Petr Hanzlík je určitě romantik i dobrodruh a věřím že tak jak se on dal zlákat knihami Londona nebo Eskymo Welzla, jeho výpravy by dokázaly zlákat nové dobrodruhy.

11 30.11.2021

Jako příručka pro začínajícího chovatele je to dobré.
Témata nejsou probírána příliš do hloubky, ale to nejdůležitější zmíněno je.

8 28.11.2021

Nápad na námět je určitě fajn. Bohužel si autor vzal větší sousto než zvládl zpracovat. Povídka by stačila. Těchto téměř čtyřista stran pohromadě nedrží.
Hned na začátku je jasné, jak příběh musí skončit. (A také tak skončí)
Autor se snaží vyprávět příběh, k tomu příběh nad příběhem a do toho nesouvisle vkládá podivně formulované rádoby myšlenky o smyslu bytí.
Hlavní postavy si mé sympatie získat nestihly a ty vedlejší se objevují a mizí nahodile.
Je to další lehce zapomenutelná kniha. Škoda.

8 28.11.2021