moonell
komentáře u knih
Někde jinde
Gabrielle Zevin
Dočetla jsem jí vyloženě jen kvůli tomu, že nesnáším nedočtený knížky .) Nápad to sice mělo (někde velmi pečlivě ukryto nějaké větvení té myšlenky), ale zpracování a tempo knížky mi nevyhovovalo.
Znamení draka
Angie Sage
I po druhém díle se mi nedaří zbavit pocitu déjá vu - něco z Tolkiena, něco z Rowlingové... Nicméně výsledek je poměrně slušný.
Těžké melodično
Terry Pratchett
Je mi ho líto. Vždycky je mi ho líto, zvláštně to bolí, vyvolává nostalgii po něčem, co se nikdy nestalo. Jo, je to
Pratchett, je to vtipný, má to reference kdečemu, ale za mě... saudades.
Nesmír
Karel Šiktanc
Nějak se ne a ne naladit. Možná by bylo potřeba u Šiktance zvolit start na začátku, vyvíjet se s ním? Takhle jsem si z toho odnesla jen pár hezkých obratů, které mi nepřeletěly hlavu, a spoustu kaleidoskopického zmatení.
Starý, třikrát ohřívaný život
rozšuměl se na plotně
...
Blázen, mám ještě na všem lešení!
...
A pořád jsou věci, které přivoláš jen
mlčení.
Jako cool v plotě
Karel Plíhal
Mám Plíhala ráda, leč spousta z jeho humoru zestárla nehezky. Nemyslím si, že jakákoliv jeho slova kvetla ze špatných úmyslů, zkrátka jsou místy jen sociálním odrazem dřívější doby, po které si nijak nestýskám.
Hračičkování mu ovšem nikdy upřít nelze.
A spánek je ztráta času
Lucie Kubalíková
Náhodný úlovek v knihovně. Občas se vyplácí soudit knihu podle obalu, tichá voda rozemlela všechny břehy mých standardních proudů. Mám ráda, když se mi tříští zkameněliny uvažování o útesy cizích myšlenek. Dopadla jsem z výšky a nečekaně, brní mě holeně.
Chci ji mít v knihovně a učit se některý verše nazpaměť. Šla hodně hluboko, zdála se blízko. Děkuju.
Magistrála
Tim Postovit
Kdysi v pravěku jsme si s Timem komentovali a kritizovali básně na psancích. Teď je z něj slamer a ze mě knižní redaktorka; různý konce téhož lana, životní dráha dokonána (?), ale jeho poezie pořád dští známou melancholickou nostalgií a obrazy, které občas musím zkoumat natřikrát, abych si byla jistá, že se mi nerozkutálejí jako skleněnky mimo zamýšlený cíl.
Veslovat ve slovech
Andreas Patenidis
Kdyby to tak šlo víc do hloubky, víc rozdráplo povrch a vykrvácelo, vyhnisalo ven. Možná je ve sbírce málo kusů? Možná úspornost poskytuje menší prostor hnusu? (Ha, nechtěný rým.) Těžko říct. Náznaky solidní.
Přece se to nevyhodí
Anatol Svahilec (p)
Jasně, že tomu bez přednesu něco chybí, ale Vaškův hlas mám po všech absolvovaných slamech zaražený v uších jako třísku pod nehtem, takže jsem se celkem bavila i různými vlastními imagivariacemi. Anatol na hraní do každé domácnosti.
Nemluvím, aby nebylo ticho
Lenka Hronová
Všechno jen naťukávky, těsně před substancí potenciál odbočuje do klišé. Škoda.
Pátá kolona
Ernest Hemingway
Klasický hemingwayovský minimalismus, který mně osobně nesedí, okořeněný trochou sexismu a vtipů na účet imigrantů, které nestárnou dobře. Vždycky čekám víc, než dostanu. Neurazí, nijak neobrátí život naruby. Zkrátka Hemingway, no.
Včelička
Chris Cleave
(SPOILER) Příběh by byl pro mě nejspíš silnější, kdybych ustavičně nevnímala fakt, že je vyprávěn bílým mužem (byť s velkou snahou o reflexi bělošské privilegovanosti). Silná kniha, komplexně vykreslené postavy, místy možná trochu zbrklé skoky v ději a předvídatelný konec, za který jsem byla vděčná. Trocha reality do světa slušných děvčat ze Surrey.
Ona je ten tragický typ
Andrea Vatulíková
Příliš omšelo, odfláknuto, tak nějak. Nevím. Nesedlo mi na žaludek.
Prozacový národ
Elizabeth Wurtzel
(SPOILER) Velice syrová a necenzurovaná dokumentace frustrujícího života s depresí. Autorka/protagonistka nejspíš papírově nevychází ze spousty situací jako snesitelný člověk, ale osobně obdivuju, že jí to nepřimělo ve snaze ospravedlnit své jednání ke zkreslování a vypověděla svůj příběh ve vší hnusotě, s jakou všechna chronická onemocnění zasahují do každodenního fungování postižených. Kniha ve mně místy vyvolávala pocit, že už si přeju, aby všechen ten smutek, zoufalství a bezvýchodnost konečně přestaly; není to moje snaha nějak dehonestovat hlavní postavu a její přístup k vlastní diagnóze, ale naopak smeknout klobouk před spisovatelkou, která ve mně jakožto čtenáři jen samotným způsobem vyprávění dokázala vyvolat záchvěv ubíjející vleklosti deprese.
Metody výzkumu médií
Tomáš Trampota
Místy až příliš zkrácená a obecná, snaží se nezatěžovat detaily do bodu, že je místy reduktivní a nepřesná, ale i tak velice solidně zpracovaná příručka.
Jak se vyrábí sociologická znalost
Miroslav Disman
Pokus o přístupnost látky, která je jinak neuvěřitelně nudná. Není o moc zábavnější ani tak, ale cením snahu.
Nuly
Chuck Wendig
To se nedá číst. Dětinské chování postav, nedotažený příběh, v některých místech jako kdyby autor ztratil motivaci k zachování logického vývoje a prostě upadl do jiné dějové posloupnosti. Ne. Nechce se mi investovat čas do té knihy, vzdala jsem se po jedné třetině.
Světla Severu
Philip Pullman
Nějak se mi ne a ne líbit překlad v téhle verzi. Doufám, že v novější edici už to vypadá trochu méně jako brambora a trochu více jako překlad z angličtiny do češtiny.
Pěkný nástřel, těším se, jakým směrem to povede.
Dopis otci a jiné částečné povídky
Franz Kafka
"Dopis se nikdy adresátovi do rukou nedostal."
Touché.
Červená tráva
Boris Vian
Ten konec mi to nějak celé rozhodil, nevím ani přesně proč. Byl takový.. nevianovský.