morava komentáře u knih
Tak i tento pribeh mam docteny , zatim autorcin posledni. Ale doufam, ze se brzy dockame od pani Mornstajnove nejake dalsi skvele knihy, ktera bude skryvat pribeh , ktery vas chytne za srdicko, ktery vas, stejne jako tento zaujme tak, ze se zactete, a jen tezko se vam kniha odklada. Tento problem , tim myslim odlozit knihu jsem mela nejen u tohoto pribehu, ale take u knihy "Hana", z ktere jsem byla take nadsena. Tyto dve knihy rozhodne nechci srovnavat, protoze kazda z nich ma svuj pribeh, kazda z nich je jina.Ale obe me nadchly. A urcite doporucuji k precteni. A konec? Za me kniha skoncila tak , jak skoncit mela. Nekdy vam ticho rekne vic, nez plana slova.Nekdy jsou proste slova zbytecna.
Komentare i hodnoceni vypovydaji za vse. Takze je asi zbytecne, aby jsem zde pela chvalu a nadseni nad touto knihou. Ale ja to presto udelam, protoze tento historicky roman byl pro mne opravdovy literarni zazitek, a ja si cteni uzila na plne care. O nejakem cesko - polskem sporu jsem nemela ani potuchy, a to sama pochazim ze severni Moravy, v detstvi jsem mela i par polskych kamaradek a polsky rozumim perfektne. Takze diky teto knize jsem zase o neco chytrejsi. Knihu jsem cetla v elektronicke podobe, ale urcite si ji poridim i v te papirove, protoze knihy, jako je tato, si zaslouzi mit cestne misto v me knihovnicce. A nemusim se divat na seznam knih, ktere jsem zatim za tento rok precetla, aby jsem nasla tu top, protoze se tak prave stalo.
Tato kniha se prave zaradila k mym srdcovym zalezitostem, k mym top.Je cerstve doctena a psat, ze je uzasna ani neni potreba, to vam prozrazuje uz samotne hodnoceni a komentare dole pode mnou. Ale i tak to napisu. Je uzasna a velice doporucuji! Skryva v sobe silny pribeh, pribeh, ktery se vam z hlavy jen tak nevytrati a na ktery si treba vzpomenete pri navsteve cukrarny, kdy si ke kave objednate i venecek s cukrovou polevou, ktery ja osobne tak miluji. Proste je to kniha, na kterou se nezapomina a styl psani pani Mornstajnove mne zaujal natolik, ze urcite sahnu i po dalsi z jejich knih.
I pres snahu si tuto knihu davkovat tak, aby jsem si cteni uzivala co nejdele, jsem ji slupla behem par dnu.Ani to, ze je to docela bichlicka , nezabranilo tomu, ze ji mam behem kratke doby prectenou. Tento fakt tedy o necem vypovida. A to o tom, ze se do knihy zactete, a budete mit co delat, aby jste se dokazali od cteni odtrhnout. Styl psani pani Lednicke mne nadchnul jiz pri prvnim dilu, a tak neni divu, ze jsem se na tento druhy tesila. A bylo opravdu na co. Proste skvely literarni zazitek. Po docteni prvniho dilu jsem psala v komentari, ze je kniha tou nej, co jsem za rok 2020 precetla. No a tato bude take patrit mezi top prectenych knih za rok 2021.A to mame teprve zacatek brezna, ale u nekterych knih to proste vite dopredu :-)
No a jeste musim zminit rikanku "Polamal se mravenecek", protoze ta tady take hraje svou ulohu, stejne tak, jako ji hrala i v mem detstvi. Zbyva jen posledni veta. Vsem vrele doporucuji, a nesmirne se tesim na treti dil.
Tak i ja uz mam docteno, a opet se mi potvrdilo, ze Alena Mornstajnova pravem patri k mym oblibenym ceskym spisovatelkam. Jeji styl psani by jsem rozpoznala , i kdyby jsem zacala cist bez toho, ze by jsem vedela, kdo knihu napsal. Myslim si, ze tema " co by, kdyby " listopad 89 nedopadl, tak jak dopadl, se autorce podarilo skvele zpracovat. Ano , mohlo by to byt onak, nebo treba 100 x jinak, ale pani Alena Mornstajnova si pribeh vymyslela zrovna takto. A ja si myslim, ze urcite chytne za srdce. A urcite by jsem nesrovnavala s jejimi ostatnimi knihami, protoze kazda jeji kniha skryva jiny pribeh , kazda je jina. A ja se rozhodne budu tesit na to, az nam oznami, ze uz pro nas pise nejaky dalsi pribeh.
Uprimne nechapu, jak to, ze se mi tato kniha dostala do rukou az ted. Nechapu, proc jsem az ted precetla tak krasnou knihu, tak silnou knihu, a knihu tak krasne provonenou hermankem. Libilo se mi, jak je cely pribeh ctenarum podan.Vzpominky Anny na jeji zivot na vesnici v povalecnem Ceskoslovensku mne doslova dostaly, a ja jen nerada odkladala knihu, ktera si zaslouzi byt doporucovana.A urcite si prectu i dalsi knihy teto autorky, a moc rada. Jedna z nich uz ma sve misto v me knihovnicce, konkretne ''Hlas kukacky'', a ja se uz ted tesim, az se nekdy, snad brzy zactu i do ni.No a jeste jedna vec. Nestava se casto, ze ctu knihy dvakrat, nebo nekolikrat, ale tato patri mezi ty, ktere si rada prectu znova.
Jako vazne, prvotina ? Tak to se mam asi v tech dalsich dilech vazne na co tesit.
A taky, ze tesim , ponevadz ano, toto je muj salek kavy, a jsem moc rada, ze jsem objevila tuto ceskou autorku. Jeden zvrat jsem musela vstrebat, jelikoz se stalo neco, co jsem vubec necekala, proste me vubec nenapadlo, ze se dotycne stane to, co se ji stalo. Ti co cetli budou asi vedet o cem mluvim. Ale to je prave to, co mam na detektivkach rada, ty necekane zvraty.
Precteno na jeden zasah. Duvodem nebylo to, ze jsem se od knihy nedokazala odtrhnout. Prave naopak, chtela jsem knihu zaklapnout, a nemit na hrudi z pribehu takovy tizivy pocit. Pocit bolesti z toho, ze takoveto pribehy, mohou byt skutecne, ale nemely by se dit. I kdyz si myslim, ze se prece jen deji. Takze jsem knihu proste precetla za jeden vecer, aby jsem ten pocit smutku nemusela prozivat 2 dny. Urcite doporucuji k precteni.Musim pochvalit i ilustrace v knize.
Zpocatku ma dcera cukrovarnika stastne a bezstarostne detstvi, zivot jako v cukrove vaticce. Sladke detstvi Zuzane vsak brzy zhorkne , a to konkretne v obdobi jejiho dospivani, v dobe 2. svetove valky.
Priznam se, ze me ze zacatku knihy trochu zarazel styl psani, ale brzy jsem si zvykla, a nakonec mi pripadal originalni. Od autorky to byla ma prvni kniha, takze nevim, jestli i jeji ostatni knihy jsou psany stejnym stylem, a nebo to bylo u tohoto pribehu zamerne.
Podano strucne, ale vystizne. Takze to shrnu, jak jsem se ze zacatku nemohla zacist, tak jsem se po par stranach nemohla odtrhnout. Silny pribeh plny lasky,pratelstvi, bolesti,zrady,utrpeni. Urcite si od autorky prectu i nejakou dalsi knihu.
"...se stanou nedilnou soucasti Zuzanina zivota,presto vsak pihu ukrytou mezi dvema prsty ukaze jen jedinemu z nich."
"Zbytecna krutost je ztrata casu."
Ano , moc pekny pribeh. I kdyz, jak se to vezme, pekny, jak v cem a jak kdy. Hlavni hrdinka Kya, holka z baziny, jak ji rikali ostatni obyvatele maleho mestecka, to totiz v zivote nemela vubec jednoduche. At uz v detstvi, tak v dospelosti, kdy i ona presto, ze jejim domovem je bazina, i ona potrebuje okolni svet.Aspon kousek z nej. I ona potrebuje lasku. Mne osobne v knize nejvice uchvatila ta laska k prirode, a bazina, ktera je zde opravdu kouzelnym mistem, a daji se v ni najit opravdove poklady :-)
knihu mohu doporucit i tem, kteri maji radi i trochu toho napeti, jelikoz i toho zde ctenari spetku naleznou.
Musim se priznat, ze jsem o teto tragedii vubec nic nevedela, a velmi ocenuji to, ze diky pani Lednicke se o ni dovi spousta ctenaru. Kniha je skvele napsana, stridaji se historicka fakta s beletrii, a me tento styl hodne sedl, a skvele je to, ze kniha obsahuje i spoustu dokumentu a fotografii. Autorka si urcite dala se zpracovanim knihy spoustu prace, za coz klobouk dolu a palec nahoru.
Je dobre, ze se takoveto po(zapomenute) tragedie pripominaji.
Vubec nechapu, proc jsem se do teto serie nepustila uz drive .Ne ze by jsem o autorce nevedela, ohlasy jsou super, ale nejak jsem ji vzdy obchazela, rikala jsem si snad priste. Chyba, ale napravitelna :-) Velke ano, chytlo me to hned ze zacatku, a to uz vim, ze se mi pak bude libit cely pribeh ( teda ve vetsine pripadu ).
Styl autorky mi sedi, napinave to bylo take, zajimava zapletka, co vic si prat.
Takze to, ze v serii budu pokracovat, asi dodavat nemusim, ze ?
Kdyz spletete tri prameny vlasu, vznikne Vam " francouzsky cop". Tento "Cop" sice napsala francouzska spisovatelka, ale kazdy pribeh, pribeh tri zen, prameni v jine zemi nasi planety, konkretne v Indii, Italii a Kanade. Kazda z techto zen ma jine postaveni ve spolecnosti, kazda ma sve trapeni, ale take svou hrdost, odvahu, nadeji a silu. Vsechny tri maji stejny cil, nevzdavat se, jit si za svym, bojovat az do konce. O tom, ze se jejich osudy nakonec vzajemne propletou, ony samy vsak netusi, a ani se nikdy nedovi, jak moc jsou jejich rozdilne zivoty propojeny. Krasny pribeh, ktery mohu jedine doporucit.
Treti dil docten, a asi se budu potreti opakovat, protoze proste styl psani, jazyk pani Klevisove, popisy prostredi, zapletka, vykresleni postav, to vse me nuti pokracovat dal v teto serii, a proste me to bavi. Nebo to muzu napsat zjednodusene, autorka proste umi :-)
Marne jsem se snazila plne se soustredit na dej a odhadnout pachatele.No, ehm, opet jsem podezrivala skoro vsechny, ale na druhou stranu, tedy i dotycnou osobu :-)
Co mi trochu chybelo, bylo vyreseni jedne zahady, ale vlastne i v realnem zivote je spoustu zahad, ktere se proste nikdy nevyresi. Jinak opet bezva poctenicko.
I tento dil, stejne jako predchozi, jsem brala do rukou vzdy, kdyz se k tomu behem dne naskytla aspon trochu prilezitost.
Co se mi na stylu pani Klevisove libi je to, ze umi krasne vykreslit charaktery postav a barvite popsat misto, kde se cely dej odehrava. Co take hodne ocenuji je, ze je dej zasazen do ceskeho prostredi :-)
Vraha jsem ani zde neodhalila, i kdyz jsem se o to snazila od sameho zacatku. Nemela jsem sanci, jelikoz autorka to umi vse tak bravurne zamotat, ze jsem opet v kazde kapitole podezrivala nekoho jineho, takze vlastne vsechny :-)
Rozuzleni, i samotny motiv vrazdy, tudiz konec, mne hodne prekvapil. Proste opet skvele napsano, a ja nemohu jinak, nez v teto serii pokracovat :-)
Kniha, kterou jsem cetla v elektronicke podobe, ale kterou si nutne potrebuji koupit jako knihu takovou a mit ji na miste vedle knihy Hana, ktera mne naprosto dostala. Pani Mornstajnova ma velky talent a schopnost ctenare vtahnout do deje a ja jsem pri cteni pribehu tri zen, tri generaci, vzpominala na svou babicku, maminku a na sve vlastni detstvi, kdy jsem sama jako dite chodila do pionyru, vazala si cerveny satek okolo krku a v peveckem sboru jsme zpivali ruske pisne.
Velmi prijemne prvni seznameni s tvorbou teto ceske autorky. Rada jsem se toulala po Posumavske vesnici, nahlizela do starych domu, a postupne odkryvala rodinna tajemstvi tamnejsich obyvatelu.
Urcite se brzy pustim i do detektivni serie od pani Klevisove :-)
Tak i ja se konecne radim k "muflonum", kteri si precetli tento prvni dil :-)Sla jsem do teto knihy s tim, ze se pobavim a trochu odreaguji. Me ocekavani kniha splnila, ba dokonce predcila. Nejdrive jsem zde chtela vypsat nejakou hlasku z teto knihy, ale nakonec jsem to vzdala, protoze by jsem asi opsala celou knihu. Co dodat ? S chuti jsem se nasmala, a s chuti se v budoucnu pustim i do dalsiho dilu.
Tak za me rozhodne velke doporuceni. Na druhou stranu vsak chapu, ze to asi nebude cteni pro kazdeho. Pokud Vas zajima toto tema, a nevadi Vam prokladani romanove linky ruznymi clanky, dokumenty a zaznamy ze schuzi, tak se rozhodne nenechte odradit poctem stran, a puste se do cteni. Ja by jsem dokonce privitala tech stran i vice, a to i diky krasnemu jazyku pani Tuckove :-)
"A pak se kratke a chladne horke jaro nahle rozzarilo sluncem, ktere jako by hodlalo dohnat, co zameskalo v zime, a hreje, ba sala po cele dny, nez s klekanim mizi za vrchem Mariahilf."
A jen takova poznamka nakonec. Do Zlatych hor jsem jako dite jezdila casto, jelikoz mi prarodice zili v jedne vesnici na bruntalsku. Po docteni knihy mam nutkani se tam opet zajet podivat :-)
Jsem nesmirne rada, ze se mi tato kniha dostala do ruky, a vubec nechapu, jak je mozne, ze jsem ji necetla jako dite. Hlavni ale je, ze si ke me cestu prece jenom nasla. Annina fantazie , to je proste velky dar. Urcite si knihu jeste nekdy prectu znovu.