Morbidus komentáře u knih

Poměrně svěží sbírka moderní hororové poezie, která zaujme a překvapí. Autorskou osobitost jsem zde vnímal snad ještě více než u sbírek povídkových. Přesto se většinou u každého z poetů podařilo najít minimálně jeden kus, který s mou rozervanou duší rezonoval. Samozřejmě, někdy verše daného autora jen splynuly po povrchu... a jindy jsem je zhltal všechny a marně hledal přídavek.
V této knize spojili síly jak temní básníci „z lidu“, tak členové uměleckého hnutí Infernalismus. Obojí druh umělců si v rámci knihy drží svou kvalitu; emoce na škále hluboký smutek až morbidní humor se našly napříč knihou všude (i když Infernalisté zde do svých veršů vkládají více „darkness vibes“, které knize v pár případech vyloženě kralují). Zaujme i obálka knihy, ovšem s vnitřními ilustracemi jsem to měl jak na houpačce - některé kusy můj zrak nezaháčkovaly, u jiných jsem naopak našel nečekané detaily. Ovšem do tohoto svazku dobře zapadají.
Pokud se nemáš z horor-poezie strach, nastal čas zjistit, co číhá v temnotách!

7 01.12.2022

Hned na začátku vyprávění mě odrovnal kněz s revolverem a já v tu ránu věděl, že budeme kamarádi. Text je celkově čtivý, nápaditý a směřuje k akčnějšímu stylu vyprávění. Vysvětleno je jen to nejnutnější; díky tomu se děj pohybuje vpřed, nepřešlapuje a čtenář je nucen používat mozek. Psychologie funguje na výbornou, což se projevuje nejen u dvojice hlavních postav. Příběh jako celek klame tělem a hraje si se čtenářem pomocí náznaků; ale i pokud hledáte ďábly v detailech, stále jde o solidní experimentální matroš. Hlavně poslední kapitoly se vymykají konvencím a posouvají knihu na úplně jiný level.
Samozřejmě mám i drobné výhrady. Místy na mě děj byl až příliš rychlý a zběsilý, ale to je spíše otázka čtenářských preferencí. Vnitřní ilustrace by vynikly v komiksovém zpracování příběhu, ovšem zde mi v hlavě utkvěly s bídou dvě tři. Obálka knihy mě zprvu neoslovila (ačkoli bílá je zajímavá volba) - nicméně jedním dechem musím dodat, že po dočtení pro mě získala symbolický i emocionální nádech. Což je vlastně ve výsledku klad.
Není-li klasická fantasy váš šálek čaje a hledáte originalitu, zde si přijdete na své.

7 02.11.2022

V případě Kazatele možná budu trochu kacíř. Z nějakého důvodu mi po seznámení s hlavními postavami ústřední zápletka přišla relativně předvídatelná. Střední část knihy jakoby čtenáře vedla pouze od jedné „epizody“ k druhé; občas jsem měl problém „přeladit se“. V poslední třetině dění věci začínají zapadat do většího obrazu. Nicméně skrytou slabinou románu je dle mě prostá věc: přílišné vysvětlování. Většinu času to nevadí, ale v jistém bodě vyprávění jako bych viděl „lepící pásku“, díky které děj může zamířit kýženým směrem.
Jde znát, že se jedná o jednu z počátečních publikací nakladatelství Golden Dog; text je čas od času obtěžkán gramatickými chybami a místy mohla zaúřadovat stylistika. Ale nakonec jde v důsledku jen o detaily. Román oplývá velkou dávkou čtivosti, představitelně vykreslenými brutalitami a neúprosně rostoucí temnou atmosférou. Navíc se mi hodně zamlouvá obálka knihy a (to píšu snad poprvé) papír, z něhož je zhotovena. Takže i když výše hovořím o nedostatcích, oslovilo mě to a přisálo se to k mému srdci. Přesto a právě proto, že jsem uhodl, co najdu na posledních řádcích...
Velmi sympatická záležitost, kterou by žádný horrorový fajnšmekr neměl minout.

7 09.09.2022

Jeden z nejlepších horrorových románů, na jaký jsem v poslední době narazil. Originální prostředí paneláku, na kterém je cosi špatně (říct strašidelný panelák mi přijde zjednodušující až zkreslující), mě v kombinaci s inteligentním způsobem vyprávění během čtení div že neabsorbovalo. Užité znepokojující prvky a temná atmosféra nepřestávají růst, až si občas nejste sami jistí, kde leží hranice mezi realitou a fikcí... či zda vůbec existuje.
Na druhou stranu, příběh nemusí stylem vyprávění sednout každému čtenáři. Je to svým způsobem psycho-surrealistická Rubikova kostka, kterou skládáte tak dlouho, až nakonec poskládá ona vás. Trochu mě překvapil rychlý konec, který ale v důsledku dával smysl a zbytečně již vyřčené neprotahoval.
Intenzivní kniha. Doporučuji.

7 04.05.2022

Mám rád tyhle záležitosti mixující žánry do blíže nespecifikovatelného koktejlu. Zde se vše podařilo skloubit do funkčního celku, kde zdánlivě nesouvisející dějové linky nenápadně splynou do temného, masakrálního finále. I po něm příběh pokračuje, aby byl uzavřen („ubizarněn“), ale vrchol knihy neleží na samém konci. Tam se totiž nalézá bonus v podobě strojopisu „Manuál integrovaného gnóma“, popisující pravidla pro společné soužití trpaslíků (pardon, gnómů!) a lidí.
Hlavní dějová linka je věnována trpaslíkům, jejichž konfrontace se světem lidí je hlavním zdrojem ujetosti příběhu. Nejde však o jedinou ukázku nadpřirozena, kniha v tomto ohledu nepřestává překvapovat. Pokud bych měl něco zásadnějšího vytknout, je to chronologičnost. Pokud totiž sleduji data, je prvního listopadu současně v pátek i v sobotu. Nicméně čtenář jistě chápe jak to bylo myšleno a pro svižný příběh tuto maličkost odpustí.
Jednohubka pro milovníky černého humoru a temnějších příběhů.

7 13.10.2021

Úmyslně v tomto případě nehodnotím hvězdami (komu by chyběly, nechť si přimyslí 4 až 5 hvězd), neboť filozofie je vždy subjektivní a pouze takto ji lze po obsahové stránce hodnotit.

Ke knize mě zprvu přivedla pouhá zvědavost. O to více mne překvapilo, že si s nastíněnými myšlenkovými postoji docela sedím; ačkoli jak znám sebe a své okolí, mám pocit, že na tohle člověk musí být do určité míry vnitřně nastavený. Je to v podstatě vyprávění o niterném osvobození sebe sama od svazujících konvencí (ať už náboženských, společenských či lidských).
Text je poněkud obstarožní (co chtít po více než 100 let starém díle) a často i nepříliš čtivý. Naštěstí se většinou hlavní myšlenka či podobenství dá zavčas pochopit a zbytek je jen její rozvíjení a vštěpování. Někdo by k ní mohl namítnout, že tato kniha je kolébkou extremistických hnutí - jde však o stejný případ, jako kritizovat (např.) horrorový román s tím, že podněcuje lidi k násilí. Jde tedy spíše o nezralý výklad, nikoli o chybnost samotného díla (které navíc v tomto případě dokonce k davům zastává antagonistický postoj). To je třeba mít na paměti.
Za mě jde o filozofický příběh/výklad o tom, jak se nebát být sám sebou a naučit se s tím aktivně žít.

Tak pravil Morbidus.

Neviděl jsem ani film, ani muzikál... tahle kniha byla mým prvním setkáním s Fantomem opery. A byl jsem velice mile překvapen - očekával jsem, že se tím budu prokousávat a on to byl svižný a čtivý příběh! A docela mě to dostalo.
Jedinou výtka (což je dáno očekáváním čtenářů dnes a kdysi) se týká místy nepřirozeného chování ústřední trojice (výjimečně se odkážu na předchozí komentář, který to skvěle shrnuje). I tak jsem si postavy oblíbil a nevadily mi.
Napínavý nadčasový příběh, který stojí za přečtení.

7 30.01.2020

Solidní úleťárna. Je to něco trochu jiného než jsem očekával, ale pobavilo mě to. Každý příběh samotnými náměty leží někde za hranicemi běžného myšlení. Přesto děj nějakým záhadným způsobem držel pohromadě a dával smysl.
Pokud vám nevadí trocha prasárniček a podivností, jde o pohodové odpočinkové čtení. Kniha pro každého, kdo se nebojí zkusit něco nového.

Edit (30.5.2024)
Po několika letech jsem se k této knize vrátil, a světe div se, už ji nevnímám jako povrchní splácaninu bez pointy. Stále je to pikantní ujeťárna, kde mě dodatečné dvě povídky bavily víc než ústřední novela. Jenže jsem se nejspíš už pročetl do stádia, kdy vnímám skryté obrazy, odkazy a postřehy (ano, od dob prvního čtení nejspíš došlo k určitému duševnímu posunu).
Přijde mi i zajímavé, kolik lidí Mellickovy texty nějakým způsobem „odsoudí“ či „zredukují“ jako cosi jednoduchého, místo aby jim zkusili porozumět. Bohužel, dnes mnoha lidem stačí ukázat erotiku spojenou s divnonápadem a hned vás nikdo nebere vážně. Jasně, je to psané pro zábavu a čtenáři nezbývá než valit bulvy - ale ta poselství tam přesto stále jsou! Oproti svému mladšímu já hodnotím Strašidelnou vagínu hned o stupeň výš.
Odpočinková bizarro literatura, kterou puritáni nerozdýchají.

7 12.04.2019

Úvodní sekvence deníkových zápisů Jonathana Harkera byla perfektní. Pak však kniha pokračovala a k mému zklamání nabrala (s nepravidelnými výkyvy) sestupnou tendenci. Někde v půlce už můj zájem opadl; vlastně jsem fandil starouši Drákulovi a doufal, že ta užvaněná banda klaďasů dostane na frak.
Za mě trochu zklamání. Zub času zaúřadoval a hororová atmosféra se přetavila v romantismus. Nicméně stále jde o klasiku, ve které se inspirovala řada autorů - a proto bylo fajn si to přečíst.

7 26.01.2019

Absolutní pecka. Výborně napsané postavy s fungujícími motivacemi, doplněné o efektivně dávkované napětí a emoce. Příběh mění tempo a odstíny podle potřeby, přičemž jako celek působí promyšleným dojmem. Okolní svět působí stejně živě a realisticky jako samotné postavy. Navzdory tloušťce knihy se to četlo prakticky samo. Také mám hodně rád, když mi už sama obálka bez odchylek poví, jaký příběh jdu číst - což je zde splněno a navíc se na ni dobře kouká. Je cítit, že s tímto svazkem byla spousta práce.

Můžeme tady žonglovat s pojmy jako detektivní thriller, tech noir nebo cyberpunk, ale ze všeho nejvíc je to dobrý příběh. Sám mám tyhle špinavé přetechnizované světy čtenářsky v oblibě (je v nich stále co zkoumat, neváhají být logicko-kritické a považuji je za do jisté míry realistické). Jediné, co mě trochu brzdilo, bylo množství postav - v ústředních protagonistech jsem se orientoval bez problémů, ovšem ve druhé i třetí části jsem musel párkrát zastavit a ujasnit si, o kom z vedlejších aktérů se mluví. Nakonec jsem se však vždy snadno zorientoval. Myslím, že asi není třeba dál hovořit o tom, jak moc mě 'Zresetuj mě' zaujalo.

Doporučuji čtenářům, kteří mají rádi detektivní příběhy, cyberpunk, sci-fi... a nebo prostě jen kvalitně zpracované příběhy.

6 04.01.2025

Tohle je svým způsobem obtížně hodnotitelná kniha. Na jednu stranu cítím, že autorka ty nápady má a dovede je přetavit v souvislý příběh. Na druhou stranu ho ovšem poněkud zabíjí zpracováním. Jako člověk, kterému obvykle stačí říct věc jednou, mě tady doslova ubíjela spirála opakovaného a doslovného ujišťování o již známých skutečnostech. Mluví se o tom, jak postavy cítí úzkost či strach a jak je to či ono strašné - ale neplyne to aktivně z děje. Dokonce i dialogy jako by místy jen přešlapovaly na místě. Děj i postavy jsou poměrně naivní, věci se dají vyřešit podivně snadno a korunu tomu nasazuje množství až křiklavých logických lapsů.
Takhle by se Suzy dala snadno odsoudit jako nepovedená. Ovšem moderní horrorový čtenář už může být trochu rozmlsaný. Tato novela potěší ty, kteří preferují jistotu, jednoduchost a atmosféru před šokem, promyšleností a překvapivostí. V podstatě je to cozy horror a byť mu většinu času chybí drajv, nutící čtenáře bez dechu otáčet stránky, v několika krátkých scénách ono potřebné napětí i tak problesklo. Bavily mě části z minulosti, které v sobě ty emoce prostě mají a fungují.
Závěrem, Suzy je slabší zrnko a kdovíjak mě nenadchlo ani nezklamalo. Nicméně je to po delší pauze nový autorčin text, konečně delší než povídka a s potřebnou péčí. Janě Pacákové dle stylu psaní víc sedí zaprášená gothická poloha tvorby, než moderní horror - a to není špatně.
Potěší čtenáře, kteří mají rádi přímočařejší a méně děsivé příběhy.

6 03.09.2024

Kdybych dělal Top 5 nejlepších gamebooků, ten O Norikovi bude jednoznačně mezi prvními místy. V Česku si podle mě v důsledku nemůžete říkat hráč gamebooků, aniž byste tento příběh alespoň zkusili. A slovo příběh používám úmyslně, protože ten je zde jednoznačně v popředí a emoce zvládá přenášet na jedničku. Vypravěč moc dobře ví, co dělá a jednoduše si se čtenáři hraje; evidentně má hráče prokouknuté skrz na skrz. Tato autorská jistota se projevuje i ve výrazně humoristickém ladění příběhu, který je laděn do světlejších odstínů někde mezi fantasy, pohádkou a dračákem.
Může se tedy zdát, že je tento gamebook jeden z těch lehčích - ale chyba lávky! Je sice prudce hratelný, ale potrápí. Zejména legendární les Levektekadruzab je sítem, které ty méně trpělivé spolehlivě odežene (byť s trochou rozumu a štěstí se jím dá projít snadno). Je pravda, že pokud máte extrémní smůlu na kostky, tak hrou neprojdete, ať už si na počátku zvolíte jakého Norika chcete. Na druhou stranu lze příběh dohrát jak s chytrou, tak i se silnou postavou, které se pochopitelně bude dařit v činnostech dle její nátury. Důrazu na příběh jsou podřízena i pravidla, která jsou za mně elegantní, jednoduchá a mohou se dynamicky měnit dle fáze hry. Ona už ta kniha obálkou (v případě pevné vazby nějak pobledly barvy), názvem i anotací na zadní straně knihy ukazuje, s čím máte tu čest. Je to pecka.
Pokud jste O Norikovi ještě neslyšeli, nastal čas vyrazit za štěstím!

6 27.04.2024

Tuto Pechovku rozhodně řadím k lepším Zrnkům temnoty. Samotný příběh se v principu skládá ze tří fází. V první se prostřednictvím dcery Kristýny seznamujeme s jejím otcem coby nechvalně proslulým autorem horrorových knih. Zde jsem se svým způsobem našel a doporučuji k četbě šéfům zaměstnávajícím spisovatele. U další fáze mi v hlavě zablikala Hellraiser kontrolka a ačkoli příběh začal na pár nebezpečných chvil lehce ujíždět, nakonec v pomyslné třetí části opět chytil stabilitu, načež vše skončilo způsobem, ve který jsem tajně doufal.
Příběh plyne jednoduše a svižně, byť v jádru nepřestává pokládat otázky. Děj je oživován výňatky z rozhovorů, vedlejšími odbočkami a odkazy na horrorovou klasiku (knižní, filmovou i hudební); to vše příběh obohacuje, oživuje a dodává mu ten správný vibe. Na mnoha místech nechybí smysl pro humor, bez kterého se dobrý příběh neobejde. Až na jeden moment (viz výše) prakticky nemám co vytknout. I ta obálka je skvělá!
Jsem nadšen. Doporučuji, máte-li v lásce příběhy psané srdcem.

6 17.03.2024

Po předchozím tramvajovém počinu (který může se Sukubami porovnávat jen čtenář, který si neuvědomuje rozdíly v ladění příběhů) konečně dostáváme od Edwarda Lee vážněji míněný horror. Je to trochu jiné, než jsem dle anotace čekal, ale nač chodit kolem horké kaše - líbilo se mi to, a to hodně. Je sice pravda, že v první třetině knihy mě (ač jsem ji chápal) nudila Ann, ale tato linka je nutná, aby se věci v ní obsažené zúročily později. A to je asi jediné negativum které ke knize mám - snad jsem ještě dumal nad několika momenty, ale i tam snadno vyplynula řešení. Což je vlastně opět důkaz toho, že román šlape jak má.
Trochu by mě zajímalo, co bylo vyškrtnuto z původní cenzurované verze. Míň porna? Míň nechutností? Netuším, ale musím říct, že i když je příběh někdy hnusný až po okraj vroucího kotle, současně si zachovává i určitou vkusnost a nic čtenáři násilně „necpe před ksicht“. Vlastně bych řekl, že za celou touto vrstvou horroru číhá ještě jedna - vrstva zenová, jakési hledání typické pro náboženství v jakémkoli útvaru. Pracuje se zde (a to mám velice rád) i s tím, co ví nebo tuší čtenář, ale ne postavy; díky tomu můžete hrát s autorem onu zábavnou hru „proč se stalo tohle a co uděláš dál?“ Krásné také je, že všechny linky mají svůj konec a nic se neděje bezúčelně. Obálka knihy je také skvělá a celkově jsem spokojen.
Zvládnete-li pár pikantnějších ingrediencí, Sukuby vás nezklamou.

6 01.02.2024

Už první pohled na ladné křivky této drobné, ale o to smyslnější knihy, vysílá do mysli čtenáře pozitivní vibrace. Hravá anotace s opravdu naléhavým varováním jen podpoří chuť rozevřít její stránky. A ve stejném duchu se drží smyslná poezie napříč celým svazkem, zaměřující svůj pátravý pohled na pestré pikantní situace - a to v různých polohách, od humoristické až po alegorickou.
Jazyk básní je snadno čitelný, ale o to je efektivnější; jakmile se do toho pustíte, už nebudete moct přestat. Záložka se zde na milovníky poezie tedy prsí trochu zbytečně, ale vadí to? Smysl pro erotično povzbuzují i lechtivé ilustrace, které do knihy pasují jako... že fakt hodně! K vrcholu čtenářovy radosti je kniha udělaná s vkusem sobě vlastním, přestože jde o „pokleslé prasárničky“.
Cesta do Čuňazie povzbudí každou otevřenou mysl.

6 24.12.2023

Až tolik mě to v zásadě nenakoplo. Přitom to má nápad, některé scény jsou dost nepříjemné a fantazie teče plnými proudy. V jádru je to neklasický příběh o magické knize, přičemž nejde o prastarý grimoár, ale svazek plný stereogramů. Čtenáři dlouhodobě věrní nakladatelství Golden Dog si při této příležitosti možná vybaví autorčinu povídku Stereogram z knihy Vostrá krása. Minimálně jsem si ji musel u určité kapitoly vyhledat (...a našel jsem, co jsem si myslel).
Ovšem i přes dobře rozjetý začátek a odpíchnutí se od zmíněné povídky děj trochu přešlapuje na místě. Ano, nádherně psychedelická krajina a její obyvatelé se mění a cizorodá pravidla světa rozhodně zaujmou. Nicméně samotná hrdinka knihy skoro po celou dobu spíše jen pasivně pozoruje a aktivní je vůči ní zejména okolní prostředí. Navíc je v pozadí rozjeto několik linek, které se tváří důležitě, ale nakonec nehrají významnější roli. Závěr i přesto uspokojí. Jít v hodnocení výš mě nakonec přiměly ilustrace (kontrast je skvělá věc) a celková vymazlenost knihy, snad jen... proč jsem v ní nenašel žádný stereogram?
Kniha V rozkvětu rozhodně potěší všechny milovníky literárních experimentů.

6 17.08.2023

Příjemné překvapení! V románu jsem nalezl právě tu směsici temnoty, humoru a napětí, která mě baví. Kniha nekráčí cestou generického fantasy, i když si vyzobává (ne)známé mytologické prvky; díky tomu nemusí čtenáři příliš vysvětlovat, a může se vrhnout přímo na děj. Příběh si užije každý, kdo má alespoň povšechný přehled o severské mytologii. Za textem jde znát slušná příprava, psychologie postav funguje a nemůžu říct, že bych měl málo lore.
Samozřejmě, pár věcí mi neladilo; většinou ale šlo o detaily nebo se potenciální výtka nenaplnila. Vyprávění se nebojí jít do hloubky a pokládat zásadní otázky. Docela chápu, že mnoha čtenářům se hlavní hrdinka může na čas jevit nesympaticky (můj případ to není, odhadl jsem ji správně), což samozřejmě s pozdním vysvětlením a pochopením přejde. Agátin příběh na mě silně zapůsobil a jeho poselství je zásadní.
Bonusová povídka pak na tváři musí nutně vykouzlit úsměv a společně s doslovem osvětlujícím vznik této knihy vše krásně uzavře. Ale musím závěrem zmínit ještě jednu věc, a to nádhernou obálku - přesně kvůli tomuto mám papírové knihy tak rád...
Přesvědčit se můžete sami Ve větvích Yggdrasilu!

6 12.06.2023

Jáj! Zdolal jsem Ďáblův hřbet a přežil to! Teď o kozlí chlup racionálněji - na tento román jsem čekal už delší čas. Zklamaný rozhodně nejsem; kniha je na svou délku velmi čtivá, nebál bych se říct až dechberoucí.
Přesto se našlo několik drobných negativ. Už v druhé čtvrtině knihy se našla místa pro budoucí děj nepříliš nosná, byť skvěle napsaná (shrnul bych je pod heslo Medvědi nevědí, že turisti mají zbraně), což by bylo ještě v pohodě. Víc mě štvalo, že počáteční hutně-děsivá atmosféra tím byla částečně ubita, protože ze skrytých příšer vytvořila převážně kulisu. Nakonec se věci pohnuly dlouho očekávaným směrem a já zadoufal, že se konečně dozvím nějaké hlubší lore... a na místo toho nastala etapa zběsilého akčního řádění (což Morbidus nemá rád). Neříkám, že vyústění románu nebylo logické a že bych si kozel-gore čtenářsky neužil; ovšem výrazná změna ladění způsobila, že kouzlo knihy přestalo působit.
Nicméně i přesto je tento svazek kvalita sama. Postavy jsou velmi živě napsané a díky srozumitelně vykresleným motivacím je práce s nimi na velmi dobré úrovni (byť jsem rychle odhadl, kam děj směřuje, ale to je můj zlozvyk a problém). Atmosféra příběhu je poměrně dlouho hutná tak, že by se dala krájet. Pokud dojde na explicitnější či drsnější scény, nejde o materiál vhodný pro úplné horrorové vegetariány (což míním jako pochvalu). Zmínku si rozhodně zaslouží i knižní obálka, která je v papírové verzi pojata vtipným způsobem.
Pro horrorové gurmány vybraná lahůdka s jemnou příchutí kozího sýra.

6 04.06.2023

Tahle solidní bichle, se kterou umlátíte mamuta snadno a rychle, má několik zásadních negativ. Příběhu totiž paradoxně ubližuje jeho komplexnost; přesněji snaha propojit dění v kosmu s děním na Zemi. Ano, na těch zásadních místech je to fajn... ale dovedl bych si to nakrásně představit i bez té pozemské části. Je to i tak zajímavé čtení, jenže dění ve vesmíru ovlivňuje pouze dění na Zemi; obráceně je tomu zřídka a v detailech. Ale ok, třeba se mýlím a nakonec, tohle mi duši příliš nedrásá. To, co mi zážitek výrazně narušilo, je poslední kapitola - ta předposlední totiž vše dokonale spojí a dodá knize nádhernou finální pointu... inu není to první příběh, kde mi ve finále čtenářský zážitek zhořkl (dalšími příklady jsou Hrůza od Arthura Machena či Svědectví od Stephena Kinga).
Kresba je fajn, ale má zde své limity (což dost zamrzelo hlavně u lechtivějších částí); dá se na ni snadno zvyknout a bez problémů se v ní orientovat. Především je ale celý komiks po celou dobu čtivý, což je u takto mohutné knihy skvělá věc. Motorem, který tohle umožňuje, je řada nečekaných zvratů a z nich plynoucí napětí; především je mi sympatické, že autor nemá absolutně žádný problém své postavy zabíjet, trápit či nechávat řešit neřešitelná dilemata. Druhá věcí, která je mi sympatická, je pestrý žánrový mix; není to jenom sci-fi, ale taky alternativní historie, politický thriller, survival horor, filozofie a svým způsobem i postapo.
Dopis 44 je čtení pro milovníky sci-fi, ať už vesmírného či pozemského.

6 05.05.2023

Chtěl bych se připojit k nadšení ostatních hodnotitelů, ale bohužel tak v tomto případě učinit nemohu. Ne proto, že by tato kniha byla špatná, jen... ve mně nezanechala příliš výrazné pocity. U mnohých povídek jsem po načrtnutí situace prakticky ihned odhadnul, jak celá záležitost skončí. Technicky jsou povídky vystavěny zdatně, nicméně občas zapomínají čtenáře konfrontovat více do hloubky. Najdou se čestné výjimky, některé příběhy jsou velice fajn; jen by to chtělo nebát se přitvrdit.
Vzhledem k různorodým autorským stylům mi nepřipadá fér porovnávat autory mezi sebou; byť mi pochopitelně někteří z tvůrců seděli více a jiní méně. Z tohoto důvodu nemohu jmenovat ani oblíbené povídky (můj favorit či favoriti by z toho jasně vyplynuli), jen dodám, že všichni autoři odvedli slušný kus práce. Jen tak dál! Velkým plusem této sbírky jsou jednoznačně skvělé ilustrace od Jiřího Dvorského, které povídky vhodně doplňují; snad jen na závěr kacířsky zmíním, že jsem evidentně jeden z mála čtenářů, kterého nezaujala obálka.
Prima sbírka nadějných autorů, která potěší čtenáře klasičtějšího hororu.

6 28.04.2023