Morbidus komentáře u knih

Mým prvotním dojmem z této sbírky bylo překvapení, že kniha s pouhými třinácti povídkami je takto macatá. To je dáno autorčiným popisným stylem psaní, který sám o sobě není špatný, ovšem navzdory pestrosti námětů posléze místo vyprávění věci spíš vysvětluje. Věřím však, že čtenáři vizuálnějšího typu si díky tomu Němý křik užijí daleko více než já. Z povídek jde cítit bohatá slovní zásoba, smysl pro realistično a schopnost zachytit (ne)lidské utrpení. Současně však u mnoha postav mám pocit, že se zasekly někde ve fázi popírání a rozjel se jim v hlavě brutální overthinking, takže často repetitivně omílají ty samé věci, aniž by se v příběhu situace výrazněji změnila. Jakákoli změna pak většinou trvá až příliš mnoho stránek, čímž se pro mě leckdy z textu vytrácelo tempo, napětí a obecně čtivost.

Některé kusy se mi tím pádem četly jedna báseň a u jiných mě poléval ledový pot při zjištění, že mám za sebou sotva třetinu příběhu. Několik kousků jsem znal už z dřívějška (v jednom případě šlo dokonce o delší text a „zpovídkaření“ příběhu výrazně prospělo). Jsem rád i za příběhy hozené do sci-fi polohy, byť jsem nad nimi musel místy přivřít obě oči, logiku hodit za hlavu a tvářit se, že nevidím problém. Asi největším zklamáním knihy pro mě byl BALONEK KE ŠTĚSTÍ, kde se bohužel po příchodu hlavního hrdiny na ústřední místo děje dozvídáme něco, co jeho příchodu na ono místo automaticky zabraňuje. Naopak mě hodně potěšil etické otázky pokládající LOVEC MONSTER, z reality vychýlené PRAVDA JE TAM NĚKDE a finální ZACYKLENÝ, který zpracovává citlivé téma. Vrcholem sbírky je však (a vzhledem k neoriginálnímu tématu mě to mile překvapilo) povídka ZRŮDA Z Č. P. 52. Tohle jsem přečetl jedním dechem a byl smutný, že to není celý román, protože to mělo ten správný náboj. Závěrem ještě zmíním, že by možná bylo fajn proložit delší povídkové kousky těmi kratšími, aby si čtenář měl možnost po čas četby „odpočinout“.

Němý křik je dobrá volba pro milovníky vážnějšího a z větší míry realistického horroru.

5 12.10.2024

Mám rád tlusté knihy, souborná vydání všelikých sérií nevyjímaje. Už tím mě „upíří bible“ Očistec potěšila; i když s těmi upíry bych byl opatrný, neboť ústřední Violeti jsou natolik svébytným slepencem nemrtvých a neživých bytostí, že tuhle berličku nakonec ani nepotřebují. Docela velká část děje se odehrává v severských zemích Evropy, a to v takové míře, že se jedná o svého druhu alternativní historii. Nicméně nemalý podíl na ději má i moravský Zlín a metalomilci jistě ocení i návštěvu Vizovic.
Ale popořadě. Už když parta krvesajů z mladého Samuela Segetha vyrábí segethínský guláš, lze tak nějak vytušit, že nepůjde o žádný čajíček. Celá první kniha (TI NEPOHŘBENÍ) oplývá dusivou patinou gotických příběhů, na rozdíl od nich se však nezdráhá vyjádřit bestialitu, krutost a nelidskost zcela otevřeně. Musím říct, že se mi četl nejsnadněji, byť mnohem raději mám knihu druhou (DĚTI RAUMY). Ta se přesouvá do moderní doby a může připomínat šachovou partii, kde zákeřné zlo odhaluje svou tvář pěkně pozvolna. Popravdě, Timo je natolik dobře napsaná postava, že ačkoli ho čtenář za všechny ty hnusy nenávidí, stále ho dokáže pochopit. Ke konci příběhu jsem si začal všímat úprav oproti předchozímu vydání a pravdou je, že třetí část (VIOLETI) by podle mě samostatně příliš nefungovala. Nutno podotknout, že mě ani výrazněji neoslovila. Snad je to způsobeno příliš mnoha postavami s příliš malými rolemi nebo antagonistou, který je na první pohled působivý, ale na druhý vlastně nic moc zajímavého nenabízí. Upřít však třetímu příběhu nemohu překvapivé a efektivní zvraty, korunované samotným koncem; nemyslím si, že příběhy by měly končit vždy šťastně, přesto jsem knihu zavíral rozladěný.
Také se v textu občas našly nějaké ty chyby; chápu, že na cca 700ti stranách lze stěží uhlídat všechno a odvykl jsem si s tím v hodnoceních prudit, ale sem tam mě vytrhly ze soustředění. Co se týče obálky (slušela by jí imitace kůže), mně subjektivně se líbí a tu souvislost s příběhem je evidentní - otázkou však zůstává, čím naláká neznalé čtenáře. Navzdory mým výtkám však jde v rámci českého horroru příběhově o jednu z nejlepších knih, která se nebojí nahlédnout do hlubin (ne)lidskosti a budí intenzivní, hluboko zasuté emoce. Krásné ilustrace. Výborná věc.
Očistec potěší čtenáře se zálibou v temných příbězích a masivních špalcích.

5 21.06.2024

Mám rád, když autoři zapojují do svých příběhů i hudbu, která je inspiruje. Takže můžete vsadit krk, že Balady vrahů mě zaujaly. Pustit si konkrétní skladby k příslušným povídkám jako podkres zde vnímám jako zásadní součást prožitku. Zajímavé je, že když mě zasáhla hudba, trefil se mi často do vkusu i příběh. Mimo samotných povídek mě tak kniha přivedla i k tvorbě Nicka Cavea, která určitě stojí za prozkoumání. Ale zpět ke knize - ačkoli je na albu 10 písní, část knihy jim věnovaná má 11 povídek. Mám dojem, že Dítě slz by mělo tím pádem patřit až do druhé části knihy, nazvané prozaicky Povídky.
Povídky sice již nejsou hudebně motivované, ovšem ústřední téma vrahů se v nich i nadále odráží. Oproti první části se zde o dost více objevují nadpřirozené prvky a žánrové proměny. Jelikož zmizela hudební složka, povídky získávají více prostoru, díky čemuž jsou často delší a s výraznější pointou. Nemohu také u Wojteczekových postav nezmínit až obsedantní potřebu krčit rameny. Obecně platí, že povídky sborníku jsou úsporné, ale přemýšlivé. Máte-li rádi příběhy, kde pointa neznamená konec, tato kniha má ten správný náboj.
Zaujme milovníky chmurných příběhů, moderního horroru a dobré hudby.

5 10.05.2024

Mé pocity zůstávají rozporuplné. Na jednu stranu dostaneme typickou Kadečkovku - živé charaktery, zajímavý svět a vtahující zápletku. Nechybí ani typické ingredience v podobě pololidí (v bio i techno smyslu), několika soupeřících frakcí a chemie mezi ústřední dvojicí. Děj je svižný, emoce fungují, dialogy odsýpají. Tentokrát dominuje zejména sci-fi a horrorová složka - a právě s druhou jmenovanou mám problém.
Je fakt, že pokud máte načteno málo či vůbec nic z horrorového žánru (zejména lovecraftovského, inspirace je zjevná), kniha vás možná zasáhne mnohem více, než mě. V příběhu se vyskytují rybolidi, tajemný kult, červovité potvory a další srandy, ale Lovecrafta zde budete hledat marně. Obecně zde temný žánr funguje, takže občas čtenáře (ne)příjemně zamrazí; pravá horrorová hloubka tomu však stále chybí.
Se sci-fi složkou to vypadá mnohem lépe a stejně jako v autorčiných předchozích knihách funguje velmi obstojně. Kniha tak asi do dvou třetin příběhu ve všech ohledech slušně graduje; a pak dojde ke zkratu. Chápu, že to nejspíš mělo být hodně temné - a paradoxně právě proto to pro mě přestalo fungovat. Bez spoilerů se zde nemohu vyslovit, proč to tak vnímám - nicméně součástí problému pro mne byla určitá nemožnost se vcítit do hlavních postav. Samotné finále mě příliš nepřekvapilo, něco takového jsem očekával.
Možná jsem na Chapadla černé hvězdy příliš přísný. V příběhu jsem objevil celou řadu nápadů, myšlenek či zapamatovatelných scén, které fungovaly na výbornou. Epilog je třešničkou na dortu. Velmi nadprůměrná grafika obálky bezpochyby nadchne i toho nejzatvrzelejšího škarohlída.
Doporučuji čtenářům temnějšího sci-fi, weirdu a předchozích knih.

5 27.02.2024

Zajímavá povídková antologie, jejímž ústředním motivem je Halloween (jak ostatně plyne z názvu knihy). To sice už předem znamená, že pro našince kniha bude mít občas nižší relevanci a některé kusy si (odhaduji) možná tolik neužije. Rozhodně si ale nemyslím, že by byla kniha takový error, jak to možná ze zdejšího hodnocení vypadá. Zaujala mne už jen jména editorek (jakmile někde vidím Ellen Datlow, vím že to chci číst, protože se to s mým vkusem střetne). A obecně si myslím, že čeští fanoušci temnější literatury (ne nutně horroru) si zde najdou svoje a ještě si rozšíří obzory.
Byť se mi kniha jako taková líbila (pevná vazba, obálka odpovídající obsahu), nemůžu si v rámci celku pomoct od jakéhosi pocitu průměrnosti. Je pravda, že ze zde publikovaných autorů jsem znal cca 4, takže jsem se vydal do neprobádaných vod a mé závěry nemusí mít patřičnou relevanci. S jistotou ovšem mohu říci, že vrcholem této knihy (ba přímo Everestem) je geniální kus Ztraceni ve tmě; já si věcí od Johna Langana budu zřejmě muset načíst víc! Našlo se i pár dalších kusů, které mě nadchly (Pekelné svědění, Vilín, Amber už víckrát nepozveme), většina ale zůstala v rámci lepšího průměru. Samozřejmě se našlo i pár povídek, které mě vyloženě nebavily, ale většinou to bylo laděním směřujícím k jemnějším žánrům - ty nemusí sedět mně, ale své čtenáře si najdou. Celkově zde překladatelé odvedli slušnou práci (na knize se jich podílela celá hrst!) a chybná gramatika mě trkla do očí snad jen dvakrát. Když nad tím teď přemýšlím, tato kniha je dostatečně pestrá a zajímavá, abych jí občasný odklon k průměru odpustil.
Doporučuji milovníkům potemnělých antologií a těším se na další kus z edice Halloweenské knihovny!

5 23.12.2023

Celkem svižná záležitost s lehkým retro nádechem, který je patrný i přes zasazení do moderních kulis. Ono to ani nemůže být jinak, inspirace seriálem Stranger Things je patrná jak z textu, tak i ze samotné obálky. Také se mi zde opět potvrzuje, že aby měly příběhy ten správný tah, měly by být do jisté míry míněny osobně. Myslím, že mnoho čtenářů z cílové skupiny se díky dobře odvedené práci s hlavní postavou dovede s Rebekou velmi snadno ztotožnit a ocení ono závěrečné poselství.
Na druhou stranu, příběh utrpěl pro mne neoblíbeným neduhem, totiž ukázat monstrum příliš brzy. Zhruba ve dvou třetinách tak už téměř vše víme a přemýšlivý typ čtenáře nemá už moc co odhalovat. Po překlopení děje do jiné pozice horroru se tak ztratí část atmosféry; přestože obsahuje dějově silné scény, emoce ze mě už nevykřesaly. Ale pokud si odmyslím, že i blesky emitují UV záření, Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech splnili svůj účel a dostalo se mi čtivého, výrazného příběhu.
Doporučuji milovníkům horroru, Stranger Things a výživných bouřek!

5 10.12.2023

Trochu mě překvapilo, s jakou rychlostí se „vyřešila“ zápletka nastíněná v anotaci. Nicméně toto zrnko hovoří o něčem hlubším, než pouhém kriminálním motivu. Ve skutečnosti se zde vypráví o jinakosti - o jejím původu, vnímání v rámci sebe sama a snaze někam zapadnout. Myslím, že tyto a podobné myšlenky jsou lidem pohybujícím se ve fantastice blízké a snadno se s nimi ztotožní. Krásné a smutné čtení.
Knize v podstatě nemám co vytknout, protože skrze atmosféru, dialogy i erotično si po celou dobu drží velmi dobrou úroveň. Svazek je na svůj rozsah inteligentně poskládaný a snad jediná výchylka je v rozvinutosti některých částí pro příběh (málo cirkusu), což ale nelze autorce zazlívat. Četlo se to samo a Pomiluj smrt považuji za jedno z výraznějších Zrnek.
Slečna Luisa mi bude chybět a čtenáři by se s ní rozhodně měli seznámit...

5 17.11.2023

Dobrá věc to je. Zejména v první části, která nechávala čtenáře v nejistotě, mě to bavilo hodně. Nebyl jsem si dokonce ani jistý, jestli autor nastražil stopy zápletky neúmyslně nebo naopak přímo počítal s tím, co všechno si čtenář domyslí. Ve druhé části knihy se pak mé domněnky potvrdily, nicméně hra se čtenářem tím skončila a došlo ke splétání nitek a uzavření děje. A jakkoli mám rád, když do sebe příběh logicky zapadá jako puzzle, ve druhé části to ztratilo šmrnc. Snad přílišnou popisností, překombinovaností či samoúčelností některých postav/míst v ději.
Četlo se to ovšem samo; za příběhem je vidět velká slovní zásoba i studium dané problematiky. Ono knize mimo výše uvedené není nakonec mnoho co vytknout, protože místo, období i charaktery příběh táhly kupředu velmi obstojně. Nad průměrem je i obálka knihy (okamžitě si vybavím wendigo), která odkazuje víc na horror než na dark sci-fi. Obrácené R je cool!
Polibek Choroby okouzlí temněji zaměřené sci-fisty a přemýšlivé čtenáře.

5 06.09.2023

Pohádky H.Ch. Andersena patří mezi ty, které lze číst v každém věku a pokaždé čtenáři přinesou něco nového. Jdou totiž opravdu do hloubky (aby ne, když autor prožil tak tvrdý život). Je pravda, že příběhy jsou místy poměrně znepokojivé až temné, ale to je v principu každá opravdu dobrá pohádka. Dá se snadno pochopit, že příběhy této knihy nejsou pro každého; její vnitřní krása spočívá v upřímnosti, pochopení a smíření.
Sám jsem svého času fascinovaně četl titulní Sněhovou královnu, brečel nad osudem Holčičky se sirkami a byl nešťastný z příběhu Vytrvalého cínového vojáčka. Musím ale zdůraznit, že trauma z nich nemám; naopak, jsem za ně rád a pomohly mi vidět v životě to dobré i zlé. Čas od času si je připomínám (jako třeba teď) a všímám si už i pohádek, které mě dřív tolik neoslovily. Přitom všechny zůstávají v jádru nadčasové a řeší v podstatě moderní problémy (v tomto ohledu mě tentokrát nejvíc zaujal Slavík). Ale hlemýžďů a růžových keřů je plný internet, takže každému dle gusta.
Něco mi říká, že tuto knihu si neužijí lidé beze smyslu pro horor.

5 06.07.2023

Tato kniha pro mě zpočátku byla něco úžasného. Jenže jak kapitoly přibývaly, kouzlo se pro mě částečně vytratilo. Nevadí mi, když je hlavní příběh tvořen krátkodobými zápletkami a místy vede do nikam; naopak tyhle inteligentní hádanky vyhledávám. Jenže v tomto případě to není až tak chytré jak to zprvu vypadá - a tam uvnitř to drží pohromadě jen vývoj postav. Tedy nejen samotného pošťáka (který je sice důležitou postavou, ale ne nutně hybatelem děje), ale i spousty dalších charakterů (které se někdy objeví a jindy jen zmizí navždy). Takže nakonec je to spíše příběh samotného Edenu a několika lidí, kteří ovlivňují jeho (ne)existenci. A taky o dracích. ;)
Naštěstí se našly i věci, které pro mě posunuly příběh do nadprůměru. Hodně mě potěšil fakt, že některé neřešené či potenciální dějové linky dostaly prostor v bonusových příbězích na konci knihy (kde dostaly tradičně prostor i další zajímavé materiály). Nejvíce mi k srdci přirostli (mimo pošťáka Marka) tajemný Náčelník, nevyzpytatelná Molly a skvěle vykreslená Maggie. A nakonec - velice se mi zde líbila kresba. Sedla mi dokonce natolik, že grafice odpustím pár chyb, kterých jsem si všiml (je fakt divné, když popravovanému zničehonic zmizí pouta).
Pokud se pohybujete na temnějších vlnách, Pošťák by vás mohl zaujmout.

5 02.07.2023

Wow. Takový byl můj pocit po dočtení tohoto monumentálního svazku. Čtenáře to do hodí do úplně jiných sfér myšlení, nicméně v žádném případě nejde o lehkou četbu; tohle je třeba odměřeně dávkovat a nepřehnat to. Navíc tento komiks vyjeví svou pointu jen tomu, kdo má skrz naskrz načtený Mýtus (a díla související), k tomu separátně vydaný svazek Neonomicon (tento komiks již vyšel i souhrnně ala omnibus) a zápisky hlavního hrdiny Roberta Blacka, rozprostřené napříč celou Providence.
Je pravda, že poslední jmenované zápisy mi zpočátku přišly zbytečně repetitivní; vlastně i příběh se zdál celkem obyčejný - mladý muž sekne s novinařinou a shání podklady pro svou románovou prvotinu. Robert Black mi díky těmto zápiskům nebyl zcela sympatický. Na jednu stranu se s ním totiž naprosto přesně shodnu například v jeho kritice Draculy i vidění toho, jak by měl strašidelný příběh fungovat. Na stranu druhou nemám rád když lidi píší nebo mluví o tom, co by všechno chtěli psát (toho je ten deník plný) místo toho, aby raději reálně šli něco tvořit. Pokud si ale odmyslím tento návod jak být neúspěšným spisovatelem a dobrým filozofem, funguje to. Navíc to fňukání nad tím, co všechno by chtěl Black psát, je úmyslné a ve výsledku podstatné pro pointu celé knihy.
Jak vidno, nejde pro knihu o pohodlné (části přeskakující) a nesečtělé (či rovnou Mýtem nedotčené) literární obdivovatele. Dalo by se říct, že je v Lovecraftovském stylu určena vybraným jedincům, kteří dokáží rozklíčovat narážky na celou plejádu autorů a příběhů, které se na sebe hemživě vrství a rozpadavě propojují. Pozornost čtenáře je vyžadována i v rámci kresby a dialogu, kde je třeba se plně soustředit co-kdo-kde ta která postava říká (přičemž mi třeba spousta narážek došla až o pár kapitol později). V tomto ohledu je škoda kapitoly 8, kde zmizel text a já si jej musel číst z errata sešitku, což nebylo úplně ono. Kresba mi hodně seděla, místy je až precizně vymazlená - zejména pak závěr knihy. Tento komiks, či lépe řečeno vizi, propojující celý Mýtus do jednoho celku, jsem si nesmírně užil. A ani tentokrát není název knihy samoúčelným lákadlem!
Normálně se tak nerozepisuju, ale toto dílo si má slova obdivu zaslouží. Místy se v něm sice hůře orientovalo a ani já nepojmul všechno, ale šlo o zážitek stěží popsatelný slovy. Nejde o vstupní bránu do universa Mýtu, spíše o nouzový východ pro ty, kdo už jej dobře znají a zoufale hledají cestu ven; takoví čtenáři si Providence užijí do poslední kapky slizu.

5 23.04.2023

Likvidátor se vrací! Ale není sám, kromě Benedikta se dočkáme i návratu dalších známých postav. V tom paradoxně vidím největší slabinu, neboť někteří šílení jedinci nečtou knihy v rámci série popořadě; ti se zde nejspíš díky všemožným jménům a odkazům orientovat nebudou. Ovšem pro věrné a důsledné čtenáře znalé prvního dílu v tomto tkví naopak největší síla knihy, protože mnohým postavám a událostem (současným i minulým) je dán větší prostor než doposud.
Současně je třeba dodat, že děj výrazně potemněl a stal se tím pro mě čtivějším. Přibylo nových postav a ačkoli tento trend často vede k tomu, že se mezi nimi přestávám orientovat, zde jsem neměl s přehledností žádný problém. Celá kniha výborně pracuje s emocemi, v čemž exceluje zejména finále. Závěrem musím pochválit ilustrace (z nějakého důvodu mi seděly více než u předchozího dílu) a poděkovat autorce za krásné věnování.
Pokud se vám líbil předchozí díl, tady není nad čím váhat!

5 26.03.2023

Může se zdát, že Tomie je poněkud nesoudržná. Sám bych ji rozdělil na tři části; první víceméně končí kouskem Vila, poslední pak tvoří závěrečná trojice příběhů. Vše mezi tím se sice může jevit jako více či méně originální recyklace původního nápadu; ty však vnímám jako doplnění původního mechanismu tvořícího legendu o kráse a smrti. Celý tento opus mi tak dává smysl i přestože se Tomie „množí“ takřka geometrickou řadou. Vzhledem k povaze její existence lze předpokládat, že v pozadí příběhu jich stejně rychle ubývá.
Dalším bonusem je, že příběh Malíř se objevil již ve svazku Balonky oběšenců, kde na mě působil trochu jinak (asi chápu, proč byl vybrán). Taktéž bylo zajímavé sledovat, jak se autorův styl kresby i vyprávění postupně měnil až na současnou úroveň. Možná se tento soubor příběhů někomu nebude zdát tak bizarní jako jiné autorovy díla, ale za mně dost dobrý. Zachytit krásu Tomie se podařilo perfektně a jedinou vadou na kráse jsou snad jen občasné nevěrohodné reakce postav.
Rozhodně doporučuji všem milovníkům hororu... a taky Tomie.

5 04.02.2023

Četl jsem pár kousků Sandmana už někdy v pubertě - a už tehdy zaujal. Dokonce natolik, že i po více než deseti letech jsem si vybavil základní kostru děje (je vždycky skvělé, když toto kniha dokáže). Ačkoli seriály a filmy dle knih spíše nevyhledávám, v tomto případě dle ohlasů půjde o čestnou výjimku; a jelikož kniha má vždy přednost, rozhodl jsem si osvěžit paměť. Dýchlo to na mě ještě mocněji, než v minulosti.
Příběh jako takový je v podstatě jednoduchý... a současně vůbec. Už jen díky tomu plně spadá do mého vkusu. Snad jediným slabým místem je pokus naroubovat do příběhu i Ligu spravedlnosti, což alespoň vyznívá komicky, když nic jiného. Naopak některé další charaktery (zdravím, Johne Constantine!) mi zde mimořádně seděly. Stejně jako všechny ty hororové vibes, které pro mě dílo dělají mimořádně čtivým. Ale především - je to psáno s obrovskou fantazií a nebojí se to (ze své podstaty) zkombinovat cokoliv.
Vynikající rozjezd, tady není nad čím váhat.

5 08.10.2022

Třetí komiks jménem Trojka (jak ikonické), který jsem měl tu čest si v rámci nakladatelství Mighty Boys přečíst, je historickým příběhem. Takže mě zajímalo jak, se s tématem tvůrci poprali - jak napovídá hodnocení výše, poměrně obstojně. A to i přesto, že příběh je z těch přímočařejších; jeho síla je soustředěna ve vykreslení pohnutek a motivací toho, kdo-co-proč udělal. Kresba mému oku lahodí a v bojových částech jsem se zde neztrácel. Nicméně vzhledem k zasazení děje do historie se čtenáři očekávající „akční řežbu“ mohou ztratit. Je třeba umět číst mezi řádky a neopomíjet doplňující informace.
Skutečným pokladem pro mě byly závěrečné rozhovory a především shrnující esej profesora Hodkinsona. Přiznám se, že příběh Třístovky mě nikdy neoslovil a k vojenství mám (z povahy) odpor - není tedy divu, že školská prezentace Sparty mi tuto kulturu předem zprotivila. Texty v tomto svazku celou mystifikaci staví zpátky na nohy a díky tomu lze Sparťany (resp. Lakedaimonce) chápat jako lidské bytosti a ne bandu bojechtivých magorů. Docela mě to i ohromilo, když uvážím, jaký dopad to má na současný svět. To je ta věc, která činí toto dílo důležitým.
Trojka rozhodně stojí za přečtení, ať už historii holdujete nebo nikoli.

5 29.09.2022

Skvělá záležitost! Pokud se mi předchozí počin z kuchyně Mighty Boys líbil, tak v případě knihy Ozvěny jsem vyloženě nadšený. Přiznávám, že zprvu převládala mírná nedůvěra, ale trvalo pouhých pár stran, než mě příběh dokonale zaháčkoval. A pak už mě nepustil až do temného konce. Příběh táhnou kupředu mrazivá odhalení, která si pocitově mohou podat ruku s pokrouceností japonského hororu. Druhou věcí je sílící a stále hlubší nejistota, kde se proplétá psychické onemocnění hlavního hrdiny s iluzemi, které člověku může nestřeženě poskytnout holá realita.
Musím se ovšem přiznat, že třetí kapitola ve mně vzbudila určité podezření, které ve čtvrté kapitole získalo konkrétní kontury a později se do puntíku potvrdilo. Neznamená to však, že jsem zklamán; naopak jsem potěšen a příběh tím nic neztratil. Ostatně, když díky zdánlivě nepatrným detailům dokážete odhalit kam příběh směřuje, je to skvělá ukázka symbiózy vypravěčského a kreslířského řemesla. Zde se to podařilo na jedničku, což ostatně dokládá (vedle přemýšlivých doslovů a obrazového bonusu) i popis tvorby celé první kapitoly, krok za krokem.
Jedna z těch záležitostí, které si milovník hororu chce přečíst, ale neví o tom!

5 19.09.2022

Čeká mne obtížný úkol - napsat stručný a střízlivý komentář ke knize, ze které jsem nadšený. A co že mě tak zaujalo? Ona plíživá pokroucenost dějových linek, kde od prvních vět víte, že je cosi „špatně“. Děs tady nevychází přímo z otevřených popisů utrpení ani z působení ikonických monster - místo toho nechává tichou temnotu a rozvrácené groteskno vyvěrat do našeho světa přímo z hlubin vaší mysli. Bez krve, bez větší akce (mimo samotného aktu bytí) a s notnou příměsí nepřirozena.
Skutečnost, že jde o povídky celé věci jen přidává na intenzitě - záležitosti jako Sen o figuríně, Těžkosti dr. Thosse či Deník J. P. Drapeaua se (ač nejen ty) dotkly otazníků v mém nitru. Samozřejmě, autorův styl vyprávění nemusí sedět úplně každému (čím hloubavější čtenář, tím větší zážitek), dovedu si představit i čtivce, na které tento typ vyprávění neučiní žádný dojem. Na mě to zapůsobilo velmi. Dokonce i kvalita povídek je vyrovnaná, nečastý to jev.
Pochvalu zaslouží i vnitřní ilustrace, perfektně podchycující specifický tón příběhů. Obálkou jsem si nejdříve nebyl jistý; po přečtení knihy vím, že byla zvolena příznačně. Otázkou zůstává, zda dostatečně zaujme i čtenáře existencí tohoto autora doposud nepolíbené.
Zkrátka a dobře, nemám téměř co vytknout. Knihu tímto definitivě řadím ke svým oblíbeným kusům, k nimž se jistě nejednou vrátím. Nezbývá než doufat, že do našich končin časem doputují i zbývající části Ligottiho díla...

5 06.06.2021

Tohle bylo lepší čtení, než se zprvu zdálo. Zpočátku jsem se trochu obával způsobu vyprávění a některé postavy mi až tolik nesedly, ale časem se to všechno urovnalo a děj se proměnil v jízdu po tobogánu. Zprvu prosyceném alkoholem a lidskou zvířeckostí, později řádně temném a krvavém.
Tohle bylo příjemně svižné horrorové čtení s dobrými nápady. V téhle plovoucí Petriho misce se nevyplatí si postavy příliš oblíbit, protože autor nemá problém sympatické postavy krutě likvidovat - a to je dobře, protože pak vše šlape jak má. Dvě třetiny fungují jako dobře seřízené hodinky, aby v (už trochu zadrhávajícím) závěru přišel s naprosto bravurním vyústěním.
Osvěžující a děsivá plavba pro odvážné - nalodíte se?

5 31.03.2021

Solidní krvavá upírovina. Osobně nemám příliš v lásce starší zaprášené gentlemany s problémovými zuby ani nadrženou krvesajnou mládež, které se sypou třpytky snad i z trenýrek. Avšak autorčino pojetí upírů je však v tomto případě poměrně svěží, originální... a brutální. V tomto ohledu na mě asi nejvíce působil kontrast lásky a nenávisti, který čtenáře ukolébá, jen aby vzápětí přišla další rána.
Děj se odehrává v dobách dávno minulých na severu Evropy; lze se však velmi snadno začíst, takže akutní umoření historismy zde nehrozí. Zmínky o Moravě jsou potěšující a napětí-budující pasáže ze současnosti navnazují na pokračování.
Nebojíte-li se temnějších emocí, Ti nepohřbení rozhodně stojí za povšimnutí.

5 20.01.2021

Zajímavé kombo – erotika, lovecraftovský horor a situační humor. Čtenář bez znalosti díla a života HPL možná patřičně neocení všechny detaily a narážky, ovšem na celkovém vyznění to nic nemění. Střet Lovecraftova archaického puritánství a nespoutaného světa sexuchtivých dam vytváří úsměvný kontrast. Pakliže však tento na okamžik zmizí, skryté znepokojení začne nabývat zřetelných kontur. Dle té nejlepší tradice se tak postupně přesouváme z všednosti do oblasti mimo lidskou představivost. Především však stále jde o fungující „fikci ve fikci“ s neotřelým nápadem.
Po vyvrcholení příběhu následuje i příhodný bonus, jímž je Lovecraftův snový fragment Cosi v měsíčním světle. Také povedená obálka knihy doslova křičí „Lovecraft!“, což je v souladu s jejím obsahem. Jde o čtivé vyprávění, ovšem úplná topka to není. :-)
První jízda Tramvají s Edwardem Lee se mi zamlouvala. Budu se těšit na další.

5 16.05.2020