Morbidus komentáře u knih

Nemám nic proti romantickým komediím; popravdě jsem jich několik absolvoval (či mě k tomu přiměli) a nakonec to bylo docela fajn. Takže můžu potvrdit, že obálka knihy nekecá a skutečně jde o démonicko-romantickou komedii se vším všudy. Cesty tohoto příběhového odvětví jsou vykresleny natolik dobře, že podle podobného musteru by se klidně daly napsat i romanťárny o ufonech, robotech či zmutovaných humanoidních ptakopyscích. V tomto případě jsou to pekelní démoni a aby byl potenciál komedie naplněn, přítelem mladé sukuby Vešky je legomaniak Jonathan z upjaté maloměstské rodiny plné křesťanů. Už tohle má samo o sobě potenciál, ale autor u toho pochopitelně nezůstává a přidává do hry prvky sobě vlastní.
Román má pomalejší rozjezd a i přes háčky, které čtenáře u knihy udrží, je to zábavný průměr. Někde za půlkou se to ale začne rozjíždět (pojetí naší pozemské existence mě dostalo) a v poslední čtvrtině knihy už jede bizarro řežba na plné obrátky. Je zajímavé, že jakmile se u Mellicka objeví nějaká akční či bojová sekvence, v mé hlavě se děj vyobrazuje jako anime. Co mi trochu vadilo, byl ústřední Jonathan, se kterým jsem se docela dlouho nedovedl ztotožnit. A jelikož romantické komedie končívají šťastně (alespoň ty které znám), můžete si tipnout, jak tento románek dopadne...
Odpočinkový kus plný lásky, démonů & bizarra.

4 23.06.2024

Kdybych dělal Top 5 nejlepších gamebooků, ten O Norikovi bude jednoznačně mezi prvními místy. V Česku si podle mě v důsledku nemůžete říkat hráč gamebooků, aniž byste tento příběh alespoň zkusili. A slovo příběh používám úmyslně, protože ten je zde jednoznačně v popředí a emoce zvládá přenášet na jedničku. Vypravěč moc dobře ví, co dělá a jednoduše si se čtenáři hraje; evidentně má hráče prokouknuté skrz na skrz. Tato autorská jistota se projevuje i ve výrazně humoristickém ladění příběhu, který je laděn do světlejších odstínů někde mezi fantasy, pohádkou a dračákem.
Může se tedy zdát, že je tento gamebook jeden z těch lehčích - ale chyba lávky! Je sice prudce hratelný, ale potrápí. Zejména legendární les Levektekadruzab je sítem, které ty méně trpělivé spolehlivě odežene (byť s trochou rozumu a štěstí se jím dá projít snadno). Je pravda, že pokud máte extrémní smůlu na kostky, tak hrou neprojdete, ať už si na počátku zvolíte jakého Norika chcete. Na druhou stranu lze příběh dohrát jak s chytrou, tak i se silnou postavou, které se pochopitelně bude dařit v činnostech dle její nátury. Důrazu na příběh jsou podřízena i pravidla, která jsou za mně elegantní, jednoduchá a mohou se dynamicky měnit dle fáze hry. Ona už ta kniha obálkou (v případě pevné vazby nějak pobledly barvy), názvem i anotací na zadní straně knihy ukazuje, s čím máte tu čest. Je to pecka.
Pokud jste O Norikovi ještě neslyšeli, nastal čas vyrazit za štěstím!

4 27.04.2024

Už jen jméno tohoto komiksu zní jako obzvláště děsivá kletba. Takže se není co divit, že hned jak do děje naskočí džinové a s nimi základní premisa příběhu (BANG!), stane se z toho splašený cirkus na kolečkách. Když nad tím přemýšlím, je to vlastně „hodně atypické postapo“. Uhodnout, kam se základní myšlenka (protože tohle je zejména o nápadu, postavy jsou víceméně jen hybateli celého „experimentu“) bude ubírat, je stěží odhadnutelné. Takže klobouk dolů tvůrcům, že to celé dokázali uřídit bez ztráty kytičky!
Trochu jsem měl obavy, zda ústřední zápletka nepohltí sama sebe, ale k mé radosti děj držel pohromadě. Zvraty a proměny jsou zejména zpočátku zběsilé, ale jak se dostáváme do delších časových horizontů, vše se inteligentně zpomaluje, až příběh nakonec zastaví v krásném finále. Nějaké drobné chybky by se asi našly, ovšem komiks vtáhne natolik, že jsem ho přečetl na jeden zátah. Fajn kresba, slušná práce s postavami a hlavně - celou dobu jsem se bavil. Pravděpodobně jeden z nejlepších komiksů, jaký jsem měl to štěstí číst!
Přeju si... :)

4 14.03.2024

Musím přiznat, že na knihy z edice „Old School Horror“ jsem se navzdory zvyklostem těšil. Mou hlavní obavou bylo, abych neměl nepřiměřená očekávání, která dovedou sebelepší dojem zhatit - a musím říct, že je to přesně takové, jak jsem doufal. A to i přesto, že z první a kratší ze dvou novel v tomto svazku jsem byl mírně rozpačitý. Příběh Když nás temnota miluje o čerstvě vznikající rase hlubinných troglodytů v sobě měl onu jemnou temnotu, kterou mám rád. Na druhou stranu je u této krátké novely potřeba trochu vypnout a nepřemýšlet příliš do hloubky; jakmile začnete uvažovat o fyziologii těla, fungování mozku či ekosystému podzemí, narazíte s logikou na zeď. Příběh tak drží na úrovni vykreslení charakterů, jejich vzájemné vztahy a samotná zápletka.
Oproti tomu následující novela Krása je... mi připadala v jistém smyslu jako opak předchozího. Děj vnímám jako komplexně prokreslený, byť mi trvalo pár kapitol, než jsem na děj dokázal zcela naskočit. Prim zde hraje psychika, sociální vztahy a evoluce postav. Už v předchozím příběhu se ukázalo, že v těchto ohledech je autorka poměrně silná a jelikož zde není nepřirozený prvek tak viditelný, tyto klady vyniknou o to víc. Jediná má zásadnější výtka tak spočívá v závěru, který sice není špatný, ale přece jen z těch slabších. I tak jde o krásný a smutný příběh, který mě na několika místech až dojal.
Oba příběhy spojuje téma „generačního horroru“, kde volby či chyby rodičů vedou ke konsekvencím plynoucím zejména pro jejich potomky. Nečekejte nic extra explicitního, spíše bezhlesý výkřik duše. Děj se může občas zdát naivní; ovšem tato patina k horroru dané doby nejen patří, ale také mu sluší. To ostatně lze cítit i z obálky s brečící rozbitou panenkou, která v sobě nese esenci toho, jak má vzhled horrorové knihy působit (a to je bleděmodrá má nejméně oblíbená barva).
Celkově mám z knihy velmi dobrý pocit. Máte-li cit pro onu specifickou horrorovou atmosféru, která zahřeje u srdce - tohle je přesně ono.

4 10.03.2024

Další skvělý kus z bezejmenné série antologií mapujících tuzemskou makabrózní literaturu z devatenáctého století. Tentokrát už bez editorské spolupráce Honzy Vojtíška a fokusováno na temnou a děsivou prózu časů minulých. A mnohdy je to slušný nářez, ačkoli jej v očích moderního čtenáře mírně deefektizuje fakt, že témata (logicky) zaujímají jen určité okruhy nám známé strašidelné literatury. Malebný jazyk či větná skladba tehdejší doby může méně zdatné jedince odpuzovat, čímž se ovšem tito ochudí o pestrou mozaiku historie horroru z českých luhů a hájů. Vypravěčský um prezentovaných autorů je velmi rozmanitý a vytříbený.
Oproti předchozímu Umrlčímu věnci, zaměřenému na balady, se mi V říši mrtvých četl mnohem lépe (prostý text holt nevyžaduje tak hluboké nazírání jako poezie). Dokonce si nyní vybavuji i některé pro mě zajímavé autory a dovedu k nim přiřadit i jejich dílo - byť stejně jako u předchozí knihy je autorů příliš mnoho, než aby je má mysl trvaleji pojala, tento neduh je o dost menší. Sympatické mi je také dělení na tematické okruhy, přičemž většinu knihy zabírá literární útvar povídky; nicméně ani kratší okruhy nezaostávají a v každém jsem si našel něco, co mě zaujalo. Jediné neduhy tak spatřuji v tom, že Františka Stránecká se narodila až po své smrti a opět mám o něco méně v oblibě Svatopluka Čecha. Obálka této knihy se může zdát nevýrazná, ale jelikož tady se hraje na obsah a ne na komerční show, je to naprosto v pořádku.
Celé této historicko-horrorové sérii držím palce a těším se na další díly!

4 19.01.2024

Nemohu jinak než této novele napálit plný počet. Hlavní i vedlejší postavy jsou i přes zajímavý úvodní motiv spíše kulisou pro hlavní ideu. A ta je nejenže podle mého gusta, ale v principu i pravdivá - pokud teda nechcete popřít vnímání Boha tak, jak je prezentován běžně. Samotného mě nastíněné vidění světa až tak nepřekvapuje, ale dovedu si představit, jak ona zenová myšlenka přijde nepřipravenému čtenáři až odporná.
Co se týče samotné knihy, nejvíce mě oslovila zejména její třetí čtvrtina, která je čirým apelem na tajemno. Nejméně mě pak zaujal finální průlet nadpozemskými zvrhlostmi, které jsou v důsledku spíše už jen torture bizár, nicméně alespoň dává dějově smysl. A jakkoli Sadistova bible údajně není věřícím doporučována, právě odmítavá či odpouštějící reakce je zde tím, co premisu tohoto svazku do puntíku potvrzuje.
Drobná kniha, kterou milovníci (nejen) metafyzického horroru slupnou raz dva. Rozhodně si přeju na menu více příběhů od Nicole Cushing a další knihy z edice Tenebrae!

4 06.01.2024

Tahle kniha je čtivá a skrývá spoustu sympatických myšlenek. Nicméně příběh se mnou nijak zvlášť nehnul. Snad je to oním koktejlem žánrových ingrediencí, které povětšinou neřadím mezi své oblíbené. V první půlce mě mátlo velké množství postav (další věc, kterou nemusím), zatímco ve druhém jakási snovost (v tomto případě víc rozbíjející než zajímavá). Hřebíčkem do rakve pak bylo masakrální vyvrcholení, kde se autorka utrhne z řetězu a i přes hezké „vizuální efekty“ vše rázně ukončí.
Nechápejte mně špatně, je to fajn čtení a určitě se najdou i tací, které vyloženě nadchne. Já se bohužel nepotkávám ani s obálkou a zřejmě nikdy nepřijdu na to, proč se kniha jmenuje Sklíčenost. Pozitivem však je, že se kniha nebojí jít proti proudu, neobsahuje rušivé elementy a vyprávění jako celek dává smysl.
Sklíčenost zaujme čtenáře holdující horroru a westernu s příchutí Pekla.

4 04.11.2023

Ty brďo, tak to byla síla! Tato kniha útlá rozměry a silná obsahem se jednoznačně zařadila mezi knihy, na které jen tak nezapomenu. Ale konec dojmologie; hned na začátku knihy najdete varování ohledně citlivého tématu, které kniha zpracovává. A jak je avizováno, činí tak velmi citlivě a většinu těch zvěrstev ponechává na čtenářově fantazii. Není to přehánění. Citlivým lidem, jejichž fantazie je oceán, při tomto smutném a krutém příběhu zřejmě nezůstane oko suché.
Hodně se mi líbí realističnost děje; pokud si čtenář nějakou formou týrání v dětství prošel (což není nepravděpodobné, a nemusí jít ani zdaleka o tak extrémní formu), může se pro něj příběh stát určitou katarzí. Silnou stránkou je rozhodně i psychologie hlavního hrdiny, jehož mysl zůstává plná tichého vzteku, paranoie a smutku. Jedinou skvrnou na této knize je tak její obálka, která mě nezaujala a až během čtení jsem získal představu, nač koukám.
Horror jak řemen, který zůstává v realistické rovině. Doporučuju!

4 06.08.2023

Lovecraftovo dílo mám (víceméně) načtené a toto je rozhodně reprezentativní výběr povídek. Stejně jako u předchozí sbírky Zjevení Cthulhu vydané nakladatelstvím Carcosa je zde znát skvělý překlad Milana Žáčka - pokud tuhle knihu z nějakého důvodu čtete až po autorových sebraných spisech (i když pak se nabízí otázka proč), menších odlišností si zajisté všimnete. Jak už to bývá, některé věci mi při možnosti podobného porovnání sedí více a jiné méně, celkově jsem ovšem spokojen. Navíc jsem tentokrát nenarazil na žádné gramatické úlety (nebo si je nevybavuju), což je rozhodně také plus.
Jako vždy se sluší dodat, že Lovecraftův vypravěčský styl není jednoduchý a vyžaduje vaši plnou pozornost, aby mohl pracovat s tím, co vám naznačí a poté pomalu potvrzuje. Tento výběr je skvělý v tom, že neobsahuje žádné nadměrně těžkopádné kousky a i průměrný čtenář bude spokojen (byť sečtělost se hodí). Tento chronologicky řazený výběr je navíc poměrně pestrý ve svých tématech a ačkoli nemám příliš v lásce, když se sbírka jmenuje po jedné z povídek, zde mi to výjimečně nevadí. Jedinou věcí, která mi trochu způsobila vrásky, je ediční poznámka k jednotlivým povídkám, která nováčkům mnoho zásadního nepoví a sečtělejším nutně přijde nedostatečná; v jedné věci mě dokonce zmátla a v jiné zase příjemně překvapila. Co se týká obálky knihy - zdá se být poněkud generická, ovšem na druhou stranu nějakým zvláštním způsobem zvládá zachytit ducha všech devíti povídek současně.
Vhodná vstupní brána do temného universa lovecraftovského horroru.

4 01.08.2023

Kouzlo novely Vzácný druh spočívá v tom, že karty vykládá na stůl s takřka psychopatickým klidem a čtenář je více než polovinu knihy napjatý, o jaký druh horroru vlastně půjde. To mi vyhovuje, protože dostávám tolik zdánlivě nesourodých nitek (které by třeba i spojit šly, ale cosi tam prostě nesedí!), že predikce příběhu je zhola nemožná. Kniha tudíž nepadne do vkusu pohodlným čtenářům, jejichž nebohé mozky autor nutí uvažovat. Nicméně za mě tento krátký - a úderně strohý - formát dokázal vyvolat silný pocit nepokoje.
Silné stránky této novely se však prolínají i s negativy; nemluvím o zkratkovitosti (která zde není na škodu), nýbrž o občasné nelogičnosti děje. Nejvíce mě v tomto ohledu překvapilo jednání matky v kapitole třináct, kde bych nějaký kontakt s policií alespoň letmo očekával. Během četby to nevadí, ale jakmile nastane konec a příběh se přelévá v hlavě... prostě to vidíte. Tuhle jízdu je radno si užít a uzavřít ji tím, že jde o parádní béčko. Ale než skončím - kniha má ilustrace (ve stylu obálky), které sice nebudou sedět každému, ale spadají do kategorie imaginativního abstraktna, podporujícího čtenářský zážitek.
Vzácný druh rozhodně potěší každého horrorového fajnšmekra.

4 27.07.2023

Lovecraftovo dílo není jednoduché čtivo, na což dojíždí řada čtenářů, kteří se do krajiny jeho zásadních děl vydají vyzbrojeni pouze povrchním doporučením z útrob mainstreamu. Ten bohužel pro filozofický přesah HPL příběhů naprosto nepostačuje a v kombinaci s obstarožním vypravěčským stylem nejednoduchého jazyka mohou někteří slabší čtenáři snadno ztrácet hlubší pojem o ději. Zejména ke kouskům jako V horách šílenství či Stín z hlubin času je radno přistupovat se zcela svěží myslí. Zbylé příběhy této knihy jsou čtenářsky přístupnější; zde už dost záleží na čtenářské preferenci. Za sebe ale musím ocenit chronologické řazení příběhů dle roku vzniku.
Co však ocenit nemohu, jsou chyby v textu, zejména pak v delších kusech. Pokud by něco chybělo jen sem tam, mávnu nad tím rukou, ale opakovaný výskyt 'plážích lidí' nebo 'brouci rasa' mě děsil více než pohled do očí Azathotha. Taktéž je znát mírně odlišný překlad, než na jaký jsem si pamatoval z dávnějších četeb textů - zejména pak u povídky Dagon. Každopádně je zajímavý i sám výběr příběhů, vytvářející v podstatě jakési jádro Mýtu Cthulhu (už mi zde chyběl jen Šepot ve tmě a bylo by to dokonalé). Plusové body za obálku, jednoznačně lepší volba než u předchozích dvou vydání.
Zaujme sečtělejší čtenáře, kteří se chtějí blíže seznámit s jádrem Mýtu Cthulhu.

4 25.07.2023

Tento kus pro mne má nepopiratelné oldschoolové kouzlo. Přijde mi, že jsem zde po delší době objevil přesně ten druh fantasy, který mne naplňuje. Snad je to tím, že jsem zde nenašel zbytečný patos, děj místy nádherně potemní a autorův humor mi sedí. Příběhy u mne svým laděním vyvolaly vzpomínky na staré gamebooky a Rodokapsy; je fajn, že se v tomto literárním okruhu stále najdou kousky, které mě dovedou potěšit.
Ve zkratce - jde o chronologický soubor volně navazujících povídek o titulním hrdinovi a jeho mluvícím koni Blackovi, kteří jsou na cestě za pomstou. Něco od hlavní linky odbíhá více, něco méně; každopádně někde od šesté povídky už se děj začne ubírat konkrétnějším směrem. Vrcholem knihy je jednoznačně Ledová věž, která je příběhově nejucelenější a jde rovnou k jádru věci. Naneštěstí se tento nadějný příběhový uzel začne brzy zase rozplétat. Ačkoli jsem se tedy s koncem poslední povídky musel zasmát, musím někde splašit pokračování, abych se dočkal kýženého rozuzlení ústřední zápletky.
Vhodné pro milovníky temnějšího a údernějšího fantasy.

4 15.07.2023

Velkou silou i slabinou Rovnováhy jsou popisy. Ty jsou zvládnuté natolik skvěle, že čtení ubíhá téměř samo a napětí se zvyšuje, jak si kniha pohrává se čtenářovými očekáváními. Ty sice trochu drží při zemi anotace knihy (vyzrazuje příliš mnoho) a dokonce i samotný její název (kterýžto nápad mi zde přijde až tristně nevyužitý), nicméně přihrané návnady příběh efektivně zužitkuje. Mnohé z děsivých scén jsou natolik mrazivě surreálné, že se mi vyryly v paměti do oněch nejistých míst mezi realitou a nočními můrami.
Současně se však popisnost podepisuje na emocích postav či na samotných dialozích; pokud má postava proslov o své minulosti na několik stran, vytrácí se uvěřitelnost. Zejména pak v okamžicích, kdy má děj gradovat a přejít do akce - na takových místech moc prostoru na vysvětlování není a rozjetému příběhu to dost sáhlo na brzdu. Ale i když jsou věci, které mi v tomto svazku chybí či přebývají, mám tento neakční typ děje s důrazem na houstnoucí temnou atmosféru rád. Ostatně, celý román náladou souzní se svou výstražně zbarvenou obálkou...
Milovníci horrorově duchařské literatury si Rovnováhu jistě užijí.

4 05.07.2023

Svěží komiksová jednohubka. Možná by některá místa zasloužila více rozvést, ovšem na druhou stranu si takto příběh zachovává potřebné tempo a napětí. Samozřejmě, kdybych se nimral v detailech, pár nelogičností najdu - ale tohle nemá být hluboké. Je to ten typ detektivního příběhu, kde mě ani nenapadlo hledat vraha a spíš jsem si užíval temnou jízdu zkorumpovaným techno-světem.
Nevím proč, ale hodně se mi líbilo, jakým způsobem jsou zde kresleny postavy; dobře se mi v nich pak orientovalo. Plusem je také to, že se děj nesnaží být krutopřísně vážný, ale našel se tu prostor i na humor. Už jen tím, že si můžeme přečíst ulhané noviny vydávané roboty (ta sociální kritika moderního světa je prostě skvělá) nebo že je jednou z postav robo-králíček.
Sice se z této knihy neposadíte na zadek, ale určitě stojí za to si ji přečíst.

4 24.06.2023

(zvuky tlumeného smíchu)
Jeden by neřekl, co se může vyklubat ze svobodomyslného tripu do Mexika. Leckdo si může z blíže nespecifikovaných důvodů pomyslet, že půjde o horror. Oh, wait! Ta kniha je plná humoru až po strop. Můžeme se tedy spokojit s tím, že jde o hláškami nadupaný multižánrový román značky road trip. Mimo veškeré srandy se čtenář pochopitelně dočká i pestrého koktejlu mnoha dalších emocí. Hlavní hrdinka je pro autora typická - výrazně zemitá a má (skoro) všechno na háku, protože věčně neví, která bije.
Abych příběh nepřechválil, tak ano, některé věci jsou trochu zkratkovité (nechci házet spoilery, pomlčím). Převládají však hlavně dobré nápady. Co mě na knize bavilo opravdu hodně, je splétání zpola zapomenutých detailů, které se náhle odněkud vynoří - a přesto neztrácíte nit. Zejména závěr knihy mě vyloženě dojal. Zapomenout nemohu ani na netradiční ilustrace doplněné o další pekelné hlášky (jako pohledy z dovolené by nepochybně uspěly).
Příznivcům humoru se doporučuje zjistit, proč Není nebe nad Mexikem.

4 22.06.2023

Tajemná anotace mě zprvu nezvládala navnadit na četbu. Když jsem svazek prubnul, ukázalo se, že je to tak schválně. Už od začátku je příběh úmyslně zmatečný a nedává v detailech smysl. Jakékoli vyzrazení logiky děje by bylo současně i vyzrazením vnitřního mechanismu příběhu, který by se hned zhroutil. Čtenář tak tápe k něčemu, co působí zajímavě... ale přesto cosi mezi řádky chybí. Jsou to odpovědi.
Na rovinu, příběh pro mě neměl díky informační nepřehlednosti zpočátku drajv. Ke konci se začalo konečně začalo na otázky odpovídat a nastalo vyvrcholení příběhu; nic na co by dokázal čtenář přijít sám od sebe. To mi trochu vadí, protože pak si příběh spíš „hraje na to, že si hraje se čtenářem“. Snad bych to byl schopný odpustit na kratším rozsahu; zde však cesta k odpovědím trvá příliš dlouho a byť děj na konci vykreslil komplexitu s nečekanými detaily, bylo příliš pozdě.
Má reakce je tedy spíše negativní, byť mě mnohé dílčí věci zaujaly. Mám rád komplikované příběhy, avšak navzdory tomu bych po týdnu dvou už nedokázal říct, o čem Tulák vlastně byl - a to je prostě špatně. Zajímavým (a zapamatovatelným) prvkem ovšem bylo ladění barev dle pocitů dané scény, což pro mě fungovalo. Když už jsem u kresby, byla až překvapivě dobrá; jedna z těch, která příliš snadno vtáhne na místo, kde se děj odehrává. V tomhle to bylo super.
Máte-li rádi komplexní přemýšlivé příběhy a máte trpělivost, do toho.

4 18.06.2023

Šumavský Děs je pochvalně zmiňován na stránkách slovutného Necronomiconu. Tudíž mě potěšilo, že našel vhodného uctívače, který sepisuje střípky jeho vzpomínek. Přiznám se, že Paměti okultní jsou první z dosud zaznamenané trojice memoárů, které se mi dostaly do pazourů. Po letmém průzkumu ale musím zdůraznit jednu věc - z doposud vydané trojice svazků má tento jednoznačně nejhezčí obálku.
Obsahově jde o poměrně klasické příběhové motivy, které sečtělejšího čtenáře až tolik nepřekvapí a jejich pointu nezřídka uhodne. Povídky si ovšem zachovávají líbivě starosvětskou patinu, která se dobře čte. Na druhou stranu, u některých jako by něco chybělo či přebývalo; mnohé slibně rozehrané kousky měly potenciál vygradovat mnohem efektivněji. Sem tam se mi nezdály některé detaily nebo jsem narážel na jemné nekonzistence. Čisté čtyři hvězdy napálit nemůžu, ale bylo to příjemně strávené odpoledne - doufám, že Šumavský Děs se z hvozdů navrátí s dalšími pamětmi!
Doporučuji čtenářům, kteří hledají horory stojící (nejen) na atmosféře a tajemnu.

4 15.04.2023

Trochu mě zaráží (jakkoli to většinou nemám sklon komentovat), kolik čtenářů má tendence filtrovat tvorbu na jednotlivé žánry; speciálně pak v takto pestré sbírce. Ačkoli kročeje povídek mnohdy zamíří nečekanými směry, vždy v sobě mají obsaženy ten neklidný pocit temnoty, který mi tolik chutná. Snad mě jen příliš nezaujaly ilustrace (vnitřní i vnější, byť je znát, že obě tvůrkyně jsou šikovné). Subjektivně mi však kniha do značné míry seděla svou náladou a nemohu jinak než jí napálit plný počet.
Příběhy plynou vpřed natolik elegantně, že se do nich dá začíst raz dva, i pokud jste je někde potkali už dříve. Jelikož mám špatný zvyk předem odhadnout pointy příběhů, cením si oněch krátkých úderných povídek na pár stran, kde se nad děním nestihnu zamyslet hlouběji. Nejvíce mě zaujaly kusy Hlídám tvůj spánek, Babice z lesa a Knihomol (tento typ absurdního hororu mi prostě sedí). Naopak vyprávění Nehody se dějí je čestnou výjimkou, která nebyla mým šálkem čaje. (Ovšem ony se nehody protagonistům zdejších příběhů dějí poměrně často; doporučuji je příště vybavit minimálně hnědými kalhotami.)
Čtivo pro lidi se smyslem pro humor a temnotu, kteří mají rádi svižné příběhy.

4 19.03.2023

Jakožto člověk, který se velmi nerad láduje prášky všeho druhu, jsem už u anotace musel ušklíbat. Ona je popravdě i sama ultrarůžová obálka s pilulko-dračí tématikou dost výrazná a i přes svou strohost vlastně i líbivá. A pokud nakoukne zvídavý čtenář dovnitř, nebude chtít knihu odložit. Prostředí nabývá zajímavých kontur, charaktery jsou dostatečně rozvinuté a zápletka dynamicky ubíhá.
Občas se mi stává, že předem odhadnu dění v příběhu - ale tady mě pár zvratů překvapilo (to znamená nadchlo); a to i přesto, že jsem si nastrčených indicií všiml. Dobrá práce! V poslední čtvrtině knihy ovšem mizela ona aura tajemna, která mě zprvu tolik bavila. Ale zvrat nakonec přišel a já neodcházel zklamán. Potěšily i plakáty Sester, kteréžto ilustrace se s mým vkusem většinou sešly.
Pokud máte rádi temnější sci-fi, nečekejte na zázrak a zkuste tuto knihu.

4 11.03.2023

Ryby jsou tak šílený a skvělý mix žánrových ingrediencí, že mě zaháčkovaly od samého začátku. Zejména první část příběhu je skvěle vygradovaná, napínavá a funkčně absurdní. Mám rád horory, u kterých mi pocukávají koutky. Ale atmosféra pozvolna houstla jak smrad ze zdechliny a časem byla překročena ona hranice, za kterou následuje zvážnění. Druhá část se tak spíše stává jakýmsi vykreslením stavu, ve kterém se svět ocitnul a vpřed ho táhnou zejména vrstvící se bizarnosti. Příběh ovšem končí bez uspokojivého závěru, což je vzhledem k načrtnutým možnostem poměrně mrzuté.
Pachuť z konce titulního příběhu však spravuje dvojice bonusových povídek. Ta první je spíše krátká miniatura, která apeluje na čtenářovu fantazii. Ta druhá je pak chuťovka na závěr, jejíž příběh se krok po kroku nenápadně mění v cosi odporného. Super věc!
Patříte-li mezi čtenáře, kterým horor nesmrdí, dejte této knize šanci.

4 05.01.2023