Mosula komentáře u knih
(SPOILER) Asi budu se svým hodnocením v menšině, ale nejsem schopná se přenést přes některé nelogičnosti v ději a rozhodně to není knížka, kterou si budu chtít ještě někdy přečíst.
Ano, Mornštajnová je skvělá spisovatelka, knížka má spád a čte se dobře. Ta hrozná tíseň dýchá z každé stránky, takže se jedná o výborně odvedené řemeslo.
Ale ten příběh s Jakubem nedává smysl. Nevěřím, že by ho odsoudili jen tak v podstatě bez důkazů (ostatně viděla autorka někdy skutečné případy a rozsudky?) a že by se při vyšetřování nepřišlo na to, co se ve skutečnosti stalo. Jakubův otec taky zmizel jen proto, že se to autorce hodilo do děje, ať už se v domě stalo cokoli, nepřestal by se kvůli tomu vídat s vlastními syny (kteří v tom domě ani navíc nebydlí).
Konec byl klasicky mornštajnovsky uspěchaný.
Výborný počin, knížku budu rozhodně doporučovat dál. Autorky poměrně věčně a jasně argumentují a knížka skutečně může sloužit jako studnice protiargumentů do debat se zastánci tradiční rodiny. Navíc velmi oceňuji, že to není kniha ve stylu "nenávidím muže" a "jsem feministka, protože mě nikdo nechce" (with all the respect). Jen v závěru knihy se mi zdálo, že autorkám trochu došel dech. Kapitola o kvótách v politice by určitě zasloužila víc prostoru a argumentů. Nicméně i tak tleskám.
Návody, které autor v knize nabízí, rozhodně stojí za vyzkoušení, takže bych knihu s několika výhradami doporučila dál. Velkým nešvarem je, že každá informace je v knize zopakována nejmíň desetkrát (zřejmě, aby autora pochopil i člověk po lobotomii). Hodně mi vadilo, že autor shazuje práci jiných terapeutů a přesvědčuje čtenáře, že jeho cesta je ta jediná správná. Takových spasitelů už tu bylo.
Typický Cognetti - téměř žádný příběh, žádná psychologie postav, jednoduchý styl bez kudrlinek, přesto mě ta syrová láska k horám znovu dostala.
Asi je to dobrá kniha, protože ta tíseň z ní ve mně rezonovala ještě několik dní po dočtení.
Proč jen asi? Téměř všechny postavy jsou nesnesitelné a těžko se k nim hledá cesta. Manžel Michal byl tak dokonalý, až to knize ubralo na uvěřitelnosti - Veroničino chování by nikdo skutečný tak dlouho nevydržel + takhle podporující manžel a otec by nemohl vychovat tak frackovité děti.
Ten nudný kolotoč každodenních povinností autorka vykreslila skvěle a věřím, že spousta lidí se v těch nefunkčních vztazích našla. Otázka, kde je hranice mezi vděčností a sebeobětováním (Veronika) a mezi sobectvím a pudem sebezáchovy (její sestra), trápí spoustu lidí včetně mě, ale na celou knihu nevystačí.
Výborná knížka pro začínajícího běžce, která mě zbavila pocitu studu z toho, že běhám tak pomalu.
Důstojné zakončení celé série. Milostný trojúhelník byl těžko uvěřitelný (zato love story obou mužů z Kostky byla fakt psycho a super), místy to trochu drhlo a za ty uvozovky by Boček potřeboval "vytahat za uši", ale na několik místech jsem se smála nahlas a byla jsem ráda, že je stará dobrá parta zpátky. Asi si na počest všech obyvatel Kostky naliju ořechovku.
Po prvním čtení: Příběh pro děti, který je určen spíš dospělým, co mají rádi pohádky, pro většinu dětí bude poselství knížky neuchopitelné. Magické, napínavé vyprávění plné lásky a zármutku se zajímavou směskou hrdinů se v první třetině trochu vleče, ale pak se příběh rozběhne a nedovolí vám knížku odložit. Fyrian the Perfectly Tiny Dragon je nejzábavnější literární postava, na jakou jsem v posledních letech narazila. Moc se mi líbily názvy kapitol.
Po poslechu audioknihy skvěle načtené Christinou Moore, před kterou smekám: Christinin přednes mě tak pohltil, že jsem strávila v posteli většinu neděle. Stálo to za to! Napodruhé mě příběh dojímal ještě víc, několikrát jsem se přistihla, že pláču. Těšila jsem se z každé chvíle, kdy se v knížce objevil Fyrian. Knížku zařadím na čestné místo ve svojí knihovně.
Knihu jsem četla a několikrát poslouchala v originále. Českým překladem jsem jen listovala, přišlo mi, že trochu zabil poetiku knihy.
Na knížku jsem v knihkupectví narazila náhodou při hledání jiné knížky a byla to láska na první pohled. Po grafické stránce knížka nemá chybu, vše hezky barevně ladí a tak nějak hladí po duši. Doporučuju zalézt si s knížkou pod deku a uvařit si k ní hrnek kakaa.
Žádné převratné myšlenky v knížce nejsou, ale hezky shrnuje základní myšlenky pomalého žití a žití v přítomnosti. Takový hezky zpracovaný tahák na život.
Roztomilá knížečka vhodná jako dárek pro matematika. Doprovodné ilustrace jsou úžasné a jsou mnohem zajímavější než samotný text.
Kniha se zbytečně nebabrá v tom, jak a proč úzkost vzniká, a k mojí velké radosti v ní nejsou žádné ezokraviny. Naopak čtenář dostane přesně to, co slibuje název: 101 tipů co dělat, když ho přepadne úzkost, a už záleží jen na něm, která pravidla si vybere.
Fascinující rozhovor s mně skoro neznámým novinářem. Až Etzler vydá ty knihy, které v rozhovoru zmiňuje, určitě si je koupím. Doporučuju k přečtení všem.
Vzhledem k nadšeným ohlasům na knihu jsem čekala, že to bude mnohem lepší, tohle byla průměrná kronika dvou lidských životů. Dexter byl po většinu času na přes držku a o tom, že by se s Emmou opravdu milovali, mě autor nedokázal přesvědčit. Kniha navíc byla zdlouhavá, některá místa jsem přeskakovala, čekala jsem nějakou katarzi, přišlo jen zklamání.
Žádný literární skvost to není, vtipy působí trapně a nuceně, ale Kovy je sympaťák a zjistila jsem, že věříme v životě ve stejné věci. Graficky je knížka moc pěkně zpracovaná. Kovyho fanoušci a náctiletí z knihy budou určitě nadšení, pro dospělého čtenáře je to taková jednohubka do vlaku - pokud to chcete dočíst, doporučuju nebrat si s sebou nic jiného.
Ke knížce jsem byla hodně skeptická, říkala jsem si, hm, další cestopis, který vydali jen proto, že je Tereza slavná. Strašně jsem se v odhadu sekla, z knížky jsem nadšená jako už dlouho ne a hned jsem si ji koupila i do své knihovny. Je to barevné, emocionální, je to holčičí, plné estrogenu a lásky... Vlastně lásek - k cestování, lidem, různým zemím, rodině, různým mužům...
Knížka plná diagramů, líbivých hesel a klišé. Jako blog nebo instagramový deníček by to mohlo fungovat, na tištěnou knihu je to málo. Některé myšlenky jsou ale zajímavé a stojí za to je opakovat. Jako self-help book pro puberťáky bych to asi doporučila.
Kdyby mi bylo 14, nejspíš bych byla ze sbírky nadšená. Takhle to byla taková milá večerní jednohubka. Knížka je moc hezky udělaná po grafické stránce a sem tam nějaká básnička pohnula i mou duší.
Piš o mně,
řekla -
vždyť jaký má smysl
milovat básníka,
pokud nezařídí,
abys žila
věčně.
Všechno,
co milujeme,
je jen
dobře
uspořádaný
prach.
Někdy
je samota ta nejlepší společnost.
Vůbec nevím, co se tam celou dobu dělo, ale bylo skvělé být u toho.
Přečteno za dva večery, knížka nešla odložit. Středoevropská KLDR není moc k uvěření, ale jako varování před ruskou rozpínavostí to funguje výborně a zvláště teď bych to dala jako povinnou četbu všem pamětníkům starých dobrých časů. Postavy jsou poměrně ploché a nezajímavé, možná záměrně zrcadlí tu všudypřítomnou socialistickou šeď, ale spíš mi přišlo, že mnohovrstevnatou povahu autorka vykreslit neumí. Naopak ta děsivá beznaděj se mi tak vryla pod kůži, že i přes některé výhrady nemůžu jít pod pět hvězdiček.
Po přečtení mi zůstal krásný hřejivý pocit na duši. Ty rozevláté ilustrace příběh nádherně dokreslují. Asi to koupím všem svým kamarádkám.
"Nicnedělání s přáteli nikdy neznamená nic neudělat, viďte?"