Mudry komentáře u knih
Rozjezd malinko pomalejší a pak už jen klady a pozitiva !!!
Já jsem moc spokojená, i když jsem pachatele tipla velmi brzy. Na druhou stranu jsem několikrát měla pocit, že můj tip není správný, tudíž jsem i tak byla zvědavá téměř do konce.
Tento žánr není zrovna mou oblíbenou disciplínou , František Kotleta mě ale baví a nebylo tomu jinak ani tentokrát.
Kyša nebo Kotleta, já zklamaná nejsem. Dostala jsem vše, co jsem očekávala.
Kdo ve spojení s autorem hledá výhradně Harryho Hola , ten bude pravděpodobně zklamaný. Kdo ale pase po samotném Jo Nesbovi v jakékoliv jeho autorské podobě stejně jako já, smlsne si na jeho další lahůdce.
Jsem docela překvapená z poměrně nízkého hodnocení knihy. Za mě rozhodně patří k těm povedeným s touto tématikou. Námět, zpracování - všechno se povedlo. Nenašla jsem během čtení jediné "hluché místo" , postupné rozplétání zápletky mě drželo ve střehu až do samého konce .
Bylo to dlouhé. Kdyby se ale celá kniha podobala své vlastní první polovině, klidně bych ji snesla možná ještě delší, protože to byla pecka , zvláště pak ve světle nedávných skutečných událostí. Příliš náboženství, politiky a hlavně nadpřirozena bylo příčinou mého zklamání v polovině druhé. I když musím přiznat , že i tam se našly úseky probouzející můj spící zájem , už to ale prostě nebylo ono. A konec ? Rychlý a tak nějak nedostatečný vzhledem k tomu, kolik stránek z mnoha bylo pro příběh samotný jen málo podstatných.
Šla jsem do toho díky výzvě a rozhodně nelituji.
Cokoliv bych napsala, napsané již bylo níže. Takže "palec nahoru" .
Ufff... Tak jen doufám, že pan Kotleta nemá doma tu skleněnou kouli.
Po prvních stránkách mi to trochu "zavánělo " červenou knihovnou a měla jsem obavy, že jsem tentokrát sáhla vedle. Mýlila jsem se. Je to neuvěřitelně čtivý příběh. Historicky samozřejmě nic nového ( snad jen pohled zase z jiného úhlu), nicméně optikou dnešní doby příběh snad ještě děsivější. Právě tohle vyprávění ukazuje, jak plíživě a nenápadně, aniž by si kdokoliv dokázal připustit jasnou odchylku od normálu , vše spěje k zvrácenému finále.
Nesbo je za mě prostě sázka na jistotu . Baví mě jeho styl psaní a je mi asi jedno o čem a pro koho píše. Vždycky mě to baví.
Pro mě malinko pomalejší rozjezd, ale pak už jsem to hltala. Hlavní hrdina si mé sympatie musel docela dlouho získávat, ale nakonec se zadařilo, i když na Dextera nedosáhl. Ve výsledku jsem spokojená.
Nemůžu říct, že bych se nudila, ale dost jsem se potýkala se spoustou náhod a neuvěřitelností. Na druhou stranu nebýt doby, ve které právě žijeme, málo uvěřitelného by bylo v příběhu ještě mnohem více .
Já byla spokojená se všemi díly. Ale jak už to bývá i u filmů, jednička je většinou vždycky nejlepší. Paní Hayder ovšem skončila tuto sérii stejně skvěle jako ji začala !!!
Od autorky jsem četla Vyhnání Gerty Schnirch a byla jsem nadšená , proto jsem se do bohyní ( i dle hodnocení ) pustila natěšená a s velkým očekáváním, i když samotné téma by mě asi zrovna neoslovilo. Bohužel, jsem zklamaná. Že se budu brodit spisy a dokumenty jsem nečekala , často jsem stránky jen přelétla tak, jako hlavní hrdinka právě to množství archivních spisů. Pořád jsem doufala v odhalení nějakého šokujícího rodinného tajemství , ke kterému, jak se zdálo, vyprávění směřovalo, avšak nedočkala jsem se. Mrzí mě to, ale nadšení ostatních hodnotících tentokrát sdílet nemohu.
Až na konec malinko přitažený za vlasy nemám co vytknout. Jsem spokojená. Stejně jako Zloba je Nenávist "jiná" , což vítám. Četla jsem všech deset dílů v poměrně krátkém časovém úseku a kdyby nebylo Zloby a Nenávisti, asi by mě podobnost všech ostatních začala pomalu nudit. Takže... zase pět...
Ráda čtu knihy s tématikou 2.sv. války a ani s touto jsem nešlápla vedle. V jedné fázi bych si ale rozhodně užila více napětí, kdybych se z komentáře níže předem nedozvěděla poměrně zásadní informaci ze samotného konce knihy . Škoda.
O Čikatilovi jsem už přečetla dost, takže jsem věděla, do čeho jdu. Mezi jinými i knihu Dítě č. 44, která byla motivována Čikatilovým případem. Příběh byl ale zasazen do padesátých let minulého století a vyšetřování negativně ovlivnila Stalinova diktatura přetrvávající i po jeho smrti. Tedy více než brutalitou vraha jsem byla šokována faktem, že ani třicet let po té, v době skutečného pátrání , se praktiky bezpečnosti a milice tak málo změnily.