mulderka
komentáře u knih
Němé oběti
Tim Weaver
O něco napínavější než Bez slitování, ale... přepálená, krajně nepravděpodobná zápletka plus cca 150 zbytečných stránek o ničem /škoda papíru!/ rovná se přesně tři hvězdy a navíc ani chlup.
Zatím mě D.Raker prostě nebere.
Bohové a hrdinové antických bájí
Vojtech Zamarovský
Přehledné, informativní,a navíc vtipně napsáno. Takovou příručku si dám líbit :-)
Meč a píseň
Václav Cibula
Pro děti a začátečníky OK, jako dospělá bych /stejně jako Finskej/ taky dala přednost původnímu neupravenému znění. Na druhou stranu, takový velšský Mabinogi v nezkrácené verzi opravdu, ale opravdu moc ke čtení není...
Akta X: Nevěřte nikomu
Brian Lowry
Stejně jako první část.
Informativnost: za plný počet :-)
Úroveň překladu: za mínus nekonečno :-(
Akta X: Oficiální průvodce
Brian Lowry
Informativnost: za plný počet :-)
Úroveň překladu: za mínus nekonečno :-(
Lupiči mrtvol
Jan Zábrana
Průkopnická antologie světového horroru, pro můj budoucí literární a filmový vkus velice formativní. Děkuji editorovi Janu Zábranovi, že mi tehdy před X lety umožnil seznámit se s H.P.Lovecraftem, ochutnat temnější stránku Raye Bradburyho a také přečíst si drsný válečný román Curzia Malaparteho, který by mě bez zde obsaženého úryvku s názvem Černý vítr asi těžko kdy napadlo vyhledat.
A Langellanova Moucha jako ikonický bonbónek nakonec... ó díky, díky, díky!!!
Železo přichází z hvězd
* antologie
Nejlepší: titulní povídka L.Součka, bohužel nedokončená /jak by asi dopadla?/
Nejzajímavější: Vesmír se baví od J.Jirkala. Vymyká se typické české SF té doby - od toho pána bych si chtěla přečíst i něco dalšího.
Největší slabota: Sněhurka v zářící skleněné rakvi M. Stoniše. Muka to číst.
Ostatní - průměr v několika odstínech šedi, občas probleskne vlákénko barvy. Prostě 70.-80. léta české /nejen/ SF.
Lidé ze souhvězdí Lva
* antologie
V roce 1983 jsme si i takových povídek vážili, protože nic jiného prostě nebylo k mání. Po 30 letech a načtených tunách SF všeho druhu a provenience se divím, jak 80 procent obsahu této sbírky mohlo projít nějakými kritérii kladenými na žánr. Při opětovném čtení jsem se na střídačku neuvěřitelně nudila a kroutila hlavou nad tou děsnou naivitou. Jen asi 2-3 kousky se dají dneska číst. Jojo, svět se hnul...
Zhubni
Richard Bachman (p)
Na Bachmana by to ušlo, na Kinga slabota. Celkem předvídatelnou proklínací historku zachraňuje akorát několik napínavějších pasáží a stylový závěr /naštěstí!/ bez happyendu.
Poté, co jsem tuhle kingovku /v originále/ zdědila a dočetla, za český překlad vyhazovat peníze nehodlám. Sorry, Mistře, nic moc.
Krysařův deník
Stephen Gilbert
Působivý psycho-SF-horror, v němž nejděsivější nejsou lidožravé krysy, ale postupně čím dál víc šílenější mysl zakomplexovaného losera, který konečně objevil svou asi jedinou zvláštní schopnost a ...
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Když už jsem se podívala na film, proč si i nepočíst... Tak jsem to dala. Ale... jako na všech severských detektivkách, které mi zatím prošly rukama, hrozně mi vadila autorova totální citová nezaangažovanost, jako by svým hrdinům nijak zvlášť nefandil. Prostě suché konstatování studeného čumáka - takhle to bylo a je. A přitom, co by se dalo vyždímat napětí aspoň z té jediné akční scény, jen kdyby se chtělo!! Řvala bych nad nevyužitými možnostmi. Asi jsou ti Skandinávci fakt úplně jiná mentalita.
Mys Dobré naděje
* antologie
Už jenom za Vernovu první dobrodružnou povídku Zajatci polárního moře dávám plný počet!
Karavana otroků
Karel May
Mayovka mimo všechny cykly, bez oblíbených hrdinů a silné zápletky. Možná proto mě nikdy příliš nezaujala.
Do země mandarínů
Karel May
Pozdní dílo z autorovy spasitelsko-filozofické éry. A je to na něm vidět. May bohužel až trapně vykradl sám sebe i co se týče postav. A dobrodružství? To se skoro vytratilo. V kontextu celého rozsáhlého díla KM je Do země mandarínů hluboko ve spodní půlce "žebříčku". Je mi líto.
Červenomodrý Metuzalém
Karel May
Na rozdíl od některých komentujících níže já jsem se ohromně bavila. Chce to prostě přistoupit na hru, nahlížet do knížky dobovým okénkem a nevidět ve všem jen politicky nekorektní výsměch. Vždyť který průměrný Evropan koncem 19. století věděl o Číně víc než že se tam pije čaj a muži nosí copy? Tady byla aspoň snaha sdělit pod tou crazy komediální polevou i něco jiného a pozoruhodnějšího.
Jinak Gottfried z Bouillonu nemá chybu :-)
Skleněná těla
Erik Axl Sund
Půjčila jsem si v podstatě kvůli zmínkám o extrémní emo/industrial/metalové scéně na záložce. S přečtením jsem jaksi podvědomě dost dlouho čekala a knížku jsem hodila před oči, až když mi přišla upomínka.
No tedy. Hnusná depka, nevábný obraz zoufalství, mládeže tak strašlivě /de/formované dnešním stavem rodiny a společnosti, že člověk pomalu začne uvažovat, jestli už není západní civilizace opravdu na konci cesty... A pak že je Švédsko země zaslíbená, tůdle!!
Ještě pár takovýchto výkřiků a jdu si to hodit. Nebo usoudím, že ještě pořád se tak zle nemám. Ale ku*va, co moje děti...?
Jonathan Strange & pán Norrell
Susanna Clarke
Zase jedna rádobyžánrovka, která se usilovně snaží předstírat, že patří do "vysoké" literatury. Od graficky pěkného, leč nicneříkajícího obalu přes solidní vazbu až po nehoráznou cenu.
Nakonec je z toho ale kočkopes, který nebude číst ani fanoušek fantasy /málo akce, čar a kouzel/, ani snobský inťouš /ten možná ocení kultivovaný starosvětský styl a kvalitní překlad, ale bude tam pro něj zase těch čar a kouzel moc/. Navíc se v té bichli nedá vyznat. Cosi jako pozůstatky děje se strašlivě vlečou a močálem nezáživnosti se plouží postavy, z kterých si můj zájem, natož sympatie, nezískala ani jediná. Někdy kolem třetiny mi došla trpělivost. Proti svému zvyku jsem Jonathana a spol. nedočetla a dočíst velmi pravděpodobně nehodlám. Ledaže by v okruhu 100 světelných let kolem mě nezbylo k přelouskání nic kromě technické příručky v maorštině. Howgh.
Případ Neruda
Roberto Ampuero
V předtuše, že tuhle knížku budu mít dočtenou hodně rychle, jsem začala jen tak lehce prolistovávat, a... předtucha se vyplnila. Rámcový obrázek jsem si stihla udělat během dvou a půl hodiny válení na sluníčku. Výsledný dojem: promarněná příležitost napsat čtivý a dramatický román, odehrávající se na pozadí krvavého vojenského převratu v Chile a osvětlující jednu z lidských stránek slavného básníka. No, nevyšlo to. Styl "lážo plážo latino" detektivce nebo thrilleru, nebo co měl autor vlastně v úmyslu stvořit, evidentně neprospívá, a postavy /na to, že většina z nich skutečně žila/ taky moc nedýchají životem. Nakonec jsem tu hromadu papíru dojela rychločtením a přitom si představovala, co by z takového materiálu vyrobil třeba Frederick Forsyth.
Planeta Eden
Stanisław Lem
Klasická SF ze "zlatého věku", pokud za železnou oponou nějaká taková etapa ve vývoji fantastiky vůbec existovala. Když přistoupíme na pravidla hry a a souvislosti, dá se to číst i dnes. A dalo by se ještě líp, nebýt těch nemožně rozvleklých popisů krajiny, továren, strojů a vůbec všeho. I trochu propracovat postavy by neuškodilo.
Metodě, jak rozložit společenský systém planety Eden, sice ne zcela rozumím, ale přijde mi natolik obludná, až doufám, že je v dnešní době prakticky neproveditelná. Prosím, potvrďte mi to někdo!!
