mysiouxsie komentáře u knih
Knížka o šukání, nic víc..a nakonec proč ne. Užila jsem si to.
S touto knihou jsem začala mít Bukowskiho upřímně ráda. Alespoň náznakem jsem pochopila, jaký asi byl jako člověk, jak žil a jak se většinu toho času cítil. A rázem je mi sympatický nejen jako excentrický spisovatel, ale i jako osobnost.
Kniha Umění milovati je naprosto dokonalá. Jestli mají existovat kánony povinné četby, tak tyhle Ovidiovy spisy o lásce a vztazích by tam měly být. Je to smysluplné čtení s řadou docela rafinovaných rad. Leckdo by se z knihy napsané na počátku letopočtu mohl něco přiučit.
Let´s talk about sex, baby
Let´s talk about you and me
Let´s talk about all the good things
and the bad things that may be
Let´s talk abooout sex...
..můj první Palahniuk. Kniha, která mi tak nějak definovala jeho styl a zároveň kniha, která přehodila výhybku mých čtenářských chutí. Je originální, chytrá, vtipná, překvapivá, nestydatá i docela poučná. Co chtít víc.
Překvapivě můj nejmilejší Houellebecq. Snad i proto, že jsem se v hnědooké Valerii tak nějak viděla. Tahle kniha je na rozdíl od jeho další tvorby docela uvolněná a s menší dávkou ucouraného filozofování. A naštěstí pro mě zde autor trochu ubral jedovatého nihilismu i nudného konformismu jeho typických mužských postav, jelikož z výlevů typu: "Sedím tady, vyžilý, ne zrovna družný chlap, smířený se svým nudným životem", se mi zkrátka obrací žaludek. V tomhle příběhu je stále cítit jistý optimismus a naděje v něco dobrého. Ale jak potvrzuje závěr knihy, krásné věci v realitě prostě nemohou trvat věčně.
Tenhle starý sprosťák mě docela baví. Mám ráda věci bez okolků a zbytečného studu a přesně takhle sebevědomě Bukowski uměl psát.
Je to milá kniha nejen o životě broučků. Ačkoli kniha káže velice tradiční hodnoty a jasně odkazuje na křesťanskou víru a poslušnost vůči Bohu , což je dle mého osobního názoru přežitek, je to stále hezké a nevinné čtení. Ale zajisté to není další naivní dětská pohádka. Sice to asi není pro četnost mrtvých broučků nejlepší vyprávění na dobrou noc, ale rozhodně bychom neměli děti přehnaně chránit před realitou života. A tahle kniha velmi laskavě ukazuje, že ne vždy všechno končí šťastně.
Teď odložím veškeré mé amatérské pokusy o literární kritiku i mé čtenářské nároky. Já chci ten byt! Samozřejmě bez kamer a úchylných sledovacích systémů.. S černě obloženou koupelnou a výhledem na Manhattan.. A klidně tam na mě může ve sprše čekat i modrooký Pete.
Je to vůbec možné, aby tohle byla pravda? Pokud jsou toto zkušenosti teprve třináctiletých dětí, pak je něco zásadně špatně. Ale ono se nakonec není co divit. Co si asi měly myslet, když žily v absurdně rozkrojeném městě, ve škole bordel, doma hádky v rozvrácených rodinách. A z nepřirozeného života na přeplněných sídlištích, kde není kousek volné zeleně, ani místa na hraní, by se člověk rovnou musel zbláznit. Ale co mi přišlo ze všeho úplně nejhorší, že si Christiane zoufale chtěla s někým popovídat, vymluvit se ze svých zmatených pocitů a drogových problémů, ale nikdo ji nedokázal vyslyšet a už vůbec ne jí pomoct, i když o to sama ještě stála. Děsivé.
Bukowski mě zase jednou svedl. Ani ne tak svým uměleckým nadáním, spíš mě svedl k chuti po chlastu. Válet se, chlastat, číst, poslouchat muziku a zase chlastat.
Zažila jsem tu několikrát déjà vu..čtenářsky i osobně..well, see you in hell.
Kniha Zabiják je náramnou výpovědí o totálně destruktivním dopadu alkoholu na život a vnímání reality jedince, který se topí ve flašce, i o paralyzujícím vlivu na psychiku členů rodiny onoho pijáka. Ukazuje plíživý stín pití natolik naturalisticky a upřímně, že i ten, komu chlast nějakým způsobem nepolámal duši, si může udělat v hlavě obrázek...a určitě nebude v pastelových odstínech.
Součást mého dospívání..grunge..Nirvana, Pearl Jam..flanelové košile a odrbané džíny..film Singles..Seattle..devadesátky.. Something In The Way
Takhle to dopadá, když se člověk narodí jako omyl..když se na dítě rodiče totálně vykašlou..když člověk nepozná normální a obyčejnou lásku a lidský zájem..a když všemi odvržený chlap nikdy nedostane od holky ani jednu ubohou pusu.
Knížka pro Lucinku pro mě kdysi znamenala celý svět a rozhodně má čestné místo ve sbírce mých dětských pokladů.
Cesta je natolik nádherná i děsivá kniha zároveň. Beznadějného otce s malým synkem už snad ani nemohl potkat horší osud. S každým dalším krokem jim hrozí reálné nebezpečí příšerné smrti, ale zastavit se nemohou.. a zbídačené dítě je poučené, jak se v případě přepadení vrahy a kanibaly samo zastřelit..
Tahle kniha pro mě byla neskutečně silným a emotivním čtenářským zážitkem..ale doufám, že se nikdy nedožiju onoho katastrofálního úpadku lidské civilizace, o kterém McCarthy tak sugestivně píše.
Na kovbojky a western si nijak zvlášť nepotrpím, ale tahle kniha o drsném klučičím dospívání na pozadí nezkroceného Mexika si mě ulovila.
Odměřený minimalismus, upuštění od uvozovek a vsuvky ve španělštině - McCarthy se se svým čtenářem nechce mazlit a tato nekompromisnost se mi velice líbí.
Inteligentní odpověď na šedí vystínovaný erotický brak..Beautiful You aneb Růžové odstíny tvého překrásného já jsou jednoduše famózním počteníčkem..a nejen pro ženy, které mají nějakou tu šikovnou hračku ve svém nočním stolku.
Tuhle knihu jsem měla jako malá holka moc ráda. Líbilo se mi, jak se z unuděných kluků, kteří bezúčelně blbnou, pomalu stávají chlapi..
Nevím, do jaké míry může Foglarovo povídání nadchnout počítačem vychovanou mládež..ale myslím, že v době, kdy ve spoustě rodin chybí pořádné mužské vzory a mnohdy i dospělí mladíci stále neví co se sebou, má tato kniha v literatuře pro děti své místo.