Nasko komentáře u knih

Lidské, realistické a skvěle vystihnuté. Mohlo by se to přesně takhle dít sousedům, co bydlí vedle vás. Velmi věrně popsaný ne úplně pohodový vztah, ve kterém jsou jako rukojmí dvě děti, které chce každý rodič vychovat a chránit po svém.

Příběh se mi moc líbil, trochu ale bojuji s úpravou textu, absencí uvozovek a občasným chaosem. Každopádně to stojí za přečtení.

4 16.05.2022

QualityLand je kniha plná úžasného humoru a vymakaných detailů z promyšleného futuristického světa. Klasický příběh na normálních bílých listech je navíc co pár stránek doplněn černými listy s doplňujícími vsuvkami, které obsahují inzeráty, internetové diskuze, novinové články atd. z tohoto "kvalitního" světa, což dodává úplně nový rozměr.

Bohužel je ale knížka postavená hlavně na tom humoru, takže pokud vám nesedí vtipy ve stylu Červeného trpaslíka, a jestli vám třeba Stopařův průvodce rovněž nepřijde vůbec vtipný, asi bych QualityLand vynechala, protože krom toho humoru vám knížka nenabídne nic navíc.

Dvě malé chybky bych ale autorovi vyčetla.

1. Autor si hodně dělá srandu z herečky Jennifer Anniston. Tak první dva vtípky byly k pousmání a těch dalších pět už byly teda hodně trapné pokusy. Co proboha autorovi udělala? Kdyby vyškrtnul tuhle hodně blbou srandu ve stylu šikany na střední škole, bylo by to mnohem lepší. Bylo to takový dětinský.

2. Hlavní hrdina Peter je strašný moula a tak nějak mi občas lezl děsně na nervy. Nemohl být úžasný a vtipný QualityLand popisován očima někoho, kdo není takový budižkničemu? Ale Petera mi vynahradili vtipní roboti.

Celá knížka je ale hlavně o těch vtipech, příběh není nějak hluboký a hluboké buddhistické myšlenky šly taky obloukem okolo. Pro zasmání je to fakt pecka, kdo ale hledá něco složitějšího ke čtení, tady nepochodí.

4 10.03.2022

Není to špatné, není to nijak zvlášť dobré. Nelituju času stráveného čtením, ale podruhé to číst asi též nebudu.

Měla bych několik mínusů, které mi na knize vadily.

1. Kniha mě strašně bavila do doby, NEŽ zjistíme, kdo to dítě odnesl. Pak už se to jenom vleče. Autorka podle mě zařadila tohle odhalení příliš brzo a mohla to gradovat až ke konci, ne v půlce a pak čtenáře nudit vatou.

2. Postava otce dítěte je strašně ukňouranej chudák, který neumí nic než brečet, jak mu všichni křivdí. Kapitoly točící se okolo něj byly hrozné a fakt jsem se do čtení musela nutit.

3. Nechápu, proč v každým thrilleru musí být vyšetřující policista senilní bezcitný pakůň. Mohl by mít i nějaké dobré vlastnosti, ne? Ne? Tak ne, no. Škoda. Nemuselo to být černobílý.

4. Kniha je ze současnosti a všichni mají mobily, přesto furt volají na pevnou linku. Proboha proč?

5. Autorka vůbec, ale fakt vůbec nic neví o policejní práci. Moc kouká na NCIS a další seriály, mohla by hodit řeč s nějakým skutečným poldou, jak jeho práce vypadá. Tohle je scifi. Chápu nějakou tvůrčí licenci, něco si ten autor upravit samozřejmě může, ale tady je toho fakt příliš a vadilo mi to.

6. Na začátku mi lezlo na nervy donekonečna opakované slovo "večírek", pod kterým si představím party pro osm, deset, dvacet lidí... Ne nudnou večeři ve čtyřech. Ale to je jen taková drobnost.

Bod navíc za neočekávaný závěr. Celkem 3 hvězdy.

4 07.03.2022

Je to velmi nelehké téma, knihu bych určitě nedoporučila těhotným ženám či ženám těsně po porodu, protože by to možná mohlo být kapku traumatizující, tak opatrně.

Literární kvalita tam ovšem je, příběh je poutavý, zápletka gradující, příjemné zvraty, logické vystavění děje a nepřemrštěný závěr... Tohle že je debut?

4 08.02.2022

Marie Lu mne zaujala už svou Legendou, která byla moc fajn. I Mladí vyvolení se jí nakonec povedli.

Postava Adeliny mi byla opravdu sympatická. Autorka si ovšem mohla dát více záležet i na vedlejších postavách. Většina z nich má tak nepodstatnou úlohu, že tam vlastně ani nemusela být.

Charaktery, kterým se věnovala aspoň nějaká pozornost, byly zase černobílé, dokonalé a všemohoucí. Rafaell a Enzo byli tak přemrštěně perfektní a boží, že se skoro dá pochybovat o jejich lidském původu. Ale jako... Na young adult dobrý.

Kromě toho jsem s knihou spokojená, našla bych sice pár chybiček, ale není to tak závažné. Těším se na další díl, snad se Rose Society brzo dočká překladu.

4 27.01.2016

Nebylo to špatné, nebyl to žádný zázrak. Mohla bych napsat desítky řádků, ale tohle to shrnuje asi nejlíp.

Kotleta už několikrát předvedl, že psát umí i lépe. Drobná exkurze nazpátek do světa Bratrstva krve, u mne byla vítaná a středověké prostředí pořádně zamávalo s atmosférou. Beru-li to jako novelku/povídku, pak byla velmi dobrá. Samostatně by to ale nefungovalo a bez znalosti základní trilogie to asi nezaujme.

4 06.01.2016

Užito. Milé, zábavné a na prvotinu překvapivě promakané. Začínajícím autorům mám tendenci leccos odpouštět, ale tady ani není co.

NEDÁVEJTE NA KNIHY TY HNUSNÝ RÁDOBYSAMOLEPKY.

3 12.11.2023

Já nějak nevím, co si o knize myslet. Přečetla jsem si první povídku, byla jsem z ní nadšená a prohlásila jsem, že Nestvůry nutně musím mít... A taky jsem si je koupila.

A pak jsem četla dál, a ten zbytek mi (až na výjimku s horolezcem) přišel úplně divný, nezáživný, nezajímavý... Jako kdyby tam byla pointa napsaná mezi řádky neviditelným inkoustem v nějaké cizí řeči, které nerozumím... A prostě mi uniká a nevidím ji. Z dobré povídky si podle mě člověk musí odnést i jiné pocity, než "What, co to jako mělo bejt?"

Zatímco mořská obluda byla aspoň zajímavá, třeba Liddy s křídly, Červnovky a V téhle fantazii jsem buď nepochopila, nebo jsou fakt špatný, těžko říct.

Ta první byla na 5 hvězd a ty ostatní tak na jednu, což se strašně blbě průměruje. :/

3 14.07.2023

Trošku tísnivé a nelehké čtení, ale naprosto skvěle napsané. Doufám, že autorka bude publikovat dál.

Knížka je rozdělená do dvou částí. V té první vypravěčka popisuje svoje dětství, ve druhé se řeší současnost. Ta první se mi možná líbila o maličko více, Símčino dětství bylo napsané naprosto dokonale a úplně jsem cítila koláčky v troubě a slyšela slepičky kvokat na dvoře. Druhá část ovšem také nezklame.

Jenom se teda nedokážu rozhodnout, jestli víc nesnáším Simoninu matku, nebo otce.

3 18.03.2023

Od Kateřiny P. jsem zatím ještě nic nečetla, ale asi budu muset pořídit do své knihovny i zbytek její tvorby.

Tahle knížka je jazykově vybroušená úžasnost, které se dá vytknout akorát to, že není delší. Skvělé postavy, komplexní a nečernobílá souhra dialogů, myšlenek a vzpomínek.

Zároveň jde o velmi neobvyklý styl, který má trochu tendenci vás nasát a nepustit. Jakmile jsem v knihkupectví přečetla první stranu, okamžitě jsem věděla, že tohle musím mít. Pokud autorka tyhle recenze opravdu bude číst, jak avizovala, přeji jí krásný den. :)

PS. Nesnáším koprovku.

3 16.03.2023

Začnu tím, že jsem moc ráda, že jsem si knihu koupila, a to i přes to, že k ní mám některé výhrady.

Kniha je zpracovaná skvěle, obsahuje praktické a opravdu vyzkoušené tipy, psychologii i právní minimum. Příruček o sebeobraně, které vysvětlují, jak a kam agresora uhodit, je tucet. Tady jsem se ale dočetla i to, co se děje potom a jak např. probíhá výslech/podání vysvětlení. Knihu rozhodně doporučuji dál.

Co mi teda ale vadilo?

- Obálka je graficky moc hezká, ale nepraktická. Je přesně z takového toho bílého bordel chytajícího materiálu, sáhnete na ni zpocenou rukou a už je tam otisk, přejedete lehce nehtem a už je tam škrábanec. Strašně snadno se zvenku poničí a nedoporučuji brát ji někam na výlet v batohu, jako jsem to udělala já.

- Většina doporučení je udělaná pro města. Když jede v autobuse někdo, kdo divně čumí a nelíbí se vám, počkat na další je super rada, když teda žijete ve městě a další jede za 5 minut. Na vesnici jede další třeba za 2 hodiny a víc. A co teď?

Jít na recepci hotelu či rovnou na nejbližší policii, když vás někdo sleduje, je ve městě taky OK, na venkově ale není kam jít. Mimo město jsou tipy bohužel občas nepoužitelné.

3 18.07.2022

Nemám moc ráda, když muži píšou ženské postavy. V 95 % případů pak ty ženy v knihách nejednají a nepřemýšlí jako skutečné ženy, nýbrž tak, jak si muži myslí, že přemýšlí a jednají. A když to potom nějaká žena po nich musí číst, bolí ji oči z toho obrácení v sloup.

Tohle je těch 5 %, kdy mě oči nebolí. Sice je smutné, že to je tak vzácné, že na to musím obzvláště upozorňovat, ale muž napsal normální ženskou postavu a za to dávám 5 hvězd. (Taky je to fakt napínavý a skvěle napsaný, samozřejmě. Kdyby šlo dát šest hvězd, přidám ještě jednu za popkulturní narážky a své oblíbené kapely, a taky za song o motorkáři, ale už jsme na maximu)

Dále v komentářích hodně vidím, že čtenáři a čtenářky nadávají na anglicismy a nespisovnou češtinu. Přesně tímto jazykem já mluvím v každodenním životě životě, takže mi to přišlo dokonale přirozené, když jsme s protagonistkou Lenny cca stejný ročník. Naopak by mi přišlo divný, kdyby říkala "jestliže, poněvadž a bychom". Tohle si nechme pro Jiráska, za mě je čeština v knize autentická a odpovídající jazyku mladých lidí, výjimky možné, of course…

Tuhle knížku jsem si úplně zamilovala a hned se vrhám na Projekt Kronos, snad bude stejně dobrý.

3 22.03.2022

Čistě z takového toho odměřeného hlediska bez emocí je to dobré.

Kdyby měl tuhle knihu podle nějaké šablony hodnotit stroj, asi by dal hodně bodů. Řemeslně je to kvalitní, zvraty na správných místech, děj tak akorát komplikovaný, nenudí, propracované...

A teď k tomu přidáme ty lidské emoce čtenáře. Všechny postavy v knize jsou otravní zmetci. Nenašla jsem nikoho, ke komu bych cítila závan sympatií. Že se někomu stalo něco zlého není důvodem pro ztrpčování života všem v okolí, vytváření nových traumat svým blízkým a spouštění nového kolotoče zla.

Já v těch knížkách prostě potřebuju někoho, kdo je aspoň kapku fajn, komu můžu fandit. Tady jsem ke všem charakterům cítila akorát odpor a bránilo mi to si tu knihu užít jako čtenář. Pokud vám ale nevadí číst o partě zmetků s pohnutými osudy, kteří vás budou akorát štvát, tak směle do toho.

Ty tři hvězdy tomu dám, ale Dívka ve vlaku byla teda kapku lepší.

3 08.02.2022

Kázání ohně je opravdu velmi příjemným překvapením. Podle anotace jsem sice očekávala spíše tuctovou Young Adult na ukrácení času. Místo toho se mi dostal do rukou zajímavý a prudký příběh, na jehož pokračování si ráda počkám.

Krom toho zde navíc najdeme i dívčí hrdinku, které člověk nemá chuť nafackovat. Zajímavý úkaz. Na jednu věc bych si ale postěžovat mohla...

Je sice fajn pojmenovat takové sympatické děvče Cassandra, jenže by bylo třeba uvést to v knize častěji, než ob 200 stran. Sama pro sebe jsem ji označovala pouze jako „vypravěčku“ a když už se v knize někdo obrátil na onu „Cassandru“ nebo „Cass“, čekalo mne nepříjemné zaváhání ve stylu: „Hm… Kdo to vlastně je? … Jo aha!“

3 17.02.2016

První čarodějovo pravidlo je jednou z nejlepších knih, které jsem kdy měla tu čest číst. Disponuje obrovskou rozmanitostí ze stran postav, prostředí, zápletek... Málokdy mé "odhadování děje dopředu" dopadá tak málo na úrodnou půdu, jako právě v tomto případě.

Richard, Zed a Kahlan jsou ta k sobě se nejméně hodící trojice dobrodruhů, jakou si lze představit. A přesto společně dokázali utvořit tak dokonalý příběh.

Před autorem smekám za obrovskou fantazii a co nevidět si koupím další díl. Snad budu opět tak nadšená.

3 10.01.2016

K četbě Pěny dní mě přivedl až blížící se termín maturitní zkoušky, do té doby by mne ani nenapadlo ji otevřít. Opravdu to není můj běžný žánr. Zpětně musím uznat, že v rámci své kategorie určitě nezapadne. Na autorův osobitý styl psaní si čtenáři zvyknou už během prvních vět.

Kombinace absurdních motivů, donebevolajícího přehánění a v neposlední řadě i pokus o popření veškeré reality... Originální a výjimečné. Z výběru maturitní četby určitě jedna z těch lepších. Nicméně já jsem prostě spíš na fantasy a už to tak asi zůstane.

3 10.12.2015

Úžasné grafické zpracování bohužel neznamená dobrý obsah.

Bolestně postrádám retrospektivní kapitoly, které minulému dílu zajistily to minimum sympatií, které jsem mu byla ochotna přidělit.

3 22.11.2015

Kolem této knihy je podle mě strašný "humbuk" a podlě mě trošku trpí na příšerně přemrštěnou propagaci. Reklamy na vás blikají ze všech stran, influenceři ji masivně propagují... a měla jsem kvůli tomu všemu vysoká očekávání, která nebyla naplněna.

Skleněný trůn není špatná kniha, ale zázrak rovněž ne.

3 24.10.2015

Ále jo, dobrá knížka. Přesně to, co jsem od ní čekala, a přesně to, co jsem od ní chtěla.

Dámský konverzační román o třech sestrách, které mají sice stejné geny, ale osobnostně vlastně nemají společného vůbec nic. Moc se mi líbila dějová linka s rodiči i zákulisní minizápletky o Blance a Olze. Třetí sestra, Kristýna, mě teda kapku štvala, ale takový je život. :)

Soukupová má nicméně smůlu v tom, že jsem od ní už četla skoro všechno... A všimla jsem si tak jedné věci. Petra S. má prostě zajetou šablonu "tlusté holky", kterou v knihách používá opakovaně. Vždycky je to jiná holka s jiným jménem, ale vždycky o svém těle a váze mluví a přemýšlí úplně stejně. Autorka tenhle vzorec úspěšně bez sebemenší úpravy recykluje a píše to furt stejně. A takhle po několikáté už to mám okoukané. Pokud jste četli třeba knihu "Zmizet", možná to tam uvidíte taky. :)

2 15.10.2024

Zápletka možná nebyla nejoriginálnější a nikdy neviděná. Ale ten humor, styl psaní a jazyk... To stálo za to. Milovník detektivek možná neocení to samé, co milovník humoru, ale já tomu nedokážu sebrat žádnou hvězdu.

2 30.01.2024