Nasko komentáře u knih

Nechce se mi opakovat donekonečna chválu, kterou tady do komentářů přidali všichni přede mnou, takže spíš zkusím vypíchnout nějaké svoje myšlenky, které jsem tady v diskuzi nezahlédla.

Prohnilé město důstojně zakončuje dvojdílný příběh ze světa Griši, do kterého jsem teď nahlédla poprvé. Oceňuji, že i bez znalosti předchozích sérií jsem všechno byla schopná rychle pochopit. :) Určitě si musím přečíst i zbytek.

Občas už mi ale lezlo na nervy, jak jsou všechny postavy dokonalé, nepřekonatelné, úžasné, nejlepší ve svém oboru a naprosto skvělé. Opravdu se šest nejtalentovanějších lidí na světě sešlo zrovna v ketterdamských kanálech? Občas bych ocenila postavu, která není mistr světa v pěti disciplínách naráz.

Velmi zbytečná mi přišla dějová linka s Dunjašou, která byla celá taková neladící se zbytkem a obecně mi přijde, že byla celá tahle postava uměle vytvořena, aby měla Inej s kým bojovat na střechách a bylo to "akčnější". Bohužel to ale ve výsledku spíš vypadalo neautenticky a taky to budilo dojem, že je v Grishaverse průměrně deset provazochodců na sto lidí. Kdyby tam nebyla, asi by se mi kniha líbila víc.

Po dlouhé době jsem si taky pořídila knihu, která je graficky vzato ozdobou celé knihovny a ta barevná ořízka je boží. Snažně prosím všechna nakladatelství - zkuste vyrobit víc takovýchhle pokladů. :) Některé aktuální novinky jsou obálkově fakt děs, že by to člověk nejradši zabalil do novin. Vraní série je vkusná a hezká, chválím grafika.

Všechno, co se mi nelíbilo, jsou ve své podstatě drobnosti. Rozhodně doporučuju dál.

2 18.03.2023

Žánrovky obsahujou dvě tři perly, dvě tři normální a fajn povídky, a zbytek byla taková nudná bezpointová vata.

Obecně mi přijde kapku škoda, že si autoři jednotlivé žánry losovali. Proto se asi některým dostaly do rukou náměty, které jim prostě nesedly. Zdálo se mi třeba, že holky, které na začátku psaly "červenou knihovnu", tímhle žánrem kapku opovrhovaly a trochu se to promítlo do textu. Podobné pocity jsem měla i u jedné fantasy povídky. Autor fantasy asi moc nemusí a považuje je za blbinu... No a napsal teda blbinu, protože takový jsou přece fantasy, ne? Ale chápu. Taky bych nenapsala slušnej horor, protože je považuju za nesmysly... Takže to losování bylo asi spíš na škodu.

Dost často tam je nějaký talent, ale povídky jsou možná až moc krátké a je vidět, že některé dvojice autor-žánr prostě nefungovaly.

Zároveň se ze mě stává asi maličko konzerva, ale ty novoty v podobě fialového či jinak barevného textu se mi nelíbí. Zůstaňme pls u černý, to bylo hrozný číst.

Ať to zas moc nekritizuju... Chválím nápad s přiřazováním žánrů na konci. To bylo fajn.

2 02.03.2023

Začátky knih, ve kterých se někomu něco zdá, má halucinace, případně si něco představuje - tak ty opravdu nesnáším a přijdou mi strašně laciné.

Kdykoliv nějaká kniha začíná něčím takovým, mám okamžitě chuť ji odložit. Bohužel ani Hanišová jako jedna z nejlepších českých autorek současnosti mě nedokázala přesvědčit, že sen či pozměněná realita je dobrý začátek příběhu. Kéž by to někdo zakázal. :D

Příběh se mi četl strašně těžko, jedná se o náročný příběh o nepříjemných věcech. Moc se mi líbí jazyk, styl psaní i výstavba příběhu, ale sáhla jsem po knize ve strašně špatném naladění. Hledala jsem nějaké feel good drama na odpoledne a omylem jsem sáhla po teroristickém útoku na váš mozek.

Uznávám, že by to možná bylo i na pět hvězd, kdybych na tuhle knihu zrovna měla náladu... ale já ji prostě neměla, čekala jsem něco méně smutného a méně drásavého a úplně jsem se netrefila. Proto dávám čtyři, protože čtyři a půl nejde. Nemůžu ale dát 100% hodnocení knize, kterou jsem šestkrát odložila a vůbec se mi ji nechtělo dočítat.

Na závěr bych ještě vytkla nějaké chybky, např. na začátku příběhu se otec chlapce jmenuje Luboš a na konci Jindřich. Asi se autorka v půlce rozhodla, že jméno Luboš k němu moc nejde, ale už to zapomněla opravit v prvních kapitolách. :)

Hanišovou miluju, nicméně tohle bylo kapku jiné než její předchozí tvorba a asi z toho nejsem tak odvařená, nicméně pořád patří mezi moje srdcové záležitosti. Všechny její další knihy si určitě pořídím taky, jen doufám, že budou kapku jiné než tato.

2 24.01.2023

Musím říct, že tato sbírka povídek mne opravdu nenadchla, možná až zklamala.

Dobrá byla povídka od P. Soukupové, kterou jsem však už znala, protože ji několik let po vydání této sbírky rozšířila do celé knihy - Věci, na které nastal čas. Takže nic nového. Zajímavá byla poslední povídka Markéty Pilátové o dvou stařenkách v domově pro seniory. Nejbáječnější dovolená ušla.

Zbytek byl naprosto strašný. Nevím, kdy přesně autorka Hrdého Budžese tak strašně změnila styl, ale její povídka teda kvalitu Budžese nemá ani z jedné setiny, opravdu jsem se nedokázala začíst.

Nesnáším, když se starší lidé snaží slovníkem nějak autenticky přizpůsobit mladé generaci a vyleze z toho paskvil. Ačkoliv jsem z generace vypravěčky povídky Noblesní pán, žádné z těch prapodivných slov typu svagouš, mateř nebo výgeb teda fakt nepoužívala. Nebo sokolík. Čím víc se starší lidé snaží mluvit jako mladí, tím víc pak vypadají jako úplní dinosauři.

V povídce Sestry jsem zase nemohla vystát, jak si postavy mezi sebou neustále vykládají věci, které jsou jim dobře známé, aby se to jakože nenápadně dozvěděl čtenář. Strojeně, neobratně a uměle. Příklad: "Já bych zase nedokázala založit firmu, tak jako ty před dvaceti lety. Od té doby se jí tak dobře daří a ty jsi díky tomu bohatá." Nebo "Můj muž, právník s praxí v makléřské firmě, dělá to a to..." Bože, je to tvá sestra, tak přece ví, co dělá tvůj muž, kterého osobně zná. :-/ Pls, takto nee. Vypadá to tak strašně neautenticky.

Pokud hledáte dobrou povídkovou knihu... Vezměte si do ruky doslova jakoukoliv jinou.

2 24.11.2022

Jako pozitivum musím jednoznačně uvést, že žádná povídka nebyla taková "nanicovatá", nemastná neslaná. Buď se mi moc líbily, nebo naopak nelíbily, ale žádná nebyla takový ten průměrný výplňový kus.

Moc mi nesedly povídky od Markéty P. A Dory Č., nějak se míjí s mým vkusem. Dvořáková a Klevisová naopak naprosto úžasné.

Zkritizovat ale musím autora anotace. Deset hrdinek (...) které se tváří v tvář všednodennosti nehodlají vzdát? A kde prosím vás?

V knize sledujeme v přímém přenosu hned několik kapitulací. Anotace podle mě sbírku nevystihuje a vůbec se k ní nehodí. Aspoň si ty knihy před vytvářením anotace zběžně prolistujte.

2 20.11.2022

Dávám nakonec pět hvězd, i když se mi předchozí série Nikdynoc líbila maličko víc. Je to tak na 4,5 hvězdy a dolů zaokrouhlovat nechci.

Kristoff je jako vždy explicitní, vulgární, hrubý a nevybíravý. Malé varování, v knize je dost scén poněkud ošklivějších a krvavějších, takže třináctiletému bratránkovi zažranému do fantasy bych to k narozeninám asi nekoupila, i když to v knihkupectví nevím proč strčili do young adult. Kristoff ale píše skvěle, originálně a svěže. Ačkoliv je to úplně šíleně tlustá bichle, tak mě fakt nenudil ani na moment.

Jednu věc bych mu ale vytkla. Na samém začátku, v takové té úvodní vysvětlovací fázi, na vás J. K. vychrlí milion různých termínů pro tento svět. Ledokrevný, bledokrevný, úctykrevný a spoustu dalších něcokrevných. Potom se tam to slovo 400 stran neobjeví a po těch 400 stranách autor čeká, že si význam pořád pamatujete. Občas jsem v těch označeních a pravidlech měla kapku bordel a neškodilo by to připomenout, když se v příběhu po delší době objeví.

Opřu se také do korektora/překladatele, protože mě strašně štvala přípona OVÁ úplně všude. I u tak šíleně exotických jmen, např. očividně severem inspirovaných, na kterých to OVÁ vypadalo jako karnevalová maska na pohřbu. Sorry, úplně blbě. (Saoirse á Ríganová? WTF?)

Upírské rody v knize mají taky své názvy (např. Voss) a dala bych určitě přednost, kdyby se k tomu třeba přistupovalo po šlechticku, třeba Laure de Voss - namísto Laure Vossová. Zní to jak "Nováková" a úplně to pohřbívá tu noblesní auru jména starého upírského rodu. Taky říkáme třeba Regina von Habsburg a ne Regina Habsburková. Když to nemá OVÁ, tak je to asi málo žena, že? Ale z toho neviním Jaye, ten za to nemůže, takže hvězdu nesundám.

2 25.07.2022

Knížku jsem si sice koupila mezi cestopisy, ale on to cestopis moc není. Neukáže vám žádné fotky, nedoporučí restaurace a nepředstaví nejdůležitější muzea.

Zato o mentalitě Dánů a jejich (pro Čecha zvláštních) tradicích se dozvíte dost. Zjistíte třeba, proč Dánové nesplachují zkaženou polévku do WC, kolik mají v Dánsku druhů chleba a jaký je nejčastější motiv tetování v této krásné zemi.

A až někdy půjdete na dovolené ulicemi Kodaně a uvidíte partu přátel, jak na jakéhosi nebožáka sypou skořici, nebudete se divit. Aspoň ne tolik.

Přála bych si, aby takových knížek o mentalitě a tradicích národů vyšlo víc, klidně ke každému jedna.

2 01.07.2022

Od této autorky jsem četla i současný hit sociálních sítí, Hájovnu. Zmíněný příběh se mi po stránce děje opravdu nelíbil, ale velmi se mi zamlouval styl, jakým autorka píše Rozhodla jsem se tedy zkusit od ní něco jiného.

Narozdíl od nemastné, neslané a pitomoučké Hájovny je tohle úplně skvělé. Dechberoucí, smutné i veselé, citlivé Lidské. Oceňuji i to, že hlavní hrdinka je místy kapku slípka, protože kdo chce pořád číst o dokonalých přemoudřelých ženách, které všechno zvládají.

Čtení bohužel kapku kazí chyby. Na jedné stránce je bratru hlavní hrdinky Anděly osmnáct let, za dvě strany je mu šestnáct, za další tři strany zase zestárne... Jiná postava se jmenuje Štěpán, ale pod dopisy se podepíše bůhvíproč jako Jan. Špatně jsou i jména vzdálených příbuzných v rodokmenu, kteří se jmenují pokaždé jinak. Autorka se nám do těch vedlejších postav kapku zamotala a mělo to vychytat nakladatelství, což se nestalo, bohužel. Ten úžasný příběh to maličko kazí.

A můj osobní poznatek k této době - To vykání rodičům je hrozné a díky bohu, že už to neděláme. :)

2 08.05.2022

Uchopila jsem Sítě v rychlosti v knihkupectví na nádraží, abych měla něco do vlaku. Nečetla jsem anotaci, jen jsem znala jméno autorky... Tak se mnou knížka tedy jela na výlet.

Moc ale nechápu, jak mohla úžasná P. Dvořáková, od které miluju tolik skvělých, báječných a hlubokých knih, napsat takovouto plochou a prvoplánovou kravinu.

Přišlo mi to na tolika úrovních úplně blbé, že jsem to několikrát fakt chtěla odložit, ale vždycky jsem se k tomu vrátila, protože "napsala to ta skvělá Dvořáková, co vytvořila tu vtipnou Dědinu a taky ty úžasný Vrány". Ale ne. Neměla jsem to dělat. Ztracený čas

První povídka - 1 hvězda za snahu, je strašně předvídatelná a pitomá

Druhá povídka - 2 hvězdy za námět, zpracování už horší

Třetí povídka - Z tohoto výběru nejlepší, ale konkurence není moc vysoká. Takový průměr. 3 hvězdy.

Průměrně mi to vychází na 2 hvězdy na povídku. Strašně moc mi to nesedlo, za mě vyhozené peníze.

2 08.04.2022

Cizinky ve vlaku jsou zajímavá oddechovka, která navzdory tloušťce rychle odsýpá. Knížce by ale mohlo prospět méně vypravěčů, občas se postavy mezi sebou tak trochu praly o slovo a některé úhly pohledu by klidně mohly být postradatelné. Takhle to bylo poněkud natahované.

Některé "nápovědy a vodítka" autorka omílala a popisovala tak strašlivě nápadně, že když potom přišlo rádoby šokující odhalení, čtenář už to 100 stran dávno ví a chybí tam takové to pomyslné "cvak, no jo, to dává smysl", když se na konci vše vyjasní, protože už není moc co vyjasňovat. Chtělo by ty indicie trochu zakopat do hloubky a nevystavovat je čtenáři tak na očích.

Navzdory této předvídatelnosti je to fajn kousek nad průměrem.

2 24.03.2022

Stát v rozkladu je souborem reportáži od čtveřice novinářů.

Jejich statě jsou citlivě psané, na ty správné otázky se ptají těch správných lidí a obecně texty přinášejí různorodé pohledy a považuji to kvalitní novinařinu, ačkoliv se s některými názory úplně neztotožňuji.

Nemůžu se však zbavit dojmu, že na knihu je to ale málo. Bylo by to super speciální číslo časopisu, to rozhodně… Ale aby to byla samostatně fungující knížka, na to mi tam furt něco chybí.

Tímto považuji oblast 'Literatura faktu' ve čtenářské výzvě za splněnou a vrátím se asi zase k fikci.

2 21.03.2022

Magisterium 2 se mi líbilo ještě o kousek více, než jednička... Kvalitní storytelling, dobrá práce s postavami a příjemný kouzelný svět.

Jen je škoda, že se postavy pomalu dostávají do vyspělejší fáze. Na té dětské pohádkovosti a nevinnosti bylo něco kouzelného. Teď, když už rostou, se i příběh začíná kapku vyostřovat a už to není taková pohádka na dobrou noc.

Trochu jako Harry Potter. Kámen mudrců byl taková sladká pohádka, a pak přijde sedmý díl a "Všichni jsou mrtví, Dejve".

Ale Magisterium jinak teda není ani trochu jako Bradavice. Trochu jsem se bála, že půjde o volnou inspiraci nejslavnějším mágem 21. století, (chápete, kouzelná škola a mladý čaroděj, to trochu svádí), ale vůbec tomu tak nebylo. Celé je to veskrze originální a opravdu skvělé.

2 20.01.2016

Tahle kniha se mi moc nelíbila. Autorka si sice vybrala zajímavý námět, ale nedokázala ho dost dobře zpracovat. Jedna hlavní postava ve mne vyvolávala čirý odpor, druhá mne nudila...

Kniha obsahuje mnoho skvělých motivů, ale to už nevyváží nezáživné hrdiny a jejich přihlouplé motivy. Vyprávění je vleklé a často se zadrhává.

A moje celkové dojmy? Ehm... Překombinované a podivné.

2 03.01.2016

Na tuhle knihu jsem se velmi těšila a má očekávání se jí bohužel naplnit nepodařilo. Obálka slibuje komplikovaný a důmylsný příběh, nikoliv pohádku vyprávěnou prakticky jen za pomoci holých vět.

Mrzí mne i absence jakýchkoliv vedlejších postav. Fakt tam nejsou skoro žádné. V málokteré detektivce je pachatelem někdo neznámý... Zúžit výběr potencionálních pachatelů na dva nebyl v polovině knihy žádný problém... A pak si stačí hodit mincí.

2 11.12.2015

První díl byl vcelku fajn, originální, ale zase žádný zázrak. Čtení toho druhého jsem dlouho odkládala...

Co dodat teď? :) Kořist je minimálně třikrát lepší, než Hon. Četla jsem ji jen s menšími pauzami a i během nich jsem přemýšlela, co se asi stane dál. :) Poslední třetina ubíhá nadsvětelnou rychlostí. Za mě jedna velká poklona pro autora. :)

2 31.10.2015

Trochu mě překvapuje, jak vysoké hodnocení tato kniha sbírá. Mně rozhodně Kostičas tak úžasný nepřišel.

Má sice zajímavý název a krásnou obálku, podle kterých jsem si ji vybrala. Ale to samo o sobě nestačí. Kniha se mi zdála celá taková nepřehledná a chaotická, svět nelogický, a pak přijdou nesympatičtí nablblí hrdinové a nasadí tomu korunu...

Nevadí mi složitější fantasy, náročné systémy magie a komplexní politické situace v knihách, pokud se teda autor obtěžuje s nějakým vysvětlováním. Tady jste v hozeni do šíleného dějového bordelu a "zorientujte se sami". A indicií dostanete tak málo, že buď akceptujete, že se ten svět nedá pochopit, nebo máte smůlu a prostě si to budete muset zvládnout nějak domyslet. Ne, díky, takhle mě to nebaví.

Nepříliš hojné retrospektivní scény mě bavily tisíckrát více, než samotný hlavní děj. Nesčetněkrát jsem bojovala s nutkáním přeskakovat stránky, abych se dostala k dalšímu vyprávění vzpomínek.

Druhému dílu dám šanci, ale pokud mne ani ten nedokáže zaujmout, se sérií končím definitivně.

EDIT: Ne, dvojka byla úplně stejně divná. Dál už to číst nebudu. Sorry.

2 24.10.2015

Nádherná kniha psaná s nadhledem, citem pro jazyk a patřičnou originalitou. Celé vyprávění je takové nadpozemské a snové, ačkoliv se tak často motá okolo naprosto všedních témat. Hned bych si od autorky přečetla něco dalšího, ale A.B.H. se jinak zaměřuje zejména na poezii a pro tu já nejsem úplně cílová skupina.

Nezbývá mi tedy nic než doufat, že se jí románová tvorba zalíbila a brzy napíše nějaký nový. Nicméně je vidět, že ta poezie ji při psaní románu hodně ovlivnila. Samozřejmě v dobrém.

Knihu jsem si tedy vybrala spíše obálce navzdory, ta mi přišla úplně hrozná... (Já vím, nesuď podle obalu... bla bla...) Ale fakt se mi teda vůbec nelíbí. Ty další snad dopadnou kapku líp.

1 30.07.2024

Na začátku jsem si myslela, že budu muset jedné ze svých nejoblíbenějších autorek sundat hvězdu. Nakonec mě přesvědčila, že na těch pět to má, ale přijde mi fér přiznat, že to ze začátku drhlo.

Styl psaní je poněkud neobvyklý, ale zvykla jsem si. Ale až na tu neobvyklou formu je to zase Soukupová jako vždycky. (Ale zase originálně, to jo.) Vznikající i rozpadající se vztahy, vyhlédnutí ze sociální bubliny, problém dětí a výchovy i nevyrovnání se s minulostí... Super.

Nelíbilo se mi pouze následující:

- obálka mi nesedla, asi neumím tento zvláštní styl umění ocenit
- v knize je každý druhý zrzavý, nicméně průměrně jsou zrzci jen 2 % populace; i v Irsku, kde je zastoupení zrzavých lidí nejvyšší, je to pod 10 %; takže šance, že bude v jedné knize skoro každý zrzavý, je dost malá. A to spolu část zrzků není vůbec příbuzná.

(Ale to už fakt rejpu do maličkostí a autoři se genetikou samozřejmě svazovat nemusí, co třeba takoví Weasleyovi, že? Jen mi to přišlo zajímavé. Takže pět hvězd.)

1 16.07.2024

Chvíli mi trvalo, než jsem se dokázala začíst, ale nakonec jsem velmi příjemně překvapená. Naprosto miluju Petřin kaleidoskop random myšlenek naházených přes sebe, protože mě neustále nutil dávat u knihy stoprocentně pozor, abych se neztratila... Nekonečné prolínání přítomnosti, minulosti a takových těch myšlenek někde mezi... Skvělé.

Hlavní postava s chybami, uvěřitelnými mindráky, zajímavým rodinným zázemím... A tisíc a jeden pohled na underground. Zahlédla jsem v nějaké recenzi výrok, že popisovaní disidenti jsou podle skutečných předloh a některé tam lze rozpoznat, avšak v problematice se nevyznám natolik, abych kohokoliv identifikovala, takže tento rozměr mi zůstane utajen. Nevadí. I tak se mi takhle linka moc líbila.

Jedna věc mě ale na čteni strašně iritovala... Nějak se nedokážu rozhodnout, jestli autorka mou generaci prostě jenom vůbec nechápe, nebo jestli z nás mladých udělala takovou karikaturu jako provokaci a nemyslela to vážně, každopádně mi ty příšerné děti (a mládež) prostě strašně lezly na nervy. Mrzí mě, že zatímco dospělé postavy byly v knize opravdu hluboké a kvalitně rozpracované, ať už v dobrém či špatném slova smyslu, tak ze všech pod 20 autorka udělala myšlenkově úplně placaté nablblé mamlasy. Ani jako kritika mi to nepřišlo dost promyšlené, za mě to nebylo úplně ono.

1 28.06.2023

Tohle byla asi jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četla. Úplně mi to vzalo dech. Cítila jsem se při čtení, jako bych byla s Angrbodou v lesích a jeskyních, některé její smutné scény jsem oplakala, u veselých jsem se smála. Naprosto skvělé, úžasné a božské. (Pun intended).

1 16.05.2023