nefernefer komentáře u knih

To, co držíš v objetí, když
někoho objímáš, není
tělo: je to čas. V tom pozdrženém zastavení
(zatímco svíráš jiný život) je
tělo, které ti patří po dobu, co ho máš
v náručí
protože ho máš pro sebe
po celou nehybnou chvíli
po kterou zastavuješ čas
časem
jednoho objetí. Ale
síla tvých paží je slabší
než síla času
a vzdát se musíš ty
(to ty musíš pustit) protože
čas nesnese být zastavený tak dlouhý čas
a vyžaduje, abys ho propustil
a vrátil do pohybu.

Tahle jediná mě oslovila. Jinak se s tímto druhem poezie bohužel naprosto míjím.

16 30.05.2023

Tuto sérii (má ještě další dva díly) beru do ruky vždy, když se chci podívat na nějaké nepříliš známé místo. Je plná opravdových zajímavostí, které však nejsou turisticky provařené, takže se vyhnete davům. Je psána trochu strohou formou turistického průvodce, což mi nevadí. Ale co mi vadí (za to hvězda dolů), je absence mapy na začátku knihy, na které by byly vyznačeny všechny tipy, o kterých se zde píše. Ale jinak všem výletníkům doporučuji jako studnici zajímavých tipů, o kterých se moc neví.

16 27.10.2020

Pro pohlazení, pro pobavení, pro zamyšlení. Laskavé, něžné, úsměvné i prostopášné. Takové jsou verše i neverše v téhle sbírce. A v doprovodu fotografií s nápisy na zdech tvoří harmonický celek. S touhle knížkou mi bylo moc hezky. :o)

Malířka

Naučila jsem se vidět a malovat.
Do detailu vykreslit pohled,
vycítit duši...
... tvou jedinečnou vůni.
Proč? Kdy a jak?
Je zázrak.
Co nikdy nepochopím.
Nikdy se nemohu dopídit
odkud přicházíš.
Mohu tě jen pohladit štětcem
a umazanou rukou.

16 08.09.2020

Protože knihu hodnotím jako celek, nemůžu dát víc než tři hvězdy. Což ale nic nemění na tom, že některé básně si určitě zaslouží plný počet.

Horečka

V zemi sucha vyprahle a zblízka
jako po hrnčířském kruhu
ne mě
ale rukám
po tobě se stýská

16 28.06.2020

V anotaci se píše „román o hloubce ducha a síle imaginace“. Netuším, o jaké hloubce ducha je tu řeč. Pro mě je to román o nenávisti, zášti a neschopnosti odpustit. Hlavní hrdinka je sice nesmírně inteligentní, ale zároveň plná závisti a zahořklosti. Je přesvědčená o tom, že když není šťastná ona, neměli by být ani ostatní. Osobuje si právo soudit lidi okolo sebe. A nenávidí je. Zahleděná do vlastního neštěstí se touží jen pomstít těm, které podle ní dostaly to, co mělo patřit jí. Vůbec nebere v potaz, že si žádná z nich svou roli vědomě nevybrala, že všechny (ačkoli tělesně zdravé) na tom byly možná ještě hůř než ona (tím myslím jizvy na duši), že se všechny včetně její matky staly oběťmi tehdejší úřednické mašinérie a jejího řešení problémů nehodících se do krámu „zdravé společnosti“ a že o tom, že ona existuje, neměly ani tušení. Každá ze čtyř „sester“ si nese své vlastní stigma, které jí brání být šťastná, a ochrnutá Desirée je hlavní hrdinkou jen zdánlivě. Ve skutečnosti mají všechny v knize svou vlastní linku, které se navzájem prolínají.
Knize nelze upřít čtivost. To je také první z důvodů, proč jsem ji neodložila, ale dočetla až do konce. Druhým je to, že jsem celou dobu doufala, že se na konci ta atmosféra nenávisti vyčistí a všichni si dokážou odpustit. Nestalo se. Konec byl naprosto nemastný. Nevyřešilo se vůbec nic. Jen skončil jeden ze sledovaných životů a jinak se jede dál ve stejné beznaději jako dosud. Skoro mě mrzí, že jsem se do téhle knihy pustila. Zůstala mi po ní jen pachuť na jazyku a kámen v žaludku.

16 11.02.2020

Pěkný výběr starých textů. Ale ještě mnohem lepší jsou komentáře, psané krásným, jednoduchým, občas až poetickým jazykem, kterými se autor knihy snaží tyto texty vyložit z vlastního pohledu, přiblížit je dnešnímu čtenáři a ukázat, že i dvěstě let stará historie má stále co říct a my se z ní i dnes můžeme poučit. Některé věci se totiž nemění.

16 27.11.2019

K téhle knize mám velmi osobní vztah, protože je to dárek. Dárek, který jsem v okamžiku darování bohužel nedocenila, ale časem jsem pochopila, že to byl možná jeden z nejosobnějších dárků, jaký jsem kdy dostala. Beru ji do rukou poměrně často. A ještě nikdy mě nezklamala.

16 13.09.2019

V téhle knize je shromážděna skutečně velká spousta opravdových zajímavostí, ale jejich naprosto nesmyslné abecední řazení a absence jakékoli mapy ji činí pro praktické využití zcela nepoužitelnou. Pokud bych se chystala dejme tomu na Vysočinu a chtěla si vytipovat, kam se podívat, tak z téhle knížky se to nedozvím. Na to, abych ji četla od A až po Z a s mapou v ruce hledala, jestli se v ní náhodou nepíše o něčem, co se nachází v místech, kam se chystám, nemám čas ani trpělivost. A na to, abych ji četla jen tak jako místopis, se nehodí. Nejedná se o souvislý text, ale o jednotlivá hesla, která by měla smysl, pokud by byla členěná podle lokality, ale abecedně řazená nejsou k ničemu.

16 06.09.2019

Co se týče knih, nerada se vzdávám. A v tomto případě jsem se skutečně velmi urputně snažila to aspoň dočíst, ale bohužel musím přiznat porážku. V půlce už mi čtení způsobovalo takové utrpení a všichni protagonisté mi tak ukrutně lezli na nervy, že jsem si řekla, že to nemám zapotřebí. Když navážu na komentáře pode mnou − nejspíš nejsem natolik náročný čtenář, abych dokázala kvalitu této knihy ocenit, a tento druh úchylného britského humoru je na mě asi úchylný až příliš, takže jsem ho v knize vůbec nerozklíčovala. Nebudu si tedy hrát na to, že jsem na bůhvíjak intelektuální výši, a pokorně se vrátím k literatuře pro méně náročné čtenáře, jejíž humor budu schopna pochopit. ;o)

16 18.04.2019

Tahle kniha mi bohužel vůbec nesedla. Má být pro děti, ale podle mého názoru není ani pro děti, ani pro dospělé. Takový hybrid. Jazykově mi lezla dost na nervy a vymyšlené příběhy, které měly ilustrovat různé krizové situace a jejich řešení, nebyly vůbec uvěřitelné. Aby se člověk dozvěděl staré známé pravdy, jako „usměj se, poskoč si, zazpívej si“, nepotřebuje ztrácet čas čtením něčeho takového. Věřím, že autorka měla dobré úmysly, ale v mém případě se minuly účinkem.

16 22.03.2019

Tohle je poezie, která mě oslovuje, do které se dokážu vcítit, která rezonuje na mé frekvenci. Po přečtení prvních dvou básní jsem se zvedla a šla si nalít sklenku, abych si udělala pohodu a mohla si celou sbírku pořádně vychutnat. A když jsem knížku dočetla, první, co mě napadlo, bylo slovo „plnokrevná“. Žádné unylé, uvzdychané, trpící, rozervané verše. Ale verše plné života. Ať už je jejich ladění šťastné či ponuré, stále jsou živoucí. Jejich autorka musí být ženou, která život nepřežívá, ale žije. Žije naplno a opravdově a tu opravdovost pak promítá do svých veršů. A já jí to věřím.

“Zbožňuji vůni našich vlnících se těl
dvě srdce, běžící maratonce
tehdy cítím, že žiji
jsem tvá bohyně smyslnosti
nemyslím na věci příští
cítím se celá

Jsem kotva, ty můj přístav
rostou nám křídla
blížíme se k cíli rychlostí orla
společná slast, malá smrt, naplněná touha

Chce se mi plakat i smát
oddávám se ti celá beze zbytku
nebojím se, věřím ti
vím, že mě nezradíš
jsme jako ptáčata
co v hnízdě k sobě se choulí
chci jen s tebou dál být
ve dvou vyhneme se líp v životě bouřím„

16 24.01.2019

"Jeden jediný člověk ti nemůže dát všechno."
"Ale měl by chtít. A neměl by nikdy přestávat pokoušet se o to."

16 07.11.2017

Příjemná laskavá knížka napsaná s humorem a nadsázkou, po jejímž přečtení máte neodbytné nutkání vyběhnout do ulic a konat dobré skutky. :o)

16 04.10.2017

Kdyby nebyla tahle knížka ve škatulce literatura pro dívky, tak bych ji možná hodnotila jinak, protože není napsaná špatně a pro toho, kdo sám už nějaké ty děti má, to může být celkem hezké čtení. Koupila jsem ji však své náctileté dceři v dosud marné snaze probudit v ní čtenářské nadšení. Dostala ji k Vánocům a uložila do knihovny, aniž by ji otevřela. :o) Poté, co jsem si ji přečetla, říkám zaplaťpánbůh a už jí do toho rozhodně nebudu nutit. Na jednu stranu je to sladká pohádka o tom, že všechny problémy se dají vyřešit tím, že si člověk nad vším pořádně popřemýšlí, zamedituje, vyčistí si svůj vnitřní myšlenkový svět a všem okolo sebe odpustí. Jo, kdyby to bylo takhle jednoduché, byla by to vážně paráda. Ačkoli je hlavní těhotné hrdince jen -náct, tak těch problémů, které musí řešit, je minimum, všichni blízcí ji podporují a všechno je vlastně nakonec sluncem zalité. Takže si z toho čtenář (ještě že to není moje dcera) odnese dojem, že otěhotnět ještě na střední škole vlastně není nic tak hrozného. Na druhou stranu je to strašení mladých nezkušených holek. Občas se v některých komentářích píše, že tahle knížka působí jako dobrá antikoncepce. Pokud je tou antikoncepcí míněný téměř hororový popis všech hrůz, ústrků a necitlivosti, které čekají na nastávající maminky v našich porodnicích a gynekologických ordinacích, tak jo. Tohle si přečíst jako náctiletá, tak mě to tak vyděsí, že v životě žádné děti nebudu chtít. A upřímně, vyděsilo by mě to i ve starším věku, kdybych je ještě neměla. Že porod není procházka růžovou zahradou, o tom žádná. Ale tohle strašení nadělá víc škody než užitku, a navíc nelze zevšeobecňovat. Co žena, to jiná zkušenost. Já sama mám například s naším porodnictvím jen ty nejlepší.

16 26.06.2017

Druhý díl série je za mnou a musím říct, že se mi možná líbil i trochu víc než ten první. Pěkně navazoval a já jsem měla pocit, že už vstupuju do známého prostředí. Tentokrát neměla kniha jen jednoho hlavního hrdinu, ale většinu zúčastněných už jsem znala a najednou jsem je viděla v úplně jiném světle. Ještě výrazněji se ukázalo, že nic není černobílé. Že i Světlí jsou schopni pěkných intrik a Temní dokážou milovat až za hrob. No a to, že se poslední třetina odehrává v Praze, byl moc příjemný bonus :o)

„Je třeba prožít jeden plnohodnotný lidský život, tak do osmdesáti nebo do sta let, ztratit nějaké příbuzné a blízké, myslím lidi, zjistit, jak směšní jsou politici, co budují tisícileté říše, nebo filosofové, vymýšlející věčné pravdy pro jednu až dvě generace... a teprve pak se z tebe stane Jiný. Kdežto dokud žiješ svůj první, obyčejný lidský život, zůstáváš člověkem. I když třeba umíš chodit do šera, pronášet zaklínadla a prohlížet pravděpodobnostní linie...“

16 09.03.2017

Jste-li milovníky klasických detektivek ze staré Anglie, nemůžete s touto knihou udělat chybu. A třešničkou je brilantní úsudek Hercula Poirota :-)

"Vysoce inteligentní lidé se zřídkakdy stávali velikými vůdci nebo výtečnými řečníky. Snad proto, že byli příliš rafinovaní, aby sami sobě naletěli."

16 30.01.2017

Koupila jsem tuhle knihu na základě zdejších oslavných komentářů svému kamarádovi k narozeninám a čekala nadšení. Ovšem nadšení nejen že se nekonalo, ale on mi dokonce zklamaně přiznal, že se nedostal ani přes 40 stran. Že ho to zkrátka nebavilo a tak toho nechal. Říkala jsem si, že to není možné, že se přeci všichni ti, co tu píšou ódy na konečně rovnocenného pokračovatele mistra Kulhánka, nemůžou takhle fatálně mýlit. Půjčila jsem si ji od něj a rozhodně nelituji :o)
Je pravda, že prvních cca 60 stran akcí příliš neoplývá. I tady se však najdou světlé okamžiky, zejména co se týče dialogů. A když se nenecháte odradit, vytrváte a prokoušete se tím trochu rozvláčným úvodem, tak se nestačíte ani nadechnout a už to sviští :o) Plnokrevný brak plný "efektivní brutality" napsaný výborným jazykem, nacpaný odkazy a narážkami na miliony lidí a věcí, z nichž polovinu jsem si musela vygůglit, abych stíhala, a stejně mi určitě spousta vtipů unikla. Navíc je autor zjevně filmový fanda, což já taky úplně nejsem, takže i tady mi strejda Google musel notně pomáhat. Nicméně i přes toto drobné nepohodlí způsobené mezerami v mém vzdělání jsem si to náramně užila. Zařazuji se mezi nadšence a svého kamaráda donutím, aby dal knize druhou šanci. Myslím, že nebude litovat :o)

16 02.01.2017

I já patřím mezi ty, kteří v českém žánrovém rybníčku hledali další pořádnou "kulhánkovinu". Nebudu srovnávat (Jiří je jen jeden, to se nedá svítit :o) ), i když zrovna v případě téhle knížky je to dost těžké. No nic. Když tedy odhlédnu od zjevné inspirace, kterou se autor z úcty k Mistrovi ani nesnaží nijak skrývat (za což v mých očích získal plus), tak ve mně tahle knížka vzbudila zcela rozporuplné pocity. Na jedné straně mě úplně vcucla do děje. Znáte ten pocit, kdy musíte číst dál, protože vám zvědavost nedá, protože chcete vědět, co za tím vězí. První tři čtvrtiny byly z tohohle hlediska skvělé. Bohužel poslední čtvrtina to zazdila a konec už byl totální šaškárna. Přišlo mi to skoro až líto. Celou dobu jsem byla rozhodnutá velkoryse přehlížet spoustu nelogičností a nedořešených detailů. Dokonce jsem autorovi odpustila i dlouhé pasáže týkající se třídimenzionálních matic, vektorů, nanoreliéfů, difrakčních jevů, M-složek a dalších pro mě naprosto nepochopitelných záležitostí. Přestože jsem si v tu chvíli připadala jako úplný blbeček, jelikož slovy autora "vzdělání, chování a spousta civilizačních návyků mají jen vzdálenou vazbu na přirozenou inteligenci", takže i primitiv zpoza Uralu všechno chápal a já ne. No jednou jsem se tu pravdu o sobě dozvědět musela. I to bych mu odpustila. Ale ten za vlasy přitažený konec, ten mu odpustit nemůžu.

16 14.04.2016

Zaplaťpánbu za tu poslední povídku. Skoro mám nutkání všem potenciálním čtenářům doporučit, aby si z celé knížky přečetli jen tu jednu a nekazili si dojem ostatními. Špacírflintě bez váhání dávám z fleku plný počet hvězd. Narozdíl od těch, které jí předcházejí a kterými jsem se prokousala jen s velkým sebezapřením (povídku o Dejvickém divadle jsem dokonce vzdala úplně), protože ve mně vzbuzovaly jen pocit ošklivosti. Věřím, že po světě chodí spousta takových lidských kreatur, jakými jsou jejich hlavní hrdinové, a že se mnozí lidé skutečně chovají jako hovada, ale rozhodně takoví nejsou všichni, jak se nás autor snaží přesvědčit. Nebo to aspoň tak vypadá. Na milost se třemi hvězdami bych snad vzala jen Průmysl 4.0, který se odehrává v nějaké smyšlené dost depresivní budoucnosti. Ale ostatní povídky byly jen ztrátou času. Naštěstí na mě na konci čekala odměna za tu vynaloženou námahu a já tak nezavírala knihu totálně znechucená, ale naopak okouzlená a s pocitem, že tu poslední povídku snad nemohl napsat stejný autor. Že se tam omylem zatoulala z nějaké knížky Oty Pavla nebo jiných spisovatelů, kteří dokážou v lidech vzbudit jejich lepší já. Za těch několik posledních stránek lidskosti mi to stálo.

15 31.08.2020

Tentokrát se netypicky zdržím bodového hodnocení, protože by nebylo objektivní. Myslím si totiž, že pro spoustu lidí bude tahle knížka nesmírně užitečná. Já jsem se s ní však minula, protože jsem naladěná na jinou vlnu. Jedná se o propracovaný podrobný návod k několika meditačním praktikám, které mohou s největší pravděpodobností mnoha lidem skutečně pomoct. Ovšem já a meditace ... to nejde dohromady. :o) Nicméně jsem ji přesto přečetla, protože vedle zmíněných návodů v ní bylo také nespočet zajímavých postřehů a glos, které mě oslovily, takže i já jsem si z ní nakonec něco odnesla. :o)

„Být všímaví, znamená, že na chvíli odložíme své posuzování a hodnocení věcí, na chvíli se vzdáme svých bezprostředních cílů pro budoucnost a přijmeme přítomný okamžik takový, jaký je, namísto toho, abychom se snažili, aby byl takový, jaký ho chceme mít my.“

„Vždy si pro sebe vysvětlujeme svůj život a svět a následně emočně reagujeme spíše na tato svá vysvětlení než na holé skutečnosti.“

„Špetka laskavosti a dobrotivosti vůči sobě samým je moudřejší reakce na pocity ohrožení než tuna analyzování v rámci snahy daný problém vyřešit.“