NEGR
komentáře u knih

Nedočetl jsem. Mnoho úvah a myšlenek je téměř geniálních, ale tragédií je podle mě vůbec téma, pojetí knihy: nejde o originální látku, nýbrž o přepracovaný román Michala Viewegha Výchova dívek v čechách, i když přepracovaný téměř k nepoznání a hodně osobitě. Možná jednou knihu dočtu a názor změním, zatím však - - -


Neobyčejný popis obyčejného života v obyčejném městě. Dosti experimentální.


V mnoha ohledech zastaralé (kvůli technickému pokroku), avšak podstata zůstává. Čistá kniha.


Subtilní, náznakové. Předehra k pozdějším dílům.
"Nikdy nesmrká. Způsob mluvy: méně je více."
"Němě se ke mně pozpátku blíží."
"Má slova v její mysli: studené, leštěné kameny propadající se bahniskem."
"Její tělo není ničím cítit: květina bez vůně."


Miller, už více než osmdesátiletý, zde opakuje mnohé, co řekl již v předchozích knihách (a mnohdy lépe), a je často až sentimentální. Pro "millerovce" přesto přínosné čtení. Pro Čechy poznámka: Miller, v mládí vášnivý cyklista, jednu kapitolku věnoval svému bicyklu, který pocházel z České Kamenice.


Kniha obsahuje dvě kratší prózy, z nichž každá je svým způsobem geniální, a hlavně ta druhá, podle které je pojmenovaná celá kniha, se naprosto vymyká všem ostatním Millerovým knihám - už tím, že je psaná ve třetí osobě namísto první. Kniha měla doprovázet sérii cirkusových ilustrací malíře Fernanda Lègera.


Nechť si přečte každý, kdo kritizuje Millera a zná jen Obratníky nebo Růžové ukřižování. Zde dokazuje, že je schopen i hledání hluboce lidského, spirituálního, navíc kniha obsahuje i lehce komickou surrealistickou pasáž.


Počátek Blakeovy kosmogonie (zde, v Knize Losově a Knize Ahanie); napsal jsem jednou esej, v níž porovnávám tuto "pekelnou bibli", kterou Blake ohlásil ve Snoubení nebe a pekla s knihou Genesis a Exodus, tedy s Biblí křesťanskou - doporučuji čtení mýtotvůrce Blakea i kvůli těmto paralelám.


Nehodnotím literární hodnotu knihy, nýbrž schopnost autora systematicky své sny zaznamenávat a hlavně si je pamatovat.


Kerouacův "akademický" styl psaní - překvapivě mě v mnohém oslovuje víc, než díla pozdější.


Tak touhle knihou se mi Kerouac téměř zhnusil - tady už bylo toho naříkání a sebelítosti trochu moc. Vím, že některý jeho nejlepší díla jsem ještě nečet, ale tahle kniha ve mně vytvořila jistej blok...


Výborná antologie, pro hlubší zájemce doporučuji pozdější, komplexnější vydání Rimbauda (zvláště v překladu Pohorského, který je často přesnější než ten Nezvalův, ale na druhou stranu o něco méně poetický).


Ani v nejmenším nudná kniha - naopak zde najdet spoustu báječných historek; především osoba Captaina Beefhearta je až neuvěřitelná, což lze poznat i z jeho hudební tvorby.


Viz poslední část Joycova Odyssea...


V závěru dosti podnětné úvahy o umění - doporučuji všem tvořivým lidem.


Kdo zná Joycova Odyssea, může pokročit k tomuto, ale - NEDOPORUČUJI. Jde o ryze intelektuální, kryptický výtvor, u kterého lze jen těžko pochopit, jak se někdo mohl pokusit o překlad. Výsledek mnohaletého studia a sezení u stolu, plno narážek a slovních hříček, děj žádný. Asi nejnáročnější kniha, na kterou jsem kdy narazil, za nesrozumitelnost dávám jen 80 %.
(Pro méně informované: jde o část poslední Joycovy knihy nazvané Finnegans Wake, jejíž český překlad nebyl z důvodu smrti překladatele dokončen. Jde o knihu začínající i končící v půlce věty - je tedy psaná v kruhu a je jedno, kde ji začnete číst. Jde o knihu, které ani rodilí mluvčí nemají velkou šanci porozumět.)


Pro zájemce doporučuji esej o Lautréamontovi od Henryho Millera - "Tři čerstvě narozená slůňata nám stačí" - Eseje, 2011.


No, někde se sice spekuluje, že knihu napsal ve skutečnosti někdo jiný, ale myslím, že v ní lze Millerův rukopis lehce rozpoznat. Prý ji napsal čistě pro peníze - to je pak snad pochopitelné - asi lepší napsat kvůli penězům sračku, abych mohl v budoucnu napsat něco lepšího, než pojít hlady:)