NEGR komentáře u knih
Tak tohle mě neuvěřitelně nadchlo: tolik originálních nápadů v jedný knížce je k vidění opravdu málokdy. Kolářova poesie je naprosto unikátní - občas se obejde beze slov, nezvyklými cestami promlouvá ke čtenáři (viz komentáře či "návody" k některým básním), zkrátka jde daleko za stránky knížky, je posunutá kamsi do hmatatelna.
Málokterý autor ve mně způsobil pocit takové svobody a také, nutno dodat, méněcennosti.
Tak nevím, možná tam té nelineárnosti bylo až moc...
Docela složitá kniha - člověk by měl znát Bibli atd., což dnes není běžné... a to jsem ji při prvním čtení chvílemi četl za jízdy na kole, takže pochopení bylo asi nevelké.
Střípky:
"pravda není nic, co by jeden měl a jiný neměl"
"Nejobyčejnější lež je ta, jíž člověk obelhává sama sebe; obelhávat jiné je poměrně výjimečný případ."
"člověk stranický se nezbytně stává lhářem"
Než jsem se rozkoukal, o co ve hře vlastně běží, byl skoro konec... Ovšem Ben Jonson se toho nebál, hned na první stránce nalézáme: "Mám ti ji vylízat?" (rozuměj: prdel). Více hvězdiček bych dal za obsáhlou studii Jiřího Levého na začátku knihy.
Holt - jedno dítě vystačí na čtyři porce, no a taky se zvýší kvalita šunky... Čteno v originále, doporučuji všem.
Story of forgiveness.
"O wonder! How many goodly creatures are there here!
How beauteous mankind is! O brave new world
That has such people in´t!" (Miranda, Act Five)
I dnes známe slova jako Ariel ("spirit" degradován na prací prášek) nebo Miranda (fiktivní země v Buňuelově Nenápadném půvabu buržoazie).
Ač teoretickou terminologii značně využívající, je tato kniha dílkem veskrze z překladatelské praxe vycházejícím. Zabývá se širokým spektrem všech možných problémů, se kterými se překladatel setkává. Autorka prokazuje výbornou znalost českého jazyka i několika jazyků cizích, díky čemuž si může dovolit prohnat mlýnkem kritiky i M. Kunderu a jeho jazykové deformace plynoucí z života mimo rodnou zemi a rodný jazyk.
Ne že bych Hrabalův styl přijímal absolutně a zcela nekriticky (občas mne lehce štve přílišná vzletnost a ukecanost), ale je v něm tolik sympatických prvků, že nemůžu udělit menší počet hvězdiček. Opakující se motivy, vlastně jakési refrény, značí, že dílo má v mnoha ohledech blíž k poesii než k próze, šíře slovní zásoby je úchvatná (zas a znova nalézám mně zcela neznámá slova jako třeba "harburn"), odkazy na nejrůznější kulturní jevy (knihy, obrazy, architektura) poukazují na fenomenální vzdělanost, ač jí bylo dosaženo "proti své vůli". Nejde o slepé papouškování načtených frází, ale obvykle o osobitou analýzu a vytyčení vhodného detailu (za obzvlášť zdařilé považuji velmi trefné srovnávání Ježíše s Lao-cem). Nebesa sice nejsou humánní, ale tady na zemi by se nám humánnost už díky takovýmto kulturním odkazům vydařit mohla!
Výjimečný projekt v našich končinách, řekl bych. Podrobně se zabývá písemnými systémy od těch prapůvodních již nepoužívaných až po ty současné. Žel však další dva plánované díly se dosud neobjevily...
Ač kniha možná zastaralá, tak právě tato její vlastnost může být výhodou - obsahuje mnohé výrazy, které v dnešních anglicko-českých slovnících nenajdeme, a to ani v těch nejlepších.
Kniha obsahuje srovnávání slov z mnoha desítek, možná i stovek jazyků - a přesto ji sepsal jediný člověk. Co v předminulém století možné bylo, dnes již není.
Pokud bychom Inzerát hodnotili jako knihu, mluvili bychom o neučesanosti a mnohých syntaktických nepochopitelnostech. Jenže jde o organickou hmotu, o jakýsi květinový granát, o oživlé životní filosofii někoho, kdo skutečně žije. Byl jsem na Cinově autorském čtení a musím říct, že naživo jsou některý jeho výplody až neuvěřitelně emočně silný - povídka "Miriam" mě skoro rozbrečela. Jde o to, že tenhle člověk měl ve svým životě tak silný démony, že většinu z nás by zabili během pár minut; on je ale všechny přemohl a vytvořil z nich součást knížky. Občas těžko pochopitelný, až surrealistický ("Domy a hra na klavír/mě nutí k rozpakům,/které slaví návraty hvězd."), jindy zcela zjevný ("Vždycky poslouchám intuici a dávám na první dojem."). Inzerát, na který stojí za to odpovědět!
"Pokládáte mě za úplného hlupáka?"
"Na to byste se mě, prosím, neměl ptát..."
Samuel Beckett řekl o Burroughsovi: "No, je to spisovatel...", což prý od dotyčného byla ojedinělá pochvala.
Jako akademická pomůcka je to naprosto marná kniha. Kdybych měl však hodnotit zábavu, tak dávám pět hvězd! Věty jako "Poslyš, příteli, na to seru", "Dal jsem se vyjebat", "Nicméně, jsi prdel!" nebo "Copak nevíš, že tvůj strýc je starý chuj?" sice v praxi asi neuslyšíme, ale při jejich použití budou ostatní valit bulvy.
Pár zajímavých podnětů, ale celkové poselství knihy je, řekl bych, nadbytečné; člověka, který tohle potřebuje, kniha stejně nezmění, a člověk, který s prokrastinací problém nemá, nepotřebuje tuhle knihu...
Kniha obsahuje množství zenových koánů, včetně těch velmi krátkých a velmi stručných.
Na krajinu padl soumrak. V dáli se ozval zvon.
"Slyšíte zvon?" zeptal se jeden z mnichů.
"Ano," přikyvovali mniši.
"Ne," řekl mnich. "Slyšíte jen jeho zvuk."
Burroughs se sice zdá být temný a chaotický, nicméně jeho názory a cíle jsou jasné; za tím vším chaosem tkví touha téměř naivní: pomoci ku záchraně planety.
Kniha obsahuje skvělý Clearyho úvod. Samotné koány jsou skvělé, ale když už je člověk čte padesát a víc stránek za sebou, mnoho motivů se opakuje a látka přestává být záživná.