Niamh15 komentáře u knih
Velké překvapení. Řemeslně naprosto skvěle zvládnuté, až na pár lacinějších motivů se tomu opravdu nedá nic vytknout. Místy ovšem kniha měla trochu potíž vzbudit ve mně nějaké emoce. A když už, tak ty negativní - žárlivost a frustrace spolu s hlavním hrdinou.
Na konci mě trochu zamrzel neuzavřený rámec, protože to, co mě vlastně nakonec zajímalo nejvíc, bylo: kdo je Ida?
Některé kapitoly byly slabší, jiné naprosto strhující. Kapitola Moře, modré moře vás rozdrtí a zašlape do prachu. Rozhovor s dalajlámou mi vůbec nic nedal...
Bože, tohle bylo tak skvělý! Naprosto výstižný. Místy možná lehce prvoplánový, ale to vlastně vůbec nevadí. Nic podobnýho jsem v životě nečetla a úplně mě to smetlo.
Teda až na ten doslov. Ten si překladatelka spletla se seminárkou na střední, pardon.
Úžasná práce s popisem jídla a jezení... stačilo pár slov a člověku se skoro zvedl žaludek.
Ten konec jsem tomu úplně nevěřila, tohle by si holt zasloužilo něco trochu pochmurnějšího.
Zezačátku jsem si říkala, jestli to vůbec učtu - předchozí děj jsem si připomněla jen letmo, takže ponětí o postavách jsem měla jen v případě těch hlavních. Světe div se - ono to nakonec vůbec nevadilo. Kupodivu jsem si postupně vzpomněla na dost věcí a to, že na některé ne, bylo vlastně fuk. Četlo se to totiž fakt dobře.
Nemůžu říct, že by mi na Paige a spol. kdovíjak záleželo, ale je to svižné, dobře napsané a zábavné. Takže proč ne. Jen proboha, ta "zrada" ke konci byla tak očividně falešná, že tomu kromě Paige nikdo nemohl uvěřit...
Kyborgové a optimismus - to šlo mimo mě. Ale jinak až překvapivě dobré, osvěžující (teorie Gaia kupodivu není vůbec ezo, ale dává velký smysl!), a kvalitní čtení.
Kresba pěkná, příběh už trochu horší. Skoro to působilo, jako kdyby to skutečně bylo podle nějakého dopisu "dle skutečných událostí", protože to místy silně nedávalo smysl.
Na YA docela drsné. Což je fajn, protože život nejsou jenom selfíčka a kafe s mlíkem, že ano. V čem to do YA spadá, je intenzivní hledání vlastní identity, akorát s tím rozdílem, že Mia to má poněkud komplikovanější než "běžný" teenager. A ač vám, především ze začátku, může dost lézt na nervy, vlastně je její chování naprosto pochopitelné.
Na tenhle žánr mi trvalo dost dlouho to přečíst, asi protože to tematicky není tak lehkovážné, a nemůžu říct, že bych se nějak zvlášť bavila, ale bylo to fajn. Zvlášť proto, že to bylo dost jiné...
Dala bych o hvězdu míň, ale mám potřebu Gideon trochu přilepšit, protože tak nízká procenta (60 %) si opravdu nezaslouží. Tady je jasně vidět, jak vyhajpovaná reklama občas spíš škodí (recenzím a hodnocení, prodeji asi ne :D).
Jednu hvězdu bych strhla za poněkud těžkopádný rozjezd (trvalo mi dlouho, než jsem si dokázala představit tak zvláštně nakombinovaný svět) a guláš v postavách (kdo je kdo jsem si pořádně ujasnila až tak v poslední třetině).
Celkově je to ovšem neuvěřitelně originální kousek, který kašle na klišé a sází na sympatické hlavní postavy. Takovou kombinaci SF + F jsem opravdu nikde jinde neviděla. A Gideon je prostě skvělá!
Tohle mi asi nemělo moc co nabídnout. Ano, můžeme kolem sebe stavět oblázky z pojmů jako japonská společnost, pomíjivost, propast mezi generacemi, křehkost, tajemnost, kodex cti a tak dál a snažit se pak mezi nimi prokličkovat, ale pořád je to velmi věrný obraz toho, v čem byli (a právě že většinou stále jsou) Japonci tak odlišní a co mi pořád nepřipadá hodno obdivu ani sympatií, ať už to lámu přes koleno jakkoli velkou silou.
Dvě srdce jsem přečetla, ale nijak zvlášť mě nezasáhla. Asi proto, že romance mezi Lírem a jednorožkou mě nechává chladnou a připomíná mi spíš nářky stárnoucího "hrdiny"-muže. Nic nového.
Zuza... to bylo o něčem jiném. Ano, v něčem to připomínalo Lavondyss - člověk to tak úplně nepochopí napoprvé a pokaždé, když to čte, dojde k něčemu jinému, objeví nové významy... Bylo to krásné. Nečekané. Jazykově mistrně zvládnuté. Na rozdíl od Líra + jednorožky překvapivá, o to ale kvalitnější romance. Není to pro každého, to opravdu ne...
Nápad super, zpracování nemohlo být plytčí. Škoda.
Čekala jsem od toho další "tovární" YA přeplácanou duhovku, ale... wow! Becky Albertalli je zase o krok napřed. Nastoluje téma, které jsem v tomhle žánru ještě nepotkala, a to navíc ohromně vtipně a citlivě. Nebojí se do toho šlápnout. A potěšil mě i skvělý překlad.
Velké překvapení!
Překvapivě čtivé a poutavé. Škoda konce, který bych trochu uspěchaný a najednou tak nějak úplně bez emocí a dramatu...
Bohužel to skončilo ve chvíli, kdy se to začínalo rozjíždět. Bylo to fajn, ale ten konec vyvolal hromadu otázek. Jinak celkem povedená sonda do života "obyčejného" českého středoškoláka, který se poněkud vymyká škatulkám.
Tahle autorka vztahy prostě neumí. Příběh i prostředí mají potenciál, ale celá ta romantická linka působila uměle, natahovaně a nesmyslně. Ani její rádoby vtipné obraty, které se opakovaly (např.: "To jsme se ocitly v Upside Down?"), na čtivosti nepřidaly.